Sakra proč to musel udělat? Proč se do toho vůbec pouštěl?

„Sakra,“ zaklel už asi po sté Naruto. Už několik minut stepoval před Sasukeho bytem. A to jen kvůli té pitomé sázce. Pitomé sázce a jeho pitomému nápadu. Proč se jím vždycky nechá tak vyprovokovat?

„Tak do toho,“ povzbudil sám sebe Naruto a zaklepal.

„Je otevřeno,“ ozvalo se zevnitř. Naruto sáhl po klice a otevřel dveře. Jeho trýznitel sedl na pohovce a četl si.

Naruto za sebou zavřel dveře a postavil se k nim. Stál tak jak kůl v plotě a čekal až Sasuke něco řekne. Chvíli to trvalo a Narutovi už docházela trpělivost. Neměl sem chodit. Co na tom, že tu pitomou sázku prohrál?! Vsadil by se, že Sasuke by svou část taky nedodržel, kdyby prohrál. Ne, radši se už nikdy sázet nebude.

„Co tam, tak stojíš?“ řekl Sasuke aniž by odtrhl oči od knížky. Bavil se. Jasně, že se bavil, když měl v rukou takovou moc. Kdo by se nebavil, že?

„Chceš se vsadit?“

„Máš odvahu?“ podíval se Sasuke vyzývavě na Naruta. Ten se usmál.

„Jasně!“

„Tak fajn, když projedeš budeš mi týden sloužit, jako pes.“

„A když prohraješ ty… hmmm, dva měsíce rámen na tvůj účet,“ řekl Naruto.

„Platí!“

Pitomá sázka. Prohrál o jednu otázku. Jeden jediný bod.

„Přemýšlím, co bych mohl rozkázat psovi?“ řekl Sasuke pobaveně.

Naruto zatl pěsti a potlačil v sobě chuť ho vykopnout na Mars.

„Co takhle lehni?!“

„Cože?“

„Slyšel jsi, ne? Lehni!“

„Ale…“

„Nezvládneš? Tak sedni, to snad umíš ne?“ řekl Sasuke a ukázal na místo u svých nohou.

Naruto chvíli nic nedělal, pak pomalým krokem došel k Sasukemu a tam se zastavil. Sasuke pořád prstem ukazoval na zem. Chce ho ponížit a zatím se mu to celkem daří.

Naruto zatl pěsti a posadil se na zem před Sasukeho nohy. Dost daleko, aby se Sasukeho nedotýkal, což bylo vzhledem k stolku, který kousíček od něj, celkem těžké.

Sasuke nic neříkal, dál pokračoval ve čtení. Ale Naruto stejně tušil, že v hlavě si tleská, že dostal Naruta na kolena.

„Určitě budu lepší, jak ty!“

„Leda ve snu, pitomče.“

„Ještě uvidíš. Ten test udělám na sto procent a budu lepší, jak ty,“ pronesl Naruto.

Myšlenkami se tak ponořil do oné sázky, že si ani nevšiml, jak se opřel o Sasukeho nohy. Ty přesně obkreslovali křivku Narutových zad.

Naruto se neodvážil pohnout. Jestli si toho Sasuke všiml, nic neříkal a Naruto za to děkoval bohu.

Po chvíli se Naruto uvolnil a už se nebál třebas jen mrknout v domnění, že přijde o hlavu. Zjistil, že je to zvláštní pocit, být takhle blízko něj. Cítil se dobře a jakoby v bezpečí.

„Už můžeš jít,“ ozvalo se najednou. Naruto koukl na hodiny, které ukazovali téměř půlnoc. To tu opravdu byl pět hodin? Vůbec mu to tak nepřipadalo.

„Řekl jsem, že tě propouštím,“ ozvalo se znovu. Naruto vstal. Jak čekal, příjemný pocit okamžitě zmizel a Naruto se rozklepal zimou.

„Tak zítra,“ řekl Sasuke a oči pořád hltali knihu, které už zbývalo jen pár stránek.

Naruto kývl a pomalým krokem se loudal pryč. Doma si lehl a překvapivě rychle usnul.

Spal skoro do oběda, pak ho z postele vytáhla Tsunade osobně. Přišla mu předat pokyny pro jounina. Čímž připomněla Narutovi zkoušky, sázku a včerejší večer.

