P. K. modeling and history web

Tímto článkem bych rád navázal na krátké pojednání kolegy Ciglbauera z TSL č. 5/2011. Pokud začneme obecněji, tak celá oblast Českobudějovicka se měla stát během případné války v roce 1938 jednou z hlavních oblastí, kde by probíhaly válečné operace. Přiznejme si však, že úroveň dohotovenosti obrany tomuto však zcela neodpovídala. Tento fakt částečně zavinil i fakt, že do března 1938 byla hranice s Rakouskem relativně bezpečná a tudíž relativně nechráněná. Proto dosud stačilo jen zabezpečení několika desítkami starších objektů z roku 1936 (vz. 36) a to pouze shlukovitě na důležitých místech bez liniového uspořádání. Rozhodnutí stavět modernější lehké pevnůstky nového typu (vz. 37) padlo z dnešního pohledu poměrně pozdě. Vývoj projektů opevněných tras, jejich schvalování, zadávání staveb úseků civilním firmám a samotné přípravy na stavbu trvaly také poměrně dlouho. Stavba pevnůstek na 1. jihočeském hlavním obranném postavení (dále HOP) se tak mohla paradoxně rozběhnout naplno až o letních prázdninách 1938. Pro příklad si uveďme případ stavebního úseku 182 Ostrov u Českých Budějovic (dnes Ostrolovský Ú.). Celá HOP úseků 181-183 byla navrhována jako celek v rámci taktického dozoru 180a (TD 180a), jemuž velel plk. gšt. Bedřich Klesnil od pražské 1. děl. divize. Samotný úsek byl zadán až dne 14. 6. 1938 firmě bratří Stašků z Trhových Svinů. Firmu zdržovalo mnoho dalších faktorů, špatného počasí nevyjímaje. Staškové měli navíc značné finanční problémy, a tak muselo dojít k rozdělení celého úseku na 2 části, z nichž ta západní byla dne 12. 8. 1938 přidělena pražské firmě R. V. Svoboda – Malý. Z výše zmíněného data je logické, že již mnoho objektů tato firma do Mnichova nestihla postavit.

Obecně méně známé jsou na druhé straně stavby tzv. zvláštních zařízení. Obecně měla být stavěna v několika sledech, přitom první stál zpravidla přímo na státní hranici. Jejich stavbu pod vedením vojenské správy zajišťovaly od roku 1936 podle zákona o obraně státu - § 90, odst. 7 příslušné okresní úřady. Šlo zde nejen o známé závory firmy Ippen, ale i o kolejnicové uzávěry, příkopy či prostá rozorání polních cest. Účelem těchto zařízení bylo v případě konfliktu zejména zpomalit postup motorizovaných jednotek nepřítele natolik, aby mohlo být úspěšně připraveno do pohotovosti HOP (tzv. "manévr časem"). Dále mělo být zabráněno objetí zařízení po nezatarasené komunikaci a v neposlední řadě znemožnit, aby se nepřítel nemohl náhle zmocnit průmyslových zdrojů a jiných zásob. V době míru také například závory s výhybnými zídkami sloužily ke znemožnění nekontrolovaného průjezdu vozidel přes hranici. Existovaly však i případy, kdy postavené zařízení bylo poměrně snadné objet (např. na rovinaté jižní Moravě). S tím vším byla ovšem pro civilní sektor spjata jistá omezení a opatření. Důležitý ale zůstával fakt, že stavbu samotných zařízení nešlo utajit. Do života obyčejných lidí naopak velmi zasahovalo náhlé přerušení obvyklých dopravních tras (tzv. malý pohraniční styk). Zmíněné závory byly obsluhovány zpravidla příslušníky Finanční stráže a otvírány jen v případě potřeby. Svou roli zde sehrálo i vykupování potřebných pozemků od soukromníků vojenskou správou. I když případné ztráty nebyly pro majitele pozemku tak velké jako v případě staveb objektů opevnění v následujícím roce, i přesto byla jistě jednání a papírování s vojenskou správou pro vlastníka pozemku poměrně nepříjemnou záležitostí.

