Ivča a Jirka

Počátkem října 2010 jsme se rozhodli opustit mlhavé Brno a inverzní počasí, které jsme vyměnili za Hostýnské vrchy. Bylo to trochu riziko, protože jsme netušili, jak zde bude, ale hned v úvodu můžeme prozradit, že to vyšlo.
Náš celodenní výlet jsme započali v obci Rusava vzdálené cca 7,5km vzdušnou čarou od Holešova směrem na severovýchod a 6km jižně od Bystřice pod Hostýnem. Původně se v katastru obce nacházely středověké osady Jestřebí, Stará Lhota a Vysoká Lhota, které ale na konci období husitských válek zůstaly opuštěné a zanikly. Skutečná ves zde pak vznikla 23.4.1657 díky nařízení zemského hejtmana a hraběte Jana z Rottalu. Tento bezohledný a ctižádostivý pán, prý dychtící po majetku a moci, sem za trest přestěhoval Valachy po nezdařeném povstání. Přesněji řečeno sem přestěhoval zdravé zajatce, kterým jako předsedající hrdelního soudu udělil milost (jaký to div u pána s takovou pověstí). Valašský duch tak najdete v obci dodnes. Až do roku 1918 nesla obec jméno svého zakladatele Rottalovice (Rotálovice). Po vzniku první samostatné Československé republiky byla obec přejmenována na Rusavu. Pokud si někdo myslí, že název má něco společného s Ruskem, je na omylu. Nové jméno bylo odvozeno od stejnojmenné místní říčky, která se po deštích zabarvuje do „rusé“ barvy. Celá obec se táhne dlouhým údolím a působí horským dojmem (hluboké údolí v kopcích s roztáhlou zástavbou podél cesty). V r. 2002 byla vyhlášena obcí roku a díky svému osobitému charakteru je vyhledávaným rekreačním střediskem. V zimě sem navíc láká místní Ski areál.
Rusavu jsme prošli po žlutém značení, které nejdříve vedlo údolím, aby časem začalo stoupat úzkou asfaltkou loukami a pastvinami. Často jsme se ohlíželi, neboť okolní krajina začínala být osvícená sluncem a mlhavý opar postupně mizel. Jakmile jsme ale měli výhledy směrem do míst, odkud jsme přijeli, bylo zřejmé, že ne všude měli to štěstí. Nejdříve jsme dorazili k turistickému rozcestníku Grapy. Název nemá nic společného s italským destilátem Grappy z hroznových slupek. Grapa je prý výraz pro velký příkrý kopec.
Po dalším putování cca 1200m po žlutém značení se před nám cesta rozdvojila. Žluté značení odbočovalo okrajem lesa doleva a původní cesta pokračovala jako neznačená dál. Vydali jsme se po neznačené cestě a po asi 300m jsme navázali na modře značenou cestu s Naučnou stezkou Hostýnské vrchy, po které jsme odbočili doleva. Obešli jsme tak východní stranou vršek Bukoviny (657m n.m.), minuli turistický rozcestník Bukovina a pokračovali po modrém značení až k rozcestníku Pod Valy. Zde jsme opustili modré značení a po žluté vystoupali na Hostýn.
Hostýn se nachází v západní okrajové části Hostýnských vrchů a je složen ze dvou vrcholů. Na nižším (718m n.m.), který je jižnější, se nachází poutní chrám s dalšími objekty a na severním (736m n.m.) je umístěna větrná elektrárna a rozhledna s kaplí sv. Kříže. Osídlení Hostýna sahá až do doby bronzové. Keltové pak zde vybudovali oppidum o rozloze asi 20ha s obranným valem, který dosahoval výšky 15-18m. Dnes se zde nachází nejvýše položená sakrální stavba na Moravě, která je po Velehradě také nejvíce navštěvovaná. K Hostýnu se váže pověst o hostýnském zázraku z r. 1241, kdy Panna Marie ochránila místní obyvatelstvo (zapálila bleskem tábor nájezdníků), které uprchlo před plenícími Tatary na Hostýn. První dřevěná kaple s obrazem Panny Marie Ochranitelky zde byla zřejmě vybudována v 16. stol. majitelem bystřického panství Burianem Žabkou z Liberka. Ten ji nechal vybudovat pro havíře dolující v okolí stříbro a železo. Možná ale nebyla první zde postavená sakrální stavba. Nicméně její podoba se dochovala až do pol. 17. stol., kdy bylo rozhodnuto