Jihočeští rybníkáři
Poněvadž jsme zde v jižních Čechách, nebude tedy od věci si připomenout muže, kteří se významně podíleli na vzniku zdejší rozvětvené soustavy rybničních nádrží. Pracovali především pro rod Rožmberků. Mezi jejich aktivity však nepatřilo jenom rybníkářství samotné, často šlo i o podnikání v oblasti zemědělství, pivovarnictví nebo textilního průmyslu. Například Jakub Krčín půjčoval Vilému z Rožmberka celkem veliké sumy peněz. Krčín samozřejmě nepočítal s vrácením peněz, ale o to však stoupla jeho osobní prestiž. Dále si je třeba uvědomit, jak rybniční soustava změnila zdejší krajinu. Nutno říci, že došlo k odvodně půdy (a tedy k zúrodnění) a odstranily se též velice časté záplavy. Nyní přejděme ke stručným osudům několika rybníkářů 16. a 17. st., jakož i významných rodů století 18. a 19.
A) Štěpánek Netolický (nar. asi 1460, zemřel 1539) pocházel z poddanské rodiny v Netolicích. Řemeslu se naučil někdy na přelomu 15. a 16. st u hejtmanů Žabky a Podřenského při stavbě rybníků u Lomnice nad Lužnicí. Roku 1505 se stává hlavním rybníkářským hejtmanem a fišmistrem, vypracoval též úplný plán třeboňské rybniční soustavy. Jeho NEJ dílem je ale tzv. „Zlatá stoka“, sloužící k nahánění a vypouštění vody hlavních rybníků (má délku kolem 45 km se spádem necelých 33 m, průtok 1-2 m³/s). Zajímavé je, že takto byla poprvé nazvána až 1621, do té doby byla nazývána prostě „strouha“ či „příkop“. Sloužila k plavení dřeva i k zásobování Třeboně vodou- byla i energeticky výhodná, neboť na ní bylo vystavěno 19 mlýnů. Projektoval i ostatní stavby fortifikačního či městského charakteru. Často byl zván jako odborník na cizí panství, aby zde rozhodoval o pozemkových záležitostech. Rožmberky byl ceněn tak, že byl dokonce zbaven poddanských povinností. Roku 1522 se žení s paní Dorotou, což byla vdova po rožmberském písaři Lukšovi. Měli tedy v majetku stavby v Třeboni a Lutové, manželka vlastnila dokonce dům na třeboňském náměstí (dnes č.p. 89). Roku 1530 byl poslán do Vyššího Brodu, aby zde vyřešil regulaci řeky Vltavy u Čertovy stěny (nedošlo k tomu, měl být použit dokonce střelný prach). Mezi rybníky, které sám projektoval patří: 1502 Velký Tisý, 1510-14 Opatovický, 1511-12 Horusický, dále pak Záblatský a Kaňov.
B) Mikuláš Rutard nepatří sice mezi příliš známé rybníkáře, ale je třeba jej zmínit. Pocházel z okolí Malešova u Kutné Hory. Zde rovněž stavěl své prvé rybníkářské stavby. Pro své renomé byl v polovině 30.let 16. st. najat rodem Krajířů z Krajku, kteří měli panství v okolí Nové Bystřice. Zde dobudoval po Štěpánkovi soustavu rybníků u Lutové a u Chlumu u Třeboně. Roku 1563 si odskočí na Vodňansko, kde rekonstruuje starý Milovický rybník. Roku 1564 staví rybník Kaňov. Mezi léty 1565-1571 je najat do rožmberských služeb a je zde dokonce hejtmanem na panství třeboňském. Roku 1566 je dokonce místodržícím na Třeboni. Roku 1567 prodává Vilémovi z Rožmberka statek v Lutové. Jako první rovněž uplatňuje tříposchoďový chov kaprů a to konkrétně na rybníku Vdovci. Tento způsob hospodaření se udrží až do 19. století.