Součástí těchto plánů zatarasení byly i tzv. destrukční plány, o nichž chci pojednat především. Zde šlo o ničení a zatarasování důležitých komunikací kvůli znemožnění rychlé nepřátelské operace. Tyto destrukce však oproti předchozím opatřením měly být prováděny až v době zvýšeného napětí a možného vypuknutí případného konfliktu. Zde šlo převážně o likvidace silničních a železničních mostů, likvidace železničních svršků železničními pluhy ve tvaru Y (často až v délce 3 000 m), strhnutí vedení vedoucích přes hranici a v neposlední řadě i např. provádění stromových záseků na lesních komunikacích. S předstihem byla také budována méně nápadná zařízení v podobě minových komor v mostních konstrukcích (nebo přímo v mostních vzpěrách) a vyztužených podkopů komunikací. U nově stavěných mostů se s těmito úpravami počítalo již v projektu. Destrukční plán v naší oblasti plánovala mírová 5. divize se sídlem v Českých Budějovicích (od 1. 1. 1938 5. pěší divize, za mobilizace Hraniční oblast 31). Dodejme, že hlavními silami divize byly ve třicátých letech 3 pěší pluky a to českobudějovický p. pl. 1, jindřichohradecký p. pl. 29 a písecký p. pl. 11. Samotné likvidace destrukčních objektů měly provádět ženijní jednotky, v našem případě převážně od Pěšího pluku 1 "Mistra Jana Husi". Ve zvláště vzdálených místech pak jejich úlohu mohli zastupovat v místě dislokovaní příslušníci SOS (obecně za stupně "ostrahy" a "zajištění hranic"), ovšem pouze na výslovný rozkaz velitele příslušné hraniční oblasti.

Destrukční úsek Planá (DÚ) patřil do Destrukční oblasti Vltava (DO). Samotná DO Vltava se skládala z DÚ Strakonice, Planá a Třeboň (do ledna 1938 Veselí nad Lužnicí), tedy všechny v působnosti I. armádního sboru. Před samotnou 1.HOP se nacházelo tzv. 1. pásmo ničení, které mělo být prováděno přednostně. Dále v týlu budoucí fronty leželo tzv. vnitrozemské pásmo ničení. V dochovaných seznamech destrukčních objektů je každý z nich charakterizován číslem s písmennou zkratkou, svědčící o charakteru materiálu příslušného objektu (ž – železný, d – dřevěný, žb – železový beton, k – kamenný a kombinace). Dále zde bylo charakterizováno umístění a další popis (délka mostu, vzdálenost od orientačního bodu). Objekty byly číslovány zprava doleva při pohledu ke státní hranici. Dále je pak specifikováno potřebné množství trhaviny či petroleje potřebné k zničení, množstevní složení destrukční hlídky (zpravidla jeden poddůstojník a mužstvo) a čas potřebný k přípravě konkrétní destrukce. Červeně byl v plánech 1. pásma ničení vyznačen minimální rozvrh destrukce, modře 1. doplnění plánu a žlutě 2. doplnění plánu destrukcí (což je případ okolí Trhových Svinů). Evidenční listy pak byly rozlišeny totožně – barvou listu. V každém DÚ pak působily různě velké ženijní pracovní skupiny, vytvářené příslušnými ženijními útvary. Tyto útvary se po splnění úkolů měly začlenit do obrany 1. HOP nebo plnit další destrukční úkoly v dalším sledu ničení. Po adjustaci nálože (při vyhlášení stavu "ostraha" a "zajištění hranic") měla u zařízení zůstat dvoučlenná roznětová hlídka. V oblastech s nepřátelským obyvatelstvem měla být hlídka (nejméně) ve složení 1 + 3. Plány byly do detailu připravené, ale realita byla nakonec docela jiná. Problémem se mohlo ukázat i kolabování např. dodávek trhavin. Třetí stupeň pohotovosti v hraniční oblasti 31 byl dosažen dne 22. 9. ve 20:00. Během mobilizace byly destrukční objekty minimálního rozvrhu destrukce zpravidla střeženy a proto se také tito čs. vojáci či SOSáci často stávali oběťmi přepadů Sudetoněmeckého Freikorpsu. Z podobných důvodů došlo např. k incidentu v Českém Krumlově, kdy bylo ustupující družstvo ženistů napadeno jednotkami Freikorpsu (o tom ale již více jindy).

Při obsazování pohraničí se často musely jednotky Wehrmachtu setkávat i se zbytky obranných zařízení, což ostatně dokládá i množství dobových fotografií. Betonové zídky závor také sloužily jako prostor k provádění posměšných nápisů, např. zostuzujících prezidenta Beneše. Často se například museli ženisté prořezávat neodstraněnými stromovými záseky. Docházelo také k likvidaci některých zátarasů a závor kvůli usnadnění průjezdu po komunikacích. Německý důstojník Generalleutnant Oswald, jehož jednotky obsazovaly ve dnech 8.-10. října 1938 oblast Novohradska, tak např. vzpomínal, že cestou (do vnitrozemí) potkali "několik více neb méně bídných silničních zátarasů a stromových zápor".

Dále si popišme některé destrukční objekty v okolí Trhových Svinů. Přímo ve městě měly tak být ve 2. sledu ničení odstřeleny celkem 4 mosty, z toho 3 přes Svinenský potok a jeden přes strouhu (Farský potok) směrem na Borovany. Z mapky je patrné, že účelem zařízení nejspíše bylo směřovat protivníka po hlavní silnici na Budějovice, směrem k 1. HOP.

- označení 37žb, silniční most přes Svinecký potok na jižním okraji Trhových Svinů (délka 12 m), potřeba 40 kg trhaviny, provede v počtu 1 podd. + 4 vojíni za 8 hodin, zničení nařídí velitel úseku. (pozn. původně dřevěný viz. foto, nový postavený v r. 1929 - 4/1930, dnes most označený 1545-3)
- označení 38d, silniční most přes Svinecký potok na jižním okraji Trh. Svinů (délka 16,5 m), ke zničení 50 kg petroleje, provede v počtu 1 podd. + 4 vojíni za 8 hodin, zničení nařídí velitel úseku (pozn. dříve zřejmě dřevěný, dnešní most 157-012 z r. 1958, 2020 opravován a bude nahrazen novým) 
- označení 39b, silniční most přes Svinecký potok na severním okraji Trhových Svinů (délka 12,8 m), potřeba 270 kg trhaviny, provede v počtu 1 podd. + 5 vojínů za 12 hodin, zničení nařídí velitel úseku.
- označení 40k, silniční můstek přes Svinecký potok na severovýchodním okraji Trh. Svinů (délka 4 m), na zničení 105 kg trhavin, provede v počtu 1 podd. + 5 vojínů za 12 hodin, zničení nařídí velitel úseku (pozn. přes Farský potok, z r. 1905, most 157-013 v r. 2020 rekonstruován)

POZNÁMKA: Do nakresleného plánku výše se mi tenkrát trochu vloudil šotek - most 30b má být samozřejmě 39b... ověřeno 8/2020 dle nafocených plánků z VUA-VHA, f. Velitelství 1. sboru, kart. 133. V dobových plánech také zřejmě museli prohodit kódy mostů 37žb a 38d ? - onen most v Brance byl totiž již od r. 1930 železobetonový a oba jsou na jižním okraji města. (V původní mapě by to dávalo více smyslu podle posloupnosti číselných kódů po směru hodinových ručiček ?). Dle archivní mapy se mi také xy let po napsání článku v roce 2020 zdá, že most 39b byl spíše než ve Štefanikově ulici jedním z mostů v Jeronýmově ulici nebo Tovární. Ty jsou skutečně na severním okraji města (resp. že most v plánku 39b je 37žb = ve Štefanikově ul. a 38d bude spíše most v Bezručově ulici ?). Tomuto by napovídalo i nerozlišování pojmů Svinenský/Farský potok v seznamech destrukčních objektů (viz. objekt 40k), resp. že Farský potok byl považován za pouhý bezejmenný přítok potoka Svinenského. Který most přesně byl v destrukčních plánech myšlen, je díky malému měřítku původní archivní mapy jisté nejspíše bohužel jen u mostu 40k.
---------------------------
Na úplný závěr zmiňme již jen pouhým výčtem další důležité destrukční objekty v okolí a v těsném předpolí nejbližší části 1.HOP v úseku 182.
mosty:
- 36d, přes Stropnický potok u osady Veselka, 30 l petroleje, 1 + 3, 8 hodin, velitel úseku
- 44k, jižně od Borovan, přes Stropnický potok (délka 25 m), 160 kg trhavin, 1 + 6, 12 hodin, velitel úseku
- 32d, 2 mosty jižně od Komařic (oba 10,4 m), 30 petrol., 1 + 4, 8 hodin, velitel úseku
- 31ž, přes Vinecký potok v Pašinovicích (19,1 m), 71 kg trhavin, 1 + 4, 8 hodin, velitel úseku
přerušení železnice:
- 151 – Nové Hrady – Jílovice v délce 3 km  
záseky:
 - 42z, východně od rybníka Žáru na silnici Nové Hrady – Trhové Sviny, 5 kg trhaviny, 1 + 5, 10 hodin, velitel úseku
telegrafní, telefonní a elektrické vedení:
- 203t – telefonní vedení mezi Č. Budějovicemi a Pyhrabrückem (MNO skrze MPT)
- 301e – elektrické vedení o nízkém napětí (generátorové) u Cetvin (generátor v Rakousku), (MNO skrze ministerstvo pošt a telegrafů)