Večírek na přivítanou
„Co děláš v neděli večer?“ Napsal mi můj nový spolubydlící Michal a já se pro dostatek času začal těšit, co vymýšlí za akci. „Budeme totiž dělat fondy.“ Čtu v další smsce a začínám si pomalu představovat jeho nekonečný úsměv, se kterým dodává: „Takže doveď nějaká děvčata, kamaráde!“ A tak jsem začal shánět společnost, která by jako první nakoukla do našeho nového bytu na pražské Ořechovce.
„Tak vás tu vítám na rozlučce s mým starým bytem, nebo chcete-li, na otevírací party toho nového,“ pronese skromně na začátku večera a následně mě pošle do starého bytu, abych ještě přivezl pár věci. Přibírám k sobě kamarádku a vyrážíme omrknout staré Michalovo doupě. Když se po hodině vrátíme, srandičky o křtu starého bytu se nevyhneme, ale co je mnohem důležitější, mnohem větší starosti nám dělá přidat se do debaty, která se zatím na party rozjela.
„Takže ty mi chceš říct, že bys nikdy nespala s klukem, kterého bys nemilovala?“ Ptá se nechápavě Michal jedné z mých kamarádek a ta mu s kamenným obličejem razantně odpoví: „Prostě ne, nikdy bych se s nikým nedokázala takhle vyspat.“ „No, počkejte holky až Vám bude jako mně(Michalův věk bohužel nesmím z jistých „jeho osobních“ důvodů zveřejnit), to budete mít na tyhle věci sakra jiný pohled!“ Oponuje jim popuzeně Michal. Chvílemi jsem se v debatě ztrácel a když jsem se chtěl do ní přidat se slovy: „Náhodou je hezký, že takhle holky věří na lásku. Já ni taky věřím, jinak by to nemělo cenu,“ byl jsem hrubě vyhoštěn a zbaven slova na další dlouhé minuty.
I když to několikrát vypadalo skutečně na vyhrocenou výměnu názorů, všichni aktéři se mi druhý den ozvali a pochvalovali si stylový večer. Tak snad jich v mém novém světě, bude víc.
