Noc kouzel
Tón za tónem kráčela po klapkách klavíru
ruka vedená krásou a něhou. Gramofon praskal.
Plamínek svičky poskočil, když jsi dveře otevřela.
Tvá vůně mě pošimrala a roztepala srdce ztuhlé v očekávání.
Teď i Ty, chvilku černá chvilku bílá ve světel tanci víru,
vedená krásou a něhou; čas kouzel nastal.
Zavřel jsem oči a teplo v prostřed čela,
napovědělo, že přišla čarodějka dnešní noci a znenadaní...
...světla se míhala v rytmu Tvého dechu
vlasy hladily po prohnutých zádech.
V přívalech rozkoše, sfoukli jsme střechu.
všech našich možností, na jeden nádech.
Já na vlnách bloudě éterem,
se vším, co se dere ven,
propleten ve slastný vzedech.
Nad uzlíkem teplých těl,
jen ve vášeň přioděn,
se snažil chytit vlastní dech.
A až v oknech zlatá rána zář
dala noci kouzel svatozář.
Celým srdcem
Každým svým sbohem mě pomalu zabíjíš
však nezmůžu nic, když budoucnost nevidíš
budoucnost společnou co mohli jsme mít
zase mi nezbývá než dál sama žít
Tentokrát všechno je úplně jiné
ten další dostane jen to, co zbyde
jen kousek srdce, co nepatří tobě
víc nikdo nemůže už žádat po mně
Copak můžu?
Zapomenout?
Hodit své srdce do jámy lvové.
Přestat být,
snít,
doufat..
Není života bez tvého úsměvu,
pohledu,
pohlazení..
..nic krásnějšího není
Zapomenout? Toť jako nebýt...
Polibek
Mám rád, když rty Tvoje se něžně dotknou těch mých,
je krásné, když lásku svou soustředíš v nich
Tvé rty jsou sladké jak sklenice medu,
já šťastný jsem, když za ruku Tě vedu
Miluji, když rty Tvoje si s mými hrají,
jak líbat umíš?...až dech se mi z toho tají
Mé rty jsou bez Tvých suché,
mé ucho bez Tvého hlasu je úplně hluché
Je krásné pozorovat Tvoji pusu,
je složená ze dvou krásných kusů
Tvé rtíky se při líbání krásné vrtí,
já ulíbat bych Tě chtěl k smrti
Sen
Když večer usínám, teším se, až uvidím tvou krásnou tvář... Vkrádáš se mi do snu jak nějaký anděl. Líbám tě, objímám a ty mé polibky a obětí vracíš. Do ucha mi šeptáš Miluju Tě. Zazvoní budík a ty odejdeš. Vzbudím se a má postel je opět poloprázdná. Jen já a vzpomínka na ten živý sen. Už ať je dnu konec a já ve snu tě potkám zas, ale nechci se nikdy probudit a líbat tvé plné rty jak ďas zas a zas. Ať sny se změní v realitu a ty šeptáš mi do ouška slůvka sladká, jak mě miluješ a potřebuješ.
Miluji
Miluji dotyky tvé,
krásné rty tvé,
miluji tělo tvé,
Celou celičkou miluji Tě.
Když rty tvé rozehrají,
koncert vášní,
potom všechny ledy tají,
a mé tělo po tvém těle lační.
Chci dotýkat se Tebe,
tvých vlasů i ňader,
líbat tvoje ústa,
chci a chci Tě.
Kdykoli mohu,
chci s Tebou se milovat,
jen s tebou prožívat,
tu krásnou těl souhru.
Je jedno jak jen ,
když mohu se s Tebou milovat,
extázi prožívat a vibrovat,
tou krásnou touhou po tobě jen.
A tak píšu tyto verše,
Ty jsi nedaleko,
a až si to přečteš lásko
Věz že miluji tebe jen.
slzy
Slzy ze tváří stírám,
na fotku tvou se dívám.
Jedno přání si mě srdce uchovalo,
aby ho to Tvé navždy milovalo...
chci jen tebe
Mé srdce krvácí touhou Takovou,
po té, co marně hledám,
tu kterou stále nemám.
Chci Takovou,
co můžu na uvítání obejmout
a svou láskou zahrnout.
Takovou, které můžu dát pusu jen tak,
když ji zahlédnu a pohledem svléknu pak.
Takovou, co mě řekne hezké slůvko a lehce pohladí,
když mé srdce hodně zabolí.
Ach pomoz mi prosím najít Takovou,
bez ní mé srdce tolik krvácí
a můj tak bezcenný život se vytrácí.
Velkou odvahou a s tak trochou štěstíčka,
ať mé hledáni je dětská hračička.
Ano Takovou!
To chci tolik?
Promiň, Odpusť
Dřív jsem se smála a obdivovala motýly
Než soumrak zastínil mou duši
Teď mě tíží, neustoupí ani na chvíli
Možná je dáno, že smutek mi sluší
Z touhy po štěstí jsem se zamotala do sítí
A uvízla v nich jako muška v pavučině
A teď jsem to já, kdo každému ublíží
A zase já, kdo čelí strašné vině
„Lhářka a podvodnice, tělem hříšná
Se srdcem z ledu a v tváři chlad
Na tebe neplatí ani pravidla přísná
Už nikdy nikdo tě nemůže mít rád!“
Zlá slova bolí, berou mi sílu
Ale možná si zasloužím jen pohrdání a nenávist
Už nejsem hodna dotknout se motýlů
A přesto toužím v očích lásky dál číst
Nikdy jsem nechtěla nikoho zranit
A nečiní mě šťastnou stále jen klamat
Kéž by se dalo všechno vrátit
A já mohla začít zase znova
Lhala jsem ti, tak jako pokaždé
Ale věř, že mé srdce krvácelo
Nevěříš... Říkáš, že trpělo jen tvé
A moje se zatím bláznivě smálo
Osamělou cestou se vleče dívka
Mladistvé pleti, v srdci však stařena
Nebohá srdce zlomila, stačila jen chvilka
Její láska, touha, přání – vše zmařena
Štěstí
Kelímek radosti ochutnat chci,
Oči do nebe zabořit.
Cihelnou stěnu obejít,
Hory na sebe postavit!
Otrhat šaty zchozené,
Mýt srdénko ztemnělé...
Cítit teplo světla,
Ikdyž stíní celta.
Evakuovat se od všech...
Jiskry z kalené ocele,
Svary časem zrezivělé.
Inkoustem popsat chci...
Milovat se s časem.
Existovat!!!
Velikost světa mně děsí.
Šílenost všech chvil.
Exhibice pro pobavení.
Cokoliv bych zbil!
Kudy vede secta má?
Ochránit tě jen chci...
Darovat srdce zlaté!
Avokovat tvé myšlenky!
Jít po nejdelší trase.
A zahodit všechny sny...
Odloučení
Bez tvé lásky nechci být,
bez tebe už nechci žít.
Krásné hnědé vlasy máš,
za nimi se neschováš.
Láska je dar,
koupit se nedá,
bez tebe je země šedá.
Život bez tebe je bloudění,
jenom samé trápení,
snad se časem promění.
A bude naše láska věčná.
Ztracená láska
Celý svět kouká Ti do oken
a já kdesi vzadu v něm
přál jsem si být Ti otrokem
té lásky, co jsem měl
Tvým klukem jsem býti chtěl
a než jsem Ti odešel
stokrát jsem prosil, bohužel
dlouho ten náš slib nevydržel
Slibuješ nový – kdopak ví
jen těžko už mu kdo uvěří
jen usmějí se lidé jizliví
že už zítra – kdopak ví?
Nic nezmohou slova Tvý
nic nezmohou slova mý
jenom si věřit i ve štěstí
znít jediné slovo – my
Ale proč kazit papír řádky
už nevěřím dnes na pohádky
a slova „vrať se zpátky“
zavřu pěkně do ohrádky
a sám se vrátím mezi uplakánky
Vzpomínka na lásku
V mysli mi zůstalo
poslední pozdravení
něco mi říkalo
že přece nic to není
Chvíli se zastavit
pohlédnout naposled
a pak si představit
u nohou celý svět
Celý svět? Kde se toulá?
v jediném životě
nepoznáš co je touha
a nic nevíš o světě
A když už víš proč tu jsi
no přece mít tu ráda
pak zase nevěříš
že láska bude stálá
Ztrápená láska kolem chodí
a radši všichni jdou od ní
všichni co vědí
jak zklamání bolí
Chvíli se zastavíš
nevíš jak rozhodnout se
a riskovat zklamání
a zamilovat se
nebo kašlat na ni
a žít jen pro sebe
Ale člověk sám
snad ani neumí žít
proto dá přednost láskám
za kterými musí jít
Touha
Posílám Ti něžné pohlazení,
co připomene se Ti při každém probuzení.
