Sturmmorser Tiger, úderný moždíř
Sturmmorser Tiger
Země původu: Německo
Hlavní výzbroj: Raketový moždíř StuM RW61 ráže 380 mm
Pomocná výzbroj: Jeden 7,92mm kulomet MG 34 v přídi korby
Bojová hmotnost: 65 tun
Celková délka: 6,28 m
Šířka: 3,57 m
Výška: 2,85 m
Rychlost na silnici: 40 km/h
Dojezd na silnici: 120 km
Osádka: 7
Sturmmorser Tiger nebo také Sturmtiger se stavěl na podvozek tanku Tiger. Jeho 380mm moždíř střílel rakety s raketovým motorem proti stabilním cílům a to přímou i nepřímou střelbou do vzdálenosti až 6 000 m. Tento moždíř měl být původně užíván na ponorkách jako zbraň, která by ostřelovala pozemní cíle. Tento návrh ovšem německé námořnictvo zamítlo, a tak byl tento moždíř přidělen k pozemním jednotkám. Jediný vhodný podvozek, který se dal použít, byl podvozek tanku Tiger. Zbraň tohoto druhu byla požadována vojsky na východní frontě. Přesněji vojska na vých. frontě požadovaly samohybnou zbraň, která by byla schopná srovnat svou rychlost s mechanizovanými jednotkami a měla kanón o ráži 210 mm. Moždíře měly sloužit proti silně opevněným postavením. V srpnu roku 1944 se podařilo zahájit výrobu moždířů, ale Německá armáda už začala ustupovat a kvůli tomu si objednala pouze malý počet strojů. Zakázku na výrobu Sturmtigera dostala společnost Alkett. Tato firma užívala jako základ podvozky tanků Tiger Ausf E, na které doplnila ještě novou hranatou nástavbu se skloněným čelním pancířem. Hlaveň raketometu umístili na čelo nástavby do kulového ložiska. Uvnitř přidané nástavby bylo místo pouze pro 12 střel a tak se museli další rakety dopravovat na zásobovacím vozidle. Rakety se pomocí namontovaného jeřábu, v zadní části nástavby, vkládaly rozměrným průlezem do bojového prostoru vozidla. Manipulace s těmito raketami o váze 350 kg byla velmi nebezpečná a namáhavá. Aby se střely mohly dopravit od úložných vidlic k zámku hlavně, musel být do nástavby namontován další navijákový dopravník. Informace o počtu vyrobených Sturmtigerů se liší. Některé zdroje uvádějí počet 10-81. Nejpravděpodobnější počet je 18 kusů. Tato zbraň se uplatnila spíše při bránění Německa, než při útoku na silně opevněné cíle jak bylo původně myšleno.