o jejím rozšíření kvůli množství příchozích poutníků. Kaple byla v r. 1650 Janem Rottalem vyzděna, rozšířena a byla přistavěna vížka. Kostelík ale stále kapacitně nestačil přicházejícímu množství lidí, a tak byly přistavěny další 2 kaple. Velkolepý chrám (bazilika) se 2 věžemi zde začal být budován v r. 1721. Válečně poměry, problematická doprava stavebního materiálu a povětrnostní podmínky byly příčinnou prodlužování stavby. Barokní chrám byl po 27 letech dostavěn a 28.7.1748 vysvěcen. Tehdy se této slavnostní události zúčastnilo 30 tisíc lidí. Když si uvědomíme tehdejší dopravní dostupnost a možnosti, tak je to skutečně úctyhodný počet. V r. 1769 chrám díky zásahu blesku vyhořel. Došlo k rekonstrukci, ale to už přišla v r. 1787 další rána v podobě císařského výnosu o zrušení poutního chrámu jako nepotřebného. Zařízení interiérů bylo odvezeno a došlo i na demontáž střechy. Poutníci sem cestu ale neztratili a chodili k zarůstající ruině. Císař se snažil poutě tvrdě zakázat, ale nepořídil, a tak po ukončení napoleonských válek už proti poutím nikdo aktivně nezasahuje. V r.1840 už byly poutě i úředně obnoveny. U příležitosti 600 let hostýnského zázraku, tj. v r. 1841 byla zahájena obnova ruiny. Rekonstrukce trvala půl století. Obnovená svatyně byla 15.8.1891 slavnostně posvěcena. Dle odhadů se posvěcení zúčastnilo asi 100 tisíc lidí!! Nám to přijde na tehdejší dobu neuvěřitelný počet. Střecha kostela je vytvořena velkou helmicí, přičemž 2 věže překrývají jednoduché jehlancové střechy. Dominantou průčelí je velký mozaikový obraz Panny Marie Svatohostýnské s blesky z r. 1912, který má plochu 26m2 a je složený z 260 tisíc barevných kamínků! Autorem obrazu byl Viktor Foerster, bratr hudebního skladatele J.B.Foerstera. Interiér chrámu je tvořen elipsovitým válcem odděleným římsou a 8 okny, vlastně 7, protože okno nad presbytářem bylo později zazděné. Oválný půdorys chrámové lodě je rozčleněn a rozšířen o prostory vchodů a oltářů. Původní mobilní oltář byl nahrazen statickým pískovcovým se sochou Panny Marie.
Na Hostýně je ale více sakrálních památek, např.:
- Neobarokní kaple sv. Jana Sarkandera z r. 1889, která vznikla přestavbou původní rottalovské kaple (stojí vlevo od chrámu). Kaple byla v r.1890 zasvěcena Janu Sarkanderovi, holešovskému knězi, který byl v r.1620 umučen jako oběť povstání moravských a českých stavů proti Habsburkům. Při velkých poutích sloužila tato kaple jako zpovědní.
- Křížová cesta od slovenského secesního architekta Dušana Sama Jurkoviče, kterého známe nejen z Brna (Jurkovičova vila), ale i z Beskyd (Libušín a Maměnka na Pustevnách) nebo z Luhačovic (lázeňská kolonáda). Jurkovič vycházel z valašských staveb. Křížová cesta začíná u baziliky a pokračuje od jihu až ke hřbitovu na severnímu vrchu Hostýna. Poslední zastavení rotunda s kamenným reliéfem Kladení do hrobu je společná se starou křížovou cestou. Výstavba Jurkovičovy křížové cesty trvala od r.1904 až do 2.sv.války.
- Stará křížová cesta pochází z 19. stol. a vede od Sarkanderovy kaple západnějším směrem (oproti Jurkovičově) k rozhledně. Prvních 8 zastavení je na otevřených kamenných podstavcích s obrazovými reliéfy. Poslední 4 zastavení jsou přímo v kaplích různého slohu, přičemž poslední zastavení je v už zmíněné rotundě u hřbitova.
- Vodní kaple stojí na západním úbočí Hostýna, a to u pramene vody, který měl vytrysknout na základě modliteb obránců Hostýna k Panně Marii, když jim v tatarském obklíčení došla voda. Kaple byla vybudována v r. 1658 Janem Rottalem. V r. 1748 byla provedena její výrazná rekonstrukce, přičemž pod kaplí bylo vybudováno sklepení s několika výtoky zázračné vody. Dnes si zde můžete z několika kohoutků vodu načepovat.
