Když se Naruto probral, v pokoji už byl jenom Sasuke. Zprvu nevěděl, co říct, ale ticho bylo mnohem horší.

„Naruto?“ řekl Sasuke. Naruto se sice díval jeho směrem, ale pořád měl ten děsivě prázdný výraz.

Neodpověděl mu.

„Naruto prosím, řekni něco.“ Naruto nereagoval.

Než stačil Sasuke pokračovat, přišel doktor.

„Hmm, to je divné,“ řekl.

„Co se stalo?“ zeptal se Sasuke.

„Už má v sobě dvě jednotky, ale necítím žádnou změnu. Jakoby jsme mu nic nedávali.“

„Ale…“

„Počkáme tři hodiny a pak mu dáme další, pak uvidíme.“

Sasuke kývl. Doktor odešel, a oni byli zase sami. Naruto pořád nic neříkal. Vlastně nezměnil pozici, jakoby ani nežil.

„Naruto musíš něco říct,“ zkusil to znovu Sasuke. Žádná reakce.

Přesně za tři hodiny přišel doktor znovu napojit Naruta. Ten nijak nereagoval, nic neříkal, jenom ležel.

„Za hodinu a půl uvidíme, kdyby něco, tak zavolejte,“ řekl doktor.

Celou hodinu a půl Sasuke pozoroval, jak se infuze kapka po kapce dostává do hadičky a následně do Narutova těla.

„Tak uvidíme,“ řekl doktor a odpojil Naruta. Přiložil ruku na hruď a podíval se na přístroje.

„To není možné,“ řekl.

„Co? Děje se něco?“

„Byl pryč deset dní, že?“

„Ano.“

„To odpovídalo stavu v jakém jsme ho našli, jenže… po třech jednotkách bysme měli už vidět nějaké změny. Ne viditelné, ale byli by cítit. Ale já nic necítím. Je na tom stejně, jako předtím.“

„Jak je to možné?“

„Naruto?!“ řekl doktor. Naruto pootočil hlavou, aby viděl na doktora. „Musíte nám říct jestli vás něco bolí.“ Naruto neodpověděl, jenom odvrátil hlavu zpátky do původní polohy.

„Naruto, musíš nám něco říct,“ zkusil to Sasuke. „Jinak ti nemůžeme pomoct.“

„Vypadá to, že ani nechce pomoct,“ řekl doktor.

„Co? Proč?“

„Nejdřív sem tomu nevěřil, ale… ověřil jsem si to.“

„Tak co je s ním.“

„Uzdravil by se, ale… jeho čakra požírá všechno, co do jeho těla napumpujem. Úmyslně.“

„Jeho čakra nebo Kyubiho?“

„Kyubiho.“

„A dá se s tím něco dělat?“

„Jediná možnost je přemluvit ho,“ řekl doktor a odešel.

„Naruto, prosím, přestaň blbnout,“ prosil ho Sasuke. Naruto, ale nereagoval.

„Naruto…“ Naruto, ale zavřel oči.

Další den přišla Sakura.

„Jsi tu celou dobu?“ zeptala se. Sasuke kývl.

„Jak je mu?“

Sasuke sklopil hlavu.

„On… všechno, co mu dávají požírá jeho čakra.“

„Ale…“

„Úmyslně,“ dodal. „Zkusil jsem s ním mluvit, ale neodpovídá.“ Sakura se podívala na Naruta, který spal.

Chvíli bylo ticho. Oba přemýšleli, co říct a když už je to napadlo, nenašli v sobě odvahu říct to.

Z přemýšlení je vytrhl kašel. Narutův kašel.

„Naruto,“ řekl vyděšeně Sasuke. Naruto neodpovídal, kašel neustával. Sasuke mu přiložil ruku na čelo. Bylo horké.

„Sakura, dojdi pro doktora,“ řekl. Sakura kývla a odešla.

„Naruto, musíš mi říct, jestli tě něco bolí!“ naléhal na něj. Naruto neodpovídal. Sasuke ho vzal za zápěstí a odtáhl mu ruku od úst. Na dlani se mu leskla krev.

Sasukemu začalo strachem bít srdce rychleji. Odhrnul deku a třesoucí se rukou vyhrnul Narutovi vršek od pyžama.

V tu chvíli vešel do pokoji doktor s Sakurou a uviděli to, co Sasukeho tak vyděsilo. Narutovo břicho zdobilo několik červených skvrn.

„Tohle je první fáze,“ řekl doktor, když ho prohlédl. „Odebral jsem krev, ale to bude jen na ujištění. Příznaky tomu odpovídají.“

„Jakto? Všechen jed v jeho těle byl přece zničen!“ řekl Sasuke.

„Jeho tělo, nebo spíš čakra si pamatuje ten jed a vypadá to, že ho začala znovu produkovat a rozšiřovat po těle. Nejhorší je, že mnohem rychleji než je normální. Dám mu protilátku a za půl hodiny uvidíme.“

„Pokud zabere, nemáme se čeho bát. Odchytli jsme to v čas, nebude mít ani žádné následky.“

To Sasukeho ale neuklidnilo. Měl špatný pocit.

Který nebyl oprávněný. O hodinu později už si doktor nevěděl rady.

„Dostal už druhou dávku, ale příznaky se zhoršují,“ řekl. „On prostě… nepřijímá ji. Nechce ji. Vypadá to, že chce zemřít.“

„Co se bude dít dál?“ zeptal se Sasuke.

„No, vzhledem k tomu, jak rychle to postupuje… selhávají mu ledviny a játra. Potřebuje nové.“

„Jak dlouho ještě vydrží?“

„Tak dva dny. Ale… skus s ním promluvit. Když jsi tu ležel ty, dal ti svou čakru, aby ses uzdravil, na tebe snad dá. Kdyby ne, budem jednat dál. Dal jsme mu kyslíkovou masku, aby se mu líp dýchalo.“

„Zkusím to,“ řekl Sasuke. Doktor kývl a odešel.

„Taky půjdu,“ řekla Sakura. „Pak mi zavolej, jak na tom je.“

„Hmm.“

Sasuke se podíval na Naruta. Nevěděl jestli spal, nebo byl v bezvědomí.

„Naruto?“ Naruto otevřel oči. Hned na to se rozkašlal. Na masce se začali objevovat kapičky krve. Sasuke ho chytil za ruku. Měl ji horkou a skoro se v té jeho ztrácela. Naruto působil hodně zbídačeně. Slabý, bledý. Jen tváře mu hořeli od horečky.

„Naruto, podívej se na mě,“ řekl Sasuke a stiskl jeho ruku. Naruto přestal kašlat, ale bylo poznat, že se mu špatně dýchá i přes masku.

„Naruto, prosím. Vím, že se na mě zlobíš. Ublížil jsem ti a hrozně toho lituju. To, co jsem řekl, bylo ze vzteku, nemyslel jsem to tak. Ty víš, že tě potřebuju, nechci, abys umřel.“

Naruto nijak nereagoval. Začali se mu zavírat oči. Sasuke poznal, že upadá do bezvědomí.

„Naruto, nedělej to. Nesmíš to takhle vzdát prosím,“ prosil ho Sasuke. Naruto pořád nereagoval. Sasukemu se začali hrnout do očí slzy. Přece ho tu takhle nenechá umřít. Nesmí. On ho potřebuje. Miluje ho.

„Naruto, otevři ty oči. Slyšíš! Otevři je! Naruto prosím. Omlouvám se, udělám cokoliv, jenom to nevzdávej! Potřebuju tě, nemůžu bez tebe žít. Miluju tě, víš to! Prosím.“

„Já…“ řekl. Aniž by pustil Narutovu ruku, si vedle něj lehl. „Prosím! Když budeš chtít, nechám tě na pokoji, jenom prosím tě žij!“ prosil ho dál. Nedokázal zastavit proud slz ani bolest v srdci. Nechtěl o něj přijít, nepřenesl by se přes jeho smrt.

Tiskl se k němu, skrčený, s hlavou u jeho srdce.

„Naruto,“ zašeptal. Už nevěděl, co říct. Připadalo mu to všechno zbytečné.

Najednou ucítil na tváři něčí dotyk. Donutil ho zvednout hlavu a podívat se mu do očí.

„Naruto,“ řekl s nadějí v hlase.
Naruto si sundal masku.

„Promiň,“ zašeptal. Hlas byl už tak dost tichý, ale tohle by si Sasuke nedovolil přeslechnout.

„Naruto,“ řekl šťastně a políbil ho.

„Promiň,“ zašeptal znovu Naruto.

„Hlupáčku, neomlouvej se,“ řekl a pohladil ho po tváři. „To já se mám omluvit.“

Naruto natáhl ruku a konečky prstů se dotkl Sasuke tváře.

„Už jich bylo dost,“ řekl. Sasuke chytil jeho ruku a držel si ji u tváře.

„Prosím řekni, že se uzdravíš!“

„Udělám, co budu moct.“

„To mi stačí,“ usmál se Sasuke,

„Tak dojdi pro doktora, ať mi může dát tu protilátku.“

„Kyubiho čakra ten jed nezničí?“

„Kyubiho čakra jed vytvořila, požíral bych sám sebe.“

„Dobře, hned jsem zpátky,“ řekl Sasuke a slezl z postele.

Do minuty byl zpátky i z doktorem.

„Takže je všechno v pořádku?“ zeptal se doktor, zatímco dával Narutovi protilátku.

Naruto, který měl zase masku, kývl.

„Dobře, za půl hodiny by ti mělo být líp. Přijdu se podívat,“ řekl a pak odešel.

„Naruto?“

„Hmm?“

„Já si půjdu zavolat.“

„Hmm.“  Sasuke se na něj naposledy podíval a pak odešel.

„Sakuro?“

„Sasuke! Jsem ráda, že voláš. Jak je Narutovi?“

„Mluvil jsem s ním.“

„Takže… je v pořádku? Nechá působit protilátku?“

„Ano.“

„To je skvělé. S vámi je tedy všechno v pořádku?“

„Doufám. Nevím jestli někdy zapomene na to, co jsem mu udělal, ale… v tuhle chvíli je hlavní, že se pokusí uzdravit.“