Naruta probudil zvonek. Zvedl hlavu a podíval se na Sasukeho. Spal.

Naruto opatrně vylezl z postele a došel ke dveřím.

„Ahoj,“ pozdravila Sakura ověnčená balónky. V ruce držela chundelatého medvídka s mašli kolem krku. Naštěstí měl normální velikost.

Za Sakurou stál Kakashi v ruce něco, co nejspíš měla být kytka. Byla, ale tak malá a odrbaná, že se to spíš podobalo zelí.

„Pst,“ řekl Naruto. „Spí.“

„Sasuke spí? Vždyť je den?“ podivila se Sakura a vešla dovnitř.

„To se musí umět,“ usmál se. Vzal si od Sakury balónky a plyšáka. Zamířil k Sasukemu do pokoje. Medvěda mu položil na stolek vedle postele a balónky přivázal k knoflíku u šuplíku (hele rýmuje se to=)))

„Od které je ten strom?“ zeptala se Sakura, když se Naruto vrátil.

„Ten je ode mě,“ řekl a dal Kakashi „kytku“ do „vázy“. Volně řečeno, ten plevel strčil do hrnku s vodou.

„Hádám, že Sasuke se za chvíli probudí, takže se klidně posaďte,“ řekl Naruto a začal chystat čaj.

„Jak je mu?“ zeptala se Sakura, když Naruto přinesl čaj a sedl si do křesla.

„Na můj vkus až moc dobře. Bere to všechno na lehkou váhu a já prostě nechci nic riskovat.“

„Divím se, že jsi ho vůbec udržel v posteli,“ řekl Kakashi.

„V životě toho tolik nenakecal.“

Najednou se otevřely dveře od Sasukeho pokoje. Ve dveřích stál rozespalý Sasuke. Když uviděl Sakuru a Kakashiho, šokem ztuhl.

„Naruto, mohl jsi mi říct, že mám návštěvu,“ řekl nakvašeně Sasuke. Sasuke byl totiž v pyžamu. Světle modrém s bílými tenkým svislými pruhy. Doktoři mu zakázali jakékoliv umělé vlákna, takže musí mít všechno bavlněné. Včetně pyžama z nemocnice.

„Neříkej, že se stydíš,“ řekl Naruto.

„Jsem v pyžamu, jak pro děti ze školky, tipni si, co asi cítím?“ řekl a zalezl do pokoje. Naruto vstal a zamířil za Sasukem.

„Víš, že jsi vypadal roztomile,“ usmál se na Sasukeho. Sasuke byl totiž bez pásky a vlasy mu neposlušně padaly do čela. Pyžamo působilo dětským roztomilým dojmem. S Sasukeho bledou pletí a rozespalým výrazem to bylo k sežrání.

Sasuke vlezl do postele.

„Mohl jsi mě vzbudit.“

„Nemohl, taková krása se těžko ničí.“ Sasuke lehce zrudl. Narutovi lichotky ho dostávali čím dál tím víc. Věděl, čím ho uvést do rozpaků. A to si myslel, že u něj je to nemožné.

„Co je tohle?“ ukázal na balónky a medvěda.

„Od Sakury,“ řekl Naruto. „Jakékoliv poznámky si nech na později, chtěli ti udělat radost.“

„Fajn.“ Naruto zmizel a za chvíli se objevil s Sakurou a Kakashim.

„Ahoj,“ pozdravila Sakura. Sasuke zahuhlal něco mezi Hmm a Ehm.

„Já si potřebuju skočit domů, takže ho máte na starost,“ řekl Naruto a mířil ke dveřím. Sasuke na něj hodil prosebný pohled. Přece ho tu s něma nechce nechat samotného.

„Musí být pořád v posteli, musí držet dietu, takže maximálně zelenina, ale s mírou. Může pít jenom čaj, ale speciální,“ předříkával Naruto, zatímco mířil ke vchodovým dveřím a Sakura ho jen trpělivě poslouchala.

„Klid Naruto, mi to zvládneme, Sasuke není dítě,“ uklidnila.

„To mu říkám pořád,“ zakřičel na ně Sasuke z pokoje.

„Tak jdi,“ řekl Sakura a otevřela dveře. Ven ho musela vystrčit.

„Slibuju, že bude všechno v pořádku,“ řekl Sakura a raději zavřela dveře.

Vrátila se k Sasukemu do pokoje a posadila se na židli.

„Kakashi?“ ozval se Sasuke.

„Hm?“

„Bude Naruto v pořádku?“

„Proč se ptáš?“

„On sám by mi nic neřekl a i přesto všechno, chci mít jistotu.“

„Jed v jeho těle byl zničen, je čistý (bože to zní, jak kdyby bral Naruto drogy=))“

„Spíš se starej o sebe, Naruto se může zbláznit z každého tvého kýchnutí.“

„Přehání to.“

„Umíral jsi mu před očima. Je pochopitelné, že má obavy. Neměl by jsi mu přidělávat starosti. Snaž se mu to ulehčit.“

„Co se dělo, když jsem spal?“

„Nic moc. Byl u tebe hlavně Naruto. Den na to, co tě přivezli ti dal svou čakru a pak ses probudil.“

„Musel mi jí dát hodně, když nemám žádné následky.“

„49%.“

„A?“

„Naruto má velké zásoby čakry, jak jistě víš. Zastavil se přesně, dát ti ji o procento víc, mělo by to následky, jak na tobě, tak na něm.“

Najednou zazvonil telefon. Sakura vstala a došla ho zvednout.

„Sasuke? Pro tebe,“ řekl. Sasuke vylezl z postele a došel k telefonu.

„Ano?“

„Sasuke?“

„Naruto?“

„Jenom se ujišťuju, že je vše v pořádku.“

„Jsi pryč deset minut.“ Sakura se chápavě usmála.

„Stát se může cokoliv.“

„Jsem v pořádku. Můžeš být klidný.“

„Dobře.“

„Naruto hlavně mi už nevolej. Chtěl bych taky stihnout dojít do postele.“

„Za chvíli budu zpátky.“

„Slovo chvíli beru vážně.“

„Vyženu je pryč a můžeme zase odpočívat.“

„My?“

„My,“ ujistil ho Naruto.

„Fajn,“ řekl Sasuke a položil telefon. Ušel asi tři kroky, když telefon zazvonil znovu. Než ho stačila Sakura zvednout, vrhl se k němu Sasuke.

„Naruto?“

„Jak to víš?“

„Takové tušení,“ řekl, ale v hlavě zalepoval Narutovi pusu sekundovým lepidlem.

„Chtěl jsem ti připomenout prášky, máš je brát za pět minut.“

„Bez tebe bych zapomněl.“

„Dáš mi Sakuru?“

„Chceš ji poučit, kolik vody mi má natočit? Nebo říct, kde máš sterilní rukavice, aby se prášků zbytečně nedotýkala?“

„Tolik tě to štve?“

„Hrozně.“

„Dej mi Sakuru, slibuju, že už volat nebudu.“ Sasuke podal telefon Sakuře a zamířil do pokoje.

„Vsaďte se, že bude volat, aby se ujistil, že jsem došel v pořádku do postele.“

Sakura přišla chvíli po něm, v ruce vodu a dva prášky.

„Na?“

„Co ti chtěl Naruto?“ zeptal se a vzal si prášky.

„Krom obvyklých rad ohledně tebe, mě poprosil, abych přišla i zítra.“

„Proč?“

„Tsunade má pro něj práci.“

„Proč mi to neřekl?“

„Nejdřív se chtěl ujistit, že budeš pod něčím dohledem.“

„Kdybych neměl, tak by nešel?“

„Jsem si tím jista,“ usmála se.

Za čtvrt hodiny byl Naruto zpátky.

„Díky, že jste přišli,“ vyprovázel Sakuru a Kakashiho. Kakashiho museli vzbudit. Zřejmě pro něj návštěva Sasuke bez přítomnosti Naruta nebyla tak záživná.

„Uvidíme se zítra,“ rozloučila se Sakura.

„Máš misi?“ zeptal se Sasuke, když se za ním Naruto vrátil.

„Hmm. Tsunade mě požádala o jednu věc.“

„Teď jsi se z jedné vrátil a málem jsi zemřel.“

„Nepůjdu sám, přidělila mě k Shikamarovi a ostatním. Budu jen taková pojistka.“

„Zase obětní beránek?!“

„Nejde o svitek, takže můžeš být klidný.“

„O co jde?“

„Řeknu ti to až se vrátím.“

„Proč?“

„Z mnoha důvodů, ale hlavně abys  nedostal nějaké vnuknutí a nerozhodl ses jít na procházku rovnou za mnou.“

„Bylo by to možný?“

„V tvým stavu sotva, ale nechci riskovat.“

„Chceš snad říct, že jsem…“

„Dočasně handicapovaný,“ doplnil ho s úsměvem.

„Proč Sakura?“

„Protože po tobě jí věřím nejvíc. Ještě jsem myslel na Kakashiho, ale to bych ti neudělal.“

„Nevím, co by bylo lepší.“

„Bude to jen pár dní,“ řekl smířlivě a posadil se vedle něj. Sasuke se o něj opřel a nechal se obejmout.

„Pár dní trvá jen cesta tam.“

„Nejdu s tebou, nebudeme se nikde zbytečně zdržovat.“

„Stejně budeš určitě pryč víc jak týden,“ řekl sklesle.

„Bude se ti stýskat?“

„Hmm.“

„To mě taky, o to víc se budu chtít, co nejdřív dostat zpátky k tobě. Vynahradím ti to.“

Sasukemu se rozzářili oči.

„Jak?“ zeptal se nevinně.

„Budou to už dva týdny od propuštění, takže budeš mít povoleno vyjít z domu,“ usmál se. „Ale jen k schránce a zpátky,“ dodal.

„K schránce?“

„Vtipkuju. Počkáme až se to venku trochu vylidní a půjdem se projít.“

„Projít,“ zopakoval trochu zklamaně.

„Sami, večer,“ dodal.

„Má to nějaký speciální důvod, proč večer?“

„Je čerstvější vzduch.“

„Jestli chceš, tu misi odmítnu,“ řekl po chvíli Naruto. „Tsunade mi nejspíš zlomí obě ruce a pár žeber jako bonus, ale určitě to půjde.“

„Obětoval jsi čas, abys se o mě mohl starat a nejspíš v tom ještě hodláš pokračovat. Vím jak jsou pro tebe mise důležité, nemůžu tě obrat i o to.“

„Když odejdu a tebe tu nechám takhle ztrápeného, nebude to stát za nic.“

„Nebudu se trápit, jenom… se mi bude trochu stýskat.“

„Trochu?“

„Trochu víc,“ přiznal a uvelebil se v Narutově náručí.

„Ty prášky musí být vadný. Tyhle sentimentální řeči ke mně nepatří,“ dodal, když si v hlavě zopakoval, co řekl.

„Ale je to roztomilý. Jsi takový můj malý, roztomilý, unavený méďa.“

„Jo, unavený. Oni mi snad předepsali sedativa,“ řekl a zívl.

„Jen spi, do rána se od tebe ani nehnu,“ slíbil.