Beetoven

Nacistický projekt Thor

Jak si nacisté, kteří podle oficiální linie Washingtonu, které přitakal i Heisenberg, byli „100 let za US jaderným programem“, vyráběli vysoce obohacený uran z thoria/Projekt Thor alias Kronos/Saturn (nikoliv Chronos/bůh Času - Kronos a Chronos byli v řecké mytologii dva odlišní bohové, Kronos je v římské mytologii identický s bohem Saturnem, název v souvislosti s projektem Thor pochází z prstencové polarizace plazmatu /prstence kolem planety Saturnu jsou podobné plazmatu uvnitř „Zvonu „), a bravurně tak obešli obtížnou metodu obohacování uranu ... ( viz Linda HuntThe US Government,Nazi Scientists and Project Paperclip 1945-1990 + Carter Plymton Hydricks Critical Mass – How Nazi Germany Surrended Enriched Uranium for the US Atomic Bomb ) ...

Gerlachova nová alchymie

Již v létě 45 se zajatí nacističtí jaderní vědci, zejména Gerlach, Diebner a Harteck, internováni v UK zajateckém táboře Farm Hall u Cambridge, jejichž soukromé rozhovory UK tajná služba potají nahrávala, zmiňovali o fotochemické metodě obohacování uranu, o které dodnes oficiální věda mlčí, a zejména o úloze, kterou při jejím vývoji sehráli nacističtí vědci ...

Jako prvý se nepřímo o projektu Kronos v roce 83 v rozhovoru pro jistý ruský list zmínil ruský plazmový fyzik G.N.Frolov ( jeden ze dvou SU fyziků, které von Ardenne přivedl k dolu Václav u dnešní slezské vesnice Ludwikovice), jenž uvedl, že baron Ardenne potvrdil, že když umístil do dolu Václav svůj soukromý cyklotron, byl v něm již jiný ( třetí cyklotron švýcarského fyzika Dallenbacha ukořistili Francouzi, když obsadili v 4/45 Bissingen, a čtvrtý získalo komando ALSOS v rakouském městě Melk ...

Bylo to zařízení, které Rolf Wideröe popsal jako „rentgenový transformátor“ - existovaly tudíž přinejmenším 4 „ Zvony „ , další cyklotrony mohla obsahovat gigantická podzemní laboratoř s „ rentgenovými transformátory“ v Jonsthal, jejíž ukořistěné zařízení zůstává pro veřejnost stále oficiálním tabu s US pečetí top secret ...

Jako prvý o projektu Kronos informoval veřejnost varšavský novinář Igor Witkowski*1964, šéfredaktor měsíčníku Vojenská technika, jenž ve své knize Pravda o Wunderwaffe z roku 00 popisuje Projekt Kronos, o kterém se dozvěděl z přepisů výslechů gen. SS a policie z Minska a PL Lublinu Jakoba Sporrenberga / 1902-1952/, v 11/44 převeleného z PL vyhlazovacích táborů do Norska, kde měl zajištˇovat únikovou cestu nacistických prominentů přes Grónsko, kterého Britové jako válečného zločince v 10/46 předali Polákům, kteří jej v roce 52 oběsili.

Witkowski uvádí, že v roce 97 jej, jako vojenského novináře, na tento protokol uložený v trezoru ve vládní knihovně, upozornil jeden vysoce postavený PL zpravodajský důstojník, a bylo mu dovoleno, aby si jej během jednoho měsíce ručně přepsal ...

Tyto informace z knihy Witkowského zapadají do informací získaných z jiných zdrojů, z archívů jak německých, tak z archívů US OSS, mj. SSman prof. Kurt Debus, přímý účastník projektu Kronos, od roku 62 šéf NASA, se o projektu Thor zmínil ve svém výslechovém protokolu NARA/RG 28, Foreign Scientist Case File ,US National Archive ( US si odvezly celkem 300 železničních vagónů naložených raketami V2 a jejich náhradními díly, 68% letů raket V2 v US otestovaných, bylo úspěšných ) .

Ohledně samotné osoby prof. Debuse, kterého si US tým z Paperclip odvezl jako svého zaměstnance do US, v jeho původním vyšetřujícím protokolu z roku 45 US posudková komise uvedla :“ Velmi nebezpečný nacista, měl by být internován jako bezpečnostní hrozba pro spojence“ ...

. ing. Otto Cerny, přímý účastník projektu Kronos, po válce pracoval pro US ( od roku 59 pro NASA), informoval počátkem 60.let o projektu Kronos Grega Rowe Seniora .

Cerny zařízení „Zvonu“/Die Glocke popsal jako „ Saturnovy prstence s obručí uprostřed, která seděla ve zvonu, obklopeném polokoulí, zrcadlem, skrze které člověk mohl vidět obrácený obraz „ ( Henry Stevens Hitler ́s Suppressed and Still Secret Weapons str.251) ...

Seznam JIOA/Joint Intelligence Objectives Agency, která za realizaci Operation Paperclip odpovídala, uvádí ing. Otto Cerny jako specialistu na elektrické instalace nadzvukových letounů z Technické univerzity ve Vídni, která spolupracovala s podzemní továrnou SS v Melk, a s jadernou výzkumnou laboratoří v Zell am See .

