Prázdniny
Prázdniny. Tohle slovo se pro mě stává každým rokem vzdálenějším pojmem. Do mých patnácti let jsem měl prázdniny jako každý školák. Poslední červnový den jsem si vyzvedl vysvědčení, odpoledne ho nosil zmačkané v baťohu a poté ho pokorně odevzdal rodičům. V tu chvíli ze mě spadl desetiměsíční balvan a já mohl místo vymýšlení si taháků, myslet na dva měsíce ničím nerušených prázdnin.
„Naneštěstí“ jsem se ale jako malý kluk zbláznil do fotbalu a to natrvalo ovlivnilo nejen můj život, ale co víc, mé letní prázdniny. V patnácti letech jsem měl za sebou svůj první fotbalový přestup do vyšších pater a tím to všechno začalo: prázdniny se smrskly na tři týdny, protože 21. července jsem se musel hlásit na prvním tréninku a tak to pokračovalo další roky, na které navázala vysoká škola a přechod ve fotbale mezi dospělé. To sice trošku uvolnilo mé časové možnosti, protože na vejšce si můžete udělat při dobrých studijních výs
ledcích volno od června do října, jenže jsem si k tomu všemu přibral práci v redakci a dalších pár dní z letních prázdnin tím ukrojil.
Současná situace je tedy jasná: co nejdříve se zbavit zkoušek na škole(pokud možno úspěšně) a po posledním zápase a zničující rozlučce s týmem se vypravit za zábavou.
Jenže to bych nesměl být na tábor příliš starý, na hudební festivaly přehnaně náročný a na romantické procházky u vody sám. Pak možná by prázdniny byly zase tou nejlepší dobou v roce, kdy člověk přemýšlí jen nad tím, co zase zítra bude provádět. Naštěstí se ale ve všem dá najít něco pozitivního. A já, i když mé
prázdniny třeba už nemají takový nádech „dětského kouzla“, jsou stále naplněny dny s překypující zábavou.
Proto jsem teď píšu příběhy o své chalupě, kde to mám ze všech míst nejradši, proto vyprávím příběhy ze starších dob, protože právě prázdniny mě nutí vzpomínat na ty nejlepší letní zážitky a možná právě proto píšu tenhle úvodní text mých prázdnin.
