Třešňový květ
Přestěhovali z jednoho konce města na druhý, protože se tam stěhovala i tátova firma. byla jsem docela ráda, protože tam kde jsme bydleli se s semnou nikdo nebavil a každý mě odstrkoval. A byla jsem ráda taky z jinýho důvodu a to z důvodu, že tam byly opatrnější řidiči. Kdysi mě srazilo auto a od té doby cítím jakýsi tlak a občas kuli němu i omdlím.
"No pááni tak tohle je náš dům?!"
"Jj je!" odvětila jsem nadšeně bráškovy
"Děcka jděte si vybrat svůj pokoj!" křilk na nás táta
Tohle táta nemusel říkat 2x ani to nedořekl už jme oba dva s bráchou zkoumali pokoje. Líbil se mi pokoj ve druhém patře nebyl ani malý ani velký a byl utulný a to co mě přimělo se o něj prát zuby nehty bylo to, že mněl i koupelnu!
"Brácha padej odsud tenhle pokoj je můj!!!" zavrčela jsem obranářsky na Ichiga
"O.K. O.K. můj je teda támhle ten naproti."
"Hele Saku můžeš na momentík?!!" řekl zlovětsně
"Kolikrát ti mám opakovat abysmi neřikal Saku jo, Sakura mi bude uplně sta..." zasekla jsem se když jsem uvidela mega pavučinu s mega pavoukem
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ tatiiiiiii!!!"
"Co co co co co, kde hoří?!" vylitl nahoru táta
"Nikde jen jsem Sakuře ukázal malýho kamaráda..." ušklíbl se Ichigo
"Ichigo...plesk"bráška dostal krásnej pohlavek
"Tak a máš to brácha!!!"ušklíbla jsem se prozměnu já
"Séégra!"
"Bráácha!"
"Pche" oba
Trvalo nám dva dny než jsme uvedli dům do podoby jakou jsme chtěly. Po týdnu seznamování s okolím s vším možným jsem musela do školy. Máma mám s bráchou prinesla uniformy a ať si je jdeme vyzkoušet jak nám jsou. Byla to opravdu hezká umiforma černá mini sukně, bílí tričko s dlouhým rukávem a černým lemováním a moc hezkou červeno-výnovou mašlí. Brácha měl bílou košili černo-šedý sako a kalhoty.
Ve škole to šlo docela dobře. Ostatní na mně byly milí a obzvláště jedem moc hezkej kluk jménem Elliot. Jedné partičce holek se nelíbilo jak se začínám kamarádit evidetně největšim féšákem třídy a dost si na mě zasedly. Bylo už odpoledne a chtěla jsem jít domu, ale cesta domu se mi pěkně zkomplikovala.A ke všemu jsem mněla děsný pocit, že mě někdo celý den sleduje.
"Páni vypadáto, že jsem docela zapadla, ale musim přít na to proč mám pocit, že mě někdo sle... ach ne zase ten divnej tlak...jakto že je tak silnej?! To ne žacínaj se mi dělat mžitky před očima!" pomyslela jsem si
Sesunula jsem se na kolena a chtěla jsem se dát dohromady, ale kuli té partičce holek ktrerým jsem nepadla do oka jsem se nemohla rozkoukat.
"Hej Yamanová!"
"Povídám hej Yamanová!!"
"Myslim že tě nesliší Ayame"
"To si mysliš ty Bridgit, rychle podej mi ten míč!"
Nevým jak jsem to udělala, ale když jsem si všimla že na mě letí míč vyskočila jsem do výšky asi 170cm a ve vduchu jsem udělala oblouk a dopadla o 1m dozadu. Ty holky na me koukaly jak na zjevení co jsem tu udělala za přemet.
"Sakra co si mysliš že děláš? Mluvim tu na tebe a ty nereaguješ!!!" zařvala na mě Ayame
"Promin co si řikala?" vydala jsem ze sebe
Ayame mě chytla za tryko a začala na mě řvát. Najednou se mi hrozně zatemnilo před očima. A moje oči nejen že si zatemnili ale i náhle zčernali a to asi Ayame trochu vyděsilo.
"Bože můj co to maš z očima!?"
"Hej co se děje? Proč tu řveš na Sakuru?! Pusť jí, hned!!"
"Dobře dobře, ale dej si na ni pozor je divná hodně divná najednou jí zčernaly oči!!!"strčila mě na malé zabradlí u mostu a odešla
Ten tlak co jsem celou dobu cítila začínal hrozně sílit a houstnout už to nebylo jen nepříjemné, ale i hodně bolestivé.
"Sakuro si v pořádku neudělala ti nic?!"
"Ne já... ach.. áááááá..."
Ta bolest z toho divného tlaku byla tak silná že jsem ztratila vědomí a málem bych i přepadla přes zábradlí kdyby mě Elliot včas nechytil. Odnesl mě na ošetřovnu a tam se o mě postaraly. Probrala jsem se až doma.
"No konečně ses probrala ségra!"
"No asi jo no co se mi stalo?"
"Omdlela jsi když si šla ze školy domu."
Najednou se mi všechno vybavilo Ayame, ten tlak i Elliota, ale furt jsem musela myslet na to proč mám pocit že mě někdo sleduje...
Pokračování příště...
hezoulililililinké
(Winry, 26. 5. 2008 15:48)