„Naruto posloucháš mě?“

„Jasně, projdu si to.“

„Fajn.“

„Můžu vědět, co dostal za úkol Sasuke?“

„Sasuke? Hmm, myslím, že rozdělování misí, proč?“

„Jen, tak,“ zavrtěl hlavou Naruto. Tsunade se dál neptala a nechala ho v domnění, že se hned vrhne do práce. Naruto, ale odložil papíry na stůl a posadil se na pohovku. Zadíval se dolů. Těšil se. Těšil se na dnešní večer. Nevěděl proč? Tedy věděl, doufal, že bude dělat to co včera a dopřeje si znovu ten příjemný pocit bezpečí. Ale proč?

„Jdeš přesně,“ řekl Sasuke znovu plně ponořený do knihy. Naruto neodpověděl. Nervózně přešlapoval na místě a díval se na místo na zemi.

„Chceš si zase sednout?“

Naruto nic neřekl. Jako v transu došel k Sasukemu, sedl si před něj a hlavu si opřel o jeho kolena. Znovu nastalo ticho. Naruto přemýšlel jestli to půjde takhle celý týden. Jestli ano, co pak? Začínal být na tom pocitu závislý. Co bude až skončí jeho trest a on bude znovu svobodný? Ne nebude svobodný. Bude v zajetí, bude se cítit uvězněný, daleko od toho pocitu.

Z myšlenek ho vytrhlo teplo na hlavě. Někdo se ho dotýkal. Něčí ruka spočívala na jeho hlavě.

Naruto mlčel, nehýbal se, nic neříkal. Byl jak socha.

Ruka se pohnula a začal se jemně probírat jeho vlasy. Šimralo to, ale ne dost, aby se tu začal válet smíchy. Jen tak, příjemně.

Kdyby byl kočka, začal by blahem vrnět.

Oči se mu začali klížit. Cítil se dobře, jako dítě v obětí své matky. Bezpečí a…

Naruto otevřel oči a rozhlídl se kolem sebe. Byl u sebe doma. Copak se mu to jenom zdálo?

Dotkl se vlasů, kde před pár hodinami cítil jeho ruku. Ne to bylo moc skutečné. Asi usnul a… on ho sem přenesl?

Naruto se zastavil před dveřmi. Co má říct, když se ho zeptá na včerejšek?

Nakonec si dodal odvahy a vešel dovnitř. Chvíli stál u dveří a čekal.

„Přece ses jen něco naučil, přesnosti,“ řekl Sasuke a usmál se na něj. Otočil k němu hlavou a podíval se na něj. Odpoutal svou pozornost od knihy, kterou držel v ruce.

„Včera jsi usnul, nechtěl jsem tě budit.“

„Já… no… promiň,“ omlouval se Naruto a v tvářích začínal rudnout.

„Mám tu jednu knihu,“ řekl Sasuke „která by tě mohla zajímat,“ dodal. Naruto nechápal kam tím míří a hlavně, co má dělat.

„Pojď sem,“ řekl Sasuke. Naruto k němu došel. Sasuke po něm natáhl ruku, omotal mu ji kolem pasu a donutil Naruta posadit se mu do klína.

Naruto nevěděl, co si má myslet. Chtěl se zvednout, ale Sasukeho ruce se před ním spojili, aby drželi knihu i jemu na očích.

Naruto se na ni snažil soustředit, ale nešlo to. Myšlenky mu utíkali všemi směry. Byl tu znovu ten pocit.

Naruto bloudil očima po bledá ruce až k knížce, ale nedokázal se soustředil na písmenka, která mu bloudila po stránce.

Naruto se odvážil opřít si hlavu o Sasukeho rameno. Byl připravený na jakoukoliv nadávku, ale… Sasuke mlčel.

Po chvíli Naruto uviděl, jak jedna ruka opustila hřbet knihy a sklouzla dolů a dotkl se Naruta přes tričko. Ruku zastavil na břichu, kde Naruta přes tričko hřála jeho dlaň.

„Včera se ti líbilo, jak sem tě hladil po vlasech, že?“ zašeptal Sasuke. Naruto zrudl, protože měl pravdu. Líbilo se mu to. Bylo to příjemné.

Nakonec kývl. Sasukeho na tváři pošimrali Narutovi vlasy.

Sasuke se pousmál a dál se soustředil na knihu. Přitom začal Narutovi přejíždět bříšky prstů přes tričko po břichu. Kreslil mu různé obrazce, psal neidentifikovatelné znaky, prostě co ho napadlo.

Naruto zavřel oči a nechal se kolébat příjemným pocitem.

Sasuke sklopil oči. Bylo mu divné, že Naruto se vůbec nehýbe, skoro ani nedýchá. Spal. Usnul mu v náručí, jako kotě.

Sasuke se pousmál a pohladil Naruta po vlasech.

„Naruto?“ Nic.

„Naruto!“ jemně s ním zatřásl.

„Hmm?“ zamumlal Naruto a nespokojeně se zavrtěl.

„Je pozdě, měl bys jít.“

Naruto zavrtěl hlavou.

„No tak!“

Naruto se zavrtěl a omotal ruce kolem Sasukeho pasu, aby dokázal jak moc to myslí vážně.

„Naruto!“ napomenul ho Sasuke a pokusil se ho od sebe odtáhnout. Naruto se ho, ale držel jako klíště.

„Napůl spíš, měl bys jít domů.“

„Nechci,“ zahuhlal.

„Naruto!“

Naruto chvíli nijak nereagoval, pak ale stáhl ruce a odtáhl se od Sasukeho.

„Tak já půjdu,“ řekl a postavil se.

„Tak zítra,“ rozloučil se Sasuke.

Naruto kývl a zamířil ke dveřím. Tam se zastavil a na chvíli se zamyslel. Pak, aniž by věděl, co dělá, se otočil zamířil k Sasukemu. Ten se na něj překvapivě podíval. Než, ale stačil cokoliv říct, Naruto ho políbil. Jemně, krátce, nesměle.

Naruto sám nemohl uvěřit tomu, co dělá. V jednu chvíli stál u dveří a teď stojí u Sasukeho a dívá se mu do očí.

Sasuke už otvíral pusu, aby něco řekl, ale nestihl to. Aniž by něco postřehl, dveře se zabouchly a Naruto byl fuč.

Sasuke se usmál. Nemohl popřít, že v tohle doufal. Jenom si netroufal tvrdit, kdy se k tomu Naruto odhodlá.

Naruto za sebou zapráskl dveře bytu a pro jistotu je ještě zamknul, kdyby se ho Sasuke rozhodl pronásledovat a dobývat se k němu za účelem kruté smrti.

Padl na postel a v hlavě si přehrával, co právě udělal. Bylo to tak strašné? Má se bát zítra jít k Sasukemu? Co když to bude chtít všem říct?

Neměl to dělat! Sasuke ho teď bude nenávidět. Zkazí tím to přátelství, co mezi nimi bylo. Sice se hádali, štěkali na sebe a sázeli se téměř o svůj život, ale…

„Já jsem blbec,“ řekl Naruto do ticha.

Naruto si dodal odvahy a zamířil za Sasukem, jak měl v popisu práce. Vždyť jedna pusa koneckonců to nic neznamená? On ho zase hladil po vlasech a břichu, to už klidně může označit za sexuální harašení. Jenže on nechtěl, líbilo se mu to a klidně by pro to prohrál další sázku.

Naruto vzal za kliku. Bylo otevřeno. To bylo dobré znamení.

Naruto vešel a zadíval se na Sasukeho, který zase seděl na stejném místě. S knížkou v ruce, jakoby se včera nic nestalo. Kdyby to včera neudělal, pokračovalo by to dneska? Mohl by ho znovu obejmout? Třeba by objal i Sasuke jeho a třeba kdyby usnul, by ho tu nechal spát.

„Nestůj tam tak,“ probral ho z myšlenek hlas. Naruto sebou trhl a zamířil za Sasukem.

„Včera se ti ta kniha nejspíš líbila, mám tu další,“ navrhl. Naruto se šťastně usmál a kývl, ikdyž ho Sasuke sice nejspíš neviděl.

„Tak na co čekáš?“ dodal a roztáhl ruce. Naruto se trochu nervózně uvelebil na známem místě a zadíval se do knihy.

„Snaž se neusnout, ano? Nerad tě budím, je to škoda,“ dodal. Naruto nepatrně kývl.

Znovu se Naruto pokusil soustředit na písmenka v knize, jenže než stačil dočíst první větu, Sasukeho ruka sklouzla k jeho pasu a objala ho.

Naruto vzdal snahu soustředit se na knihu. Pootočil se tváří k Sasukemu, omotal ruce kolem jeho pasu a tváří se opřel o jeho hruď.

Bylo mu jedno, co na to řekne. Jestli ho vyhodí, nebo to bonze celý Konoze. Bylo mu to jedno, za ten pocit to stálo.

