Sasuke seděl u Narutovi postele a čekal až se probudí. Měl čas přemýšlet, jak mu řekne o smrti jejich syna. A mohl pozorovat malou, jak spokojené spí v nemocniční postýlce. Sasuke už měl příležitost si ji podruhé pochovat a uložit ji, po tom, co ji Tsunade přinesla. Ujistila ho, že je zcela v pořádku a zítra by mohla klidně domů, ale… záleží na Narutovi. Je vyčerpaný a navíc nikdo neví, jak na tom bude až se dozví o úmrtí.
Sasuke věděl, jak se cítí on. Už sice nebrečel a srdce měl stále jak v ostnatém svěrači. Oči měl pořád lehce zarudlé od předešlých minut a věděl, že se nejspíš tváří jak umučení boží. Tušil, že by na tom byl mnohem hůř, kdyby neměl malou a doufal, že pro Naruta to taky bude určité záchranné lano.
Konečně přestala působit amnézie a Naruto se začal probírat. Chvíli trvalo než mu došlo, kde je a proč. Vzápětí na to se prudce a posadil a rozhlížel kolem sebe. Spatřil postýlku. Ale proč jen jednu?
,,Sasuke?“
Sasuke se nadechl, vstal a posadil, co nejblíž Narutovi.
,,Naruto, já…“ sklopil oči. Nemohl to říct. Nešlo to. Bylo to příliš bolestivé.
,,On je pryč, že?“ pochopil Naruto. Sasuke kývl a stále se mu neodvažoval podívat do očí.
,,A malá?“ zeptal se. Sasuke se pootočil a z postýlky vyndal jejich dceru.
,,Je v pořádku,“ řekl a podal mu ji. Naruto si ji vzal do náručí a zadíval se na ni.
,,Je neuvěřitelně maličká,“ zašeptal Naruto a do jeho hlasu se vkrádal pláč. ,,Co když-“
,,Ne, neříkej to. Tsunade ji několikrát prohlídla a je v pořádku. A my dva se o ni dokážeme postarat ze všech nejlíp. Tamto nebyla tvoje vinna. Prostě… se to stalo. Vím, že to bolí. Mě taky. Ale máme ji a ona nás potřebuje.“
,,Já vím,“ kývl Naruto a ze všech sil se snažil potlačit slzy. Moc mu to nešlo. ,,Řekneš mi to jméno?“
,,Chci, aby měla dvě jména,“ rozhodl Sasuke. „Jedno jí dám já a druhé ty.“ Naruto se na něj pousmál a kývl.
,,Dobře. Řekni mi to první.“
,,Sayu.“
,,Kde jsi na to přišel?“
,,Co? Tobě se nelíbí?“
,,Ne, je krásné. Sayu Uzumaki-Uchiha.“
,,A to druhé?“ Naruto se zamyslel. Chtěl jí dát zvláštní jméno. Byla teď pro něj vše. Ona a Sasuke. Držel ji v náručí a i přes narůstající bolest v srdci cítil i trochu štěstí.
,,Vidím, že jsi vzhůru,“ vešla Tsunade. ,,Jak se cítíš?“
,,Po fyzické nebo psychické stránce?“ zeptal se jí.
,,Fyzické.“
,,Trochu unaveně, ale jinak v pořádku.“
,,Už pro ni máte jméno?“ Naruto po chvíli kývl.
,,Sayu Kioko Uzumaki-Uchiha.“
,,Má dvě jména? Hm, není to obvyklé, ale proč ne? Zapíšu ji. Opravdu má štěstí,“ řekla a odešla. Kioko totiž znamenalo šťastné dítě.
,,Zítra můžeme domů, jestli se na to cítíš,“ řekl Sasuke.
,,Kdyby tu nebyla malá, nejspíš bych na tom byl hůř,“ řekl Naruto a položil Sayuri zpátky do postýlky. Jakmile měl volné ruce, snažil se setřít slzy, které unikli z očí.
,,Nemusíš to potlačovat,“ řekl Sasuke.
,,Já vím,“ řekl Naruto a přitiskl se k Sasukemu. ,,Mám, ale pocit vinny a…“ nedořekl a rozbrečel se. Sasuke ho konejšivě hladil po zádech a vlasech. Sám neměl daleko k slzám, ale snažil se znovu nebrečet. Teď tu musel být pro Naruta.
,,Není to ničí vinna. Ty jsi dělal, co mohl. Staral jsi se o ně těch devět měsíců, jak nejlíp si dokázal. Miloval jsi je. Oba jsme je milovali.“
,,Mrzí mě, že nebude vyrůstat s bráškem. Doufal jsem, že nebude nikdy sama. Že bude mít sourozence, který ji ochrání, když mi tu nebudem.“
,,Nikdy nebude sama. Už jen ty a tvoje láska by ji stačili na celý život.“
,,Ty-“
,,Je to naše dcera a bude mít nás oba.“
,,Chci, aby měl jméno,“ řekl Naruto. Sasuke kývl.
