Orel Župa Velehradská

 

 

P. František Maňák (1941 – 1948).

 

     Na jaře 1941 byla v úředním věstníku vypsána uvolněná fara ve Slavičíně. P. Vilém Ševčík neměl odvahu hlásit se o tak náročnou farnost, a tak P. František Maňák byl jediným uchazečem. Dne 1. června 1941 byl tedy ustanoven farářem.

     Aby duchovní otcové zastali povinnosti duchovní správy, bylo k tomu potřeba veliké obětavosti, pevného zdraví a hlavně mimořádné Boží pomoci, Byla to doba okupace, doprava motorovými vozidly nebyla možná, jediným dopravním prostředkem zůstalo kolo a dobré nohy. P. Maňák sám vyučoval 22 hodin náboženství týdně a k tomu konal 120 km cest po vesnických školách.V podobné situaci byli i dva kaplani.

     Největší tíha kněžských povinností spočívala na bedrech faráře P, Frant. Maňáka, vedení matrik, pohřby, křty, svatby a přece si našel čas i na hmotné záležitosti farnosti.

     P. Maňák poznamenává v kronice: „Už se stalo pravidlem, že pracuji do půl noci i déle, ač vím, že to není správné….“

     Souboj amerických letců s německými stíhačkami dne 29. srpna 1944 a hrdinská smrt letců byla již dostatečně zdokumentována v jiných publikacích. Je však nutno vyzvednout také hrdinství P. Františka Maňáka.

    Padlí letci měli být pohřbeni jako nepřátelé Říše a teroristé. P. Maňák trval na církevním pohřbu do posvěcené půdy a také toho dosáhl. Vystavil se tím velkému nebezpečí perzekuce ze strany německých úřadů..  

      Navíc prokázal hrdinský čin, který zatím není znám ve veřejnosti, ale jsou důkazy, které potvrdil jeho kolega, profesor Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži, profesor tělocviku Jaroslav Hrabal. Na slavičínské faře se ukrývali dva angličtí letci . Přes den byli ve sklepě farní budovy, v noci spali v úkrytu na faře. Na jaře 1945 byli trvale na věži kostela, kde se dočkali osvobození a návratu do vlasti. Tito mu později zprostředkovali možnost odejít za hranice. P. Maňák nikdy ale tyto události nezveřejnil.

     Další významnou událostí bylo putování ostatků sv. Vojtěcha naší vlastí. Ve Slavičíně byly ostatky – lebka sv. Vojtěcha – přivítány dne 21. května 1947. Asi 8000 lidí ze Slavičína a okolí uvítalo ostatky na hranicích farnosti u Rokytnice a průvodem se šlo do kostela. Při uvítáni promluvili všichni předsedové Místních národních výborů přifařených obcí i Slavičína, přitomen byl též zástupce ONV Dr. Renner. Až do rána probíhala noční adorace. Každá vesnice farnosti postupně věnovala jednu hodinu adoraci v chrámu k uctění patrona sv. Vojtěcha.

     Opět se projevily skvělé organizační schopnosti P. Maňáka, celá farnost se zapojila do oslav. Jednota OREL sehrála s velkým úspěchem divadelní představení „ŘÍM V PLAMENECH. Byla to tématická hra o pronásledování křesťanů v pohanském Římě, jakoby předzvěst smutných událostí následující ho roku 1948. To byl také poslední rok jeho působení ve farnosti. Dnes víme, že jako horlivý vzdělavatel Orla a jeho župní velitel by byl brzy zatčen a odsouzen k vysokému trestu jako mnoho dalších Orlů.

     Zápis ve farní kronice roku 1948 nebyl P. Maňákem dokončen. Jeho nástupce P. dr. František Kostrbel napsal jen tuto stručnou větu:   „ Začátkem měsíce září opustil o své újmě bez ohlášení farář František Maňák svou farnost a stal se nezvěstným….“

     Dnes jsou bezpečně zjištěny tyto skutečnosti. Po skončení posledního sokolského sletu v Praze v měsíci září ho zahraniční delegace Sokola ukryla ve vagonu s rekvizitami cvičenců a převezla ho do svobodné země. Nějaký čas zůstal P. Maňák v Anglii, potom odešel do Australie, kde se stal duchovním otcem zahraničních Čechů. Krátce před jmenováním biskupem zemřel, postižen zhoubnou rakovinou. Čest jeho památce, vlastenectví a svědectví věrnosti Kristu a církvi.

 

Dne 30.7.2009              Z výše uvedené publikace opsala     Emilie Zemánková