Posílám Ti milióny polibků
na Tvé mužné tělo
a také spousty dotyků,
cítím jako moc by se Ti chtělo
objímat mě a dlouze líbat,
pak jeden druhému se do očí dívat,
vidět v nich lásky upřímnosti,
které nikdy není dosti,
vidět v nich touhu hořící
a cítíš moje tělo se chvějící,
říká ano té Tvé touze,
milovaní, mazlení, je nám tak blaze …
Je to nekončící, ta těla hořící
v jednom velikém ohni,
ten žár, v lásce výhni …
Ty touhy jsou tak silné
a představy o neuskutečnění jsou mylné,
ty víš, jak vše moc cítím a prožívám,
když k Tobě ulehám a s láskou tě mazlívám!
Tak kdepak mám Tě?
Toužím po Tobě! Chci Tě! Miluji Tě!
Stejně
Stejně tě mám ráda
přestože tolik nadějí
bláhových
zůstalo venku stát
Stějně tě mám ráda
protože s tebou
se dalo krásně smát
Stejně tě mám ráda
i přes realitu
že ty mě
nemáš rád
Rozhovor ticha
Slyšíš to ticho,
panuje mezi námi.
Mlčíme spolu,
mlčíme sami.
Mlčíme v rození
i v umírání.
Stále sami,sami,sami.
tajemství
Mé oči jsou upřímné,
ale ty se do nich nedíváš.
Mé rty jsou rudé,
ale ty je nelíbáš.
Mé šaty jsou svůdné,
ale ty je nesvlékáš.
Jejich barvy jsou různé,
ale ty si jich nevšímáš.
Má tvář je hladká,
ale ty ji nehladíš.
Má slova jsou sladká,
ale ty je neslyšíš.
V mém srdci je žár,
ale ty ho nehasíš.
Má láska je dar,
ale ty mě nepatříš...
chtěl bych být jen s tebou
Chtěl bych být jen s tebou,
má duše tělo opouští,
myslel jsem, že našel jsem tu pravou,
teď jsem sám jak písek na poušti.
Chtěl jsem být jen s Tebou.
Každým dnem jsem toužil polibek Ti dát,
proč změnilo se všechno,
měl jsem Tě přece tak rád.
Nevim, co teď dělat mám,
čím dál hloub se propadám...
Proč člověk pláče nad láskou,
proč člověk tolik slibuje,
proč člověk žije v obrázku,
proč z celého srdce miluje.
Měl jsem šanci Ti to včera říct,
ale jsem prostě hloupý,
bojím se otevřít.
Kéž bych mohl vrátit čas,
kěž bych mohl vrátit tu lásku, co spojila nás.
Teď jsme si cizí, ani se neznáme,
každý se jinam koukáme.
Proč nejdeš za mnou a nechceš polibek mi dát,
vždyť ty to nevidiš jak tě mám pořád rád.
až budou plakat tvé oči
Až budou plakat tvé oči,
vzpomeň si na mě,
má ruka je vždy ráda setře.
Až bude plakat tvá mysl,
vzpomeň si na mě,
má ruka tě vždy ráda pohladí
a řekne neplač, nesluší ti to.
Až bude plakat tvá duše,
vzpomeň si na mě,
jak krásně se umím smát,
i když teď k tomu nemám důvod.
Až bude plakat tvé srdce,
bude to vážné, ale věř tomu,
že je na světě člověk,
který tě ná opravdu rád,
i když si to vůbec nezasloužíš!
Až budeš plakat ty,
dej mi vědět,
já vždy rád příjdu a setřu ti slzy,
ale nevím jestli jsem to já,
od koho si ty slzy chceš nechat setřít...
A až plakat nebudeš tak vím, že už mě nemiluješ.
toužení
Toužím se proměnit v červánek ranní,
V oblohu modrou, blankytný sen,
Toužím být květinou, voňavým psaním,
Západem slunce, když končí se den.
Toužím být orlem a přeletět hory,
K výšinám plachtit modravým,
Toužím být bleskem, plamínkem v ohni,
Uhlíkem malým řeřavým.
Toužím být tekoucí řekou,
Jejich vln něžné objetí,
Toužím být křemenem, ledovcem, vážkou,
Toužím po toužení, co přijde v zápětí.
když se láska vytratí
Láska se vkradla mezi dva,
už pomoci jim není.
Líbají se, úsměvy rozdávají,
ostatní nevnímají.
Mají svůj krásný svět,
který jim můžem jen závidět.
jakmile ale kouzlo pomine,
láska se vytratí, dotyky mizí...
svět je pro ně o to horší...
Chtějí zas milovat
a být milováni...
Kdo nezažil neví o čem oni mluví,
o co přišli ti co lásku nepoznali...
Ti co ji zažili je chápou,
už ví jak moc bolí,
když to krásný zmizí.
Ti co ji právě prožívají naplno,
se ze všeho nejvíc bojí,
že jejich štěstí brzo skončí,
ale užívají si jejich štěstí naplno,
protože nikdy nevíte,
co se stane a vy můžete být s milovaným člověkem napořád.
Pro tebe...
Zase jsou tu po roce
krásné svátky,Vánoce
bílé vločky padaj k zemi
po tobě lásko,stýská se mi
Stesk
Přepadá Tě znenadání
když Tvůj medvěd není k mání
přijde vhod a máš ho rád
když začneš se v noci bát
v srdci díra prázdná zeje
trochu pálí trochu hřeje
když není tu kdo měl by být
pod peřinu musíš ten pocit vzít
a snít.
Proč...?
Proč ty jen lásko mě se vyhýbáš?
Proč ty jen princi můj mě stále proklínáš?
Proč ty jen pohádko má chceš špatná býti?
Proč ty jen srdce mé chceš radši hníti?
Proč vy jen botky moje chcete každá jinam jíti?
Proč vy jen ruce moje nechcete už moje býti?
Proč vy jen moje slzy už plakat nechcete?
Proč vy jen moje nohy se odtrhnete a radši zdrhnete?
Proč ty jen mozku můj už zase nemyslíš?
Proč ty jen vrahu můj tu smrt naurychlíš?
Samota
Pláču,slza míjí slzu
a já stále pláču.
Proč?Vím to samota,
to je to co mě drtí.
Nechci být sám
a stále pláču.
Nemůžu přestat,srdce se svírá,
nemůžu,to žal mnou cloumá.
Samota to jediné mi zbylo,
Nechci být sám,tak proč?
a já stále pláču.
Dostali mě,už mě mají,
ty chmury to zlo ta SAMOTA.
Drží mě,nechce mě pustit.
Bolí to,au,pusť mě!
a já stále pláču.
Už nepustí dostala mě,
pomalu zvykám si být sám.
Podlehl jsem,ale není to nemoc,
není to žádná choroba,
je to jen prázdná samota...
Vydrž,lásko...prosím
Strašlivá bolest, nezměrné štěstí...
proč hledat...nač zatínat pěsti...
Ty jsi mě potřeboval, já u Tebe byla,
slzy Tvé láskou svou pomalu smyla.
Hledala cestu, která vedla by mě k Tobě,
pochop, nemá cenu skrývat temné díry stále v sobě.
Víš, jak těžké je být sám,
víš, jak Ti je, když večer v prázdném domě usínáš
a jen na rozbitý okenní rám
se slzami v očích před spaním se podíváš...
Však nevíš, jak mi je, když sleduješ mě očima
skrývajícíma tolik (proč sakra tolik) bolu...
Vydrž, lásko, prosím, ještě nějakou tu chvíli,
já sílu ti dám, slibuji...
Jen nenech mě bezmocí dál se trápit,
vím, že spousta věcí nejde zpět vrátit,
ale jedno přání stále mám...nechci Tě ztratit!
Temnota
Bílé slzavé potoky
Vyřezávejí bolesný výraz na tváři
Jak slepý malíř bez ruky...
Žádost o pomoc,v očích zazáří
Však ledová ruka srdce sevře
Myšlenky nechtějí konec připustit
Nevěří,že brána ke štěstí zemře..
Srdce však ví,že nemůže odpustit
Šramot v koutě,někdo přichází
Ona však nevímá,neslyší
Život z těla pomalu odchází
Přišla o vše,jejímu srdci nejbližší..
Na zemi leží bílí sníh
Zmrzlá pokožka zbarvuje se krví
V uších zní škodolibý smích
Leží na zemi,kde však je..to nikdo neví..
Na sobě černé šaty
symbolizující trápení
vzpomínky bodají do srdce jak nejostřejší hroty..
cití jak daleko jsou od ni vzdálení..
Leskne se slza,jak diamantové kameny
dopadá na zem šedou
láska je těmi nejostřejšími rameny
smuteční hosté,v černých vozích jedou..
Poslední kapka...