Vodní kaple je propojena s bazilikou monumentálním pískovcovým schodištěm s 221 stupni, které je dlouhé 242m. Zajímavostí je, že u Vodní kaple je šířka schodiště 5-6m, ale směrem nahoru se schodiště rozšiřuje na 7-8m. Schodiště se budovalo necelý rok a slavnostně bylo vysvěceno 12.9.1910. Na jednotlivých stupních jsou vytesána jména dárců na tuto stavbu. V r. 2000 proběhla generální oprava, která opět byla zčásti financována dobrovolnými dárci, jejichž jména na schodech opět objevíte. Celý areál je doplněn několika plastikami (např. před chrámem stojící sochy sv. Cyrila a Metoděje z r. 1864, socha sv. Anny z r. 1894, sv. Antonín kážící rybám z r. 1948, sv. Ambrož z r. 2007, socha Božského srdce Páně z r.1919), kříži a poutními domy. Bývaly zde i další sakrální stavby, které se ale už nedochovaly (např. Anglická kaple na severní louce nebo Světelný kříž s cca 900 žárovkami). Na druhém vrchu Hostýna nelze také pominout rozhlednu s Kaplí sv. Kříže, jejíž základní kámen položil 1.9.1897 sám císař František Josef I. Během své existence prošla rozhledna s kaplí několika rekonstrukcemi a měnila svoji výšku. Dnes je vysoká 15m. Rozhledna je na rozdíl od kaple veřejnosti přístupná. Od r. 1993 je kousek od kaple v provozu větrná elektrárna s roční výrobou 300 až 330 tis. kWh.
Celý Hostýn jsme si prošli. Ještě zde musíme zmínit kramářské boudy. Dřevěné prodejní stánky v dnešní podobě (podél schodiště k bazilice) zde byly vybudovány v r. 1904 na návrh Dušana Jurkoviče. Jejich rozmístění mělo znázorňovat rozevřenou kytici, v jejímž středu je bazilika. Tyto stánky už prý ale dnes nevyhovují hygienickým předpisům, ani požadavkům hasičů. Proto se plánuje jejich likvidace a výstavba nových. Ty už ale nebudou stát zde, nýbrž pod poutními domy nad autobusovou točnou. Každopádně my jsme se zde ještě stihli občerstvit před zpáteční cestou.
Vraceli jsme se zpět k Rusavě, akorát jsme si úmyslně udělali malou zacházku na Skalný, který leží asi 2km jihovýchodně od Hostýna. Jedná se o několik izolovaných pískovcových věží dosahujících výšky až kolem 15m, které jsou od sebe vzdáleny několik desítek až stovek metrů. Turistická cesta spojující Hostýn s Tesákem odděluje roztroušené skály vrcholu Skalný  na východní a západní část. V lesích tak můžete objevit  celkem 8 skalních útvarů. Na východní straně se jedná o sklaní útvary Orel, Plotna, Zub, Žába a Kůň. Z posledního jmenováného je krásný výhled do zalesněného údolí Bystřičky a na hřeben Hostýnských vrchů . V západní části objevíte Nevěstčí převisy, Bezejmennou a Vyhlídku. Pro lezení se tyto skály asi nejvíce využívaly do 60. a 70. let 20. stol., pak ale začal zájem upadat. Milovníci lezení zde stále mohou využít 97 cest převážně nižší a střední obtížnosti. Jsou zde ale i 2 devítkové a 6 osmičkových a 21 sedmičkových cest. Vzhledem k nadmořské výšce jsou pro lezení skály vhodné v teplejších dnech. Nejhezčí ze skalních útvarů je prý Orel připomínající orla se sklopenými křídly, který stojí přímo na vrcholu Skalného a je vysoký téměř 8m. Orel je ale pozoruhodný ještě jinou raritou. Právě u tohoto skalního útvaru se nacházela hlavní stavba hradu (hrádku) Skalný, který byl nejvýše položeným hradem na Moravě. Jen o 5m překonal 1,5km vzdálený hrad Obřany. I z této vzdálenosti lze usuzovat, že hrad Skalný měl zřejmě strážní funkci. Podle dosavadních průzkumů je možné tento hrad datovat do 2. pol. 14.stol. (byla zde objevena i keramika z tohoto období). Toto místo by ale určitě stálo za detailnější odborný průzkum, protože bylo objeveno až v 90. letech 20. stol.!!
My jsme si původně mysleli, že si jednotlivé skalní útvary obejdeme, probádáme okolí Orla a původního hrádku, ale čas nás příliš tlačil a my museli pamatovat na návrat do Rusavy. Během popsaného výletu jsme ušli 16,5km a celkem vystoupali 483m.
A jestli jste to skutečně celé někdo přečetl až sem, tak smekáme, protože jsme se tentokrát nějak rozepsali. :-) Pokusíme se příště polepšit. ;-)