Sex pistols po 200 letech
12. 2. 2010
DBN (dost bizardní narození)
„Mladá paní zde je porodní list. Zaškrtněte prosím povahové rysy vašeho syna nebo dcery a my už vše ostatní zařídíme.“ Řekl s úsměvem doktor v zapadlejší porodnici někde na rohu města. Svůdná osmnáctka, která se tvářila dost připitoměle přesně, tak jak to má doktůrek kolem třicítky rád se zadívala na list papíru asi jako na amatérské perpetum mobile. Doktor věděl, že s ní budou trochu potíže, ale vůbec se na ni nezlobil, ba naopak sličné blondýnce pomohl s radostí, obzvlášť když co chvíli nechala nahlížet na místa, která ve svých letech dobře znal, ale neměl jich nikdy dost. Za menšího flirtíku při vyplňování (pouze v rámci možností doktůrek byl ženatý) si v závěru oba stylově odkašlali a přešli k samotnému aktu početí. Ona si lehla na plastovou podložku a doktor odešel za diskrétní záclonku k počítači. Nechal jí chvíli aby se svlékla a potom vyndal z hlubokého zmražení zkumavku s pánským spermatem. Položil ji na ozařovací pole a potom v držáčku poslal na posuvném pásu do místnosti k dívce. Následně se otočil k počítači a naťukal instrukce na projektor v místnosti za záclonkou. Dívka si počínala velmi neobratně, takže svojí vrozenou hloupost ve standartních situacích nehrála. Instrukce však byly konkrétní a stavěné i pro matky s nižším IQ než je obvyklé. Doktor vyťukal na monitoru skener, který byl uložen v plastovém lůžku a pozoroval, jak početí probíhá. Zde už byla práce na něm, aby vytvořil přesně to, co si slečna přeje. Zadíval se do papíru. Zatrženo bylo muž, krása, sex-appeal, láska a rodinný typ. Doktor se jen tak pousmál. Je jasné, že takovou nebude inteligence zajímat ani za nic. „Můžeme?“ zvolal do ticha. „Myslím, že ano“ ozvalo se tím blonďatým přízvukem z lůžka. Dívka začala masturbovat a pomalu si do svého nitra vkládala kovový váleček se spermatem. V závěru své práce zmáčkla červený knoflík na konci a trochu jí píchlo v podbřišku, jak kapsle vyrazila na svou cestu. Teď byl na řadě doktor, aby pomohl vyhrát závod takovému favoritovi, kterého si přeje zákaznice. Analýza běhala po obrazovce, jak přezkoumávala vady či přednosti všech zúčastněných a vybírala toho, kdo by vyhovoval. Nejlepší kandidát byl na druhém místě, takže si doktor mohl blahopřát, že to dnes bude téměř bez práce. Mírným zářením nastíněným do tenoučkého paprsku závodníka na prvním místě elegantně odstranil. Vítězství krásného chlapce bylo zajištěno. Odjel na židli od monitoru a promnul si oči. Z lůžka jemu zakrytému se ozval zvuk který ho překvapil. Nakoukl za zástěnu s očima zabořenýma do podlahy se zeptal jestli mladé dámě něco nechybí. Jelikož však oči v podlaze tak úplně neměl jen si to vnitřně přál nemohl si nevšimnout že dívka si ho svůdně přivolává prstem do svého holého klína. Stále s hlavou skloněnou přistoupil k lůžku a i přes to že v tuto chvíli mu doma manželka připravovala večeři vrhl se do víru kolem ženských klínů. Mezitím na obrazovce za závěsem se blížil vybraný kandidát ke svému cíli. Na paty mu však šlapal kandidát číslo tři s zatím nevyobrazeným charakterem což znamenalo že se kráse vyhnul obloukem. Avšak jeho přirozená agresivita ho vedla k jasnému vítězství. Číslo jedna začal ztrácet rychlost a jakmile ho dvojka dohnal natlačil ho na stěnu a vyřadil ho z celého závodu. Potom se pomalu zavrtal …
Skupinka postávajících teenagerů v pestrobarevných uniformách značící domácí elektronické studium vytřeštila oči na mladíka jejich věku který procházel právě okolo a jehož uniforma nejen že nebyla čistá ale byla velice dovedně roztrhaná, na mnoha místech propálená a smrděla třetím chlapským ránem bez povinné koupele. Nejen že ten podivín neměl oblečení podle poslední vyhlášky vydané na tento týden, což mu mohlo vyvodit řádný trest u módní policie ale dokonce oblek nebyl řádné značky a tudíž zcela nepřípustný. Rebel si to štrádoval dál. Jakmile odbočil na hlavní třídu, lidé se otáčeli od výloh přeplněných sklokeramickou bižuterií, bizardními střihy poslední a budoucí módy a hrozili se vzhledu toho podivína. Ten zašel do jednoho ze zapadlých vchodů a ulice se zase vnořila do hlubin filozofických otázek budoucího zkrášlování.
„Držte hubu šmejdi“ zařval z pódia Sid s pusou vypadající jak pojízdné železářství. Oblečen byl ponuře což v jeho době byl sám o sobě přestupek a vše si roztrhal tak dovedně že oblek co zakrývat měl zcela bez ostychu odhaloval. Jinak měl mladík kratší rozcuchané vlasy vystužené hřebíky a skobami a vysoké plastové boty s ocelovými špicemi. Vypadal nadmíru nebezpečně a i přesto dav hučel dál. Nacházely se v něm jemu podobní někdy i horší případy. Hodil další nasraný výraz a v duchu byl rád že ne všichni jsou tu roboti…
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář