Kapitola 4
24. 5. 2008
Další den k Kakashimu přišla Sakura.
„Poslal mě Sasuke,“ řekla a s úsměvem ukázala na tašku v ruce.
„Něco pro Melissu,“ vysvětlila. Kakashi začínal mít pocit, že se z jeho domu stává veřejná zoo. Ale i tak ji pustil dovnitř a zavedl za Melissou. Ta na sobě pořád měla věci z nemocnice.
„Sasuke mi řekl, že budeš nejspíš potřebovat něco na sebe a poprosil mě ať ti něco půjčím,“ řekla Sakura Melisse a vyndala věci z tašky.
„Díky,“ řekla vděčně Melissa a s radostí si začala oblékat normální oblečení. Krátká tmavě modrá sukně a modrá, téměř fialová halenka s rozšiřujícími se rukávy. V duchu děkovala Sasukemu a hlavou ji prolétl včerejší večer.
„Opravdu díky, máš to u mě,“ řekla znovu Melissa.
„Není zač,“ řekla Sakura s úsměvem, ale pak se zadívala do země.
„Melisso?“ řekla trochu váhavě. Melissa si zrovna svazovala vlasy do vysokého culíku.
„Ano?“
„Ty a Sasuke?“ začala „Líbí se ti?“
Melissa spustila ruce.
„Vím, že jsi do Sasukeho zamilovaná,“ přiznala Melissa „A přebírat ho nikomu nehodlám. Stejně tu nejsem na trvalo,“ dodala.
Sasuke zaslechl svoje jméno a před dveřmi se zastavil. Slyšel celý rozhovor Melissi a Sakury. Celé mu to přišlo absurdní. Věděl, že o něj má Sakura zájem, ale krutá pravda byla, že on o ni ne. Ale proti své vůli se mu poslední dvě Melisiny věty nelíbili. Nelíbili? Byly proti srsti. Ale nechtěl si to připustit.
Sasuke ještě chvíli počkal a pak vešel. Když uviděl Melissu na chvíli se zastavil. Zarazilo ho, když ji uviděl takhle oblečenou. Ne, že by jí to neslušelo, právě naopak.
„Nazdar,“ řekla vesele Melissa. Sasuke nic neřekl, jen ji něco hodil. Melisse v rukou přistála malá lahvička.
„Na ty zranění, mělo by se to hojit rychleji,“ vysvětlil. Nemohl popřít, že byl rád, když ji viděl usmívat se.
„Díky,“ řekla a zelený obsah lahvičky do sebe obrátila najednou.
„Fuj,“ zkřivila obličej „Z čeho to je? Chutná to hrozně.“
Sasuke se na ni podíval trochu vyčítavě a zamračil se. Měla by mu být vděčná, sháněl to pěkně dlouho.
„Ale díky, jestli to pomůže,“ dodala a prázdnou lahvičku položila na stůl.
„Tak co?“ řekla pak „Nějaké nové nápady, triky nebo něco takového ohledně mého expresu domů?“
Sakura zavrtěla hlavou.
„Ptala jsem se doma, ale o ničem takovém neslyšeli,“ dodala.
„Mám takový pocit, že náš ctěný Itachi ví všechno. Proč jinak by ti jeho posluhovači přišli hned po mě?“
„Je to možný,“ řekl Sasuke.
„Ale pochybuju, že se ho můžeme jít zeptat,“ namítla Sakura.
„To nejspíš ne, ale…“ řekla Melissa, ale přerušilo ji klepání na dveře následované prudkým vtrhnutím Naruta.
„Nazdar lidi,“ řekl zvesela.
„A hele, mozek týmu přišel,“ neodpustila si Melissa.
„A koukám, že ty seš furt tady,“ oplatil ji Naruto.
„Naruto,“ řekla přísně Sakura.
„Začala si,“ vymlouval se.
