Žili s námi
Lojzík
Holoubek, dle všeho holoubě, nalezený promáčený na břehu Svitavy. Vzala jsem ho domů na zotavení, a pak ho odnesla jednomu holubáři poblíž. Holobek byl kroužkovaný jako chovný.
Aira
Aron
Áro byl pejsek z útulku Balnsko. Byl to pejsek, který u svých původních majitelů neměl téměř žádnou pozornost. Naučil se, najít si vlastní zábavu, honil slepice, utíkal ze zahrady za zvěří, ale nehlídal. Rozhodl se, že lidé vlastně nejsou vůbec zajímaví. V útulku si také nikoho nevšímal, běhal si po trávě, čuchal, ale o lidi neměl žádný zájem. Na druhou stranu ho nebylo vůbec těžké dostat ho zpět do kotce, protože neměl ani potřebu před lidmi utíkat.
Áro mě oslovil svou nedotčeností lidmi, trošku jsem s ním začala pracovat, ukazovat mu, že hlazení je fajn, s lidmi se dá i hrát, nebo chodit na procházky. Aronek dělal pokroky, a tak jsem ho chtěla ještě víc zdokonalit, tak jsme si ho vzali na týden k nám domů. Otrkal se, naučil se fungovat v městském ruchu a ještě lépe se naučil kominikovat s lidmi. Poté pro něj už nebyl veký problém najít si nové páníčky, kteří ctějí hodného aktivního pejska.
Mňau
Tak tímhle kocourem to všechno začalo.
Jednoho zářijového dne jsme šli z práce na oběd do restaurace, když jsme vyšli ven, toulalo se po parkovišti malinkaté hubeňoučké nemocné koťátko. Mělo vážnou kočičí chřipku a místo očí pouze rudé terčíky. Bylo obrovské bříško pověšené na kostřičce obalené pár chloupky. Nevypadalo, že je původem venkovní kotě, nebylo vůbec plaché a dokonce nás začalo následovat. No takového chudáčka jsem tam prostě bez pomoci nemohla jen tak nechat. Obvolala jsem útulek, dvě nadace na záchranu koček, ale všude měli plno. A tak se koťátko na dva dny zabydlelo u našeho veterináře, přece jen bylo velmi nemocné a já doma měla ještě jednu kočku. Třetí den jsem si ho vyzvedla a tradá domů. Už vypadalo lépe a bříško už taky tak neškrundalo hlady. Léčení bylo přecejen ještě před námi.
Z koťátka se vyklubal závyslácký kocourek, který nechtěl být ani chvilku sám. Pozornosti se dožadoval neustálým mňoukáním, a tak jsem mu pracovně začala říkat Mňau. Nic lepšího mne nenapadalo, tak už mu to zůstalo.
Mňau si našel nový domov u mých známých a přejmenoval se na Mouse.