návštěva z Čech a misijní výjezd červen 2017
Poslední květnový den v roce 2017 k nám dorazil bratr Petr. Přivezl nám z Čech spoustu dobrůtek, dárky od rodiny a také dárky pro naše přátele v džungli. Pro celou naší rodinu byl Petrův příjezd a pobyt tady občerstvení a na chvíli se tak naše malá rodinka tady v Nikaragui rozrostla. Petr si rychle zvykl na místní klima i jídlo. Nejvíc byl nadšený z ovoce a také mu chutnalo gallo pinto a dobrá silná káva. Když ochutnáte místní kávu pak už vám v Čechách běžná káva nechutná. V Nikaragui se mluví španělsky. Anglicky se tady téměř většinou nedomluvíte. Petr španělsky nemluví, takže musel překonávat jazykovou bariéru a nemohl si to tady užít tak, jak by si to byl užil, kdyby rozuměl a mohl komunikovat s lidmi. Přesto se mu v Nikaragui velmi líbilo.
Některé Petrovy dojmy a zážitky viděné jeho očima.
Nikaragua na mne působí velmi sympaticky. Je to země civilizací poměrně nezatížená, mám na mysli nezatížená negativními vlivy moderního světa. Prolíná se zde zaostalost s moderní civilizací. Staré s novým. Projíždí vedle sebe nejnovější model Toyoty a povoz tažený koněm a to vše působí uceleně, bez pocitu nesourodosti. Většina území jsou těžce dostupné oblasti, velká část země je neobydlená. Podstatnou část Nikaragui zabírá deštný prales a všudypřítomné vysoké a divoké hory bez známek zásahu lidské ruky. Zemi tvoří asi 90 sopek, z toho je asi 9 sopek činných. (horská turistika a turistika vůbec, že by místní lidé podnikali pěší výlety, nic takového tady téměř není, snad jen několik horských rezervací, kam jezdí jen cizinci) Zahraniční turisty tady potkáte zřídka a to jen ve velkých městech a na pobřeží oceánů.
První úplně první dojmy jsou kulturní šok. Už když jsme v noci jeli z letiště z hlavního města Managua do města, kde bydlí Klingerovi, jsem zaznamenal, že cestování na místních silnicích není tak bezpečné jako v Čechách. Nejhlavnější tah, který protíná zemi tzv. panamericana, což je nejdůležitější silnice, řekněme jako u nás D1, je tady poměrně úzká dvouproudová silnice. Nezpevněné okraje silnice končí v polích a na strmých srázech. V noci jezdí často neosvětlená auta, motorky povozy i koně a chodí chodci. Řidiči jezdí jinak. Petr to vyjádřil slovy, individuálně. Jak to kdo vidí jako správné. Občas nevíš, co ten druhý řidič udělá. Všiml jsem si, že v Nikaragui je na silnicích pouze 6 dopravních značek stopka, pozor děti (škola), pozor krávy, zatáčka a zákaz nebo konec zákazu předjíždění.
Všude je hlučno. Lidé mluví nahlas, děti křičí nahlas, auta mají ampliony, muzika je všude nahlas a to i v noci. Klima je vlhké a teplé. Časové pásmo a klima Petrovi nedělaly problémy, naopak ho přestaly bolet klouby a celkově mu místní klima velmi svědčí. Bydlení je také úplně odlišné od bydlení v Čechách. Petr řekl obrovský rozdíl než v Čechách. Ve městech jsou přízemní občas jednopatrové skromné domky s plechovou střechou. Domky jsou zděné nebo z prken. Ve městě je voda a elektřina. Za městem jsou domky při silnici, z hlíny, z prken, už žádná tekoucí voda, ani elektřina. Někdy mají domečky solární panely.
Čím Petra pobyt v Nikaragui obohatil?
Nejvíce na něj zapůsobilo přijetí místních lidí. Jejich otevřenost a prostota s jakou přijímají druhé lidi. Podle Petra, by se to dalo vyjádřit jako protiklad k tomu, že Češi ostatní lidi často hodnotí, zařazují si lidi podle společenského postavení, úspěchu, vzdělání, vzhledu, atd. Tady mě nikdo nějak nehodnotil, nedával mi najevo mou odlišnost, ačkoliv nemluvím jejich jazykem, lidé mě přijímali takového, jaký jsem a to mi otevřelo srdce. Dotklo se mě, že je tady mnoho křesťanů a mnoho církví po domech. Zvláště na mne zapůsobila vydanost místních křesťanů. Jejich odevzdanost Bohu i práci v církvi. Lidé jsou více odevzdáni Bohu, protože je tady obecně mnohem méně životních jistot, než jsme zvyklí z Čech. Mimo město je velmi zřetelné, že každý den je nadoraz, mnoho okolností a situací člověk nemá pod kontrolou, je to každý den o přežití a tedy jsou lidé zvyklí více záviset na Bohu a důvěřovat Mu. Více to lidi k Bohu přibližuje.
Křesťanství v Nikaragui ovlivňuje celkovou atmosféru v zemi. Lidé se necítí chudí, bezmocní nebo zoufalí, protože mají Boha, kterému důvěřují. Křesťanství zde má nepochybně vliv na společenské dění v zemi a celkovou náladu obyvatel. Všiml jsem si i toho, že zde lidé v porovnání s Evropou očividně méně kouří a o mnoho méně pijí alkohol. V křesťanských rodinách se nekouří a alkohol, ani pivo ani víno se nepijí vůbec. Působí to tu na mně jako jedna velká, nikaragujská rodina.
z misijního výjezdu do Bosawas
Zbyněk a Petr odjeli na 14 dní na misijní výjezd do džungle. Petr se do džungle těšil a také chtěl vidět naší práci.
Během 14 dnů strávili mnoho hodin ve dne i v noci na loďce. navštívili komunity miskito na řece Coco i komunity mayangna na řece Bocay. Zúčastnili se místních křesťanských bohoslužeb a modlili se za nemocné. Petr v církvích zahrál na kytaru a zpíval české i hebrejské písně. Lidem se to líbilo. Také se bratři zúčastnili křtu 2 dívek. Petr si musel zvyknout na spaní v hamace a snášet mnohá nepohodlí. Ale Petrovi se v džungli mezi domorodci moc líbilo.
fotky si můžete prohlédnout v rubrice fotoalbum misijní výjezd s petrem červen 2017
Náhledy fotografií ze složky mv s petrem cerven 2017