„Tak hele bando,“ přerušil je Kakashi „Měli bysme zjistit víc, takže vy tři půjdete se mnou a ty,“ dodal k Melisse „Musíš odpočívat.“
„Rozkaz,“ procedila skrz zuby. Připadala si jako doma, kde slova od nejvyšší mocnosti rodiny byl automaticky rozkaz.
„Měj se,“ řekl provokativně Naruto.
„Preferuju sbohem.“
Všichni odešli a Melissa se svalila na postel. Rány na ruce začali svědit, ale nebolely.
Byl večer a nikdo se ještě pořád nevrátil. Melissa se začínala nudit. Nadějně je vyhlížela z okna a při každém kroku zpozorněla.
„A ty musíš odpočívat,“ zopakovala Kakashi slova „Víš co si…“ nedořekla. Za sebou uslyšela kroky. Pomalu se otočila. Vzápětí však vyskočila na okno. Vybavila si včerejšek a soustředila se na čakru. Než stačil kdokoliv cokoliv udělat, Melissa skákala z střechy na střechu.
„Zase pláchla,“ řekl jeden.
„Pánovi dochází trpělivost,“ řekl druhý.
„Musíme za ní,“ dodal třetí a hned na to zmizeli.
„Sakra, kde je mám hledat?“ klela Melissa a na chvíli se zastavila. Už potřetí se rozhlédla kolem sebe a snažila se najít Sasukeho nebo kohokoliv z jejich týmu.
„Heuréka,“ zvolala, když uviděla blonďatou hlavu. Zamířila za nimi.
Všechny překvapila, když se před nimi objevila.
„Itachi zase řádí,“ vysvětlila.
„Sakra,“ neodpustil si Sasuke „Já půjdu s Melissou, vy je zmaťte vyměným jutsu,“ dodal.
„Jasně,“ řekl odhodlaně Naruto a vzápětí se změnil na Melissu.
„Tak vyblitá nejsem,“ postěžovala si, ale vzápětí ji chytil Sasuke za ruku a vlekl pryč. Melissa se s ním snažila udržet krok a přitom se dívala na jejich spojené ruce. Od hlavy až k patě jí projíždělo divné mravenčení. Divné, ale příjemné.
Po dvou hodinách útěku si byly jisti, že je setřásli a vrátili se k Kakashimu.
„Ti jsou vytrvalí,“ řekla Melissa unaveně.
„Útočí jen přes noc, takže přes noc tě někdo musí hlídat,“ uvažovala Sakura.
„To zní jako mise,“ nadchl se okamžitě Naruto.
„To zní jako blbej nápad,“ oponovala Melissa „Nic proti Sakuro, ale nechci, aby mě někdo v noci hlídal. Noc je na to, aby člověk spal a to sám a bez přihlížejících.“
„My tě v spánku rušit nebudem, neboj,“ řekl Naruto trochu nakvašeně.
„Nedokážu si představit, že bych usnula, když by dva metry ode mě stál usínající Naruto,“ pronesla Melissa.
„Usínající?“
„To, aby pak někdo dával bacha i na něj,“ dodala rychle.
„Dost hádek,“ přerušil je Kakashi „Vy tři se budete střídat, když by něco budu dole.“
„Fajn, ale první směnu má Sasuke,“ štěkl Naruto. Sasuke jen pokrčil rameny, což braly za souhlas.
Od toho dne se Sasuke, Sakura a Naruto střídali u Melissi v pokoji. Melisse se to moc nezamlouvalo. Nejenom, že toho moc nenaspala, ale i ….
Když byla v pokoji Sakura spala sice bez problému, ale když byl v pokoji Naruto, nespala strachem, že on sám usne. A pokud jde o Sasukeho. Jeho přítomnost jí nedala spát. Snažila se sama sobě vsugerovat, že je v pokoji sama, ale mozek neoklamete. Cítila na sobě jeho pohled a to situaci rozhodně nezlepšovalo.
„Tak dost,“ řekla po dvou týdnech. Uprostřed noci se posadila a podíval na Sasukeho stojícího u okna. Ten se na ni překvapeně podíval. Myslel, že už dávno spí.
