Orel Župa Velehradská

 

Měsíc srpen byl v dřívějších dobách v naší vlasti měsícem, kdy velká část našeho národa dokončila žně a svátek nanebevzetí Panny Marie byl důvodem ke shromažďování se lidí na mariánských poutních místech, aby vzdali díky Bohu a Panně Marii za dobrodiní, kterého se dočkali. Nejinak tomu bylo v Orelské rodině, která se zvedla z útlumu činnosti za II. světové války a v letech 1945 až do února 1948 intenzivně pracovala na rozvoji své činnosti. Velká část Orlů pocházela z vesnic a ze zemědělství. Žně byly významnou součástí jejich života. Orlové se od roku 1930 shromažďovali v srpnu, druhou neděli po svátku Nanebevzetí Panny Marie na svatém Hostýně. A shromažďovali se v hojném počtu. Byla to pro ně čest, byl to pro ně svátek po dnech lopotivé a namáhavé ruční práce, odpočinek na těle a velké občerstvení ducha. V poválečném období to byli desetitisíce účastníků orelské pouti, jimž vyhrávalo několik krojovaných kapel, byl tam slyšet zpěv, slova kazatelů, slova kněží i funkcionářů Orla, orelské prapory dokazující činnost jednot, studená svatohostýnská voda k občerstvení, vřelé stisky rukou známých i méně známých spolubratrů a sester z celé republiky.    

   28. a 29. srpna 1948 se konala na Svatém Hostýně Orelská pouť. Velké množství Orlů, jejich příznivců a jiných poutníků (historické prameny uvádí 100 až 120 tisíc osob) přijelo na Svatý Hostýn. Přes to byla tato pouť před 60ti lety zvláštní. Konala se v době poúnorové, kdy v únoru 1948 převzali moc i řízení státu komunisté. Přesto, že Československý Orel byl oficiálně zrušen výnosem Ministerstva národní bezpečnosti dne 15. 6. 1950, komunističtí funkcionáři se chovali tak, jak by byl zrušen 25. února 1948. Veškerý majetek, hmotný i finanční byl zabaven, veškerá činnost i jiné aktivity byly zakazovány. Aby Orel činnost dále nevyvíjel, rozhodli se komunisté zdiskreditovat vedení Orla. Čelní funkcionáři ústředí Orla, ale i další vedoucí i běžní členové byli nespravedlivě obviněni z protistátní činnosti, při vyšetřování byli násilíma mučením donuceni podepsat předem napsané protokoly, kde se přiznávali k tomu co nikdy neudělali. Na základě ne soudních výslechů a vyšetřování, ale výslechů provedených StB, byli nespravedlivě odsouzeni, vsazeni do vězení, nebo pracovních táborů často v  uranových dolech, byli zbavení občanských práv, byl jim často zabaven jejich majetek, který propadl státu, často byli odsouzeni i k peněžité pokutě.

 

   24. června 1949 vynesl předseda senátu soudu v Brně Dr. František Rutar rozsudek pro 18 členů ústředních orgánů ČS Orla. Nejvyšší soud v Praze 11.11.1950 vynesl pro ně přísnější rozsudky. 18 členů Orla bylo nespravedlivě odsouzeno k celkové výši 151 letům ztráty svobody za údajnou velezradu, případně úklady proti republice. Z toho skutečně strávili ve vězení v pracovních táborech 108 let. Amnestie pro politické vězně z  května 1960 jim utrpení zkrátila. Všichni obvinění byly postiženi dalšími vedlejšími tresty jako zabavením majetku, ztrátou čestných práv občanských, pokutou nebo náhradou soudních výloh.

   Jednalo se o následující členy vedení : Bohuslav Koukal, Dr. Jan Píštělák, Miroslav Kozlovský, Jiří Malášek, František Morávek, Karel Procházka, Pavel Dědičík, Antonín Ondráček, Zdeněk Svoboda, Jaromír Hrabal, Václav Vinkler, Ludmila Hrabalová – Řičánková, Marie Handlová – Kubíčková, Ing. Jan Němec, Dr. Rostislav Slavotínek, Jakub Drkal, Ladislav Dohnalík, Arnošt Ohnoutka.   

 

   Skupina Františka Žádníka a spol. byla v září 1948 po hostýnské pouti uvězněna a již 4. října 1948 byli odsouzeni. 8 členů Orla bylo nespravedlivě odsouzeno na 40,5 let ztráty svobody a dále vedlejšími tresty jako je výše uvedeno.

