Robota
Robota
Při soupisu majetku náležejícího obnovenému klášteru v roce 1631 byly uvedeny i robotní povinnosti. Klášterní poddaní byly povinni i robotou na panství. V zimě mají převážet kámen, dříví a chvůj a konat ruční robotu s tím spojenou. Na jaře pak mají vozit násadu z jiných míst a pracovat na rybníce Rožmberku.
Sedláci v Lipnici byli tedy povinni vedle peněžních poplatků také robotovat na panských polích, u většiny z nich to znamenalo po třech dnech potažní roboty týdně s párem volů, Pouze Hajný a Volynský měli robotovat s párem koní. Dále od svatého Jana do sv. Václava byli povinni vykonávat pěší (též zvanou ruční) robotu, většinou po dva dny v týdnu, pouze sedláci, kteří měli méně než polovinu lánu, robotovali jen jednou týdně. Pěšky robotoval a to 26 dní za celý rok i chalupník Špička. Robota se týkala i podruhů, tedy lidí bez vlastního domu a bez pozemků, ti měli odpracovat celkem 13 dní ročně. Při ruční robotě každý robotník má dostati denně 1 a ½ libry chleba, tj. více než 1,5 kg. Pěší či ruční robota vykonávala se při dvoře Obora, při panských rybnících nebo zásobních lukách.
V březnu 1775 se rozšířily pověsti o "zlatém patentu" rušícím robotu, který vrchnosti údajně odmítají zveřejnit. Podnítily pochod povstaleckých houfů sedláků do Prahy a severních Čech. Byly rozehnány vojskem. Nová fáze povstání vypukla v létě stejného roku lokálními nepokoji. Dne 17.července 1775 bylo 42 sedláků z Třeboňska, kteří se vzpírali robotě, dopraveno do Budějovic, kde byli metlami zmrskáni a pak domů posláni. Též i proto, že nechtěli sázet brambory. Následujícího roku pak už brambory dobře nasázeli. Po těchto nepokojích byl dne 13.srpna 1775 vydán robotní patent Marie Terezie.
V robotním patentu byli poddaní podle velikosti kontribuce z roku 1773 rozděleni do 11 robotních tříd. Všichni poddaní zařazení do 1 - 7 třídy byli zavázáni pouze k robotě pěší neboli ruční. Ruční robotníci v době senoseče a žní robotovali na klášterních dvorech dostávali v době žní po tři dny celou stravu a k tomu celkem 5 sudů piva. Potažníci stravu nedostávali.
Do třídy první byli zařazeni podruzi, kteří neměli žádných pozemků a neplatili tedy ani pozemkovou daň, byli zavázáni k pěší robotě jednou osobou po 13 dnech do roka. Druhá třída zahrnovala ty, kdo měli chalupu a platili ročně do 57 kr. kontribuce, těm bylo předepsáno 26 dní roboty. Do třetí třídy patřili poddaní, kteří platili do 2 zl. 51 kr. roční kontribuce, těm bylo robotovat jednou osobou po jednom dni týdně.
4 třída platili do 4 zl. 45 kr. týdně 1,5 dne
5.třída platili do 7 zl. 7,5 kr. týdně 2 dni
6.třída platili do 9 zl. 30 kr. týdně 2,5 dne
7.třída platili přes 9 zl. 30 kr. týdně 3 dny
8.třída platili do 14 zl. 15 kr.( ¼ osedlýho) robota týdně 3 dni s jedním potažním hovadem
9.třída platili do 28 zl. 30 kr.( ½ osedlýho) robota týdně 3 dni s dvouma potažníma hovadama
10.třída platili do 42 zl. 45 kr.( ¾ osedlýho) robota týdně 3 dni s třema potažníma hovadama, ještě pak od svatýho Jána až do svatýho Václava pěší robota týdně 2 dni
11. třída platili více než 42 zl. 45 kr. robota týdně 3 dni se čtyřma potažníma hovadama, ještě pak od svatýho Jána až do svatýho Václava pěší robota týdně 3 dni.
Nejvíce se platilo 57 zlatých z celého osedlého, ¾ osedlý podle toho platil 42 z. 45 kr., ½ osedlý 28 zl. 30 kr.a ¼ osedlý 14 zl. 15 kr.
Robotíři žádné odměny k pohledávání neměli. U výslovně uvedených pěších robot od svatýho Jána až do svatýho Václava dostávali za každý den hned nebo nejdýl ku konci týdne půl druhé libry chleba. Pěší robotíři, kteří robotují podle patentu a to méně než 3 dni v týdnu jsou povinni k další práci za odměnu ve výši v říjnu až únoru 7 kr., v březnu až červnu 10 kr., v červenci až září 15 kr. V čas nedělních a od církve ještě přikázaných svátečních dní nemá žádný poddaný k robotě přidržován býti. O vánocích se odpočítával robotní den. Jiné svátky se však neodpočítávaly, poddaný je musel nahradit.
Robotní den trval:
od října do března 8 hodin, z toho 1 hodina k odpočinutí člověka a nakrmení hovada
od dubna do září 12 hodin, z toho 2 hodiny k odpočinutí a ke krmení. Dobytek se však nesměl pást na panském pozemku.
V čase žní mohou být robotíři o jednu, nejvýše však o 2 hodiny přidrženi. Při nečasu když robotíř odejde dopoledne – musí nahradit půl dne. Když přijde pozdě nebo dříve odejde – musí nahradit den. Kdo nepřijde vůbec musí nahradit dva dni. Při robotě s více než 2 hovady musí ještě pohůnka dostavit. Při robotní práci ani člověk ani hovado nad svou možnost a sílu obtěžovati se nemá. Poddanému se nemá proti jeho vůli vyměřená (úkolová) robota vkládati, kromě dříví dělání – zde je úkol půl sáhu rakouské míry dříví. Kdyby poddaný neposlušný a odporný byl – je dovoleno jej ztrestat nebo oznámit krajskému úřadu k ostřejšímu potrestání.