„Už přes dva týdny se nic neděje, tak buď od té lásky a dobroty a jdi za dveře. Chci spát aspoň ty dvě nebo tři hodinky.“
Sasuke pokrčil rameny a zamířil ke dveřím. Dveře nechal otevřené a sám se opřel o zeď vedle nich.
„Díky,“ řekla a lehla si s klidným vědomím. Nepředpokládala, že by zrovna dneska měla mít návštěvu od Itachiho. Od té doby, co ji hlídali se nic nedělo. A to doslova. Drželi ji u Kakashiho jako vězně. Nemohla vůbec vycházet ven, sotva ji dovolili podívat se z okna.
„Já nevyskočím,“ nevydržela to jednou.
„O to nejde,“ řekl Sasuke, který byl jediný v jejím pokoji. Ostatní se potulovali po městě a zkoušeli zjistit víc.
„Pokud tě někdo uvidí, vzbudí to zájem a přitáhne to i Itachiho pozornost.“
„Nejsem zrovna magnet na pozornost.“
„A i přesto se ti podařilo dostat za paty Itachiho.“
„Fajn, končím tuhle diskuzi,“ vzdala to.
Takhle na sebe štěkali často. Sasuke ji hlídal snad víc než bylo potřeba. Potíž byla v tom, že Melissa nevěděla jestli to dělá z vzteku na bratra a aby se k němu skrz ni dostal blíž nebo opravdu kvůli ní.
„Ať žije klidný spánek,“ řekla si pro sebe a zavřela oči. Vzápětí je však otevřela a prudce se posadila. U okna se rýsovaly tři postavy.
„Sasuke!“ zavolala ke dveřím. V nich se okamžitě objevil obrys Sasukeho těla. Sasuke zamířil posteli z které Melissa už stačila vylézt.
„Zase okno?“ řekla ačkoliv znala odpověď. Sasuke ji vzal do rukou a vyskočil z okna. Dole ji pustil. To už tam stál Kakashi.
„Dojdu pro Naruta a Sakuru a zkusíme stejný trik, jako minule,“ řekl a rozběhl se opačným směrem.
„A my zas budeme utíkat,“ ucedila Melissa.
„Nic jiného nezbývá,“ řekl Sasuke, chytil ji za ruku a vlekl pryč. Proběhli pár uličkami.
„Jak dlouho si myslíš, že jim dokážeme utíkat?“ řekla najednou Melissa, vytrhla mu svoji ruku z jeho a zastavila se.
„Cože?“ nechápal Sasuke.
„Podívej, slyšeli jsme je, jak říkají, že mě chce živou a mě přímo do očí uklidňovali, že mi neublíží.“
„No a?“
„Jedině, když půjdu dobrovolně zjistím, co mi chce a možná i jak se dostat domů.“
„To je blbost.“
„To je náhodou dobrej nápad,“ oponovala.
„Zabije tě.“
„A já říkám, že ne.“
„Podívej,“ řekla pak „Půjdu tam a zjistím, co nejvíc. Nějak vám dám vědět, kde jsem a jak jsem na tom. Když mě bude chtít zabít, tak… nevím, třeba přijdete vy a…. k tomu stejně nedojde.“
Najednou se před nimi objevili postavy v pláštích.
„Půjdu s nimi,“ řekla a zamířila k nim.
„Ne,“ řekl a zadržel ji. Vřel v něm vztek, ale i strach.
„Půjdu,“ řekla pevně a vytrhla se mu. Zamířila k postavám a mile se na ně usmála.
„Tak mě veďte,“ řekl a pak se otočila čelem k Sasukemu. Naposledy se na něj usmála, aby ho aspoň trochu uklidnila. Chtěla mu tím dát najevo, že bude v pořádku. Bylo vidět, že se mu to nezamlouvá, ale nemohl nic dělat.
Vzápětí mu Melissa i s ostatníma zmizela z očí.