   V září a říjnu 1948 byli zatýkáni a uvězněni členové skupiny Orlů z Vizovic. 7 Orlů bylo celkem odsouzeno na 39,5 let a dále i vedlejšími tresty jako ztráta majetku, čestných občanských práv, pokutou.

   Ve Zlínském procesu bylo odsouzeno celkem 34 souzených. Byl odsouzen náčelník Orla Zlín Tomáš Holčík starší na 5 let , ztrátou majetku, čestných práv občanských a k pokutě 25 tis. Kč. Štěpán Daněk, starosta Orla Zlín obdržel trest 1 rok ztráty svobody, který prožil v Jáchymovských uranových dolech, při čemž před datem soudu již 1 rok musel prožít ve vězení ve vyšetřovací vazbě. Rovněž JUDr Jan Haluza, několikanásobný přeborník republiky v běhu a trenér Emila Zátopka, byl odsouzen k šesti letům těžkého žaláře a ty prožil v Jáchymovských uranových dolech. 

   Tak bychom mohli pokračovat i v dalších oblastech republiky.

   Skutečností je, že v letech 1968 a 1969 byla většina takto nespravedlivě odsouzených rehabilitována a jejich původní rozsudky byly zrušeny. Po vstupu sovětských vojsk na naše území v době normalizace došlo v některých případech ke zrušení rehabilitací a rozsudky z roku 1948 a 1949 byly opět potvrzeny (co na to lidská práva a nezávislost soudů?). Ne náhodou jsme si letos 21. srpna připomněli 40. výročí neoprávněného vstupu cizích vojsk na naše území pod vedením armády Sovětského svazu. Ke skutečné rehabilitaci odsouzených došlo až po roce 1989, kdy velká část „odsouzených“ již nežila.

 

   Sestry a bratři, nezapomeňme !

 

   Nezapomeňme na oběti našich sester a bratří, kteří byli bezdůvodně mučeni a ponižováni při výsleších, nespravedlivě odsouzeni a vězněni v době po únoru 1948. Nezapomeňme na příkoří, které se dělo nejen jim, ale také jejich rodinám a blízkým.

   Jsem přesvědčen, že již dávno měli mít na tomto pro Orly tak významném a krásném poutním místě – na Svatém Hostýně – svůj pomník.

   Nezapomeňme také na ty, kteří tato a další neštěstí v naší republice vytvářeli v rámci boje o moc, v rámci třídního boje. Nezapomeňme na ty, kteří mají v programu své činnosti ne spolupráci, ale třídní boj.

   Při tom v naší vlasti zlikvidovali velkou část naší vyspělé Československé inteligence, omezovali základní lidská právaa svobody, sáhli na soukromé vlastnictví a majetky občanů, vystěhovávali naše spoluobčany z jejich majetků. Učili naše spoluobčany za „nějaké výhody“ donášet, udávat, spolupracovat s StB. Učili naše spoluobčany porušovat morální zásady. Práce pro společnost byla důležitější než práce pro rodinu a výchovu dětí. Výchovný vliv rodičů byl omezován s poukazem , že mají zastaralé názory. Nepřímo učili naše občany lhát tím, že doma se mluvilo normálně a na veřejnosti jak si vrchnost přála. Za jejich krádeže majetku slušným občanům naší vlasti, které sice dali pod hlavičku „znárodnění“ dosud nebyl nikdo potrestán a odškodnění dosud není vyřešeno. Uvolněním morálky z pohledu sexuálního dochází k nedozírným následným škodám pro společnost. Tvrdě potlačovali učení církve a křesťanství, jež se opírá o tisícileté zkušenosti s životem a nastolili u nás ateismus, jež dějiny ještě neověřili a jak vidíme již dnes, má špatný dopad na společnost.

 

   Až se budete rozhodovat jak dál v naší obci,  našem kraji či v naší vlasti, vzpomeňte si, kdo, co u nás zavinil.

   Přeji Vám, aby se Vám Vaše orelská práce dařila, abyste měli dostatek inspirací pro činnost zvláště s mládeží, abyste měli vždy pevnou vůli a dostatek sil svůj program zdárně dokončit.

   Neboť vychovaná mládež je nadějí naší společnosti.

 

Filipová, Boltnar - Život ve stínu

Koudelka – Trénoval jsem Emila

Kol. – 90 let Orla Vizovice

Cekota, Klinkovský – 100 let organizované křesťanské tělovýchovy ve Zlíně

Časopis Orel z 23. srpna 1998 – 50. výročí Orelské pouti na Svatém Hostýně

Dr. Kratochvíl – Žaluji I., II., III.

Václav Vaško – Neumlčená I., II.