Ivča a Jirka

Brněnská přehrada nazývaná v místním hantecu (brněnské nářečí) Prýgl, patří mezi námi často navštěvovaná místa. Je to dáno tím, že její okolí nabízí spoustu možností pro výlety. Naposledy jsme z okolí kolem Prýglu na našich stránkách psali o návštěvě Přírodní rezervace Jelení žlíbek či o „Tajemství templářské legendy hradu Veveří“. Také jste si možná všimli našeho seriálu o vypuštěné přehradě, na který můžete nahlédnout např. zde.

Protože na počátku května bylo pár dní hezkého počasí, bylo na přehradě hodně lidí. Proto jsme zvolili i trochu netradiční cestu neznačenými cestami a pěšinami, kde jsme lidi až na nějaké výjimky nepotkali.

Z Bystrce jsme to vzali nejdříve k přehradní hrázi, kde byly položené květiny u pomníku věnovanému zachráncům přehrady na konci 2. sv. války. Protože jsme se na našich stránkách o této události nikdy nezmiňovali, tak to napravíme. Nejdříve pár informací k přehradě:

-          Výstavba přehradní zdi probíhala v letech 1936-1941.

-          Aby se zaměstnalo co nejvíce lidí z okolí, bylo úmyslně využíváno minimálně mechanizace (na výstavbě se nepodílel ani jeřáb, i když byl k dispozici).

-          Zákon před 2. sv. válkou stanovil, že všechny stavby, které měly vojenský význam, musely mít v sobě vybudované zařízení pro případnou destrukci, aby došlo ke zpomalení vojsk nepřítele. V základech přehradní zdi tak byly umístěny ocelové roury, které po vyplnění trhavinou (a odpálení) měly vyhodit do povětří hráz a způsobit povodňovou vlnu.

-          Protržení hráze by způsobilo povodňovou vlnu, která by na Starém Brně dosáhla výšky 3m.

Přes 20 miliónů kubíků přehradní vody bylo pro Brno velkým nebezpečím. Během okupace v r. 1941 nacistické úřady rozhodly, že destrukční zařízení bude z preventivních důvodů (aby nedošlo ze strany českých pracovníků elektrárny k sabotáži) zasypáno pískem a zazděno. Zaměstnanci elektrárny ale prozíravě místo písku použily raději kameny se štěrkem a okraje potrubí zabetonovali tak, aby nebylo poznat, kde se nacházelo. Když se navíc na jaře 1945 začala přibližovat Rudá armáda, zaměstnanci úmyslně vypouštěli z přehrady více vody, aby snížili hladinu nádrže. Od 15.4.1945 už německé vojsko začalo hráz hlídat a o 10 dní později přijel německý důstojník s rozkazem k vyčištění znefunkčněných a zazděných rour. Hrázný František Šikula ale důstojníkovi tvrdil, že zazděné roury už po 4 letech není nikdo schopen najít a neví se, kde jsou. Důstojník vyhrožoval hráznému zastřelením, ale dělostřelecký a letecký útok Rudé armády mu asi zachránil život. Německá armáda z důvodu časového tlaku alespoň rychle přehradu zaminovala a odjela. Pracovníci elektrárny se rozhodli zde zůstat a hráz hlídat. Ráno 27.4.1945 sem přiběhl od Bystrce zdejší občan Ladislav Dolníček s tím, že Rudoarmějci jsou v Bystrci a vyslali ho, aby zjistil, kde jsou Němci. Pracovníci elektrárny na Dolníčka volali, že je přehrada zaminovaná, ale nebyli si jistí, jestli jim na druhém břehu skrz hučící vodu dobře rozuměl. Proto se později rozhodl hrázný František Šikula jít Rusy varovat. Při tomto pokusu byl ale Němci postřelen. Asi si ho všimnul některý sniper, kterých bylo v okolí několik (Mniší hora (dnešní ZOO), Padělky nebo kopec nad levým břehem, odkud se měla přehrada odpálit). Těžce zraněný Šikula se doplazil zpět k přehradě, kam asi za hodinu dorazil i Ladislav Dolníček (ten původní varování slyšel dobře) s 15 Rudoarmějci, kteří se ale dostali pod německou palbu a stáhli se zpět. Přestřelky trvaly až do 29.4.1945, kdy se ruské tanky s pěchotou dostaly k přehradě, kde je František Šikula varoval před minami. Po odminování měla Rudá armáda volný průjezd na druhý břeh a přehrada byla zachráněna.

U hráze musíme ještě zmínit současnou Přírodní památku Skalky u přehrady. Spousta místních ani netuší, že se tato opomíjená přírodní památka zde nachází. Rozkládá se po obou březích Svratky hned u přehradní hráze a má celkovou rozlohu 1,34 ha. Důvodem je ochrana skalní stepní vegetace. Když se zde dělal před 6 lety inventarizační botanický průzkum, bylo zde zaznamenáno 306 druhů vyšších rostlin (z toho 58 dřevin), z nichž je řada ohrožených. Z chráněných živočichů se zde objevuje ohrožený otakárek ovocný, kterého jsme ten den také potkali, ale nepodařilo se nám ho nafotit. Pokud budete pozorní, můžete zde objevit kudlanku nábožnou. K narušení této oblasti došlo výstavbou přehrady a velmi živo zde bylo i za 2. sv.války, kdy se zde začala budovat tzv. Hitlerova dálnice mezi Vídní a Wroclawí. Dálniční most měl překlenout údolí Svratky v těsné blízkosti přehradní hráze a měly ho tvořit 4 pilíře. Zcela byl dokončen levobřežní pilíř, který dnes občas využívají pro svůj trénink horolezci. Pravobřežní pilíř zarůstá v lesním svahu. Základy zbývajících 2 pilířů byly zasypány. V současné době se zde plánuje jedna z variant rychlostní silnice R43, která má ale i řadu odpůrců.

Zběžně jsme nakoukli, co zde kvete a pokračovali kolem Lva přes Sokolák až na Osadu. Zpátky jsme to vzali kolem Maximus Resortu, po pár metrech odbočili doleva na lesní cestu a šli proti proudu Rozdrojovického potoka. V místě zvaném Kostelec jsme trochu prozkoumali rokle zdejšího lesíku a trošku to zde po cestách-necestách prošmejdili. Vrátili jsme se k parkovišti u bývalého lomu, nad které jsme poté vystoupali neznačenou klikatící se pěšinkou směřující do chatové a zahrádkářské oblasti Čihadla. Odskočili jsme si na nejvyšší bod Čihadel se stejnojmenným názvem a přes místní část Chřiby s chatami, kde nás překvapilo několik drvodělek a špačci, se vrátili ke Lvovi, odkud jsme se vrátili do Bystrce.

Výškový profil trasy: