Ukázka z referátu Platón
...
Sám Platón přece hovoří o ?Sófrosyné, což znamená
rovnováha, spravedlnost, schopnost najít pravý střed mezi požitkem a askezí,
uměřenost - ve spravedlnosti jsou všechny ostatní zdatnosti zahrnuty, spočívá
ve vyváženém poměru tří částí duše a jejich zdatností...? (cit.
z Störig: Malé dějiny filozofie) A jak jsme viděli, této rovnováhy
a harmonie nebylo dosaženo dělením na dobré a špatné, dělením vůbec.
Chceme-li se z Platóna poučit, pak možná tak, že my a on jsme dva extrémy,
které je třeba spojit. Ale ne nějakou třetí, střední cestou. Spojením
protikladů, syntézou, jíž je zřejmě rozum, jak nám ho předvádí Platón
i dnešní civilizace, neschopen. Jíž je schopna jedině duše. Ta, která
nikdy nebyla oddělena ani od božského ani od pozemského. Ta která je neustále
a zároveň ve světě, v člověku i v Bohu, která tím vším
je.
?Svět pochází bezprostředně z božství a je v
něm současně uchováván. Vychází ze zdroje, aniž by se od něho oddělil.?(Plotinos,
cit. z Weischedel: Zadní schodiště filozofie)
Dodatek:
ženou vstupuje do světa skrze muže svět idejí,
mužem vstupuje do světa skrze ženu svět hmoty
V.F.Asmus zmiňuje v popisu Platónova světa i
prvky rodové polarity: muž jako představitel principu ideje, žena jako představitelka
principu hmoty. Tento model se sám nabízí k doplnění dynamiky, která je
Platónovi cizí (stejně jako mu byly zřejmě cizí ženy), ale která vysvětluje
úlohu protikladných principů v rámci celku. I možná to, co Platónovi chybělo.
Celý referát Platón