Nejlepší florbalista historie Niklas Jihde (31) se pomalu připravuje na konec své úžasné kariéry. Ale momentálně byste jej s děrovanou hokejkou a s míčkem nespatřili. Nedře na mistrovství světa v Praze a Ostravě, nemá čas. Musí pracovat. Jako reportér švédské televizní stanice TV6 je nyní na hokejovém šampionátu v Québeku.

Zaměstnání mu bere půlku času, zbytek dává florbalu.
„Ale s tím je konec. Tohle bude moje poslední sezona,“ řekl Jihde v exkluzivním rozhovoru pro ČTK v dějišti turnaje.

Niklasi, řekněte, co přesně vaše práce obnáší?
„Jsem programový ředitel, dohlížím na to, aby všechno klapalo. Dostal jsem šanci pracovat pro TV6 tady na mistrovství světa. Je to skvělá práce, máme dva programové ředitele, jeden dělá švédské zápasy a já dělám ty ostatní. Jako například skvělý mač Dánsko – Švýcarsko. (směje se) Ale ne, je to zábava.“

Jak dlouho se tomu věnujete?
„Už tři roky. Ale dosud jsem byl jen ve studiu, sestavoval jsem program. Tady jsem i reportérem. A když dělám po zápase rozhovory, naši hokejisti se diví: ‚Co tu děláš? To je nějaký vtip?‘ Ale jinak mě tu až na vás nikdo nepoznal. A samozřejmě na mé kolegy, pár z nich se mnou už taky tady dělalo rozhovor. Tohle je sranda, novinář dělá rozhovor s novinářem.“ (směje se a okřikne své kolegy, kteří si z něj u stolu vedle dělají legraci)

Sranda je i fakt, že sportovní hvězda dělá rozhovory se sportovními hvězdami. Jak vám to jde?
„Je to zvláštní. Jako hráč víte, jakou otázku chcete třeba po třetině dostat. A když máte špatné období, zase víte, jaký otázky slyšet nechcete. Tohle je pro mě snadnější, vím, jak hráči myslí.“

Koho jste tady »ulovil« z Čechů?
„Mluvili jsme s řadou vašich hráčů, s Eliášem, Vrbatou, Kaberlem. Šli jsme na trénink po prvním vzájemném zápase. Jsou to všichni profíci, milí kluci.“

I v České televizi nepracují jen novináři z povolání. Spolukomentátorem je tu Martin Hosták…
„Vážně? To jsem nevěděl. Ten hrál dlouho u nás v MODO. Jeho jméno je tam známé pořád.“

I váš bratr dělá v televizi, že?
„Dělá pro TV4, to je trošku větší kanál, takže mezi sebou lehce soupeříme. Je hokejový fanda, chtěl by tuhle práci taky. Ale dělá fotbal. Je u nás jeden z nejznámějších sportovních novinářů. Teď je doma, chystá se na mistrovství Evropy. Až se já vrátím, on akorát pojede do Švýcarska.“

Pojďme k florbalu, i při něm si letos užijete Čechy…
„Jasně, pořádáte na konci roku mistrovství světa. Bude to mé šesté a můžu vstoupit do historie. Když se to povede, budu jediný, kdo vyhraje šest šampionátů.“

To je velká výzva, že?
„Těším se, budu kapitán, což je ve Švédsku velká věc. V minulé sezoně jsem toho moc v reprezentaci nenahrál, jen jeden zápas s Finskem. Spíš jsem se soustředil na AIK a na práci.“

Ale až se vrátíte z Kanady, určitě do toho vletíte, nemám pravdu?
„To jo. Příští sezonu začneme v létě tréninkovým kempem před MS. Bude to nejsilnější švédský tým, i když máme hodně nových hráčů. A zase vyhrajeme, pořád si věříme. A já nechci být historicky první kapitán, který nevyhraje pro Švédsko zlatou medaili. (směje se) Byla by to katastrofa!“

Tohle neříkejte Čechům. Věří, že jako pořadatelé konečně zlomí tu švédskou hegemonii…
„Když se podíváme na poslední šampionát, v semifinále jsme vás porazili jen 4:2. To je dobrý výsledek. Bereme český tým s velkým respektem. I když od mistrovství šly vaše výsledky dolů, nehrají vám ti starší, zkušení hráči.“

Někteří skončili, ale dost se jich po pauze zase vrací…
„Potřebujete je. Hráče jako Radim Cepek a další. Získávají vám u soupeřů respekt.“

Pojedete v létě omrknout terén na Czech Open?
„Hrál jsem na Czech Open s AIK myslím jednou a těžko s ním znovu přijedu. Skončili jsme tam poslední, organizátoři nám platili všechno, muselo to být dost peněz. A my hráli tak špatně! Už nás asi znovu nevezmou. (směje se) Jinak hraju v České republice moc rád, je tam spousta fanoušků, dýchají pro florbal. Mistrovství světa 1998 v Praze bylo moje první, jedno z nejlepších v historii. Skvělá atmosféra…“

Předloni jste říkal, že do Prahy pojedete i na svatební cestu. Povedlo se?
„Chtěli jsme, ale nakonec jsme letěli do Thajska. (směje se) To víte, větší teplo a oceán. Tomu se těžko odolá.“

Co je vlastně pro vás větší zábava? Běhat s mikrofonem, nebo s florbalkou?
„Dobrá otázka. (usměje se a přemýšlí) Když ještě můžete hrát, je větší zábava být na hřišti a když kariéra skončí, tak se můžete plně věnovat práci. Je nejlepší hrát, dokud to jde. Pak budete litovat, že jste skončil brzy. Teď je lepší být florbalistou.“

Jak dlouho jím ještě vydržíte být?
„Příští sezona bude má poslední, to je jisté. Moje práce mi bere hodně času, člověk hodně cestuje, přitom by taky chtěl být doma. Bude skvělé vyhrát mistrovství světa v Čechách, pak můžu odpočívat. A priorita číslo jedna bude rodinný život.“

Máte už děti?
„Mám dcerku, zrovna minulý týden měla narozeniny. První. A já je prošvihl, nemohl jsem s ní být. Asi jsem nebyl doma zrovna populární… (povzdychne si) To je prostě tahle práce. V létě si ale malé užiju, to bude skvělý. A pak začnu zase trénovat. Takový je život.“