PF 3010
31. 12. 2009
„Zásahová jednotko, máte zelenou“ řekl strojovým hlasem odstřelovač na střeše panelového domu a znovu se zahleděl do optického puškohledu. Před ním skrz škvíru v hadrech na okně byla vidět malá ustrašená rodinka u stromečku ozdobeného kusy taveného plastu do prapodivných tvarů pravděpodobně hvězdic a andělů. Dost věcí si však odstřelovač spíš domýšlel, než doopravdy viděl ale co věděl nabeton tak to že se jedná o nepřítele. Byl tu zbytečný, jeho se tato situace netýkala, on jen zajišťoval bezpečnost. Výbuch fosforeskujícího granátu prosvítil místnost a odstřelovač na chvíli musel zavřít oči.
Pětičlenná zásahová jednotka pomalu postupující ztemnělými šedivými chodbami vycvičená zasáhnout proti jakémukoli nebezpečí působila strach. Nikdo ho však nepocítil. Všichni už měli zhasnuto a báli se vykouknout ze dveří. Takový byl řád. Chladnokrevná údržba řádu a pořádku, která POMÁHÁ A CHRÁNÍ, stoupala do pátého patra, kde je za rohem čekal byt s kódem 298-G3. Šli najisto. Zastavili u dveří, zaklekli, a chvíli ještě běhali laserové zaměřovače po stěnách, dokud se jednotka dokonale nesoustředila. Teď už jen všichni napjatě čekali na znamení. Zašumělo to ve vysílačkách, průzkumník vylomil dveře a přesně v ten samý okamžik pyrotechnik vhodil do místnosti oslepující granát.
Opatrný otec s vystrašeným výrazem zakrýval poslední skulinky na zatemněných oknech a potom se ustaraně podíval na svojí manželku. Ta jen tiše kývla. Došel ke skříni a vyndal prapodivný keřostrom obalený jeho celoživotní prací. Byli zde dokonalé i méně povedené figurky andělíčků a beránků vyrobených z páleného plastu. Nejvyšší větev z dřeviny byla ozdobena hvězdou. Kývnul na ženu, že může přivést děti. Ona jen s úsměvem otevřela dveře a dívka s chlapcem vběhly dovnitř. Otec je všechny objal a potom se s pohledem na křovinu rozplakal. Poté pozvedl hlavu s tím, že dětem konečně řekne, jaké byli Vánoce dřív. První slova však zanikla v skřípotu trhaného plastu, a jakmile se do bytu vlila oslepující záře, ztratil hlas. Po chvíli zmatku s ním někdo prudce smýkl na podlahu a namířil mu černou hlaveň do obličeje. Pohlédl stranou, kde na členech jeho rodiny klečeli černoodění vojáci a mířili jim do obličejů zbraněmi. Znovu začal brečet. Jakmile ucpal někdo jeho ženě ústa, jediný stojící zakuklenec začal předříkávat naučenou řeč. „Jelikož jste se vy i celá rodina prohřešili proti národnímu kapitalismu a ukázali jste se, jako zrádci budete namístě popraveni. Pevně uchopil perkusní revolver a dodal: „Tak šťastný a veselý zmrde!“
Závěr si udělejte každý sám, já vám jen přeji příjemného Silvestra a lepší nový rok.
Ondra Beneš
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář