Tichou nocí Konohy se nesl křik. Vlastně dva. Jeden se snažil překřičet toho druhého. A ten druhý toho prvního. Od křiku už měli poškrabaný krk, ale nepřestávali. Pořád bylo, co si říct.

„Takže je ti to jedno?“ křičel jeden hlas patřící mladšímu z dvojice.

„To říkáš ty,“ řekl o něco tišeji druhý.

„Jsou to tři roky, tři roky Sasuke a…“

„Možná právě proto,“ přerušil ho Sasuke.

„Co?“

„Je to moc dlouho. Tři roky je dlouhá doba, který vztah vydrží dýl, jak rok?“

„Co tím chceš říct?“ koktal Naruto a bál se odpovědi.

„Že bysme si měli dát pauzu.“

Pauzu? Opakoval si v hlavě Naruto. Ne, to ne.

„Chceš se rozejít?“

„Máš snad pocit, že tohle někam vede?“ Naruto sklopil hlavu. Ano, sice se hádali, ale to je přece normální. Každý pár se hádá.

„Já… není to sice růžový, ale… já nechci, abys mě opustil.“

„V tomhle případě je jedno, co chceš, prostě… prostě je konec,“ uzavřel Sasuke debatu a celou hádku. Než stačil Naruto jakkoliv zareagovat, Sasuke s prásknutím dveří, zmizel z bytu.
Naruto se díval na dveře, čekal, doufal, že se otevřou a Sasuke vejde dovnitř a řekne, že si o tom promluví, ale nic se nestalo. Nikdo dveře neotevřel. Nikdo nevešel. Sasuke byl pryč a stejně tak celé tři roky jejich vztahu.

Sasuke na sebe nebyl moc pyšný. To co řekl nebylo ani z poloviny míněno, tak jak mělo. Sice jim to poslední dobou nefungovalo, ale opravdu bylo nutné udělat to takhle? Rozchod přece nic nevyřeší, jen před problémy utíká.

Došel k nejbližšímu telefonu a zvedl sluchátko. Všiml si, že kousek od něj to nejspíš někdo opravdu rozjel. Křik z večírku byl dost hlasitý.
Zavrtěl hlavou a vytočil Narutovo číslo. Znal ho nazpaměť. Pamatoval si, že ze začátku mu volal každou hodinu.

Usmál se nad tou vzpomínkou.

„Ano?“ ozvalo se z telefonu. Sasukemu se sevřelo srdce, kdy uslyšel ten smutek a bolest v jeho hlase.

„Naruto, já…“ začal, ale přerušil ho čísi hlas.

„Nazdar Sasuke,“ ozvalo se za ním dost přiopitým hlasem. Sasuke se otočil a poznal Inu. I když culík měla trochu nakřivo a táhl z ní alkohol, byla to ona.

„Sasuke?“ ozvalo se z telefonu na který Sasuke málem zapomněl. Chtěl mu odpovědět, ale Naruto ho předběhl.

„To bylo rychlý, už sis za mě našel náhradu?“

„Ne, Naruto, já jsem chtěl…“

„Je tam je Naruto?“ zapěla Ina a nahla se přes Sasukeho k sluchátku „Jak se do tý malý věcičky vejde?“

„Nemusel jsi mi kvůli tomu volat, pochopil jsem to dost z tvých slov,“ řekl Naruto a bylo slyšet, že má na krajíčku. „sbohem!“

„Ne, počkej,“ snažil se ho zastavit Sasuke, ale odpovědí mu bylo jen pípání.

„Naruto pípá,“ škytla Ina a pověsila se Sasukemu na krk.

Sasuke položil telefon a nepřítomně se díval před sebe.

„Na, dej si,“ nabídla Ina Sasukemu láhev, kterou držela celou dobu v ruce. Sasuke si ji vzal a bez přemýšlení do sebe obrátil zbytek alkoholu v láhvi.

„Sasuke má žízeň,“ zasmála se Ina „Pojď,“ táhla ho směrem k domu, odkud se pořád ozýval řev, jak při lovu King Konga.

