Ráno jsme si zabalili věci a hlavně dlabanec pro mě a vyrazili na výlet.
Jeli jsme se podívat do Průhonického parku.
Museli jsme jet třístovkovým autobusem, protože Průhonice nejsou už v Praze.
Po zaplacení vstupného jsme mohli vstoupit. Teda vstupné platila jen máma s tátou, já jsem ještě mrňous.
Hned na začátku jsme prošli kolem Průhonického zámku.
Obdivovali jsme a fotili si přírodu a kytičky.
Občas jsem sama vozila kočárek.
Velmi se mi tam líbilo.
Dala jsem si tam oběd, po obědě půl hodinky spánku, svačinu a hlavně tam nejezdily žádná auta, kola ani nikdo na kolečkových bruslích. Dalo by se říct, že jsem tam byla v bezpečí.
Mohla jsem lítat
,
jak jsem chtěla, jen občas jsem se musela hlídat, aby nespadla z nějakého srázu či do vody.
Ale občas jsem se i nosila
nebo vozila.
Počasí bylo na střídačku, mohli jsme se opalovat, ale potkali jsme i májový deštík.
Strašně mě bavilo sbírat všechno ze země – šišky, klacíky, pampelišky.
Taky jsem se fotila s tátou.
A s mámou.
A dokonce proběhla v přírodě přebalovačka.
Mohlo by se zdát, že když nehrozí úraz od kola či auta, tak že se nic nemůže stát, jenže opak je pravdou.
Když jsme s mamkou scházely z velkého kopce, tak mě mamka nesla, protože mě se nechtělo jít a v jednu chvíli se jí smekla noha na kameni a my spolu spadly. Padaly jsme s kopce dolů a mamka mě celou dobu držela, aby se mi nic nestalo. Asi 15 cm nad zemí dala pryč ruku, kterou měla pod mojí hlavičkou a dopadla jsem na zem a bouchla se. Já hned neplakala. Začala jsem až ve chvíli, kdy k nám přišel taťka (byl totiž už s kočárkem pod kopcem, kde na nás čekal) a zvedl nás. V tu chvíli jsem začala plakat, protože jsem se lekla.
Táta mi prohmatal hlavičku a nic na ní nenašel. Já nebyla potlučená, ale máma byla odřená a trochu víc potlučená.
Mamka se mnou chtěla jet hned do nemocnice na rentgen, ale nakonec jsme nikam nejeli a celou dobu mě sledovali, zda nebudu jevit nějaké známky zranění hlavy.
Po této nehodě jsme jeli domů, mamku bolela nožička, nateklo jí koleno (tedy bérec).
A v tuto chvíli byl i nejistý víkendový výlet do Sobotky a do Kněžmosta.
Doma mysleli, že budu spát, když jsem přes den naspala maximálně půl hodiny, ale ještě chvilku jsem řádila, což byla máma ráda, a až poté jsem odpadla.