Osvobozeni od roboty jsou všichni nuzní, bídní nebo 60 let staří podruhové, všichni sloužící, bývalí hospodářové, kteří o své domy a grunty přišli. Také invalidové a propuštění vojáci, dokud nezískají dům.
Za jeden robotní den se započítává cesta: říjen – březen s koňmi 3 míle, volská robota 2 míle. Zbytek roku s koňmi 4 míle, s volmi 3 míle. Jde o cestu tam a zpět, jedna míle byla asi 7,5 km. Poplatky na mejtách, při celních šraňkách, mostech, přívozech a při městských branách, které vynaložiti musí, mají se mu vynahraditi co nejdříve. Na každého koně dostane robotíř půldruhé rakouské míry ovsa a na vola 1 rak.míru ovesného šrotu. Za rok mají být tůry maximálně v délce 40 mil.
Po vydání patentu se poddaní mohli rozhodnout buď pro staré své povinnosti podle patentu z roku 1738 nebo museli přijmout maxima robot v novém patentu stanovená a to v poměru k výši kontribuce. V Lipnici rozhodli se pro roboty podle patentu a jejich robotní povinnost byla tato:
Potažní robota se 2 koňmi 3 dny v týdnu a 2 dny ruční roboty:
Mikuláš Hajný čp.9 a Kašpar Volyňský čp.13
Potažní robota s 2 voly 3 dny v týdnu a 2 dny ruční roboty:
Matěj Květoň čp.1, vdova Voršila Šímová, od roku 1777 její syn Ondřej Šíma čp.2, Matěj Zeman čp.4, Vavřina Kroupa čp.8, Šimon Lapačka čp.10, Pavel Bohatý čp.15, Jakub Plch čp.22, Kašpar Vrána čp.23
Jan Strnad čp.6 (pokud rychtářem jest, tak se mu robota docela prohlíží)
Potažní robota s 2 voly 3 dny v týdnu a 1 den ruční roboty:
Pavel Vojta č.3, Jakub Jezvík čp.5, Bartoloměj Buřič čp.7, Josef Dvořák čp.12, Matěj Černý čp.18, Ondřej Psotka čp.27, Jiřík Bartoň čp.28.
Pěší robota 26 dní ročně:
Matouš Špička vulgo Švec
Důležitou osobou pro vrchnost při plnění robotních povinností byl rychtář. Byl jmenován vrchnostenskými úřady. Odznakem jeho úřadu bylo rychtářské právo. Byla ním hůl, na český loket dlouhá, pošitá řemínky a pobitá cvočky. V každé obci trochu jinak vypadalo, více i méně ozdobně. Právo měl rychtář uloženo v koutnici. Při zahájení jednání úředního položil ho na stůl. Rychtáři byli roboty sproštěni. Sbírali kontribuce, dohlíželi s mušketýrem na desátky a sháněli, klepajíce paličkou na ploty před domem neb na vrata, robotníky na příští den
Za pomoci konšelů spravoval obecní agendu, rozsuzoval drobné nesváry, vybíral daně, předepsané poplatky a pokuty a nesl odpovědnost za bezpečnost a pořádek v obci. Každý týden byl povinen hlásit se v určený den ve vrchnostenské kanceláři. Prostřednictvím rychtáře oznamoval nadřízený úřad poddaným zákony, nařízení i rozvrh robot. Jeho povinností bylo postarat se o to, aby se robotníci ze vsi včas dostavili do práce. Nástup do roboty již za svítání oznamoval rychtář zvoněním, sám byl od roboty osvobozen. Rychtář rozděloval sedláky s potahy a robotníky na robotu. Kdo neuposlechl, buď vrchnosti nebo rychtářova rozkazu, byl trestán zpravidla 25 až 50 ran holí.
Robota byla zrušena v roce 1848. Poddaní se však museli vykoupit. Památný "list vyproštění" obdrželi sedláci ihned po výkupu; nedostal jej ihned ten, kdo splácel částku v anuitách rozpočítaných na 20 let. Takové kapitály byly sedlákům vloženy do pozemkových knih jako dluh používající přednostní právo přede všemi jinými pohledávkami. Zmíněné vyproštění obdrželi sedláci v roce 1851 od berního úřadu a od zemské vyvazovací komise a gruntovního úřadu, že "za náhradu na vrchu psanou, jsou na věčně časy vyzdviženy všechny povinnosti k vrchnosti a tito navzájem a že bez náhrady odpadají na vždycky“.
V roce 1851 byla zveřejněna cena za vykoupení z roboty. Stanovený obnos někteří rolníci i domkaři zaplatili najednou. Ostatním byl plat rozvržen na 20 let. Půlláníci zaplatili okolo 200 zl. a čtvrtníci okolo 80 zl ve stříbře.
Například Vavřinec Plch, sedlák na statku čp.22 v Lipnici, do gruntovně propouštěcí pokladny položil kapitál 208 zlatých rakouských. Tímto srovnáním bylo vrchností upuštěno od nárokování si dalších hypoték a zátěží a také potažních i ručních robot, jakož i úroků z úrody. Toto bylo dáno v Třeboni 8. dubna 1852. Vavřinec jako dobrý hospodář se tedy vyvázal z roboty zaplacením celé částky najednou.