,,Pokud by jsi to chtěl jinak řekni, ale byl bych raději, kdyby se nekonal nijak velký pohřeb. Chci, aby sis to připomínal co nejmíň.“
,,Asi to bude lepší,“ přiznal Naruto. Bylo mu jasné, že ho neuvidí. Navíc, kdyby ano, bylo by mu ještě hůř. Momentálně se cítil příšerně. Jak kdyby celý jeho život ztratil smysl, protože to, pro co se snažil je teď pryč. Ale mají Sayu a kvůli ní musí být silný.

Oba odešli z nemocnice s malou hned další den. Naruto by nevydržel déle ležet v nemocnici. Příliš by mu to všechno připomínalo. Doma bylo doma. I když, jakmile spatřil dvě dětské postýlky, bodlo ho u srdce.
,,Uklidím ji,“ řekl Sasuke.
,,Dík,“ kývl Naruto a zadíval se malou Sayu, která mu spokojeně spinkala v náručí. Byla sladká a Naruto se na ni nemohl vynadívat. I přes bolest v srdci se těšil na dny strávené s ní.
,,Potřebuješ se vyspat,“ objal Sasuke Naruta kolem ramen, po té, co malou uložil do postýlky. ,,Já se o ni postarám, ty si běž lehnout.“
,,Já-“
,,Jen běž, malá spí a dlouho ještě bude.“ Navíc její pokoj byl hned vedle jejich a její pláč by bez problému slyšeli. Nicméně se oba báli nechávat ji v pokoji samotnou. Počítali, že bude mít kousek od sebe brášku, ale teď byla sama. Sasuke viděl Narutovi na očích, že mu to dělá starosti. Takhle by se ani jeden z nich nevyspal. ,,Přenesu tu druhou postýlku k nám do pokoje. Sayu by tam měla ze začátku spát. Aby si zvykla,“ navrhl Sasuke. Naruto kývl a bylo vidět, že se mu ulevilo.
Zatímco Sasuke přenášel postýlku, Naruto seděl na posteli a sledoval ho. Neměl náladu se usmívat, neměl náladu mluvit, neměl náladu cokoliv dělat. Neměl u sebe malou a to nemělo cenu cokoliv dělat. Ona byla jeho stéblo, kterého se držel, aby nespadl do spárů deprese. Měl i Sasukeho, ale Naruto ho nechtěl nijak obtěžovat. I když to nedával tolik najevo, procházel si podobnou bolestí. Člověk by řekl, že na jeden život bylo v dětství ztrát až dost. Ale ne. Život je krutý a bere dál. Svou Sayu si ale Naruto vzít nenechá.
,,Hotovo,“ prohlásil Sasuke a posadil se vedle Naruta. Ten se zadíval k postýlce, kde spokojeně spala jejich dcera.
,,Myslíš, že to zvládneme?“ zeptal se Naruto.
,,Jistě. Snad nepřemýšlíš o tom dát ji pryč? My jsme pro ni ti nejlepší.“
,,Ne, nikdy jsem o tom nepřemýšlel, jen…“
,,Jo chápu, taky jsem chvíli pochyboval, ale stačí se na ni podívat, jak je spokojená.“
,,Jo, je opravdu zlatá,“ usmál se. ,,Chce se mi spát,“ zívl.
,,Mě taky.“ Bylo poledne, ale ani jeden z nich v noci nespal. ,,Chceš být sám nebo-“
,,Chci tě u sebe. Nechci zůstat sám. Hádám, že se stejně za pár hodin malá vzbudí a pak to půjde ráz na ráz a nebudem mít na sebe chvilku času.“
,,Vzpomínáš, všichni nám rádi pomůžou. Až se na to bude cítit, dáme malou Irukovi na hlídání a užijem si chvilku pro sebe.“
,,Jo. To bude super.“
Sayu je probudila jen dvakrát za šest hodin, což bylo celkem dobrý. Sasuke už si připadal, jak budík a po dalších třech hodinách se probudil. Sayu ale dál spokojeně spala, ale Naruto chyběl. Neležel vedle Sasukeho. Byl pryč.
Vstal a šel ho hledat. Nemusel chodit daleko. Našel ho v dětském pokoji. Seděl v křesle vedle postýlky, hlavu schovanou v dlaních a usedavě plakal. Sasuke čekal, že tohle přijde.
Přešel k němu a pohladil po vlasech. Naruto ho objal kolem boků a hlavu přitiskl na jeho břicho. Nic neříkali. Slova tu nebyla nic platná. To musí přejít samo.