„Ústavu?“
„Tak tedy v blázinci pane Brady, ale to byste viděl, co tam bylo geniálních bláznů.“ A povídal a povídal až začal sám Brady přemýšlet jestli nepracuje také s jedním nich, zdaleka ne tak geniálním.
„Vyřešil jste už někdy nějaký případ?“
Max nemusel dlouho přemýšlet. „Případ krádeže. Chytil jsem jednou jednu dívenku při krádeži bonbonů. Ihned jsem zavolal kolegy. Pak jsem zjistil, že to je moje sestra. Nepoznal jsem ji.“
„No tak Tkaničko, ale teď už si ze mě utahujete. Jdeme, legraci mám rád, ale tohle.“
„S tou sestrou jsem si dělal legraci,“ smál se, „ale jinak je všechno pravda.“ Brady byl sice muž velice malého vzrůstu, možná by někoho napadlo, ne příliš chytrý člověk. Ba naopak, byl letitý vyšetřovatel, který už měl za sebou více než třicet let policejní praxe a před desíti lety ho povýšili na šéfinspektora. Ve svém oboru byl proslulý svými výbornými pátracími schopnostmi. Nikdy mu žádný zločinec neunikl mezi prsty. A teď v padesáti letech, po tolika uznání a dobré práce mu svěřili ňoumu vzhledem i chováním a to jen proto, že jeho poslední kolega odešel do důchodu a neměli zrovna nikoho jiného. Ale utišující byl alespoň ten fakt, že Tkanička byl jeho spolupracovník jen dočasně, než seženou někoho zkušenějšího. Už několikrát si opakoval, že nesmí soudit podle obalu knížky a že první zdání klame, ale zjišťoval, že dny ubýhají a z Tkaničky se neklube nic zvláštního.
„Prosím vás, řekněte mi, kolik let nebo měsíců máte praxe v tomto oboru?“ Brady si potřeboval udělat vlastní úsudek.
„Čtyři měsíce.“ řekl Max. Po tomto faktu raději Brady nad žádným logickým úsudkem už nepřemýšlel.
Vydal se směrem ke knihovně. Max cupital za ním. „Ale, pane Brady, nebuďte ze mě zklamaný, možná ještě uvidíte co ve mně je, i když vlastně já sám nevím co ve mně je. Vedle takové kapacity jako jste vy se pracuje jedna báseň a proto vám chci říct, že se budu snažit vás nezklamat.“
„No dobře Tkaničko, děkuji za poklonu, ale teď už pojďte, promluvíme si se Cecily Torrentovou.“
Vešli do obrovských masivních dveří knihovny a našli tam čtveřici ve stejných pozicích jako předtim. Promluvili k Cecily a k Noře. „Promiňte, že rušíme, ale chtěli bychom si promluvit s vámi paní Torrentová a i s vámi slečno.“ Matka s dcerou se na sebe tázavě na sebe a vykročili k pánům policistům.
<1> <2> <3> <4> <5> <6> <7> <8>