Světla aut dopadají na mé vlasy
zvuk hokačky doléhá k mým uším
Sněhové vločky nežne hladí mé řasy
Kde jsem a proč,jen matně tuším
Už neznám city,neznám sama sebe
Bolest mi mysl otupila
Chlad okolo srdce nepříjemně zebe
Zrada,všechny mé vzpomínky a nadeje do hloubi duše potopila
Vyplakala jsem slzavé potoky
Den ode dne jsem smutnější
Cítím se na dně,na dně tmavé zátoky
Kam nedopadají životy vnější..
Však jeho zrada jinak bolí
Milovala jsem,jen díky němu přežívám
Je konec,horší než rána holí..
Svůj smutek práve dožívám..
On,dokázal mi lásku dát
však pak ukázal mi že za nic nestojím
Naučila jsem se dalšího rána bát..
Ted už své rány ani nehojím...
Mé srdce už není...,bylo zabito
Lidmi které jsem milovala
Vše pro me důležité bylo rozbito
Je konec...odcházím..nemá cenu abych dál smrti vzdorovala..
Milujem se...
Ticho všude kolem,
ach je to k zblaznení,
me srdce je domem,
co čeká na vyznaní.
V uších slyšim slova,
co slzy mi vyhání,
říkaš je znova a znova,
ne, není to vyhnání.
Řikáš mi jak moc mě miluješ,
a ja ti věřím,
z lasky se raduješ,
ale ja smutím.
Jsi pro mne vic,
víc, než laskou pouhou,
jsi zapálený svíc,
co spaluje mne touhou.
Teď jsi daleko,
a mě se steskem srdce svírá,
sám usínáš!
vím, že se na to neumírá!
Ale jsi muj život,
jsi má duše,
jsi na kříži hrot,
jsi kůň co v mé mysli kluše.
Miluji tě čím dál víc,
nevím čím jsi to udělal,
ted nezbívá mi nic,
jen aby ses nezklamal.
A to já nedopustím,
vždyť tě miluji
a ty mě taky,
je to tak!!!!!
...nebo ne?
Lásky plná nenávist
Co mlčíš? Nemáš odpověď?
Copak neunesl si mou zpověď?
Říkat, že tě miluju je zbytečné, nevíš význam toho slova a stejnou chybu děláš znova!
Nechci tě už více znát, nechci ti být kamarád!
Lhát o lásce je hřích už nejsi dokonalý v očích mých.
Neříkej, že mě miluješ, když úzkostí se spaluješ!
Má láska přešla v nenávist, utichl můj smích, slzy tečou proudem a já ti dávám SBOHEM...
Smutek
Mám v hlavě právě velký zmatek,
kdepak se bere ten tvůj smutek?
Já udělám pro tebe cokoli,
jen řekni, že už to nebolí!
Obarvím na modro celé nebe,
protože miluji jen tebe,
veselé sluníčko se na něm bude smát,
jen řekni, že máš mě také rád.
Pak vymažu všechny dešťové mraky,
aby mi nebylo smutno taky.
Spolu utečeme té smutné nemoci,
jen řekni, jak ti mohu pomoci.
Budu tě objímat, líbat a hladit,
pár lidem by to mohlo i vadit.
Proč jen mě trápí předtucha zlá...?
Jen řekni, ublížila jsem ti, lásko, já?
Stále s tebou
V mém životě není vteřiny,kdy bych na Tebe nemyslela,
nemůžu zavřít oči,aniž bych Tě neviděla.
Kdokoliv mě osloví,myslím,že jsi to Ty,
ve spánku si představuji,jak líbáš mé rty.
Odmítám ostatní,co mi lásku slibují,
jen a jen proto,že Tě miluji.
Mé srdce jen na Tvé jméno slyší,
ale ta bolest je den ode dne vyšší.
Každou vzpomínku na Tebe doprovází slzy,
už nemůžu se utěšovat slovy: ,,Uvidíme se brzy..."
Jak rád bych ti to řek
Jak rád bych ti řekl co v sobě nosím,
jak rád bych ti prozradil co v sobě ukrývám,
vždyť rád jen tebe na tom světě mám,
a jen doufám,že ti to jednou najevo dám,
ale zatím sem svobodný pán,
a jen tu představu mám,
že já sem s tabou,
a ty si se mnou,
že jsme na tom světě spolu,
a plujem životem na jednom voru,
že spolu vyhneme se všem překážkám,
a společně odoláme všem porážkám,
a spolu budem na tom světě žít,
a oba budem rádi,
že s tím druhým můžem být,
a že jsme něco víc než jen kamarádi.
