Britteček štěňátko aneb jak to všechno začalo...
5.5.2005 se narodila štěňátka, v tu dobu jsem ani netušila, že budu mít pejska. Sice už sem delší dobu mamku přemlouvala k pořízení štěňátka, přesněji zlatého retrievera, ale ta pořád byla proti, že jeden pejsek doma stačí. Jenže já chtěla už pejska jen svého, kterého bych mohla cvičit a aby byl jen můj. Vždycky když jsem v rozhovoru s mamkou nadhodila slovo štěně, dostala jsme ihned ledovou sprchu...Na co druhého psa když už jednoho máme, že jeden stačí. Já se ale nevzdávala, prostě jsem ho tolik moc chtěla, že bylo pro mě nepřekonatelným problémem to vzdát a přiznat si, že druhý pejsek jen tak nebude...Když jsme však byli na víkend 21. - 22.5. u táty v Praze, brouzdala jsem na internetu po inzerátech. Sehnali jsme si 15 inzerátů. Moje jediné kritérium bylo, že to musí být pes, protože mít doma psa a fenu by nešlo. Na každý inzerát jsme zavolali a když jsme volali na předposlední z telefonu se ozval sympatický hlas nějakého pána. Říkal že má doma teď 6 štěňátek, 3 pejsky a 3 fenky. Jakmile sem to uslyšela byla jsme nadšená, štěňátka byla bez PP, což mi vůbec nevadilo. Domluvili jsme se, že ať zavoláme pokud budeme mít doopravdy zájem. Když jsme přijeli domů řekla jsme mamině, že jsme domluvila štěně golden retrievera. Mamka na mě vyjeveně koukala a první otázka byla Co? Řekla jsem jí, že jen stačí zavolat a přesněji se domluvit pokud to myslíme vážně. V pondělí mě čekalo velké překvapení k večeru si mě mamka ptala na telefonní číslo na pana Jiřího Vobra. Zavolala mu a domluvili se na návštěvě 28.5. kdy by jsme si pejska vybrali. Na onen výlet pro výběr pejska jela jen mamina, řekla jsem jí, že chci světlého pejska, prostě nějakého pěkného. Mamině jsme věřila, že vybere dobře, dokonce jsme jí půjčila mobil s foťákem, aby mého malého miláčka mohla vyfotit. Když mamka večer přijela, natěšeně jsem se jí ptala Tak co? vybrala?...Mamina byla nadšená a vyprávěla, že nejdřív nemohli Ponědrážku
vůbec najít je to kousek od Veselí nad Lužnicí. Říkala, že pan Vobr jí přinesl 2 malé chlupaté koule, volné kluky. Prý jednoho většího a druhý byl strašně malinký ( zřejmě poslední ) ten větší byl prý takový průzkumník a už se i snažil chodit aniž by to uměl...Mamina neodolala a rozhodla se pro něho. Nafotila pár fotek a jeli domů. Cesta byla dlouhá skoro 180 km, ale co bychom pro prcka neudělali. Když jsem viděla maminu jak byla šťastná tak už jsem věděla, že štěňátko nepůjde do napjaté atmosféry, ale do nového domova, kde se na něho již všichni těší :) Když bylo štěně zamluvené a zbýval nám ještě měsíc do odběru, začali jsme si obstarávat věci na něho...A také jsme začali vybírat jméno, přemýšlela jsem a chtěla jsem pro něho nějaké jméno víceméně cizí. Prohlížela jsme knížky se jmény a psí kalendáře a v jednom kalendáři mě zaujalo jméno Brit, jediné co jménu chybělo bylo něco nezvyklého...Tak jsme si řekli co takhle 2x T? Britt zní hezky je to i krátké jméno a pejsek si ho bude snadno pamatovat...Bylo rozhodnuto pro Britta se jede 26.6. těsně před prázdninami v neděli :) Strašně moc jsme se těšila a už jen odpočítávala dny. Mezitím jsme si pořídili vodítko samonavíjecí a nylonový obojek s ťapičkami. Taky jsme nakoupili 2 kila Acany junior, protože jak nám byla řečeno štěňátka byla na ně od malička zvyklá. Konečně den D nastal a brzo ráno jsme vyjeli po Britta. Byli jsme strašně natěšení, konečně ten dlouhatánský čas utekl a konečně budu moct svého malého chlapečka držet v náručí...Když jsme se již blížili k Ponědrážce napětí ve mě stoupalo, a když už jsme stály před vraty veterináře pana Vobra, srdce jsem měla až v krku. Jen co jsme zastavili autem rozštěkal se celý dvůr. Zazvonili jsme a přišel nám otevřít starší pán a vedl nás dál dovnitř. Tam jsme vzadu na dvoře viděli několik kotců s LR, GR, kavkazáky a bígly ...Vedl nás přímo ke kotci s fenkou goldena a jejím 2 štěňátkům. Vyndal nám to větší a světlejší. Posadil ho před nás a kotec nechal otevřený, fenka vyběhla a přívítala nás, druhé štěňátko - fenečka se bála vylézt z kotce a tak na dění koukala ze zhora. Pan Vobr odešel a za chvíli se vrátil s očkovacím průkazem, řekl nám že štěňátko je očkované a za měsíc bude muset na přeočkování, také byl odčervený. Rozloučili jsme se s Brittovou maminkou a ona s ním. Potom samozřejmě s panem Vobrem. Konečně sem mohla malého Brittíka nést v náručí, byl to neuvěřitelný pocit, byl tak malinký. Ale nicméně čekala nás ještě dlouhá cesta zpátky domů...Vyjeli jsme a každých 30 minut jsme stavěli. Jednou jsme zastavili u velkého rybníka Brittík "utíkal" spíš se tak valil k břehu, ale do vody se ještě bál. Sledoval kachničky, které ho připlavali pozdravit.Vyjeveně na ně koukal, bylo to srandovní ho pozorovat. Museli jsme zase jet tak jsme pobídli Brittovi ať jde s námi nadšeně se za námi kutálel. Bohužel, ale v jedné ostré zatáčce to už Brittík nevydržel a pozvracel se přímo na mě. Byly to jen granule, ale stejně bylo to ble ble... On celkově když to řeknu ošklivě Britt nebyl nejvoňavější, protože byl z kotce. Jak jsme přijeli před barák mimčo se šlo na trávu vyčůrat. Šli jsme domů a tam na nás již čekal náš druhý pes Robin. Ten koukal dost vyjeveně, když se k němu přikutálel Britt a chtěl si s ním hrát. Brittík šel nejdřív prozkoumat obývák a potom pokojík. Tam narazil na misku s vodou a dokázal nám, že v jeho velké mističce se dokáže zmáčet. Aby ho Robin nebral spíš jako vetřelce vzali jsme oba kluky ven, aby se seznámili...Robin si malého moc nevšímal, ale zároveň ho měl plně pod kontrolou. Britt venku jen tak poutíkával a zase se vyčůral dostal ohromnou pochvalu. Na obojek a vodítko reagoval úplně úžasně. Bral je jako kamarády co ukážou, že se půjde zase ven. Což bylo moc dobře, chodili jsme ven často, aby se naučil venčit venku. V tuto dobu už preferoval některé hračky a to že jich měl doma požehnaně...Nejvíc se mu líbila žirafka a uzlík na ty nedal dopustit :) Hlavně, že už byl doma to bylo hlavní. Avšak stále byl menší problém v tom, že ho Robík nijak moc nemusel, ale to se časem úplně spravilo. Na začátku prázdnin jsme se chodili koupat spolu s Nikol a Charliem do nedalekého jezírka, divili jsme se, že kluci i když byli tak malí plavali jak blázni. Tahali se o šišky a dováděli na břehu, vždycky jsme si povídali u malinký louky a kluci se vyřádili a mezitím uschli. Domů jsme pak přišli s úplně umrtvenými štěňátky, unavenými, ale spokojenými :) a to bylo hlavní... Vždycky mě strašně těšilo, když jsme přišli domů a viděla jsem to miminko co se bylo napít a hnedka šlo spinkat :) po 2 hodinách se probudilo a šli jsme zase ven. Byli to překrásné časy. Nýbrž byly prázdniny jeli jsme na chalupu do Prahy. Tam Britt objevoval svět spolu s tátovým psem Badem - Německým ovčákem. Vždycky po ránu se otevřely dveře od chaty a Britt se utíkal vyčůrat do stráně, byl za to také náležitě pochválen...Byl moc šikovný a učenlivý, úplně živě si pamatuju jak jsem ho na chatě na trávníku učila ke mně. Vždycky si na povel sednul a pak sem odešla o 3 metry dál. Koukal na mě co to dělám a když jsem vyndala piškot zpozorněl a na povel Ke mně si to namířil přímo za mnou. Chodili jsme taky na výlety lesem, kolem potoka, který teče přímo pod chatou. V kterém si Britt vždycky užíval vody. Kachnička moje malá...Babi s dědou z něj měli velkou radost, když k nim malá, chundelatá kulička přiběhla. Babi potom už měla radost menší, když Brittík "malý průzkumník" lezl po skalce a vytrhával jí kytky... Taky Britt poprvé viděl koně, nejdřív nevěděl o co jde, ale pak poznal, že se s ním koník kamarádit nechce tak ztratil zájem. Měl přece na hraní Bada, který nikdy neřekl ne při výzvě k hraní. Oba se dělili spolu o své hračky, ale i o míč, který jsme si koupili na házení, ten však zkončil na několik kousků...Hold se s ním dobře hrálo. Každopádně nikdy na tyhle překrásné chvíle nezapomenu. Byly to nejkrásnější chvíle mého života a tímto ti Brittečku děkuju, že jsme je mohla prožít s takovým pejskem jako seš ty, seš pro mě strašně moc důležitej a v mém srdci zůstaneš na vždy :-*