„Poslal mě Sasuke,“ řekla a s úsměvem ukázala na tašku v ruce.
„Něco pro Melissu,“ vysvětlila. Kakashi začínal mít pocit, že se z jeho domu stává veřejná zoo. Ale i tak ji pustil dovnitř a zavedl za Melissou. Ta na sobě pořád měla věci z nemocnice.
„Sasuke mi řekl, že budeš nejspíš potřebovat něco na sebe a poprosil mě ať ti něco půjčím,“ řekla Sakura Melisse a vyndala věci z tašky.
„Díky,“ řekla vděčně Melissa a s radostí si začala oblékat normální oblečení. Krátká tmavě modrá sukně a modrá, téměř fialová halenka s rozšiřujícími se rukávy. V duchu děkovala Sasukemu a hlavou ji prolétl včerejší večer.
„Opravdu díky, máš to u mě,“ řekla znovu Melissa.
„Není zač,“ řekla Sakura s úsměvem, ale pak se zadívala do země.
„Melisso?“ řekla trochu váhavě. Melissa si zrovna svazovala vlasy do vysokého culíku.
„Ano?“
„Ty a Sasuke?“ začala „Líbí se ti?“
Melissa spustila ruce.
„Vím, že jsi do Sasukeho zamilovaná,“ přiznala Melissa „A přebírat ho nikomu nehodlám. Stejně tu nejsem na trvalo,“ dodala.
Sasuke zaslechl svoje jméno a před dveřmi se zastavil. Slyšel celý rozhovor Melissi a Sakury. Celé mu to přišlo absurdní. Věděl, že o něj má Sakura zájem, ale krutá pravda byla, že on o ni ne. Ale proti své vůli se mu poslední dvě Melisiny věty nelíbili. Nelíbili? Byly proti srsti. Ale nechtěl si to připustit.
Sasuke ještě chvíli počkal a pak vešel. Když uviděl Melissu na chvíli se zastavil. Zarazilo ho, když ji uviděl takhle oblečenou. Ne, že by jí to neslušelo, právě naopak.
„Nazdar,“ řekla vesele Melissa. Sasuke nic neřekl, jen ji něco hodil. Melisse v rukou přistála malá lahvička.
„Na ty zranění, mělo by se to hojit rychleji,“ vysvětlil. Nemohl popřít, že byl rád, když ji viděl usmívat se.
„Díky,“ řekla a zelený obsah lahvičky do sebe obrátila najednou.
„Fuj,“ zkřivila obličej „Z čeho to je? Chutná to hrozně.“
Sasuke se na ni podíval trochu vyčítavě a zamračil se. Měla by mu být vděčná, sháněl to pěkně dlouho.
„Ale díky, jestli to pomůže,“ dodala a prázdnou lahvičku položila na stůl.
„Tak co?“ řekla pak „Nějaké nové nápady, triky nebo něco takového ohledně mého expresu domů?“
Sakura zavrtěla hlavou.
„Ptala jsem se doma, ale o ničem takovém neslyšeli,“ dodala.
„Mám takový pocit, že náš ctěný Itachi ví všechno. Proč jinak by ti jeho posluhovači přišli hned po mě?“
„Je to možný,“ řekl Sasuke.
„Ale pochybuju, že se ho můžeme jít zeptat,“ namítla Sakura.
„To nejspíš ne, ale…“ řekla Melissa, ale přerušilo ji klepání na dveře následované prudkým vtrhnutím Naruta.
„Nazdar lidi,“ řekl zvesela.
„A hele, mozek týmu přišel,“ neodpustila si Melissa.
„A koukám, že ty seš furt tady,“ oplatil ji Naruto.
„Naruto,“ řekla přísně Sakura.
„Začala si,“ vymlouval se.
„Tak hele bando,“ přerušil je Kakashi „Měli bysme zjistit víc, takže vy tři půjdete se mnou a ty,“ dodal k Melisse „Musíš odpočívat.“
„Rozkaz,“ procedila skrz zuby. Připadala si jako doma, kde slova od nejvyšší mocnosti rodiny byl automaticky rozkaz.