C) Jakub Krčín je pravděpodobně nejznámější postavou českého rybníkářství. Rod Krčinů se existoval již od 15. století- sídlili na hradě Krčín nedaleko Nového Města nad Metují, pak přesídlili do Kolína. Jako studenta Krčína hodně přitahovala svobodná umění, nakonec získal humanitní vzdělání. Ve 20 letech se dostal do služby k Trčkům z Lípy (sídlili na Velíši u Jičína), zde takzvaně dohlížel „na rybníky“. Roku 1559 se dostává do jihočeských Borovan, je rovněž ustanoven krumlovským podpurkrabím (stará se o dodávání potravin a nápojů ke dvoru). Aby nevyšel ze cviku, tak na krumlovsku rovněž staví rybníky Počátek a Kapinos. Pak se dostává na Netolicko, zde řídí stavbu rybníků Pomoc, Nahradil nebo Naděje. Roku 1566 se poprvé ožení- a to s paní Dorotou Slepičkovou z Radkovic. Roku 1569 ho pan Vilém jmenoval svým nejvyšším regentem (za poskytnutí půjček). Po sporech s Mikulášem Rutardem začne společně s Janem Černým z Vinoře v zimě 1570/71 vyměřovat na JZ od Třeboně rybník Nevděk (dnes Svět). Jméno nevděk dostal kvůli obtížné stavbě v bažinaté oblasti, rovněž kvůli mnohým protestům třeboňských měšťanům. První výlovy z tohoto rybníka však byly výtečné a dokonale splatily předchozí potíže. Dále vede stavbu rybníka Spolského, na strážsku od roku 1577 staví Krásné pole a Vdovec. Ryby se dobře prodávají, peníze tak tečou jak do pokladny rožmberské, tak i do jeho. Proto se pouští do dosud nebývalého projektu. Roku 1584 předkládá návrh na „rybník jemuž v českém království rovno nebude“- na počest svých pánů jej nazval Rožmberkem. Souběžně staví i odlehčovací kanál „Novou řeku“- její stavba byla velice obtížná, docházelo i k povodním. Na stavbu Rožmberka musely být vykoupeny roku 1587 pozemky ze strážského panství Lobkoviců- celkem za 50 000 kop grošů. Základ hráze Rožmberka byl založen 11. 5. 1584, stavba hráze plynula bez problémů .První výlov Rožmberka byl, i přes obrovskou násadu, velice chudý. Ukázalo se, že tento rybník je pro chov ryb nevhodný. Před dostavbou Rožmberka je rovněž dokončen rybník Horusický. Krčín pracuje rovněž pro Rudolfa II.- v Kutné Hoře využívá jeden zdejší potok k zjednodušení těžby stříbra. Roku 1587 mu zemřela žena Dorota, ale už po roce se oklepává a bere si 6.11. 1588 Kateřinu Zelendarovou. Definitivně se tak stěhují do Sedlčan. Zde si postavil malý Hrádek jménem Krčínov. Roku 1590 definitivně vystupuje z rožmberských služeb. Krčín bohužel nezískal mužského dědice, s oběma manželkami měl celkem 5 dcer. Umírá 10. 2. 1604- je pohřben v Obdenících, jeho hrob je však z neznámých důvodů zcela prázdný.
Další vývoj jihočeského rybníkářství – Po 30-leté válce muselo dojít k náročné obnově a regeneraci rybniční soustavy. Souvislá rybníkářská činnost tak navazuje až ke konci 18. století,uplatnily se zde především tyto 4 rody: 1) Rod Horáků Roku 1788 se stává fišmajstrem Václav Horák, ten vede rodinnou rybní kroniku až do roku 1829. Dalším fišmistrem se stal oku 1833 Jan Hoák. Dalším významným členem tohoto rodu byl František Horák, ten zakládá nové rybníky, i když často velice malé. Roku 1863 se Václav Horák stává ředitelem knížecího velkostatku. Za připomenutí stojí, že to byl on, jež zakládal uprostřed rybníků ostrůvky rákosu- ty měly bránit odplavování bahna. Další rody pouze ve zkratce, vždy s letopočtem narození: 2) Rod Kršků: 1818 Karel K., 1860 Josef K., 1902 František K.
3) Rod Strouhů: 1710 Matěj S., 1744 František S., 1799 Ondřej S., 1814 Matěj S., 1845 Vojtěch S., 1877 František S., 1910 Josef S., 1951 Pavel S.
4) Rod Vondrků: 1875 František V., 1900 František V., 1905 Adolf V.
Literatura: Josef HAUBELT, Jakub Krčín z Jelčan. List z historie jižních Čech, Praha 2003.
Miroslav HULE, Rybníkářství na Třeboňsku.Historický průvodce, Třeboň 2003.
