Valiho život ze všech stran

Šest let, třiačtyřicet závodů, deset měst, desítky tisíc běžců, miliony korun handicapovaným. Příběh RunTour, který se psal společně s tím mým, byl nejen plný naběhaných kilometrů a popsaných stránek, ale také plný elánu, úsměvů, nových přátel a zážitků.

Je sobotní večer, před pár hodinami skončila závěrečná RunTour roku 2017, jak stylově právě v Pardubicích, kde jsem vystudoval vysokou školu. Dopsal jsem poslední odpověď na Facebooku, zareagoval na večerní komentáře, vložil závěrečný článek na web. Nejen, že jsem tím uzavřel další běžecký rok, protože již brzy zveřejníme termíny nové sezóny, ale také dopsal svůj příběh, který se psal společně s RunTour.

Vzpomínám si, když jsem při prvním ročníku v roce 2012 poprvé použil v jednom z příspěvků oslovení „RunTouráci“. Učitelka češtiny by mě za něj nejspíše zaškrtila, stejně jako to možná chtěli tehdy udělat moji nadřízení. Neudělali to, dali mu šanci a díky tomu se z něj stala tradice, tradice nás RunTouráků, kteří jsme měsíc co měsíc vyráželi rozběhat česká města parky, lesy, industriálními prostory, ale také historickými uličkami, náměstími a dostihovým závodištěm.

Závod po závodě jsem na Facebooku, webu i v médiích popisoval naše představy, které kolegové zhmotňovali a realizovali. Díky skvělému týmu nadšených lidí se stala RunTour nejoblíbenějším během pro hobíky a stále silněji dotírala na úspěšné akce RunCzechu. Byla radost sledovat, jak náš tým posouvá vpřed seriál, který v roce 2011 začal s pár stovkami běžců.

Za čtyři roky jsme díky RunTourákům a České pojišťovně mohli darovat na konto zrakově postižených čtyři milióny korun, o tom se nám na začátku ani nesnilo. I já jsem propadl skromnosti týmu Nadace Leontinka a aktivně se zapojoval do pomoci handicapovaných. Kdo je poznal, musel už z principu pomoci. Není to o hrdinství, ani zásluhách, ale o lidskosti.

Teď, když se loučím, mám hlavu plnou vzpomínek. Myslím na desítky handicapovaných dopravených do cíle, na stovky nových přátel RunTouráků, na každý zážitek, který jsme společně zažili. Asi je to klišé, ale byla to jízda. I když jsem se rozhodl přijmout nové výzvy a běžet zase o kus dál, s RunTour se nikdy úplně nerozloučím. Ať už bude v budoucnu moje role jakákoliv, na závodech mě rozhodně potkáte.

Za šest let s RunTouráky se jen potvrdilo mé celoživotní motto: Život je pes, ale když kolem sebe máte skvělé lidi, stane se vaším nejlepším přítelem. Díky za to, RunTouráci!