Sbor dobrovolných hasičů Rossbach ( Hranice ) byl založen 1. zaří 1868. Příčinou vzniku byl 24. června 1868 vzniklý požár ve Studánce, kterému padlo za oběť pět domů a tím zůstalo několik rodin bez střechy nad hlavou. Dále ve stejném létě lehl popelem statek č. 117 v Rossbachu, kde uhořel švec pan Wolf, který na statku bydlel.Toto neštěstí vedlo k zamyšlení místních mužů, zvláště pak továrníka Karla Hartensteina a Gustava Müllera o založení místního hasického sboru. Dle prvních záznamů vznikl oběžník kde místní muži svým podpisem stvrdili souhlas se vstupem do sboru. A tak 1. září 1868 vznikl sbor dobrovolních hasičů. K dispozici byla jedna stříkačka, která k obsluze potřebovala větší počet mužů, pořízená byla obcí v roce 1850. Dále pak pár obyčejných žebříků a hasických háků. Hasický domeček se toho času nacházel na náměstí naproti později postavené lékarně.
První velitel pan Karel Hartenstain dal první pokyny k činnosti hasičů a jako první nutnost bylo pořízení ruční stříkačky s větším počtem hadic.Po uskladnění musel být postaven druhý hasický domek na dolním konci náměstí kde později byla zřízena první hasická zbrojnice s věží.
Velitelství však po krátké době převzal Gustav Müller, který velel po mnoho let. Další vybavení se týkalo samotních hasičů. Tak byly postupně pořizovány helmy, pásy, výstupové pásy s karabinami,různé hákya signální trubky.Hasiči byli rozděleny do skupin: skupina výstupářů, skupina co sříkala vodu a skupina trubačů, kterí se po letech stali signálním průvodem a později vznikla přímo hasičská kapela. Jako další přírůstek do výbavy byl výsuvný žebřík, několik nových hsčských háků, čtiři výstupové žebříky s transportními vozíky. Hasiči byli rozděleni do skupin : skupina výstupářů, skupina co stříkala vodu a také skupina trubačů, kteří se po letech stali signalním průvodem a později vznikla přímo hasičská kapela. Vznikli i první záchranáři. Jako další přírůstek do výbavy byl výsuvný žebřík,několik nových hasičských háků a čtyři výsuvné žebříky s transportními vozíky. V roce 1888 po Gustavu Müllerovi převzal vedení toho času starosta a tovarník pan Wolfgang Ludwig.
26.srpna 1888 byl z 7. krajský hasičský den spojen s dvacetiletým vznikem dobrovolných hasičů v Rossbachu. V roce 1892 přebral vedení sboru továrník Hermann Hendel – vedení trvalo 2 roky. V této době měl sbor 100 mužů, samozřejmě několik mužů se již dostalo do věku kde jim aktivní činnost ve sboru způsobovala potíže. Tito kolegové byli přeloženi do pořádkové služby a měli za úkol během požáru uzavírání prostoru požáru a hlídání zachráněného majetku.
30. července 1893 začal slavit sbor dobrovolných hasičů 25. výročí a 12. krajský hasičský den. V roce 1894 byla opět na řadě volba nového velitele sboru. Byl vybrán muž z řady hasičů jménem Johann Mühling. V roce 1899 pan Mühling z důvodů drobných nedorozumění odstoupil. Za necelý rok převzal velení vrchní pan učitel Adam Müller, pak velení opět převzal pan Mühling. Velel nepřetržitě do roku 1929. Od roku 1906 do roku 1929 byl pan Mühling také členem krajského hasičského sboru, kde také každoročně prováděl inspekce hasičského sboru v okrese Aš.
V roce 1900 přispěl k rozšíření výbavy sboru mechanický žebřík zn. Magirus , který měřil 12 metrů. Tímto bylo vybavení na tuto dobu skoro dokonalé.
První světová válka 1914 – 1918 dala hasičskému sboru velkou ránu. Protože všichni vyškolení aktivní hasiči byli postupně odveleni jeden po druhém. Hrstka starších hasičů zůstala, ti se starali a udržovali přístroje v pohotovostním stavu.
Po skončení války se ale nemohlo ihned myslet na vznik a pokračování ve starém složení a v zavedeném systému, jelikož i hasiči postrádali spoustu svých kamarádů, jejichž jména byla zapsána na pomníku padlých. Někteří se vrátili postiženi z války zpět do své vlasti. Někteří po válce a po rozpadu dříve tak hrdého Rakouska – Uherska nechtěli ani ve své vlasti rychle pokračovat ve spolupráci. Mimoto bylo těžké najít nové síly. V roce 1921 se po výzvě městského zastupitelstva přeci jenom ozvalo pár mladých dobrovolníků, kteří se rozhodli všeobecně své vlasti a domovu pomáhat. Nový život se rozvinul v řadách a brzy na to byl sbor hasičů opět aktivní.
Pak přišel opět čas na vybavení. Hlavně hasicí hadice byly díky válečným letům nejhůře postiženy. Největší starost způsobovalo, že délka našeho městečka od jednoho hraničního kamene k druhému měla v případě požáru daleko od sebe vodní zdroje pro hašení. V roce 1924 – 1926 byla pořízena první motorová stříkací pistole značky Czermack. Přibyly též silnější tlakové hadice, které byly nutné k motorové stříkací pistoli. Poté co byla stará hasičárna malá a stav byl stále horší, což se projevovalo hlavně v zimě když na drahou výbavu sněžilo a pršelo.Na základě toho získalo město od evangelického sboru Rossbach na výhodném místě kus pozemku. Na tomto pozemku v roce 1928 postavilo město novou zbrojnici s věží, kde také vznikl byt pro domovníka, který se zároveň staral o výzbroj.
Mimoto po zbourání starého hasičského domku, který stál před výjezdovými branami vznikl uzamykatelný prostor, který se stal zároveň cvičištěm.
Ve stejném roce 1928 slavili dobrovolní hasiči Rossbach své 60. výročí vzniku. Po 35 letech činnosti, jako velitel hasičů odešel pan Johann Mühling 3. listopadu 1929 na odpočinek. Pro své příkladné zásluhy byl pan Mühling zvolen čestným velitelem. Toho samého dne byl povolán Hugo Rei o převzetí velení a pokračování v historii hasičů.Pozorováním a dalším prověřením celkové situace, hlavně důležitých objektů vznikla nutnost rozšíření novodobými přístroji a výstrojemi.
Roku 1932 byla pořízena druhá motorová stříkačka značky Flader a k tomu patřící hadice. Dále impregnované a pogumované hadice, plynové masky a lampy.
Přišel rok 1938 a spojení Sudet s Německou říší. Politická situace způsobila, že vznikli hasičské skupiny. Okresní svaz hasičů byl rozpuštěn a vznikla hlavní hasičská služebna v Aši.Nová osobní výbava hasičů byla brzy opět v pořádku, i přestavba na hasičské skupiny dělala dobré pokroky.
Vypukla druhá světová válka. Nejdůležitější povinnosti byl vznik protiletecké služby, kde hasiči hráli důležitou roli. Místní starosta a velitel protiletecké skupiny pan Hermann Zapf získal pro obec v roce 1940 hasičský vůz LF 8 ( Mercedes- Daimler – Benz ), který byl nejdokonalejší technikou v hasičské výbavě. Mimoto byla ve všech velkých a větších továrnách pořízena malá motorová stříkací pistole. Tím patřil Rossbach ke špičkově vybaveným místům. Pro jednotné školení hasičů bylo hlavním velitelem Sudet se sídlem v Reichenbergu nařízeno, aby vznikly hasičské školy. Pro nás byla hasičská škola v Lokti, kde se postupně vystřídali všichni hasiči, kteří měli různé funkce. Někteří školu navštívili opakovaně.
Druhá světová válka způsobila všude opět mezery v řadách hasičů. Jelikož byli povolání do války. Museli opět vzniknout mládežnické hasičské jednotky, které byli vyškoleni a ujali se své práce vskutku velmi dobře. Díky dobré výbavě byl náš dobrovolný hasičský sbor na prvním místě v okrese Aš. Naše motorové vozidlo bylo příkladně vybaveno potřebným nářadím i lékařskými pomůckami. Toto vozidlo bylo připraveno k pomoci při leteckých náletech. Jak v místě tak i na odvolání mimo Rossbach. Tak jsme byli při pozdějším napadení Chebu delší dobu na místě.
Požadavky byly stále větší, podmínky ale stále horší. Stále častější povolání do války zasáhli i již starší ročníky i svaz mladých dobrovolníků musel být rozpuštěn. Na základě toho vznikl pokyn k vyškolení žen do služeb hasičů. V Rossbachu vznikla skupina dobrovolných hasiček. Tato první ženská posila projevila vůli i zájem o tuto práci, ale bohužel v této době se již stahovala nad Německem mračna.
Psal se rok 1945. V dubnu se blížila americká armáda k hranicím se Saskem a večer 20. dubna byl v Rossbachu velký poplach. Terčem odstřelu byla toho času nejvýše položená továrna na výrobu koberců. Shořela i kůlna pana France Frische. Po obsazení naší vlasti americkou armádou se stal cvičák hasičů na několik dní místem minometařů s cílem zasáhnout Adorf. Hasiči přetrvali po celou dobu, dokud území nepřevzali češi. Ale i nadále byli hasiči zavázáni plnit některé úkoly což bylo v té době velice složité, jelikož při sebemenším nedostatku nebo chybě bylo toto označováno jako „sabotáž“. Toto trvalo tak dlouho dokud nebyl založen český oddíl.