Vždyť stačí jen pouhá věta
Už sem ti to skoro řek,
těch pár upřímných vět,
že jsi tak krásná,
jako západ sluneční,
že jsi tak výjmečná,
jako kámen měsíční
že jsi tak upřímná,
až to někdy bolí,
že jsi ta jediná,
která mé rány hojí,
že jsi pro mne mnohem víc,
než všechny poklady světa,
a přitom je to tak jednoduché,
vždyť stačí jen pouhá věta.
Nechci
Poslední dobou žalem sdrce puká
Slzy mi tečou bez ustání
Pryč z tohoto světa,tlačí mě neviditelná ruka
Marně hledám ve světe zastání
Ztrácím všechny na kterých mi záleží
Však jeho nesmím ztratit
Má láska a dík,jen jemu náleží
Za dny s ním,jsem ochotná cokoliv platit
Jen díky němu žiji
Lépe řečeno přežívám
Své slzy po douškách piji
Jen díky němu štěstí zažívám
Vždy rozjasní se mé rozedrané srdce
Štěstí pokouší se porazit bolest
Když dotknouse mě jeho ruce
Zapomenu na všechnu sveta lest...
Strašne moc mi na nem záleží
Láska k němu i smrt porazila
Zbytky mého srdce mu náleží
Ruka s nožem se jen díky němu zarazila..
Však bojím se,že konec bude
Miluju ho..a bojím se že nemá mě rád
Pak jen další vzpomínka a bolest zbude
NECHCI!!Je to víc než můj nejlepší kamarád...
Stále doufám...
Vždyť jen o tobě já sním,
i prěsto zě to už dávno vím.
Zě tebe už asi nezískám,
ale i přesto v to doufám.
Doufám zě mi jednoho dne pusu dáš,
na důkaz toho že ráda mě máš.
A já bych ti řek jen pár vět,
že k nohám dones bych ti celý svůj svět.
Prázdnota...
Tápám ve tmě
Hledám oporu
Prázdnota ve mě
Potřebuji ,,jen´´ podporu
Obkličují me stíny šedé
Mají hluboké a strašné oči
Rozeznávám jejich tváře bledé
Z jejich pohledu hlava se točí
Jsou to stíny strachu a samoty
Usazené hluboko v mém srdci
V živote dělám jen špatné šlápoty
Ve sých pocitech,zmítám se jak v kleci
Uzavřená...,bojím se dávat najevo své city
Radši hluboko uvnitř se trápím
Však bolest prostupuje všechy mé kryty
Svými slzami ulice zkrápím..
Nedokážu už přetvařovat se,nemám síly
Jen jediné řešení vidím
Jediná vteřina zmení svet na bílý
Své zlámané srdce strašne šidím
Nůž se zbarvuje krví rudou
Na zed poslední vzkaz píši
Jen strašné vzpomínky mi zbudou..
A pocit,jak lásky od lásky se liší...
Lístek růže
Pro lístek růže voňavý
sehnul jsem se do trávy
s nádechem jeho vůně rostla
připomněl mi tvoje ústa
A přece nejde popsat slovy
něžný dotek, křišťálový
za nic nejde vyměnit
od té, co jí dáváš cit
Obětí - zprvu lehké, něžné
pak tiskneš stále víc
nikdy nepustit paže pevné
nikdy neříct "musím jít"
Snad ďábel přírodě vnuknul krásu
se spoustou něhy
stvořil pak z růže tělo ženy
Až spatřím pohled těch vysněných očí
srdce ztratí dohled - div, že nevyskočí
a začne se bát všech lupičů něhy
utone v moři za roztajené ledy
V pokleku - hlasem jde chvění
vyznání - oči směr mění
řasami studánky rosy
vyčteš v nich oddané prosím
Pohled jí uhnul na staré stěny
pak lehce jihnul
můj zůstal osamělý
rty se jí pohly
snad chtěla něco říct
hlas její však zůstal němý
Něžně jsem pohladil
hebounkou kůži
úsměv tím rozladil
tak vrátila mi přinesenou růži
Neznámý pocit
Když světla zhasnou a ticho se rozprostře tmou
mé myšlenky lehko, vrací se cestou smazanou
Tam daleko zpátky kdys růžička kvetla
pak lístky její za mnou vlály, než zvadla a úplně seschla
