Jezdectví
Jezdectví
Jezdectví je sportovní odvětví, kdy se kůň využívá pro jízdu v sedle. Je-li kůň zapřažen do vozu, jedná se o vozatajství. Z jezdectví se někdy zvlášť vyčleňují dostihy respektive dostihový sport.
Jezdectví obsahuje celou řadu závodních disciplín, způsob ježdění se dělí na "anglické ježdění", "westernové ježdění" a ostatní. Každý jezdecký styl má trochu jiné požadavky na způsob ovládání koně, způsob pohybu koně, používají se jiná sedla i uzdění. Přesto lze říci, že hlavní jezdecké disciplíny jsou drezura, parkur, dostihy, western a všestrannost.
HistoriePočátek jezdeckého sportu je u nás datován od založení jezdeckého spolku pražského Sokola v roce 1891. Hlavním přínosem jezdeckého spolku Sokola bylo zavedení jednotné tréninkové metodiky. Značný vliv na v té době formující se českou jezdeckou školu měla Armádní jezdecká škola a výcvikové středisko v Hodoníně.
Dvacátá léta 20. století sebou přinesla vznik Československé jezdecké společnosti, která zaštítila mnoho závodů na území Československa od roku 1923 dokonce se zahraniční účastí. Tento spolek se pak v roce 1927 stal členem Mezinárodní jezdecké společnosti FEI.
I z pohledu závodního patří dvacátá a třicátá léta k těm nejvydařenějším, neboť přinesla mnoho úspěchů našim zahraničním reprezentantům, a to převážně armádním jezdcům. Ti se v letech 1924, 1928 a 1936 zůčastnili olympijských her. V roce 1924 se naši reprezantant Thiele umístil na 5. místě v drezuře. V roce 1928 zvítězil kapitán Ventura ve skocích a v drezuře si náš tým sáhl opět na 5. místo. Naposledy v roce 1936 získal československý tým opět páte místo nyní však ve všestranosti. Z této doby je nutné zmínit slavná jména, jakými jsou Býček, Dobeš, Seyfried, Statečný, Popler a Ventura. Jejich nositelé se zůčastnili téměř čtyřiceti zahraničních soutěžá a to především v Německu ale i na americkém kontinentě.
Anglické ježdění
Disciplíny
- parkurové skákání - cílem je bezchybné překonání všech překážek v co nejkratším čase
- drezura - cílem je co nejhezčí předvedení předepsaných cviků
- všestrannost - kombinace drezury, parkuru a terénní jízdy
- skok mohutnosti - zvláštní doplňková parkurová disciplina (skok přes jednu jedinou překážku do výšky)
- vytrvalost (endurance) - dálkové jízdy
- voltiž - gymnastika na neosedlaném koni
Oblíbené jsou parforsní hony (zvlášť v Británii) a Hubertovy jízdy.
Westernové ježdění
Disciplíny
- Western horsemanship- (angl., west., hipol. čti: vestern horsmenšip) Druh westernové soutěže, v které se hodnotí zejména jezdec, jeho sed a vedení koní. Soutěž probíhá v dvou částech. V první se posuzuje jezdecká vyspělost jezdce v individuelní předepsané úloze, která trvá 30 sekund. Druhá část je společná a probíhá tak, že rozhodčí pozve finalisty předešlé části najednou do soutěžní arény a tito jezdí podle jeho pokynů ve všech chodech. Po nějaké době rozhodčí vyhodnotí, který je z nich nejlepší v sedu, celkovém dojmu a způsobu udělování pomůcek.
- Western pleasure - (angl., hipol. western. čti uestern pležr) -Druh westernových soutěží, v nichž se hodnotí zejména přiježděnost koně (na rozdíl od w.horsemanship). Probíhá tak, že rozhodčí pozve do arény více jezdců, kteří jezdí podle jeho pokynů v kroku(walk), klusu (jog) a cvalu (lope) na obě ruce. Hodnotí se kiidné chování koně, rychlost jeho reakcí na jezdcovy pomůcky v přechodech. Negativně se hodnotí příliš rychlé tempo, vysoké nesení hlavy, nepravidelné a nepohodlné chody.
- reining- obdoba drezury
- trail
- barrel racing
- rodeo
Vybavení
- Westernová uzda Holá uzda (bez stíhla)s pákovým udidlem, které může být rovné nebo s ohbím pro jazyk, či se lžičkou a mosazným kolečkem. Může mít nátylník nebo zavěšení na jedno či obě uši (ear head). Má připnuté jednoduché rozdělené otěže nebo otěže spojené a pokračující romalem.
- Westernová sedla - Sedlo kozlíkové konstrukce přizpůsobené na práci s dobytkem. Jeho hlavní charakteristikou je tzv. hruška (horn), která slouží na upnutí hlavního pracovního nástroje kovboje - lasa. Podle převažující práce či stylu ježdění na které se sedlo používá, jsou potom upraveny jeho ostatní části. K charakteristickým prvkům, jimiž se odlišuje od ostatních sedel patří tzv. swel - zesílená přední část kolem přední rozsochy (forku a gulletu), která je jakousi reminiscencí na bandalíry v občanské válce a slouží jako opora sedu při náhlém zastavení koně. Potom jsou to kožené chrániče holení jezdce tzv. fendre. Na westernových sedlech bývá vyšší zadní opěrka než na jiných typech sedel, která se nazývá kentl. Výškou hornu, forku a kentlu se líší od sebe sedla cuttingová od roppingových. Cuttingová sedla (sedla používaná na třídění dobytka) mají vyšší horn a vyšší cantle. Také mají delší a více vpředu umístěné třmenové řemeny. Ropingová sedla (sedla používaná zejména na chytání dobytka do lasa) naproti tomu mají nižší horn a nižší kentl, protože kovboj po odchycení telete musí rychle sesednout z koně, aby tele spoutal. Rančová sedla nebo sedla pracovní se nelíší od předešlých tvarem, ale mohutností a pevností. Kromě toho se ještě zhotovují sedlá na reining (westernovou drezuru), která jsou lehká s posedlím umístněným více vpředu a tzv. show sedla, která jsou bohatě zdobena a používají se též na soutěže
Jezdeckého oblečení
Reminiscence na zlatý věk kovbojů patřičně zformována westernovou filmovou kulturou. K tomuto stylu patří kovbojský klobouk se širokou střechou (stetson), džínsy, košile s límcem a dlouhými rukávy, polovysoké špičaté kovbojské holínky s vysokým opatkem, kolečkové ostruhy. Můžou být i čepsy, dlouhý plášť proti prachu, šátek a rukavice, které můžou být tmavší než košile. Dnešní show westernové oblečení se podstatně liší od praktického kovbojského oblečení v době jeho vzniku a je více méně jenom jeho symbolem.
Westernové sedlo
Drezurní sedlo
Uzdečka
Ohlavka
Podbřišník
Poduška na Anglické sedlo
Poduška na Westernové sedlo