Sasuke se usmál, když cítil, jak se Narutovi ruce obtáčejí kolem jeho pasu. Čekal na to.

Přestal se soustředit na knihu a začal Naruto hladit po zádech. Naruto se zavrtěl a přitáhl se k němu blíž.

Cítil se dobře. Líp než kdy jindy a nechtěl, aby to skončilo. Nechtěl slyšet ty slova, které ho posílají domů. Chtěl tu zůstat. S ním. Tohle přece muselo něco znamenat! Všechna ta objetí, hlazení, dotyky. A ten polibek… Sasuke nenadával, nic neříkal, což znamenalo, že mu to asi nevadilo. A přísahal by, že na něm tehdy viděl malý úsměv. Jakoby se radoval, že to Naruto udělal.

Sasuke sledoval spokojenou tvář Naruta. I když měl zavřené oči, Sasuke věděl, že nespí. Na rtech mu hrál mírný úsměv.

„Neusínej,“ připomněl mu Sasuke. Naruto otevřel oči a zadíval se na Sasukeho.

„Promiň,“ zašeptal.

Sasuke se znovu začal věnovat knize s rukou pořád hladící Naruta po zádech.

Po pár hodinách knihu zaklapl a podíval se na Naruta. Ten na něj překvapeně zamrkal a čekal, co mu řekne.

„Je pozdě, dávej pozor až půjdeš domů.“

Naruto zklamaně sklopil hlavu dolů. Proč ho pokaždé posílá domů?

Sasuke viděl Narutovu reakci. Chtěl mu alespoň nějak odlehčit. Sklonil se k němu a lehce ho políbil na čelo.

„Zase zítra,“ dodal s úsměvem, který v Narutovi znovu zažehl plamen naděje. Vylezl z příjemného objetí a zadíval se na dveře.

Opravdu musí jít? Mlčení mu dalo jasnou odpověď… musel!

Beze slova jakéhokoliv rozloučení odešel a mlčky zamířil domů.

Aniž by se ohlížel běžel bez přestávky. Ignoroval všechny, kteří se na něj podivně dívali. Teprve až u dveří se zastavil. Vzal za kliku a radostí zjistil, že je otevřeno. Vešel do bytu a zavřel za sebou. Po menší prohledání zjistil, že byt je prázdný. Sasuke tu nebyl!

Zastavil se u pohovky a zadíval se na knížku na stole. Na dnešní večer? Možná, ale tentokrát Naruto neměl náladu na předstíraní zájmu o knihu. Jediné, co chtěl byli Sasukeho uklidňující slova, nebo aspoň objetí. Musel vědět, co se stalo a jak to na Naruta zapůsobí. Hledá ho?

Koumini se zprávu dozvěděli hned jako první a Narutovi byl sdělena osobně od Tsunade. Už jen její vážný výraz bez sarkastických poznámek Narutovi naznačil, že něco není v pořádku, ale tohle… to nečekal. Nikdy smrt ostatních nebral vážně.

Když zemřel Hokage, byl smutný, ale umřel v boji, za záchranu Konohy, jako hrdina. Ale on, on byl chladnokrevně zavražděn jenom… jenom kvůli němu a tomu monstru, co má uvnitř.

Narutovi při přehrávání zprávy, zvlhli oči. Málokdy brečel. Věděl, že smrt ninjů v boji je součástí života shinobiů, ale jakákoliv zbytečná smrt, smrt bez důstojného důvodu v něm vyvolala smutek.

Byl to koneckonců jeho mistr, jeho sensei. Učil ho. Naučil ho většinu, co teď umí. A teď je mrtvý.

Naruto zamířil do kuchyně. Byla malá a v stínu zataženého dne šerá. Tak akorát místo pro Naruta.

Sedl si do nejzažšího rohu kuchyně a přitáhl si nohy k tělu. Z nudy začal prsty přejíždět po dřevěných dvířkách kuchyňské skříně. Po chvíli začal zarývat nehty do dřeva a odlupovat kousky třísek na zem. Jak se tvořila hromádka dřeva, na dvířkách zůstávali stopy krve z rozedřených prstů. Na povrch se dostalo i trochu Kyubiho a nedokázal přestat. I kdyby měl rozebrat Sasukemu celou kuchyň.