Jméno jí dali lidé, co žili před dávnými časy
jméno co znělo hrdě, jmenovala se Štěstí
Svou nasládlou vůni rozdávala a já si kvítku nevšiml
snad stačí pár kapek vody, aby se poupata rozvila
Hledal jsem léku aby ožila, kéž příští rok vykvete znova
až bude voda, co by ji zalila, až bude lepší doba
Svou duši jsem jí věnoval, a prozradil všechna tajemství
srdcem jsem jí miloval, a čekal na její poselství
V jejích lístcích jak hebká kůže
mi vůní řekla růže
v jejích lístcích se známkou
mi rostla naděje pro chvíle s růžičkou
Po nadýchnutí se roztočil svět
oslepil zrak a hlavu mi splet
rozepjal knoflíky večerní blůzičky
schoval si pod víčky noční sen
Pak pro slzu štěstí si šla
před bránu černého pekla
pro slzu lásky si šla
ale cestičku svou spletla
Pro rudou krev si přišla
a cizí ruce ve tmě našla
nechala se jimi vést
až na konec všech cest
lehla si do trávy
a než něco řekla
rozbila poháry nesené z pekla
Do vlasů tráva se jí vpletla
vstala, z pevného sevření se vysmekla
a šla hledat lék na trápení
až našla pramínek vody
a toho, co mocně ke kořenům lil
pak vzpomněla si na večerní hody
a sen její paměť oživil
Vzala si chladné ruce
a poslechla slabé srdce
vzala si jeho prosím
a pomohla pěstovat voňavé "smím"
Za dlouho zavoněla růže
něžná jak její kůže
a pro chvíli tisíckrát vysněnou
jeli si spolu noční tmou.
Jsi
Jsi peřinou,kterou se přikrývám,
jsi mýdlem,jímž se umývám.
Jsi šamponem,kterým si myji vlasy,
jsi úžasným pocitem krásy.
Jsi vločka,která padá na mou tvář,
jsi světlo co vydává teplou zář.
Jsi ten nejkrásnější květ,jsi celý můj svět.
Hledám Tě...
Hledám Tě v motlitbách,
co před spánkem plní má ústa.
Hledám Tě ve tmě,
když noc je hluboká a pustá.
Hledám Tě ve stěnách katedrál,
hledám Tě jak slunce,
jenž hledal zimní král.
Hledám Tě v obrazech malovaných tuží,
hledám Tě v kostele, jemuž zasvětím svou duši.
Stále Tě hledám a nemohu najít,
tu dlouhou cestu životem nedokážu ujít.
...růže jsou červené jako krev
Do růží červených jsi se mi schovala.
Máš prý je ráda.
Překrásně voní
a jsou červené jako krev,
která z prstu vytryskne každému,
kdo jen pro ukrácení dlouhé chvíle
květ chce utrhnout.
A já mám rád Tebe!
Proč se však schováváš?
Nepřišel jsem proto, abych růži utrhl
a až přestane šířit svou vůni
z vázi ji vzal a vyhodil ven
na pospas
prachu
a špíně!
Srdce
Lékem proti srdci není
velké rychlé počínání
každý měl by dobře rozvážiti
svoje špatné chování
Není vždycky vše mé pravdou
občas i ta druhá strana
pravdu přeci může mýt
všichni mohou dělat chyby
málo!Kdo má uznání.
Uznej jednou svojí chyby
udělej ty kroku vpřed
i když třeba pravdy mluvíš
zkus to jednou přehlížet
Dělej svému srdci cestu
hlídej svoje činy sám
uvidíš jak budeš pyšný
až ty budeš potrestán
Polož hlavu svojí
polož ji přec na ten kůl
Kat ti rychle hlavu tvojí
měčem setne budeš Sám!!!
Sladká vášeň
Líbám tě a hladím jemně,
tiše vrníš a tulíš se ke mně,
oblizuju tvůj slaďoulinký ret,
jsi pro mě kocourku opravdu celičký svět!!!
Nejroztomilejší chilky prožívám jen s tebou,
nejsladší noci mám, když si tě beru do světa snů s sebou,
každým tvým dotekem ve mně vzplane ohýnek,
sladká vášeň obsahuje každičký jeho plamínek.