Naruto doma vztekle zíral na telefon. Nemohl uvěřit, že měl Sasuke takovou drzost a ještě mu zavolá, aby se mu vysmál. Vzápětí ho vztek přešel a zalitoval, že ho nepustil ke slovu. Třeba… třeba by si to vyříkali. Pořád v skrytu duše doufal, že ho Sasuke aspoň trochu miluje. Pamatuje si ten den, kdy mu to Sasuke řekl poprvé. Chvíli to trvalo. Vlastně to trvalo rok, ale od té doby mu to opakoval skoro každý den. Bohužel poslední dobou… se pořád hádali. Kvůli každé pitomosti, doslova. Když jeden vzbudil druhého… hádka. Jeden přišel pozdě… hádka. Vždycky ho to tolik mrzelo. Přál by si vzít to vše zpátky.

Sasuke otevřel oči a vzápětí je zavřel, před proudem světla, který dopadal na postel.  Zavrtěl se a přetočil na bok. S pohybem se ozvala příšerná bolest hlavy.

„Sakra,“ zaklel a chytl se za hlavu. Snažil se vzpomenout, co včera dělal, ale jenom ho víc bolela hlava. Zkusil podruhé otevřít oči. Tentokrát byl na světlo připravený, ale na to, co viděl před sebou ne. Vedle něj někdo ležel. Ne někdo, žena. Ina.

„Sakra,“ zaklel znovu a posadil se. Svým Prudký pohybem probudil Inu.

„Co se včera dělo?“ zeptal se.

„Hmm, moc si nepamatuju,“ zamumlala Ino a taky se posadila. „Byla jsem na večírku a hodně jsme pili, pak jsi přišel ty a taky sis dal no a pak jsme šli k tobě a…“

„My jsme…“ nemohl tomu Sasuke uvěřit. Ovšem dávka alkoholu, fakt, že jsou oba v posteli a nazí, mluvil za své.

„Sakra,“ zaklel už potřetí.

„Poslyš, mezi tebou a Narutem to asi neklape, že?“

„Pohádali jsme se a já byl tak blbej a řekl mu, že se chci rozejít.“¨

„A chceš?“

„Ne! Jenže tohle… jsem ten největší idiot na světě.“

„Nebudu ti to vymlouvat,“ řekla Ina a vstala. Sesbírala si oblečení a zapadla do koupelny.

Sasuke měl sto chutí si nafackovat.

„Já jsem takový…“ nedořekl to. Nemělo to cenu, co se stalo, stalo.
Vstal a začal se oblíkat. Zrovna, když si přetahoval tričko přes hlavu si všiml blikající světýlka na telefonu. Měl vzkaz. Zmáčkl tlačítko a poslouchal.

„Ahoj Sasuke, víš… já, nechci aby to tak skončilo, možná o to nestojíš, ale já ano, chci si promluvit, takže přijdu ráno. Asi tak v deset.“

Sasukeho první pocit byl štěstí, druhý, když se podíval na hodiny… a do prdele, je za dvě deset.

„Ino,“ zakřičel.

„Co je?“ vyšla Ina z koupelny.

„Poslyš, Naruto volal, chce si promluvit a já stojím o záchranu alespoň něčeho z našeho vztahu, takže prosím tě,“ mlel a otevřel dveře. Chtěl vystrčit Inu ven, ale za dveřmi stál Naruto. Sasuke stihl Ino zamáčknout za dveře.

„Deš přesně,“ řekl Sasuke a hned na to si nadával jakou blbost to řekl.

„Ahoj,“ pozdravil Naruto. „Nebudu tě dlouho zdražovat, jenom jsem chtěl…“

„Počkej, nic neříkej,“ zarazil ho Sasuke. „Já teď zrovna nemůžu, ale setkáme se ve čtyři na střeše tvého bytu ano?“

„J-jasně,“ kývl Naruto.

„Tak pa ve čtyř,“ usmál se Sasuke a zavřel dveře. Oddechl si. Vypadá to, že jim to vyjde. Promluví si a on mu zase bude moct říct, že ho miluje, jako předtím.

-----------