Na nočním stolku zavrněl mobil a jeho majitel se unaveně protáhl. Natáhl se po mobilu, aby mohl budík vypnout, ale... nebyl to budík. Nekdo mu volal.
,,Ano?"
,,Naruto, tady Itachi. Nevzbudil jsem tě?" Narutovi se skoro zastavilo srdce. Posadil se a telefon svíral těsně u ucha. Volal mu Itachi. Byli spolu. Bylo to teprve necelý den. ,,Naruto?"
,,Promiň. Ne, právě jsem vstal. Do školy. Děje se něco?"
,,Ne," odpověděl a Naruto skoro jakoby srkz telefon slyšel, jak se usmál. ,,Jen jsem chtěl vědět, jestli nepřijdeš na oběd?"
,,Kam?" zeptal se Naruto.
,,Ke mě," zasmál se Itachi. ,,Domů. Nebo už máš po škole jiné plány?" Teď by mu měl asi takové věci říkat.
,,Ne. Jasně, půjdu," kývl Naruto.
,,Dobře, končím až-"
,,Já vím," zaskočil ho Naruto.
,,Víš?" Naruto by se nejradši propleskl. Jistě, že věděl, kdy Itachi končí. Kdy má jakou hodinu, atd... Rovrh učitelů nebyl žádný tajný dokument, byl věřejně přístupný na internetu.
,,Je to taková hloupost," zasmál se Narto nervózně. ,,Já ti to vysvětlím pak. Uvidíme se ve škole."
,,Dobře." Telefon zmlkl a Naruto sebou plácl do postele. Už se nemohl dočkat, jak bude vysvětlovat, že zná jeho rozvhr nazpaměť. Teď už nemusí. Nemusí se mu vyhýbat. Teď ho může vyhledávat.

A že to taky udělal. Tedy ne Naruto, ale Itachi. Čekal na Naruta na schodech.
,,Něco jsem provedl?" zeptal se Naruto.
,,Chceš-li to brát takhle, tak jsi to ty," řekl. ,,Jen jsem tě chtěl pozdravit. A zeptat se na tvoje ,,vím"."
,,Aha. Nepočkalo by to? Rád bych řekl, že můj nejkratší vztah trval alespoň 24 hodin."
,,Přeháníš. No tak, zajímá mě to. A upřímně i lichotí." Naruto se posadil na schody. Jak chce, on ho varoval.
,,Já jsem si našel tvůj rozvrh, abych věděl, kdy kde zhruba budeš. Abych se ti mohl vyhnout," přiznal. ,,Pořád ti to lichotí?" zeptal se po chvíli. Itachi se posadil vedle něj. Zřejmě nečekal takovou odpověď, akočliv to mohl tušit. Tuhle skutečnost nemohl popřít.
,,Promiň. Mohl jsem to tušit. Vím, že to nebylo lehké," řekl Itachi. ,,Vůbec si neuvědomuji, čím jsi musel prožít." Když on sám tím projít nemusel.
,,V pořádku, nevěděl jsi."
,,Můžeš mi to všechno říct. Abych pravdu, chtěl bych to vědět. Všechno to, co jsi prožíval ty měsíce," prohlásil Itachi. Naruto se na něj podíval, jestli si nedělá srandu.
,,Já nevím. Já tě z toho neobviňuji."
,,Já vím," pousmál se Itachi. ,,Ale chci alespoň trochu pochopit, co jsem způsobil," natáhl se a sevřel Narutovu ruku ve své. ,,Ani nevíš, jak si tě vážím, Naruto. Tvé lásky, tvých citů. Nechci ti znovu ublíži."
,,Umíš dokonale přemlouvat," kývl Naruto a zadíval se na jejich spojené ruce. ,,Povím ti to, promluvíme si u tebe, ano?"
,,Dobře," kývl Itachi a vastal. Ale ještě předtím Naruto políbil na tvář. ,,Poškej na mě u mě v kabinetě," řekl a podával mu klíče. ,,Tyhle jsou jen tvoje." Naruto si vzal klíče a užasle se na ně díval. Skoro jakoby dal klíče od svého bytu. I když to byl jen kabinet. Bylo to velké gesto. Po necelých 24 hodinách.

P.S. Další přidám ještě dnes. Někdy kolem poledne :)