Rána
Do oken už září
žlutý kotouč smíchu
jak silák se tváří
na obloze v tichu
Zas je ráno, zase práce
nechce se mi rychle vstát
po rozcvičce posnídá se
a na nástup jdeme spát
Probuzení je vytržení ze sna
který tiše nocí plul
probuzení jak rozepnutá vesta
kterou večer nezapnul
Po noci sladké
však večer jsi zas usínal sám
a ráno smutné
probouzíš se nelíbán
Ničí dech tě nezahřál
ničí stín tě neobjal
ničí očka ospalá
na nic se zas neptala
Ničí ústa
Ničí ruce
Ničí láska
Ničí srdce
Jenom "vylez" na povel
abys chvíli neseděl
vyhul, vstávej, rychle slez
skládej spacák, včera jak dnes
Zas sehnutí pro odkopnuté trepky
a příprava na poklus
jen sedni si u svojí meky
jen si to jednou zkus
Propadneš hanbě v zelené škole
a řvoucí hlavy s kloboukem hrůzy
vrhají na tebe svoje blůz
Gumují, mažou ti z paměti lásku
zelenou barvou zatřou ti svět
a ty se chystáš, trénuješ křídla
pro ten svůj příští svobodný let
Zraněná
Tak jako pláče květina po které šlapeš
stejně tak pláče i moje srdce které sis vzal
Tak jako bolí smrt kterou nechápeš
stejně tak bolí i rána kterou si mi dal
Tak jako padají slzy z nebe
stejně tak padají i z mích očí
Tak jako se bojím tebe
stejně tak se bojím noci která mlčí
Láska
Láska tě ovládne, spoutá a zahřeje,
láska tě omámí,rozkoš ti dopřeje
Láska tě okouzlí,rozpotá vášeň,
láska tě osmělí, odstraní bázeň
Láska je magie,srdíčko buší,
jediným polibkem všechno se ruší
Láska ti rozproudí krev ve tvém těle
láska je svěží, cítíš se skvěle
Láska je oheň co rozžhavý plamen,
láska tě skolí než řekneš ámen
Láska tě ohromí jako blesk z nebe,
láska je čaroděj, ovládne Tebe
Láska je lektvar,co chutná tak sladce,
láska je krásná jako v pohádce
Bez lásky nelze žít,toť svatá pravda,
láska je pravá,když není zrada
Láska jsou polibky,ale i důvěra,
láska jsou dotyky,avšak ne nevěra
Věnování
Pro smutek šťastných chvil
pro slastné polibky jedovatých hadů.
Pro měsíc, který v noci snil
o tmě proměněné k ránu v bílou vránu,
která zasáhla mé snění.
Pro polibky, které svědí a palí jak mráz.
Pro okovy jež dal mi čas,
uvězněná v pavučině z lidských krás.
Všechny odháním,
o samotě zoufám si snáz.
Vyznání
Teď píši Ti na tento papír,
jsi pro mě jako vzácný safír,
jsi mou písní,
kterou rád poslouchám,
jsi jako poupě,
které stále vykvétá v krásnou růži
a příjemně voní,
ta vůně mě zmámila,
vše o Tobě mi oznámila.
Nechci aby jsi byla jen
mým pouhým snem,
chci aby jsi byla mou dívenkou
každým dnem,
chci s Tebou sdílet všechny krásné chvíle,
chci aby jich bylo hodně moc,
chci ti dávat každý den pusu na dobrou noc,
vždyť přece nechci tak moc,
prostě miluji Tě strašně moc.
Miluji Tě takouvou jaká jsi,
vždycky Tě takovou budu brát,
jen už nedokážu být jen pouhý kamarád,
vždyť Ty víš,
že jsem Tě měl vždycky moc rád,
teď přišla chvíle,
kdy jsem Ti to už musel říct,
proto píši Ti tuhle báseň,
protože jsem do Tebe naprostej blázen.
Žárlivost
Běsnění ega, žárlivá scéna,
divadlo může započít.
Opona vzhůru pro dva tragické herce.
Není teď kam prchnout, kam odejít !
Tragérii svou tu hrajem´ pro sousedy.
Kdo však nám na konci zatleská ?
V ložnici zmatek je, - spolu tu a tak sami,
hledáš své důkazy, že byla jsem nevěrná.
Můj Bože, už všechno jsem ti dala,
nemám teď nic, čím tě jen přesvědčit.
Milostný dopis že jsem někomu psala ?
Četl´s ho vůbec, že jsi si tak jist ?
Večer je tady, chce se mi tak spát !
Hledáš, čím bys mne ještě urazil ?
V duši mám zmatek, začínám se bát,
všechno nám mizí, jen hněv tu po nás zbyl.
Zavírám brány, hluše zní má slova,
- nemohu tě už dál milovat -.
Opona padá. Nelze začít znova.
Ten dopis byl pro tebe.
Tady ho máš - už můžeš ho roztrhat.