„Měj se,“ řekl provokativně Naruto.
„Preferuju sbohem.“
Všichni odešli a Melissa se svalila na postel. Rány na ruce začali svědit, ale nebolely.
Byl večer a nikdo se ještě pořád nevrátil. Melissa se začínala nudit. Nadějně je vyhlížela z okna a při každém kroku zpozorněla.
„A ty musíš odpočívat,“ zopakovala Kakashi slova „Víš co si…“ nedořekla. Za sebou uslyšela kroky. Pomalu se otočila. Vzápětí však vyskočila na okno. Vybavila si včerejšek a soustředila se na čakru. Než stačil kdokoliv cokoliv udělat, Melissa skákala z střechy na střechu.
„Zase pláchla,“ řekl jeden.
„Pánovi dochází trpělivost,“ řekl druhý.
„Musíme za ní,“ dodal třetí a hned na to zmizeli.
„Sakra, kde je mám hledat?“ klela Melissa a na chvíli se zastavila. Už potřetí se rozhlédla kolem sebe a snažila se najít Sasukeho nebo kohokoliv z jejich týmu.
„Heuréka,“ zvolala, když uviděla blonďatou hlavu. Zamířila za nimi.
Všechny překvapila, když se před nimi objevila.
„Itachi zase řádí,“ vysvětlila.
„Sakra,“ neodpustil si Sasuke „Já půjdu s Melissou, vy je zmaťte vyměným jutsu,“ dodal.
„Jasně,“ řekl odhodlaně Naruto a vzápětí se změnil na Melissu.
„Tak vyblitá nejsem,“ postěžovala si, ale vzápětí ji chytil Sasuke za ruku a vlekl pryč. Melissa se s ním snažila udržet krok a přitom se dívala na jejich spojené ruce. Od hlavy až k patě jí projíždělo divné mravenčení. Divné, ale příjemné.
Po dvou hodinách útěku si byly jisti, že je setřásli a vrátili se k Kakashimu.
„Ti jsou vytrvalí,“ řekla Melissa unaveně.
„Útočí jen přes noc, takže přes noc tě někdo musí hlídat,“ uvažovala Sakura.
„To zní jako mise,“ nadchl se okamžitě Naruto.
„To zní jako blbej nápad,“ oponovala Melissa „Nic proti Sakuro, ale nechci, aby mě někdo v noci hlídal. Noc je na to, aby člověk spal a to sám a bez přihlížejících.“
„My tě v spánku rušit nebudem, neboj,“ řekl Naruto trochu nakvašeně.
„Nedokážu si představit, že bych usnula, když by dva metry ode mě stál usínající Naruto,“ pronesla Melissa.
„Usínající?“
„To, aby pak někdo dával bacha i na něj,“ dodala rychle.
„Dost hádek,“ přerušil je Kakashi „Vy tři se budete střídat, když by něco budu dole.“
„Fajn, ale první směnu má Sasuke,“ štěkl Naruto. Sasuke jen pokrčil rameny, což braly za souhlas.
Od toho dne se Sasuke, Sakura a Naruto střídali u Melissi v pokoji. Melisse se to moc nezamlouvalo. Nejenom, že toho moc nenaspala, ale i ….
Když byla v pokoji Sakura spala sice bez problému, ale když byl v pokoji Naruto, nespala strachem, že on sám usne. A pokud jde o Sasukeho. Jeho přítomnost jí nedala spát. Snažila se sama sobě vsugerovat, že je v pokoji sama, ale mozek neoklamete. Cítila na sobě jeho pohled a to situaci rozhodně nezlepšovalo.
„Tak dost,“ řekla po dvou týdnech. Uprostřed noci se posadila a podíval na Sasukeho stojícího u okna. Ten se na ni překvapeně podíval. Myslel, že už dávno spí.