Jak hodiny ubíhali, venku se začalo stmívat a přišlo nevyhnutelné. Dveře se otevřeli a do bytu vstoupil právoplatný majitel. I on už zprávu slyšel, ale neznal ho tak dobře, takže ho to nijak nevzalo. Ale věděl, že pro Naruta je to docela něco jiného. On k němu měl blíž. Proto za ním šel do bytu, ale tam mu nikdo neotvíral. Buď chtěl být Naruta sám a nebo tam prostě nebyl. Hledal ho i na jeho oblíbených místech, ale tušil, že pokud Naruto nechce, nikdo ho nenajde. Koneckonců jeho smrt byla jako smrt někoho z rodiny. Aniž by si to možná někdo uvědomil, pro Naruta byl skoro jako otec. Strávil s ním hodně času, tolik ho toho naučil. Byl to jeden z mála z lidí s kterým byl Naruto v bezpečí. Teda aspoň podle Tsunade. Upozorňovala ho, že jeho ztráta je velká ztráta nejen pro vesnici, ale i Naruta a jeho bezpečí. Nechápal, tak zcela proč.

Naruto slyšel, že už není v bytě sám. Ale nehýbal se ani o sobě nedal vědět. Časem ho Sasuke musí najít.

Sasuke prošel obývákem a zamířil do kuchyně. Když rozsvítil světlo, našel v rohu kuchyně schouleného Naruta.

„Naruto?“

Naruto zvedl hlavu a upřel na něj modré oči. Sasuke viděl jak je má zarudlé. On sám nikdy Naruta nikdy brečet neviděl. Tolikrát ho viděl v těžkých situacích, ale slzy u něj nikdy neviděl.

„Naruto, proboha, co tu děláš?“ zeptal se a klekl si před něj. Hromádka třísek ani zakrvácené ruce neušly jeho pozornosti.

„Co jsi vyváděl?“ dodal a vzal jeho ruce do svých, aby na něj viděl.

„Je mrtvý,“ zašeptal a sklopil oči. „Nevěděl jsem kam mám jít, doma jsem nechtěl být sám.“

„Byl jsem u tebe,“ řekl a zvedl se. „Mohl jsi zavolat nebo počkat v obýváku. Nemusel jsi se tu schovávat,“ pomohl mu na nohy. Naruto mu neodpověděl. Neznal odpověď. Možná se bál, že by ho Sasuke vyhnal.

„Chtěl jsem tě najít, věděl jsem, že tě to zasáhne,“ řekl a vedl ho do obýváku. Posadil ho na pohovku a klekl si před něj. Vzal jeho ruce do svých a zadíval se na spoustu třísek pod kůží.

„Bude to možná trochu bolet,“ upozornil a přiložil svoji ruku kousek nad jeho. Nebyl vyučený doktor, ale základy ovládal a věděl, jak dostat třísky z rány.

Po rukou se mu utvořil malý balónek čakry, který do sebe všechny třísky vtáhl. Naruto nehnul ani brvou, žádný projev bolesti, nic. Přitom to nebylo nic příjemného.

„Je to moje vina,“ zašeptal naruto když mu Sasuke léčil ruce.

„Co?“

„Zemřel kvůli mně.“

„Naruto, to přece…“

„Zabili ho, protože mě chránil. Protože byl vždycky na blízku, když jsem měl problém.“

„Přece jsi u toho nebyl, Akatsuki ho překvapili, neměl proti nim šanci.“

„Zabili ho, protože se chtějí dostat ke mně. Ke mně a k Kyubimu.“

„Kyubimu?“

„Jiraya byl jeden z mála, kdo věděl, jak ho zkrotit, když bylo potřeba. Dokázal uchránit okolí před tím monstrem, co mám v sobě. Chránil mě i před Akatsuki, protože oni chtějí Kyubiho, proto ho odstranili, aby se ke mně dostali.“

Teď Sasuke pochopil, co tím Tsunade myslela. Pochopil všechno. Takže Naruto v sobě má Kyubiho.

„Možná bych jím ho měl dát, abych ušetřil další životy,“ dodal.

„Ne!“ řekl Sasuke. „To přece nesmíš. Zemřel by jsi.“

„To je jedno. Jsem nebezpečný, pro všechny. I ty jsi v nebezpečí, když jsi se mnou. Kyubi využije každé situace, aby se dostal na povrch a já ho nedokážu zastavit.“

„Naruto, ty by jsi nikomu neublížil.“

„Když se Kyubi dostane na povrch, už se neovládám. Je jedno jestli je poblíž někdo blízký, Kyubi zabíjí a nedívá se na to koho. I Jirayu jsem málem zabil, Sakuru jsem jednou zranil, tolikrát jsem byl nebezpečný.“

Sasuke se zadíval na ztrápeného Naruta.

