Den před Novým rokem přišel za Narutem Minato, tentokrát s Kakashim. Naruto už neležel v posteli. Bylo mu dobře a Sasuke ho už nechal být. Zatímco Naruto byl s Minatem v kuchyni, Sasuke zůstal v knihovně. Chvíli na to ho následoval Kakashi.
„Potřebujete něco?“ zeptal se Sasuke.
„Narutovi už je zřejmě líp,“ konstatoval Kakashi.
„Jo, zřejmě.“
„Asi si o něj měl strach.“
„Měl jen chřipku, neumíral,“ řekl, ale pak se k němu otočil. „Kam tím míříte?“
„Já nejsem takový tupec, jak si o mě občas myslíte.“
„A?“
„A taky nejsem slepý.“
„Fajn a co já s tím?“
„Navíc, v tomhle jsem za jedno s tebou ne s Minatem.“
„Haha, vždyť s ním prakticky žijete.“
„To ale nemění nic na tom, že se mi jeho názor na vás dva třeba nelíbí.“
„Nás dva? Co po mě chcete?“
„No tak Sasuke, čekal jsem od tebe trochu víc upřímnosti.“
„Fakt nevím, co po mě chcete.“
„Všiml jsem si tvojí změny vůči vašem manželství, a vůbec, vůči Narutovi.“ Sasukemu málem vypadla kniha z ruky.
„Jaké změny?“ snažil se působit překvapeně.
„No tak, řekl jsem přece, že to Minatovi nevyzvoním.“
„Ono ale není, co vyzvonit,“ uzavřel diskuzi Sasuke, položil knihu a odešel. Vešel do kuchyně. Minato se na něj podíval a zamračil.
„Myslím, že je čas jít, stmívá se,“ oznámil Sasuke aniž by uhnul pohledem.
„Vyhazuješ mě?“
„Pro váš klid řeknu ano, pro klid všech kolem říkám ne.“ Minato se znovu zamračil.
„Fajn,“ vstal Minato a i s Kakashim odešel.
„Něco se stalo?“ zeptal se Naruto. „Vypadáš rozzlobeně.“ Sasuke si uvědomil, že se pořád mračí. Rozhovor s Kakashim ho vytočil.
„Ne nic,“ řekl. Po zbytek večera toho ani jeden z nich moc nenamluvil. Naruto seděl v křesle a snažil se neusnout.
„Proboha jdi si lehnout,“ nevydržel to Sasuke, když Narutovi už po sté klesla hlava a on se následně po pěti vteřinách s škubnutím probral. „Před půlnocí tě vzbudím.“
„Já to vydržím,“ trval na svém Naruto.
„Tohle není soutěž o výdrži, klidně jdi.“ Bylo vidět, že to zvažuje.
„Fajn,“ souhlasil nakonec a vstal. Sasuke se pro sebe usmál a znovu se ponořil do knihy. Bylo velké pokušení nejít taky spát, nebo si alespoň lehnout.
Pět minut před půlnocí Sasuke zaklapl knihu a zamířil do pokoje. Našel Naruta spát roztaženého na posteli. Ani nebyl zakrytý. Nejspíš sebou jen tak plácl na postel a usnul.
Sasuke došel k posteli a posadil se na kraj. Natáhl ruku a hřbetem dlaně ho pohladil po tváři. Nechtělo se mu ho budit. Chtěl by si k němu lehnout, obejmout ho a zůstat takhle navždy.
Ruka se přesunula k rameny a jemně s Narutem zatřásla.
„Vstávej.“ Naruto se zavrtěl a přetočil na druhou stranu.
„Ještě pět minut,“ zamumlal.
„Za pět minut bude pozdě.“ Naruto se znovu přetočil a otevřel oči.
„Fajn,“ posadil se a zívl. Chvíli trvalo než byl schopný chůze, plus venku byla zima a oblékaní bylo pro Naruta, deset vteřin po probuzení, náročné,
„Pokračuj tímhle tempem a možná stihneme ohňostroj příští rok,“ volal Sasuke od vchodu.
„Strpení, ne každý je tak aktivní jako ty.“ Po pár vteřinách vyšel Naruto z pokoje a oba zamířili ven. „Myslím, že jsem klidně mohl jít i v pyžamu. Jsem tak unavený, že tu zimu ani nevnímám,“ prohlásil Naruto, když dorazili na místo. Byl to menší kopec s stromem, který v létě poskytoval užitečnou ochranu před sluncem. Pod ním teď stál Sasuke s Narutem, který dychtivě sledoval zatím tmavé nebe. Sasuke po oku sledoval jeho tvář. Najednou vypadal jako malé dítě, které čeká na něco neuvěřitelného.
Sasuke přebíhal pohledem z Naruta na sněhem pokrytou zem. Hlavou se mu honil plán, nebo spíš myšlenka, a s každou vteřinou blížící se k půlnoci se i zkracoval čas na její uskutečnění. Krátil se čas. Nic by tím nezískal, jen by si připomněl těch pár vteřin.
„Naruto?“ zašeptal Sasuke nesměle. Nesměle? On a nesměle? Co je s ním?
Naruto se k němu otočil s nechápavým výrazem v tváři. Do půlnoci zbývalo pár vteřin. Už jen chvíli… slyšel jak celá vesnice odpočítává posledních deset vteřin do půlnoci.
„Chci ti popřát šťastný nový rok,“ řekl Sasuke. Připadalo mu jako by mu slova z úst plynuly zpomaleným tempem. Naruto se usmál, i když slyšel za Sasukeho větou dvojsmysl, který nechápal.
Kolem nich se jakoby rozpoutalo peklo. Všude kolem byly slyšet tlumené výbuchy a nebe bylo zdobeno pravidelnými záplavami barevných světel. Ohňostroj se odrážel v Narutových zvědavých očích. Sasuke se natáhl k Narutovi a zavřel oči, aby se nemusel dívat Narutovi do očí. I tak našel jeho rty a vtiskl na ně lehký polibek. Nebyl jako tenkrát. Byl jen krátký, jemný. Byla to vlastně krátká pusa, jakou si dávají lidé běžně. Přesně tak to taky mělo vypadat.
Sasuke se odtáhl a okamžitě upřel svoji pozornost na ohňostroj na nebi. Nechtěl se dívat na Naruta a jeho nechápavý, rozzlobený nebo jakýkoliv výraz. Možná udělal chybu a všechno se teď zhroutí ale upřímně toho nelitoval. Stálo mu to za to. Aspoň na chvíli ho mohl znovu cítit. Je na Narutovi, jak si to vyloží.
Když ohňostroj skončil, oba se mlčky vydali zpátky domů.
Sasuke nijak nezmiňoval onu věc a Naruto, jak to vypadalo, ji snad už vyhnal z hlavy.
Jen to tak ale vypadalo. Ve chvíli, kdy ucítil jeho rty na svých se mu málem zastavilo srdce. Když se Sasuke odtáhl, srdce mu začalo bít neuvěřitelnou rychlostí. Nechápal, proč to Sasuke udělal. On tedy řekly proč, ale Narutovi se to nezdálo. Copak se lidé na nový rok líbají? Vlastně ano, líbají. Ale copak takhle… tak… vřele. Byl to jen lehký polibek, ale ani za mák se nepodobal puse na tvář. Skoro by řekl, že ho políbil člověk, který… ale copak by mohl?
Ať už byla skutečnost jakákoliv, v Narutovi zanechal polibek jistou stopu. Nedokázal ho vyhnat z mysli a ani dotek jeho rtů nemizel. Navíc, co Naruta děsilo nejvíc, chtěl další. Toužil, aby se k němu Sasuke znovu otočil a znovu ho políbil. Bylo v tom tolik něhy, kolik za celý život nezažil. O to víc, že byl od Sasukeho, ho to lákalo. Nevěděl, co říct nebo jestli vůbec něco říct. Sasuke se choval normálně a vypadalo to, že mu chtěl popřát opravdu jen šťastný nový rok. A Naruto musel přiznat, že pokud to tak bylo, mrzelo ho to.
Když se následujícího dne Naruto probudil, bylo už něco kolem jedenácté. Proč se nevyspat, když máte příležitost. První, co upoutalo Narutovu pozornost bylo, že byl v pokoji sám. Sasuke sice nebyl velký spáč, ale stejně. Bylo to kvůli tomu včerejšku? Styděl se snad? Ne, to na Sasukeho nesedělo.
Naruto vylezl z postele a zamířil do obýváku. Přesně, jak čekal, našel Sasukeho sedět v křesle a číst knihu. Pamatoval si, že on sám utíkal před strachem ke knihám. Platilo to teď i o Sasukem? On sice knihy zřejmě miloval, ale číst si hned ráno, na Nový rok.
„Dobré ráno,“ pozdravil Naruto. Sasuke k němu otočil hlavu. Když ho uviděl, zaklapl knihu. Nic neřekl, jen se na něj díval. Naruto uhnul pohledem k zemi.
„Chtěl bych jít do kanceláře,“ řekl Naruto a odvážil se zvednout hlavu.
„Dobře,“ kývl Sasuke a vstal. Naruto se vrátil do ložnice a převlékl.
Cestou ani jeden z nich nepromluvil. Naruto byl pořád vedle z toho včerejšku. Nevěděl, co si o tom myslet. Nešlo mu to z hlavy.
Jakmile, ale vešel do kanceláře, všechny předešlé starosti byly nahrazeny novými. Jeho stůl byl doslova okupován papíry. Některé byli i na stole.
,,Člověk na týden onemocní, vrátí se a málem ho tréfí šlak,“ zaskuhral Naruto.
„Začíná nový rok, vždycky je co dělat,“ řekl Sasuke.
„Řekni mi, proč to dělám,“ došel Naruto k stolu a posadil se na židli.
,,Protože to byl tvůj sen? No a chtěl ses přede všemi vytáhnout,“ dodal. Naruto se na něj zamračil. Pak se znovu podíval na hordu papírů a jeho výraz se protáhl v zoufalý.
,,Tak jdu na to,“ povzbudil se Naruto a vrhl se do práce. Sasuke věděl, že tohle bude dlouhý den.
Po několika hodinách práce jakoby neubívalo. Sasuke už měl za sebou sérii kapitol v knize a Naruto vypadal, že se psychicky zhroutí.
„Měl by sis dát pauzu,“ ozval se Sasuke.
„Možná, ale tyhle papíry říkají ne, vyřiď mě, pak bude pozdě, propadne mi platnost. Nenávidím to.“
„Chceš to vzdát?“
„Takovou radost bych ti nedopřál.“