„Už přes dva týdny se nic neděje, tak buď od té lásky a dobroty a jdi za dveře. Chci spát aspoň ty dvě nebo tři hodinky.“
Sasuke pokrčil rameny a zamířil ke dveřím. Dveře nechal otevřené a sám se opřel o zeď vedle nich.
„Díky,“ řekla a lehla si s klidným vědomím. Nepředpokládala, že by zrovna dneska měla mít návštěvu od Itachiho. Od té doby, co ji hlídali se nic nedělo. A to doslova. Drželi ji u Kakashiho jako vězně. Nemohla vůbec vycházet ven, sotva ji dovolili podívat se z okna.
„Já nevyskočím,“ nevydržela to jednou.
„O to nejde,“ řekl Sasuke, který byl jediný v jejím pokoji. Ostatní se potulovali po městě a zkoušeli zjistit víc.
„Pokud tě někdo uvidí, vzbudí to zájem a přitáhne to i Itachiho pozornost.“
„Nejsem zrovna magnet na pozornost.“
„A i přesto se ti podařilo dostat za paty Itachiho.“
„Fajn, končím tuhle diskuzi,“ vzdala to.
Takhle na sebe štěkali často. Sasuke ji hlídal snad víc než bylo potřeba. Potíž byla v tom, že Melissa nevěděla jestli to dělá z vzteku na bratra a aby se k němu skrz ni dostal blíž nebo opravdu kvůli ní.
„Ať žije klidný spánek,“ řekla si pro sebe a zavřela oči. Vzápětí je však otevřela a prudce se posadila. U okna se rýsovaly tři postavy.
„Sasuke!“ zavolala ke dveřím. V nich se okamžitě objevil obrys Sasukeho těla. Sasuke zamířil posteli z které Melissa už stačila vylézt.
„Zase okno?“ řekla ačkoliv znala odpověď. Sasuke ji vzal do rukou a vyskočil z okna. Dole ji pustil. To už tam stál Kakashi.
„Dojdu pro Naruta a Sakuru a zkusíme stejný trik, jako minule,“ řekl a rozběhl se opačným směrem.
„A my zas budeme utíkat,“ ucedila Melissa.
„Nic jiného nezbývá,“ řekl Sasuke, chytil ji za ruku a vlekl pryč. Proběhli pár uličkami.
„Jak dlouho si myslíš, že jim dokážeme utíkat?“ řekla najednou Melissa, vytrhla mu svoji ruku z jeho a zastavila se.
„Cože?“ nechápal Sasuke.
„Podívej, slyšeli jsme je, jak říkají, že mě chce živou a mě přímo do očí uklidňovali, že mi neublíží.“
„No a?“
„Jedině, když půjdu dobrovolně zjistím, co mi chce a možná i jak se dostat domů.“
„To je blbost.“
„To je náhodou dobrej nápad,“ oponovala.
„Zabije tě.“
„A já říkám, že ne.“
„Podívej,“ řekla pak „Půjdu tam a zjistím, co nejvíc. Nějak vám dám vědět, kde jsem a jak jsem na tom. Když mě bude chtít zabít, tak… nevím, třeba přijdete vy a…. k tomu stejně nedojde.“
Najednou se před nimi objevili postavy v pláštích.
„Půjdu s nimi,“ řekla a zamířila k nim.
„Ne,“ řekl a zadržel ji. Vřel v něm vztek, ale i strach.
„Půjdu,“ řekla pevně a vytrhla se mu. Zamířila k postavám a mile se na ně usmála.
„Tak mě veďte,“ řekl a pak se otočila čelem k Sasukemu. Naposledy se na něj usmála, aby ho aspoň trochu uklidnila. Chtěla mu tím dát najevo, že bude v pořádku. Bylo vidět, že se mu to nezamlouvá, ale nemohl nic dělat.
Vzápětí mu Melissa i s ostatníma zmizela z očí.
ja neviem
(Gaara z púšte, 22. 5. 2009 17:04)