Naruto se probral k večeru. Venku už byla tma a on zatoužil podívat se tam. Vylezl z pokoje a zamířil do obýváku. Našel Sasukeho nad knihou.

„Chceš jít ven, že?“ řekl Sasuke aniž by zvedl hlavu.

„Jo.“

„Tak se obleč.“ Naruto kývl a letěl se oblíct.
Venku sice nesněžilo, ale sněhu už bylo stejně tak dost.

„Než se rozběhneš, dívej se pod nohy, ano?“ upozornil ho Sasuke.

„Máš mě za nešiku, že?“

„Nechtěl jsem to říct tak naplno.“

„Dík,“ urazil se Naruto a poodešel. Sasuke zamířil k lavičce a smetl z ní sníh.

„Mám otázku, ohledně tvého otce,“ řekl Sasuke.

„Nevím, proč tě tak nenávidí,“ přisedl si k němu. „Nebo vím, má tě za zrádce, zlo, totálního zmetka. Nenávidí tě a nejradši by tě zabil. Jsi pro něj nepřítel číslo jedna. Chápeš?“

„To nejde nepochopit. Jde mi spíš o to… bude takhle vyvádět i po zbylích devět měsíců?“

„Nevím, ale mě už to nebaví. Ze začátku to možná bylo vtipné, teď už je to trapný. I tak ho trochu chápu.“

„To jsi asi jedinej.“

„Je to můj otec, nemůžu to mít za zlé,“ uznal a vstal. „Je mi zima.“ Sasuke se zvedl a oba zamířili dovnitř. „Myslíš, že můžu dostat ten prášek na spaní. Potřebuju se pořádně vyspat.“

„Přinesu ti ho.“ Naruto se převlékl a vlezl do postele. Sasuke mu přinesl prášek a Naruto ho spolkl.

„Je ti něco?“

„Ne, jen se mi udělalo zle.“

„Řekl jsem něco špatně?“

„Ne. A bacha s tou ohleduplností, ať ji nevyčerpáš,“ usmál se Naruto a lehl si. Trvalo to jen chvíli a on usnul. Sasuke ho pozoroval. Jeden z důvodů proč oni dva spolu nikdy nebudou nic mít, je právě jeho otec. Zabil by ho jen kdyby je viděl objímat se. Přitom on po něm toužil čím dál tím víc.
Přisedl si k němu na postel a pohladil ho po tváři. Překvapoval sám sebe, jak dokázal být v těhle chvílích něžný. Naruto mu ale připadal tak křehký, hlavně když spal. Jeho surovost by jen zničila důvěru, která mezi nimi vznikla. Tedy doufal, že tu byla.
Sasuke se neovládl a přitiskl svoje rty na jeho. Bylo mu jedno jestli od něj chytne tyfus. Potřeboval se ho dotknout. Cítit ho. Čím déle se ho ale dotýkal a líbal, tím horší to bylo a on chtěl víc. Odtrhl od něj rty a zadíval se mu zblízka do tváře.

„Nemůžu, i když bych chtěl,“ zašeptal. I když tahle myšlenka byla hnusná, v tuhle chvíli ho štvala jeho ohleduplnost. Kdyby měl odvahu, vzal by si ho a neptal se na názor. On po něm přece jen toužil, víc v tom nebylo. Ani by to nepoznal. Byl pod vlivem prášku. Mohl by udělat cokoliv a kolikrát by chtěl a Naruto by si nic nepamatoval. Jenže neměl odvahu a za to se nenáviděl. Nenáviděl svoji slabost. (Ať už se vám tahle myšlenka zdá jakkoliv hnusná, podle mě je tohle ta pravý reakce, takže mě omluvte)
Když se ráno Naruto probudil, cítil se líp. K jeho překvapení našel Sasukeho spát vedle něj. Opatrně vylezl z postele a s oblečením se vydal pryč. Cítil se dobře a jeho budit nechtěl.
Sasuke se probudil pár minut po Narutovi. Okamžitě poznal, že je Naruto pryč. Tak si zvykl na jeho přítomnost, že ho probudilo už jen, když ho necítil vedle sebe.
Vystřelil z postele a běžel ven. Jestli je živý, zabije ho on.
Vyřítil se ven a našel Naruto venku stát pod stromem zády k němu.

„Naruto, co tady děláš?“ zakřičel. Naruto se lekl a otočil se k němu čelem. Tvářil se nervózně. Jakoby něco provedl.

„Promiň, nechtěl jsem tě budit. Je mi fajn, fakt.“

„Padej domů.“

„Ale…“ nechtěl se hnout z místa. Nepatrně nakoukl za sebe. Vypadalo to, jakoby něco skrýval.

„Naruto?“

„Ehm… hlavně se nezlob a nekřič,“ odstoupli Naruto. Ve sněhu leželo cosi malého, nejspíš zraněného a zmrzlého. (Já a moje tendence všude cpát zvířata)

„Naruto, co to je?“

„Je zraněná, nemůžem ji tu nechat.“

„To je sice pěkný, ale nenarážíš tím doufám na náš byt?“

„Z důrazem na to náš, můžu přece mít…“

„Ne, to nemůžeš. O zvířata se musíš starat.“

„Chceš tím říct, že bych to nezvládl?“

„Vlastně ano.“

„Tak ji aspoň ošetři,“ poprosil Naruto. Sasuke se shýbl a zvedl zraněné stvoření. Zanesl ji do bytu a položil na stůl v kuchyni. Naruto mu nervózně nakukoval přes rameno a pozoroval každý pohyb.

„No?“ zeptal se.

„Co ti na to mám říct? Nejsem veterinář.“

„Je to kotě, skoro jako člověk. Představ si, že ošetřuješ mě.“ Tak to asi nepůjde, řekl si Sasuke, nejsem zoofil.

„Mám ji začít nadávat?“ snažil se Sasuke odvést svoji pozornost.

„Haha, snaž se, jsem Hokage.“ Sasuke raději neodpovídal. Soustředil se na zranění stvoření. Byla to jen menší rána. Vyčistil ji a zavázal.

„Hotovo, zase může jít chytat kosy.“ Naruto se natáhl pro kotě a zamračil se na Sasukeho.

„Ne,“ řekl Sasuke. Naruto změnil výraz z zamračeného na prosebný. Tomuhle už Sasuke těžko odolával. Naruto ani nevěděl, jak moc dobře to na něj zabírá.

„Prosím,“ zaprosil Naruto. „Budeš to u mě mít schovaný.“ To ani neříkej, řekl si Sasuke. Okamžitě ho napadly myšlenky, kterými by si to u něj vybral. Jeho.

„Fajn,“ rezignoval Sasuke a vyhnal všechny zvrhlosti z hlavy. Narutovi se rozzářili oči štěstím a s velkým díky objal Sasukeho kolem krku. Hned na to si uvědomil, co udělal a s rudnoucími tvářemi se od něj vzdálil na krok. Sasuke se v duchu usmál. Naruto působil hrozně bezbranně, když se takhle červenal.

„Jen ať mi neleze do postele,“ upozornil ho Sasuke. „A ty sám by sis tam měl vlízt. Nějak mi tu rudneš,“ dodal a otočil se k němu zády, aby Naruto neviděl jeho úsměv. Prostě to musel říct.

„Ještě jednou díky,“ řekl Naruto a prošel kolem něj do pokoje. Aniž by si toho Sasuke všiml, nesl v náručí kotě. Takže, když se následně šel Sasuke na Naruta podívat, jeho počáteční pocity byly zmařeny chlupatou koulí, která spala vedle Naruta. Nejenže to zakázal, ale přistihl se, že cítí i určitý druh žárlivosti. Vždyť ta kočka může víc než on sám. Poprvé je Uchiha odkopnutý zvířetem na nižší příčku.
Když se přiblížil k posteli, kotě zastříhalo ušima a zvedlo k němu hlavu. Sasuke se na ni zamračil. Zachránil ji život a ona mu teď leze do postele. Vychutnává si příjemný pocit teplého těla vedle sebe, zatímco on musí krotit svoje touhy. V tuhle chvíli nenáviděl sám sebe, ne pro svoje tužby, ale pro svoje chvilkové změknutí, kdy dovolil vlízt téhle potvoře do jejich bytu. Připadal si, jakoby si sám vystavil zeď mezi jím a Narutem. Ať už má Naruto sebetvrdší spánek, zvířata chrání svoje majitele nebo zachránce. Tušil, že pokud se pokusí o přímí kontakt s Narutem, ta bestie mu vyškrábe oči. Překvapil sám sebe, jak moc podezíravý je vůči jednomu malému kotěti. Přece jen se rozhodl zariskovat. I když měl pocit, že ho zvíře propaluje očima, sklonil se na Naruto a opatrně ho políbil na tvář. Původně měl v plánu spát v posteli. Místo toho si ale přinesl židli a sedl si na ni. S očima upřenýma na Naruta, přemýšlel. Nechal jen tak myšlenky plynout. Všechny se ale týkalo toho samého. Jedné osoby, která mu před dvěma měsíci zabodla šíp touhy do srdce. Ten se mu teď vrývá stále hlouběji a probouzí v něm pocity, o kterých si myslel, že  jsou pro něj zapovězeny.