„Co mám dělat?“ zeptal se najednou. Sasuke si nebyl přesně jistý, co tím Naruto myslí.

„Jako první, přestaneš brečet a takhle se trápit,“ řekl Sasuke a setřel mu slzy. „Vím, že to není lehké, vím, jak se cítíš, ale to přejde.“

„Ty jsi ztratil celou rodinu,“ řekl Naruto.

„Ano. Ale když se rozhlídneš kolem, zjistíš, že nejsi sám.“

„Nevadí mi být sám, celý život jsem byl sám, ale nikdy mi neumřel nikdo blízký.“

„Ty jsi silný člověk a vždycky se k věcem dokážeš postavit z té lepší strany.“

„A v téhle situaci je to která?“

„Pro mě ty.“

„Hmm?“

„Nedokážu nahradit Jirayu a myslím, že snad ani nechci, ale co chci, je zůstat s tebou.“

„Proč bys to dělal? Já nepotřebuju utěšovat!“

„Vím, že ne, ale… hádám, že teď se cítíš sám a máš v srdci prázdno, chci ho vyplnit, tak jako ty mě.“

„Nic jsem…“

„Hlupáčku, proč myslíš, že jsem přistoupil na tvou sázku, chtěl jsem tě mít u sebe, počítal jsem s tím, plánoval jsem to.“

„Ty jsi to… podrazáku,“ zamračil se Naruto.

„Co?“

„Podvedls mě!“ zvedl se.

„Ale…“

„Zrádče!“ zvedl ruce, jakoby se chystal Sasukeho zmlátit do klubíčka.

„Chytrý,“ řekl a ruce spustil kolem Sasukeho. „Mě by to nenapadlo,“ přiznal.

„Nezlobíš se?“

„Na co? Že jsi udělal něco k čemu bych se já nikdy neodvážil?“

„Tys mi dal zase pusu, což mě by chvíli trvalo.“

„Byl to chvilkový výkyv citů.“

„Můžeš se kývat častěji,“ usmál se Sasuke.

„Bylo to zajímavý,“ uznal Naruto. „Ta sázka a tak… měl jsi to promyšlený. Ale,“ zarazil se „jsi si jistý, že i domyšlený.“

„Co?“

„Co když pro mě to byla jen sázka. Prohra, trest a šmytec!“

„Nejsi takový, řekl by jsi mi to dřív, ale ty sis to užíval.“

„Jen jsem předstíral.“

„Jasně a samou nudou jsi usnul!“

„Přesně,“ kývly a tvrdohlavě zkřížil ruce na prsou.

„Neumíš lhát.“

„Hmmm.“

„Jde ti to vidět v očích, podivně se ti lesknou, když lžeš.“

Naruto se na něj překvapeně podíval.

„Kdysi mi tohle řekl Jiraya, říkal, že člověk u mě prokoukne všechno, když mě dobře zná.“

„Já tě dobře znám, i když jsou věci, které jsou pro mě ještě tajemství.“

Naruto zrudl.

„Takže… co budeš dělat teď?“ zeptal se Naruto.

„Hmm?“

„Máš naplánovaný další kroky?“

„Můj plán se vychýlil z dráhy v okamžiku, kdy jsem tě tu našel.“

„Možná je čas to nechat běžet,“ navrhl Naruto. „Já totiž nerad plánuju další kroky.“

„Aha, no tak dobře, uvidíme kam dojdem.“

„Fajn, tak teď půjdu já,“ zvedl se Naruto a zamířil ke dveřím.

„Půjdeš? Jsi si jistý? Myslím, jestli nechceš být sám…“

„Kvůli jeho smrti? Zvládnu to.“

„Dobře, tak…“

„Uvidíme se zítra?“ přerušil ho Naruto.

„Jasně,“ ujistil ho.

„Tak zatím,“ rozloučil se Naruto a otevřel dveře.

„Vlastně,“ zarazil se a otočil se. „Něco jsem zapomněl,“ dodal. Chytil Sasukeho za tričko a přitáhl si ho k sobě pro polibek.

„Teď už je to všechno,“ usmál se a nechal překvapeného Sasukeho samotného stát mezi dveřmi.