Melissa pomalu otevřela oči. Cítila se odpočatá. Pomalu se posadila a podívala směrem ke dveřím ven. Pak se podívala vedle sebe a málem dostala infarkt. Úplně zapomněla, co se stalo včera.
„Sakra,“ zaklela potichu, když vedle sebe uviděla ležet Sasukeho. „Sakra, sakra, sakra.“
„Melisso, cos to provedla?!“ klela zatímco sbírala svoje šaty. Nebyla naštvaná na Sasukeho, proto co se stalo, ale že to vůbec dopustila. Vždyť u ní v posteli ležel Sasuke. V Itachiho doupěti. Vždyť je to, jakoby mu ho naservírovala. Kdyby je Itachi našel, je Sasuke mrtvý.
Když se oblékla podívala se na spícího Sasukeho. Musela se usmát, vypadal tak klidně. Došla k posteli a posadila se na okraj. Na jeho rameni si všimla znamení. Musel mu ho vypálit už předtím než přišla ona. Typovala tak půl roku možná i rok před ní.
Nechtěla ho budit, ale musela někam zajít a kdyby se vzbudil když by tu nebyla, nechtěla si domyslet co by udělal.
„Sasuke,“ řekla a jemně s ním zatřásla. Sasuke pomalu otevřel oči.
„Hmm?“ zamumlal.
„Na chvíli odejdu, ty tu zůstaň a hlavně prosím tě nevycházej.“
Sasuke se posadil a kývl.
„A možná by ses měl oblíct,“ řekla ještě, předtím než za sebou zavřela dveře.
Melissa se vrátila téměř až za hodinu.
„Kde jsi byla tak dlouho?“ zeptal se, teď už plně oblečený Sasuke.
„U tvého bratra, bonzla jsem, že ležíš u mě v posteli a na sobě nemáš ani to nic,“ usmála se.
„O takovýhle věcech se nevtipkuje.“
„Ale no tak, kam se poděl tvůj smysl pro humor?“
„Ani bych neřekl, že jsem někdy nějakej měl.“
Melissa se posadila na postel.
„Víš, měl bys jít a pár dní se tu neukazovat,“ řekla najednou. Sasuke se na ni překvapeně podíval. Vyhazuje ho?
„Ne protože bych to chtěla, ale protože to bude nejlepší. Myslím tím pro tebe, víš kvůli Itachimu.“
„Chápu,“ kývl Sasuke.
„Týden, jenom týden.“
„Jenom?“
„Dobře pojmeme to v menších jednotkách. Co takhle dny? Sedm dní, hm?“
„Když by se ale něco dělo…“
„Jasně, jasně pošlu poštovního holuba,“ ujistila ho.
Vyprovodila ho k jezeru.
Nebylo zrovna lehké se s ním loučit, ale ulevilo se jí.
Týden uběhl jako voda a Sasuke zase seděl venku s Melissou.
Už tři hodiny nikdo z nich nic neřekl.
„Dneska se nějak nemáme k řeči ani jeden,“ promluvila Melissa.
„Přemýšlím.“
„Aha a o čem?“
„Jestli je nějaký způsob, jak tě dostat zpátky.“
„Zpátky? Chceš se mě zbavit?“
„Ne, to ne, ale… kdyby byl způsob, protože, i když to na sobě nedáš znát, domov ti chybí.“
Melissa si vzdychla.
„Domov mi vůbec nechybí. Neměla jsem domov.“
„Ale…“
„Vím, že na začátku jsem škemrala, abyste našli cestu domů, ale to bylo jen z strachu a šoku.“
„A?“
„Z naší rodiny jsem já nejstarší dcera. O osm let později se narodil bratr. Matka mě zahodila jako použitý hadr a soustředila se na bratra. Jak jsem rostla, nenechávala jsem sebou tak manipulovat a začínala mít vlastní názor na věci. To se jí nelíbilo.Vždycky jsem byla já ta špatná a bratr jejich miláček.“
Sasuke poslouchal a připomínalo mu to jeho příběh, jen naopak.
„O deset let později se narodil další bratr. Bylo mu sotva pár týdnů, když jsem odešla. Teď už mu budou dva. Ale už když ho matka čekala, na mě ani nepromluvila. Starala se jen o bratra a miminko. Já jsem u nich neměla místo.“ Melissa skončila a na chvíli bylo ticho.
„Možná to tak bylo i s tvou matkou. U nás ve světě pro ni nebylo místo a nedostávala se jí lásky, až tady našla svůj domov.“
„Nevěděl jsem…“
„Nevěděl to nikdo. Nebyl důvod. Spoléhala jsem na to, že tu zůstanu.“
„Tu,“ zopakoval Sasuke.
„Časem najdu způsob, jak se odsud dostat.“
„Až mu porodíš dítě.“
„Nezačínej zase!“
„Co když tě donutí?“
„To jsou blbý otázky.“
„Podle mě ne!“
Melissa vstala. Zlobila se. Doufala, že už s tím nezačne.
„Vrať se do vesnice,“ řekla a odešla. Sasuke zůstal ještě chvíli sedět. Trochu ho překvapila její reakce, ale mohl si za to sám.

O tři týdny později se Melissa znovu vydala za Itachim. Sasuke za ní ani jednou nebyl a bylo to dobře.
Melissa se od Itachiho vracela z úsměvem. Vyšlo jí to.

Udělalo se jí zle a první dveře, které znala byli Sakuřin. Zaklepala a čekala.
„Melisso?“ řekla překvapeně. Melissa chtěla něco říct, ale nohy se jí podlomily a ona dopadla na všechny čtyři. Začala zvracet a nakonec omdlela.

Když otevřela oči, okamžitě poznala nemocnici. Už jen podle zápachu a zářivě bílé. Posadila se a uviděla Naruta.
„Tebe bych tu nečekala.“
„Sakura šla pro Sasukeho.“
„To ne.“
„To jo.“
„Co se vůbec stalo?“
„Nepamatuješ. Došla jsi k Sakuře, začala zvracet a omdlela.“
„Proč?“
„Doktor by měl…“ V tu chvíli do pokoje vešel doktor.
„Jak se daří?“
„Jde to. Tak proč? Nějaká nemoc, virus, nákaza?“
„Ani jedno. Technicky jste úplně zdravá, ale…“
„Ale?“
„Zdá se, že od teď budete žít za dva.“
„Nechápu.“
„Čekáte dítě. Asi třetí týden,“ usmál se doktor. Melissa ztuhla a Naruto to taky šokovalo. Doktor usoudil, že by měl jít.
„Takže,“ začal Naruto „Itachimu se o povedlo?“ Melissa zavrtěla hlavou a na posteli sjela jak nejníž mohla. Deku si dala až k očím.
„To nebyl Itachi. I když to byl Uchiha.“
Naruto chvíli přemýšlel a pak se rozesmál.
„Děláš si srandu, že jo? Chceš říct, že…“
„Ne byla jsem na umělým oplodnění, blbče.“
„Takže vy dva?“
„Jednou, kdo měl čekat tohle?“
„S Sasukem to švihne.“ To Melisse došlo. Najednou do dveří vešla Sakura a Sasuke.
„Byl tu doktor?“ zeptala se Sakura. Melissa kývla a podívala se na Sasuke a pak Naruto. Ten se z nějakého důvodu dusil smíchy.
„Co je mu?“
„Asi mu něco zaskočilo,“ řekla Melissa a probodla ho pohledem.
„Tak co je ti?“ zeptal se Sasuke. Melissa chvíli přemýšlela.
„Jen menší viróza,“ řekla nakonec. Naruto spadl z židle.
„Co to s ním sakru je?“ nechápala Sakura.
„Nejspíš to ode mě chytil,“ zavrčela Melissa. Vylezla z postele a dotáhla Naruta na chodbu.
„Budeš mlčet jasný?!“ řekla výhružně.
„Nehodláš mu to říct? Je přece otec a navíc, časem si všimne, že tloustneš.“
„Já vím, ale… před třemi týdny jsem se s ním pohádala a tak nějak vyhnala. Nemůžu mu říct, že jsem…“
„Těhotná,“ doplnil.
„Jo. Musím počkat.“
„A Sakura?“
„blázníš, ta mě roztrhne žárlivostí.“
„No…“ zapřemýšlel Naruto „Možná bude fakt lepší počkat.“
„Takže budeš mlčet, jasný?!“
„Jako hrob.“
„Díky.“ Oba vešli do pokoje. Sakura s Sasukem se na ně zmateně dívali.
„Doktor řekl, že můžu jít. Mám jen hodně odpočívat a za dva týdny se zastavit.“