Jdi na obsah Jdi na menu
 


Šotek jako příloha Národních novin 1849

10. 11. 2009

 

Národní noviny1 (vycházející mezi 5. dubnem 1948 a 19. lednem 1850, byly česky psaný list liberálně/ nacionální orientace založený i vydávaný K.H. Borovským. Národní noviny založil poté, co opustil vedoucí pozici v Pražských novinách (po Havlíčkově odchodu je vedl Karel Sabina). Národní noviny byly průchodníkem Havlíčkových politických názorů, místem pro kritiku centralismu i pro hájení národních zájmů. Havlíček zde uplatnil svou logickou a přesnou argumentaci, satiru i jazykové umění. Šlo o populární (v březnu 1849 náklad až 2400 kusů) a vlivné médium. Od ledna 1849 vycházela zde také satiricky laděná příloha Šotek2 s karikaturami Stanislava Pinkase. Borovský zde zveřejňoval své epigramy, veršované prozaické vtipy i parodické politické texty na nápěvy známých národních písní. V červnu 1849 bylo vydávání Národních novin na několik dní pozastaveno a v lednu 1850 bylo jejich vydávání zakázáno definitivně. Po jejich zrušení odešel Borovský do Kutné Hory, kde začal vydávat vlastní časopis Slovan. Rovněž vydal výběr nejdůležitějších článků z Národních novin pod názvem Duch Národních novin a stati o reakční úloze církve pod názvem Epištoly kutnohorské.

Šotek tedy vycházel jen necelé první čtyři měsíce roku 1849, každou sobotu. Tato příloha do již zmíněného zákazu dosáhla počtu celých jedenácti čísel. Samostatně šel předplatit za 50 krejcarů na půl roku. Poštovně se nerozesílal (proč asi...), jednotlivé číslo stálo 6 krejcarů. Tiskla ho firma tiskařská firma Jaroslava Pospíšila v Praze. Tedy ta samá firma jako Národní noviny (což je poměrně logické...). Papír tedy zřejmě na obě dvě periodika dodávala firma Fr. Lorencových synů a Eichmanna v Hostinném (něm. Arnau). V dalších řádcích si současně s rozborem prvních několika čísel povíme něco o struktuře tohoto humoristického časopisu.

První číslo Šotka vyšlo dne 7. ledna 1849. Již na obálce tototo čísla se nám zobratuje šotek v celé své kráse, sedící na hromadě harampádí, což mělo v těch "revolučních časech" znázorňovat jednu z pražských barikád. Tento motiv nás ostatně na úvodních stranách provází i v dalších číslech... V úplném úvodu se dovídáme, proč by si případný čtenář měl Šotka obstarati. Dovídáme se zde i o zrození Šotka - přilétl do redaktorovy pracovny doslova "na jednom z Windisgrätzových granátů"... Parodicky tedy Borovský ztvárňuje potlačení Slovanského sjezdu z léta 1848, které podle těchto řádků považuje za velmi zbytečné. Šotek se nám představuje a v podstatě žádá ve fiktivním rozhovoru o místo redaktora Národních novin. Je výrazně anticentralistický a také moc mladý, poněvadž na redaktora se "nemůže požadovanými 24 léty vykázati" (navíc není zapsaný v matrice). Borovský se Šotka sice nechce ujmout, ale díky "toliku jeho žertovnosti a satyry" se kvůli němu rozhodne vydávat samosatný časopis, tedy se může Šotek stát pouze jeho dopisovatelem. Pak se dohadují o koncepci časopisu, která nám vyplývá již z předchozích řádků: časopis měl obsahovat kus od všeho a přitom nezapomenout na satirický a ironický osten... Tolik tedy o genezi samotného Šotka. Například v čísle 2 (z 13. 1. 1849) se úvod zabývá "emancipací oslů" (jsou myšleni obyčejní lidé). Dále je zde uváděo několik bodů pro českou emancipaci (Češi se neměli stát pouhými nádenníky, aby mohli do vyšších stavů dle vzdělání, pro volební právo, aby mohli do všech úřadů... atd). Perličkou může být to že 9. číslo se s vydáním opozdilo "winau p. dřevorytce tentokrát až do auterka". Takže vyšlo až 6. března, místo 3. bžezna 1849. Zajímavá situace nastala během vydání 10. čísla. Nevyšlo v sobotu 10. března, jak by se očekávalo, ale až o více než týden později, 18. března 1849. Údajně tedy zde Šotek psal 8. března psaní Mettrnichovi do Londýna - zde mi tedy jaksi unikají souvislosti. Že by problémy s cenzurou ?

V časopise samozřejmě mají své místo satirické kresby, dnes by se spíše řeklo kreslené vtipy. Zvláště povedený je ten v1. čísle, který vyobrazuje schůzi říšského sněmu - ovšem vydatně spící... Číslo 2 zobrazuje parodicky "sezení říšského sněmu v Kroměříži dne 8. ledna". Uvádí, že sněm začínal až v 10:15, protože se "wšichni poslancowé do 10 nenasnídali". Trefné je zde i obrázkové vyjádření "liberálního programu (...). Legračně působí i fikticná daň z "z kuřích ok" a "z wausů", například z knírů se měly platit ročně 2 zlaté. Zřejmá to parodie na nesmyslná nařízená městské rady. Číslo 3 opět obsahuje pěknou kresbu proti rakouskému centralismu: zobratuje české ministry, svázané v jedno lanem (...), navíc ještě přivázané k okovanému sloupu.

