Valiho život ze všech stran

Praštilo mě to hned do očí, téměř každý student si hýčkal ve své ruce jeden novinový výtisk Lidovek, nebo Mladé fronty DNES. Bylo mi divné, že by si každý z nich skutečně ty noviny zakoupil. Všechno mi to došlo hned, jak jsem vlezl do prostorů naší fakulty a uviděl na stolech válící se jich celý nažehlený stoh.

„Dobrý tah na začátek školního roku,“ Chválil jsem druhý den svého kamaráda z MfDNES. „No dobře, ale je to vůbec k něčemu?“ Odpověděl vcelku trefně a já se zamyslel, kdo všechno ty noviny přede mnou otevřel. „Před kolejemi si ke mně sedly tři holky, každá měla jednu Mladou frontu, ale její prohlížení jim trvalo bohužel tak tři minuty,“ zavzpomínal jsem na čtenářské zážitky z naší univerzity. „Což mi taky trošku vysvětluje Péti připomínku o tom, že žádné noviny zdarma na Univerzitě neviděla,“ dodal jsem s tím, že fotky a televizní program jsou holt hlavním tahákem některých studentů.

Podobná akce se nejspíše zalíbila mecenášům časopisu Respekt, když to byl jejich výtisk, který se v našem areálu rozdával o týden později.

„Chcete zdarma jeden výtisk nového Respektu?“ Volá na mě už z dálky sympatická dívka s časopisem v ruce. Jen tak souhlasně kývnu a pokračuji k ní. „Musíte si ale nejdříve připnout tuhle naší placku s logem Respektu,“ dodá v poslední možné chvíli. Po malém vyjednávání odcházím s časopisem v ruce, plackou v kapse, když v tom potkám svého bývalého spolubydlícího z koleji. „Koukám, že máš taky jeden ten jejich časopis a žádnou placku,“ prohodí hned na úvod s širokým úsměvem. „Taky ti došlo, že stačí si jí připnout, vzít časák a hned zase odepnout,“ dodal již s hlasitým smíchem a utíkal spokojeně dál se svým skvělým úlovkem.