Ivča a Jirka

Už asi druhým rokem jsme zvažovali se vydat prozkoumat Národní přírodní rezervaci Ransko na Českomoravské vrchovině. Protože jsme slyšeli, že nejhezčí je to zde na počátku jara, kdy zde kvetou statisíce bledulí, rozhodli jsme se náš záměr naplnit poslední letošní březnový víkend.

Náš výlet jsme zahájili v obci Staré Ransko. Dnes je součástí městyse Krucemburk, i když od něj leží cca 2km jihozápadním směrem. Ve Starém Ransku dnes žije kolem 200 obyvatel.První písemná zmínka o obci pochází z r. 1362. Tehdy už zde stála osada Ronwald. Další písemná zmínka uvádí, že zde už v r. 1393 stál železářský hamr. Od 17. stol. se zde rozvíjel železářský průmysl. S rozvojem průmyslu to zde žilo i po jiných stránkách. V polovině 19. stol. zde býval pivovar, dva hostince, dva řezníci, čtyři obchody… Dnes zde už objevíte jen jednu restauraci. Na konci 19. stol. byly železárny zavřeny a postupně byly železářské stavby bourány a likvidovány.

Starým Ranskem jsme prošli po žlutém značení na východ. U turistického rozcestníku jsme odbočili na červené značení, kterým jsme stoupali necelé 4km až k Ranským jezírkům (turistický rozcestník Podhorská louka). Po cestě jsme nejdříve potkávali rozkvétající devětsily bílé a lýkovce, začínaly se objevovat i bledule. Po celou tuto část cesty jsme kopírovali východní hranici Přírodní rezervace Ransko a měli jsme také psí společnost (viz. fotogalerie). Ranská jezírka jsou další přírodní rezervace, která byla vyhlášena v r.1990. Jedná se o zatopené prohlubně vedle původních zarostlých hald, které vznikly po dřívější těžbě limonitových rud. Vzhledem k době naší návštěvy byla jejich hladina převážně ještě zamrzlá.

U turistického rozcestníku Podhorská louka jsme opustili červené značení a odbočili prostřednictvím modré značky na západ. Po necelých 2km se před námi objevil mohutný cca 200 let starý Sajfertův buk pojmenovaný po chirurgovi Miloši Sajfertovi (1916-1986), který se ve svém volném čase intenzivně věnoval ochraně přírody. Sajfert byl spoluzakladatel Českého svazu ochrany přírody v Krucemburku a v Havlíčkově Borové. Buk byl oficiálně pojmenován v r. 1988 a stojí kousek nad Peršíkovskou hájenkou. Strom dosahuje výšky přes 28m a obvod kmene činí 4m, a to ve výšce 1,3m. Jako kolem každého památného stromu se nesmí v jeho ochranném pásmu, které je dáno 10násobkem jeho obvodu kmene (v tomto případě 40m), provádět žádná škodlivá činnost (výstavba, terénní úpravy, odvodňování nebo chemizace).

Od Sajfertova buku jsme dále pokračovali po modré značce, která se za zatáčkou otočila přímo na sever. Asi po 2km jsme ale modré značení opustili a pokračovali po neznačené cestě směrem k Panskému potoku. Odbočením jsme tak vstoupili na území Národní přírodní rezervace Ransko, jejíž hranici jsme ten den zatím jen kopírovali (na východě, jihu i západě). Rezervace zaujímá plochu 695,4 ha a jedná se o lesní komplex ležící v nadmořské výšce 540 až 673m n.m. Rezervace byla vyhlášena až v r. 1997 z důvodu ochrany rozsáhlého lesního ekosystému s výskytem řady chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Nás zaujaly nekonečné bílé koberce bledule jarní. Protože dobře známe Údolí Chlébského potoka, hned se nabízelo srovnání. Na základě našich zkušeností si jsme ale jistí, že populace bledulí v Ransku bude několikrát větší než v Chlébském. Bledule nás provázely až téměř k okraji lesa.

Cesta z rezervace nás přivedla až k Pobočenskému rybníku. Po cestě mezi Panským potokem a rybníkem jsme potkávali davy lidí, kteří si o víkendu zajeli s autem až k lesu nebo k rybníku a 1-1,5km došli k bledulím a zpět (na naši okružní trase jsme ale jinak potkali lidí minimum). U hráze rybníka a na okraji lesa tak vzniklo obrovské parkoviště. Pobočenský rybník, nebo prostě „Pobočák“, jak mu zde říkají místní, je zde ale znám i pod názvem Hamerský rybník. Jeho celková rozloha činí 7,6 ha.

Obešli jsme rybník po žlutém značení po jeho severní straně a vstoupili jsme do 500m dlouhé Ranské aleje, která v r.2002 bojovala ve finále o titul Strom roku 2002. Alej byla vysazena v r. 1815, ale neměla nic společného s Vídeňským kongresem, který ve stejném roce probíhal v souvislosti s ukončením Napoleonských válek. Stromy byly vysázeny z důvodů potřeb zdejších železáren. Alej využívali úředníci železáren, kteří bydleli a pracovali na druhém konci aleje na panském dvoře. Dnes už zde po železárnách zbyla jen tato alej, která za 3 roky oslaví 200. výročí. Alej tvoří celkem 156 stromů: 96ks javor klen, 39ks jasan ztepilý, 12ks lípa srdčitá a 9ks javor mléč.

Staré Ransko bylo i naším cílem. Celkově jsme ušli necelých 13km a na popsanou trasu se můžete podívat zde, stejně jako na výškový profil trasy: