Valiho život ze všech stran

Právě jsem se dočetl na internetu, že březen bude deštivý a na Velikonoce bude dokonce sněžit. Ať už bude jak chce, pokud se naskytne alespoň pár dní, jako ten dnešní, mám se opravdu na co těšit.

Jak už jsem psal v minulých dnech, tak tento víkend jsem se začetl do knihy, která byla o českém básníkovi Josefu Jaroslavu Langrovi. Nebudu tu psát, jak ta knížka-jeho život dopadly, postačí informace, že mě ta kniha a jeho život naprosto fascinovaly a vtáhly. Vžil jsem se do toho. To jsem ještě netušil jak moc se do jeho příběhu ponořím dnes.

Bohdaneč, město z kterého "náš" básník pochází, je kousek od Pardubic. A tak, když nám dnes odpadla dopoledne přednáška literární kritiky, rozhodli jsme se vcelku jednohlasně se spolužačkou, že se vydáme na výlet. Bylo opravdu krásně a tak jsme si odsouhlasili trasu absolvovat pěšky. Cesta trvala něco přes hodinu, v tom krásném slunečném počasí jsme vypili několik litrů vody, svlékli se snad až do triček a doslova dopajdali na místo určení. K tomu nám samozřejmě nesměl chybět úsměv a když už se zdálo, že tam nedojdeme, využil jsem svou nekonečnou ukecanost a i když jsem nebyl zcela znalý trasy, tvrdil jsem od první zatáčky, že už tam budeme. A pomohlo to. Zhruba po čtyřiceti osmi zatáčkách a sedmdesáti minutách jsme došli až ke hřbitovu sv.Jiří, kde se nacházel pomník "našeho" básníka Langra.

Nevím, jak moc to zaujalo ji, když na sobě nedala příliš znát emoce, ale mě to zaujalo naprosto dostatečně. K tomu svědčí její komentář při našem odchodu, že jsem opravdu výjimečný, což minimálně znamená, že nejsem normální:-). Dokonce jsem po několika minutovém obdivu a pátrání, objevil další postavy z knihy, jako například Langrova učitele z první školy, nebo otce jeho jedné z lásek. No já byl unešen, což nepochopí nikdo a ani to po nikom chtít nemůžu, ale své pocity se pokusím teď shrnout: Ocitnul jsem se na pár minut blízko hlavního hrdiny skvělé knihy, osobnosti, která prožila zrození české literatury, ba co víc, byla na jejím počátku a spoluutvářela české dějiny. Věřím, že kdyby ve třiceti letech neskončil básníkův život, znali bychom dnes jeho jméno v mnohem větším počtu a četli bychom o jeho umění a životě v učebnicích či čítankách a já bych s oblibou mohl říkat, že čtu přeci Langra, básníka tak známého, že Čelakovský, jeho současník, musel by se jeho tvorbě poklonit.(jo tohle zní opravdu zvláštně, ale občas by člověk měl snít a tahle doba byla plná snů) 

Bohužel život si nikdo z nás neurčuje a tak si život s „naším" básníkem pohrál po svém, ale já i když to bude znít jakkoliv naivně či zbytečně, jsem rád, že o něm vím, že jsem měl možnost dozvědět se o někom, kdo měl literární talent a snad dobré srdce a právě to, že jeho jméno není vyryto pevně do té křehké skály české literatury, mě láká.

Toť příběh můj dnešní, příběh zvláštní, přesto pravdivý a já se těším na ty další.