Součástí každého časopisu je pochopitelně i listárna. Nejinak je tomu i v Šotkovi. Ovšem zde jsou to opět fiktivná pisatelé, píšou například, "aby se Šotek místo wšech školníh kněh do naších škol uvedl". Tentýž pisatel se dokonce chce stát slovutným redaktorem (sic)... Jeden z očividně neexistujících pisatelů dokonce posílá fiktivního zajíce, který je ovšem "rozbitý salvou národní gardy" - zde opět zřejmá parodie na letní údálosti. V čísle 2 je v této sekci udajně pravý dopis jakéhosi laika, jenž vyčítá Havlíčkovi cirkevně politickou satiru. Havlíček tedy slibuje i přes své argumenty, že už podobnou satiru do Šotka dávat nebude, pokud by to někoho pohoršovalo...

Samozřejmou součástí jsou, jak už jsem řekli, Havlíčkovy epigramy. V prvním čísle tedy hlavně proti jezuitům. Za všechny jeden klasický: "Z historie literatury české. Českých knížek hubitelé lítí: Plesniwina, moli, Jezowiti". Hned titulní strana 4. čísla přinesla povedenou básničku, dá seříci oslavující smrt Alexandra Bacha, hned úvodem: "Ach. Ach. Ach. Ach. Zde leží Josef Bach. Narozen byl w Lupenici, u nás umřel na mrtvici"... V čísle 6 tedy opět jeden klasický epigram: Etymologický. Odkud vzalo - zkauším žáky - jméno Rakous počátek ? "Od raků, neb oni taky chodí pořád nazpátek !" Z tohoto jednoznačně vyplývá za jakou organizaci Borovský Rakousko považuje, tedy za značně zpátečnickou.

Zajímavou součástí jsou i tzv. Učené zprávy. V jedné například Čech radí rakouskému sedlákovi zaručenou radu proti krtkům, a to "aby dal lauku wydlážditi". Další součástí je redakční oznamovatel, dnes by se řeklo inzerce. 1. číslo obsahuje povedenou satiru na germanizaci: nabízí se zde totiž kniha "Konstituční trychtýř prawopisu českého pro c. k. auředníky", aby "každé bábě" bylo jasné, jak se má čeština v úředních spisech psát, aby se tomu čeští vlastenci nesmáli (...). Číslo 2 přináší "nowá nařízení" o "uspořádání svobody tisku". 1. bod říká, že každý nově vyjitý zisk by se měl do 24 hodin předložit c. k. policii, aby tatáž rozhodla o tom, zda-li je ho vhodné spálit, či redaktora samého nechat pověsit. Všichni redaktoři pak měli být zavřeni do jedné budovy, jak se píše "dle možnosti v kasárně a se stráží, aby v čas potřeby chyceni býti mohli". Jasná parodie na cenzury a nesvobodu tisku...

Celkově vyplývá ze skladby článků (i z kontorverzní osoby Borovského), že časopis měl zřejmě jednu hlavní potřebu a to provokovat. Ať už c. k. státní orgány, policii, úředníky, ale i logicky české Němce a církevní představitele. Co se týče čtenáře, tak to zřejmě byli lidé, odebírající současně Národní noviny. Jak jinak by se asi o té příloze zezačátku dozvěděli ? Možné je, že se mohli o Šotkovi dozvědět až při vydávání dalších čísel např. z doslechu od ostatních čtenářů. Případně mu jej případnému čtenáři mohli doporučit. Další možností mohlo být, že se s touto přílohou mohl setkat v nějakém restauračním zařízení, například v kavárně. I když, vzhledem k útočnému charakteru této tiskoviny, o tomto možném místě značně pochybuji. Ovšem je zde otázka, jak byla cenzura v té době roku 1849 tvrdá, přísná či nikoliv. Otázkou je i, zda mohla být cena časopisu pro některé osoby příliš vysoká, tj. že si nemohli jeho koupi vůbec dovolit. Zajímavé by bylo i zjistit něco o nákladu výtisků, což by nám možná mohlo prozradit i něco o oblíbenosti této novinové přílohy. Tj. jestli byla častější koupě s Národními novinami nebo samostatně.

Jako historický pramen může posloužit zejména historikům literárním, zabývajícím se např. osobou Borovského. Pro historiky "obyčejné" je to především doklad o době kolem poloviny 19. století, o reflexi přelomových událostí v c. k. Rakousku. Lze sledovat i dobové pohnutky (tedy prizmatem Šotka), aféry a podobné věci. V neposlední řadě by mohl být zajímavý pro jazykovědce či bohemisty díky své zajímavé úrovni tehdejší češtiny. Rovněž se zde objevuje logicky i mnoho germanismů.

 

 

 

 

1 Online - http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=NarN.

2 Online - http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=Sotek.