misijní výjezd srpen 2012
30. 8. 2012
V pátek 3.8. jsem odjel z Jinotegy. Jel jsem s misií, která se jmenuje Misie pro Krista. V sobotu večer jsem dorazil do Samascy. Tam měli z mého příjezdu radost. V neděli na bohoslužbě jsem měl krátké slovo, na téma oddělte se od světa a posvětte se Božím slovem, které je pravda. Slovo jsem si předem připravil ve španělštině.
Amak
Hned v pondělí jsem šel rozdávat letáčky do Amaku. Je to přes hodinu rychlé chůze pěšky od Samasky. Šli se mnou Fernando, mladý bratr z Nawawas a malý Kemuel syn pastora Fanora. Cesta byla velmi bažinatá a kluzká.
Amak je rozdělen na dvě části, dolní a horní. Kluci se mnou prošli dolní Amak. Nahoru do katolické části se se mnou báli jít, čekali na mne dole. Šel jsem dům od domu a lidé přijímali letáčky s nadšením. Lidé letáčky chtěli. Byl jsem i v moravské církvi a nechal jsem tam několik letáčků. Nahoře v katolické části na mně děti pokřikovali svoje anticristo a jak je psáno v Bibli, že nazvali Ježíše knížetem démonů, tak jsem si vyslechl podobná slova. Katolický kněz si letáček nechtěl vzít, řekl mi, že je analfabet a neumí číst. Co a z čeho asi káže?
Na zpáteční cestě už jsem byl velmi unavený a vysílený, ale štastný a radostný. Cestou jsem si odpočinul u jedněch křestanů. Lehl jsem si tam do hamaky a dostal jsem rýži a fazole a kafe. Jejich malý, asi 3 letý syn měl nádor na krku pod uchem. Byla to boule jako menší cibule. Chlapec plakal bolestí a měl horečku. Modlil jsem se za něj. Hned po modlitbě se mu ulevilo. V sobotu za 5 dní jsem ho viděl a už neměl horečku. Boule praskla a vytekla a rána už mu vysychala a hojila se.
V pondělí večer jsme se ještě modlili za několik lidí ze Samasky, kteří potřebovali uzdravení. Byli uzdraveni.
V úterý ráno jsme odjeli na rio Coco na 3 denní evangelizaci. Jelo nás 18 lidí z různých komunit. Na rio Cocu žijí miskitos. Jeli jsme do Raiti a Walakitanu.
Raiti
Ze San Andres odkud jsme vyjeli, je to do Raiti 3,5 hodiny po proudu. V Raiti byla noční bohoslužba. Pastor Asambleas de Dios z Raiti odešel, nechci říci utekl. Budova církve se rozpadá a křestani se neshromaždují. Bratři tedy prošli Raiti a zvali na noční shromáždění. Na shromáždění přišlo mnoho lidí. Mezi nimi i Marie misionářka z Havany. Je to zdravotní sestra. A v Raiti slouží dětem. Poskytuje jim zdravotní péči, jídlo, oblečení, a taky vzdělaní. Podporuje jí hondurasská misijní organizace. V čase kdy jsme přijeli, se starala o 30 dětí. Neměli žádné peníze na jídlo. Naše a vaše misie tedy zasela štědré finanční semeno na jídlo pro děti. Viz foto rubrika fotoalbum
Walakitan
Z Raiti jsme jeli zpět proti proudu směr San Andres. Do Walakitanu jsme vezli 20 pytlů cementu na stavbu místní školy. Walakitan je poměrně velká komunita a na kopci je velký kostel Moravské církve. Do této církve chodí hodně lidí. Moravská církev je velmi silná hlavně na atlantickém pobřeží a Walakitan je zhruba v půli cesty mezi vnitrozemím a atlantickým pobřežím. Takže do něj jezdí misie nejen z Wiwilí z vnitrozemí, ale i z pobřeží. Z Wiwilí je to 2 dny cesty po řece po proudu. Z atlantského pobřeží je to do Walakitanu 3 dny cesty proti proudu. Původně nás chtěli umístit jako misionáře právě do Walakitanu. Díky Bohu za svobodu a za Jeho svrchovanou vůli. Víme, že naše místo je mezi lidem mayangna na řece Bocay.
Odpoledne jsme společně se sestrami obcházeli domy, kde bylo potřeba se modlit za nemocné a také povzbudit skleslé. Tentokrát více než jindy, jsem se setkával s velkou bídou a se smrtí. Člověk tomu musí čelit a hledět lidem a dětem do tváří. Než jsme přijeli, zemřela ve Walakitanu jedna mladá žena ve věku 32 let. Zůstalo po ní 8 dětí. Starala se o ně babička. Když jsme přišli do jejich domku, Elida měla krátké slovo potěšení a povzbuzení a pak jsme se modlili. Viděl jsem, jak Elida dává babičce pár peněz. Zeptal jsem se proč. Elida mi řekla, že už několik dní děti nic nejedli, jen pili kafe. Sáhl jsem do kapsy a nechal jsem v této rodině peníze na jídlo. Pak jsme šli do domu, kde ženě umřel manžel. Dům byl plný lidí. Tam kázal jeden z pastorů, kteří jeli s námi, kázal v miskito. 3 lidé tam vydali život Ježíši Kristu.
Večerní shromáždění bylo na hřišti. Přišlo hodně lidí. Duch svatý s lidmi mocně jednal. Byla tam silná Boží přítomnost. Pastor Isidor mě pokaždé, v Raiti i Walakitanu představil, že jsem český misionář a měl jsem krátké slovo před chvalami. Ve Walakitanu to bylo o dvou cestách. Slovo se překládalo do miskito. Shromáždění ve Walakitanu viz foto rubrika fotoalbum. Cestou zpět do San Andres jsme se ještě stavovali ve dvou komunitách, kde pastor Isidor povzbuzoval místní pastory. Do Samascy jsme se vrátili ve čtvrtek navečer. Výjezd byl fyzicky náročný, byl jsem velmi unaven. Po celou dobu pobytu v zoně jsem měl zažívací obtíže a tentokrát jsem měl tělo plné boláků ze špinavé vody v řece. Jsou to takové jako kousance, co se otevřou, prasknou a pak se hojí. Po některých zbydou jizvy. V noci to strašně pálí. Na fotkách vypadá život v rezervaci romanticky a přírodně, ale realita je velmi tvrdá. Nemoci, bída a smrt. Děti mají těla plná boláků a vředů, ženy jsou často nemocné, jak perou denně prádlo v řece a těžce pracují a rodí mnoho dětí.
V pátek jsme jeli s pastorem Fanorem a Fernandem a Hilderem do komunit Brikputuwas a Kayayawas a Nawahwas. To jsem velmi pookřál, protože na to jsem se těšil a proto jsem do zony jel. Cesta po řece byla nebezpečná. Peřeje byly divoké, protože řeka po deštích byla rozvodněná. Jen nejméně hodinu jsme překonávali peřeje. V Brikputuwas i v Kayayawas jsem prošel komunity dům od domu a rozdával letáčky v mayangna o jménu Ježíš. Krátce před mým příjezdem se v Kayayawas poprali dva rodní bratři a rozsekali se mačetama. O Kayayawas je známo, že je to silně katolická komunita a silně proti evangelíkům.
Pastor Fanor se bál komunitou procházet. Čekal na mně na konci vesnice a viděl, jak lidé přibíhají a chtěli letáčky. Viz foto rubrika fotoalbum. V Nawahwas jsme navštívili křestanskou rodinu Lopézů. Pan Lopéz z vděčnosti Bohu začal stavět vlastní silou a vlastními prostředky domek pro církev. K modlitbám i shromáždění. Domek je prostý z bambusu. Momentálně nemohl pokračovat, protože neměl peníze na hřebíky. Finančně mu vypomohl pastor Fanor. Já jsem rodině Lopézů vezl rodinné fotky z minulé návštěvy. Měli z nich moc velkou radost. Také jsem dostal od Lopézů dárek. Přední zub tygra. Je to z druhu tygra, kterému se místně říká nahua. V rezervaci žijí pumy, jaguáři, bílý tygr a různí tygři.
Zpátky do Samasky jsme jeli v sobotu. I když jsem nevěděl, co se mezitím dělo v Jinotega, měl jsem naléhavost nezdržovat se a jet domů. Práce byla udělána a tak hned v neděli odpoledne jsem odplul lodkou do San Andres. V pondělí ráno jsem se po rio Coco vracel do přístavu ve Wiwilí. Domů jsem dorazil v úterý odpoledne. Výjezd byl hodně fyzicky i psychicky náročný. Děkujeme vám, že díky vaší podpoře se mohlo dostat Boží slovo lidem mayangna. Další výjezd plánuji na začátek října. Ještě zbývá 8 komunit, kde jsem nebyl s letáčkem.
Náhledy fotografií ze složky Walakitan a Raiti