. SS-Hauptsturmführer Rudolf Schuster ve výslechových protokolech ( jsou uloženy v Dokumentačním středisku v BER) popisuje odvoz „Zvonu“ na palubě letounu Ju-390 v 5/45.

. Dr.Wilhelm Voss, šéf plzeňské Škodovky, , po válce zbrojní expert, informoval o „Zvonu“ UK novináře Toma Agoston /Reich of the Black Sun, s tím, že dozor nad ním na samém konci války vykonával Kammlerův tým/Rüstungsstab/zbrojní sekce ve Škodových závodech v Plzni ...

V roce 44 Kammlerova Rüstungsstab kontrolovala jen tajné projekty SS všeobecně , zatímco „ specializované“ projekty kontrolovaly na Zbrojním úřadě Waffen SS jiné dva týmy, a) R+D skupina ( že byla důležitá, tvrdí Farrell, potvrzuje to, že o ní v literatuře není ani zmínka), vedená SS Brigadeführer Heinrich Gärtner/1897- ?/- že čtyřhvězdičkový gen. SS, o kterém není téměř nic veřejně známo ( podobně byly vymazány záznamy o Kammlerovi) dohlížel na projekt „Zvonu“, je samo o sobě divné, tvrdí Farrell, a naznačuje , že po válce stejně jako Kammler po vydání Zvonu vítězům zmizel do přísně tajného projektu některé spojenecké země .

b) druhou specializovanou skupinou WaffenSS, která na projekt Zvonu dohlížela, byla FEP (OKM), která oficiálně odpovídala za kontrolu patentů a vynálezů, protože platnost normálního zákona o patentech a vynálezech Třetí říše po vypuknutí války pozastavila ...

Skupině FEP nejprve šéfoval záhadný admirál Rhein, kterého zmiňují německé prameny, mj. Helmut Maier/Forschung als Waffe/Výzkum jako zbraň , také Berenice Carroll /Total War z roku 68, a po převzetí všech tajných projektů Říše ze strany SS projektu Zvon šéfoval guvernér Pomořanska, gen. policie a od roku 44 gen. Waffen SS, Emil Mazuw /1900-1987/, jenž byl jako masový vrah odsouzen jen k 16 letům vězení, takže také nějakou významnou službu vítězům prokázal ( ve 30.letech se podílel se na Aktion T4, likvidaci duševně nemocných v německých sanatoriích a na likvidaci německých politických vězňů ) ...

. specialista na urychlovače, schéma kterého si nechal ve 30.letech patentovat, Nor Rolf Wideröe /1902-1996/ ve své autobiografii píše o vývoji „Zvonu“ v Hamburku firmou C.H.F./Carl Heinz Florenz Müller /1845-1912/, která vyráběla mj. rentgenovou techniku ...

. svědectví železničního zřízence z Opole Joachima Ibroma ( pomocná zařízení „Zvonu“ byla koncentráčníky,kteří vzápětí zemřeli na radiační otravu, naložená do třech železničních vagónů s označením Červeného kříže, zatímco vědci ve velkých gumových kombinézách a v helmách s červenými skly se k vagónům nepřiblížily na víc než na150 m- opolská železnice vagóny formálně odepsala v důsledku „náletu“ ) .

. v roce 93 odtajněná ( současně spolu s CIA materiály) zpráva argentinského ministra hospodářství z 5/45 informuje o tom, že zařízení s kódovým jménem „Zvon“ bylo úspěšně vyloženo v Argentině z německého několikamotorového letounu ...

Projektu Thor vědecky šéfoval prof. Walther Gerlach /1889-1979/, šéf Fyzické sekce Vědecké rady, zřízené z rozkazu Göringa v roce 43, kdy byl projekt Thor rozdělen na dvě vědecké části, Die Glocke/kovový Zvon/alias Lucifer, a Der Laternenträger/ volně přeloženo Nosič světla/ při chodu toto zařízení „svítilo“ fialovomodrým světlem ( lékařské a biologické experimenty s radiací na vězních KL) - konkrétně byl tento výzkum umístěn do podzemních laboratoří zámku Fürstenstein Schloss, a to podle přežilého vězně z KL Gross Rosen prof. Mieczyslawa Moldavia, jenž pracoval v technické kanceláři v zámku, a uvedl, že další sekce zdejšího výzkumu vyvíjely přetlakové obleky/skafandry pro řízené dvoustupňové rakety V-2/alias A-9/A-10, které měly zaútočit na NYC ...

SS projekt Thor nazývala SS/1940, kteréžto označení bylo citováno v souvislosti s kauzou ing. Richarda Krämera, odsouzeného ke dvěma letům vězení, když jej pro „ poraženecké řeči „ udal Gestapu jeho kolega z AEG prof. Kurt Debus, skalní nacista, a budoucí dlouhodobý šéf NASA s cílem vyvíjet IBM, třebaže WvB /1912-1977/preferoval nosnou raketu Saturn, kterou si zde „ soukromě“ stavěl ( WvB musel v roce 69 rezignovat poté, co vypustil do US médií jednu pravdivou skutečnost, Debus se v NASA udržel do roku 74) ...

Pouze Kurt Debus a prof. Gerlach přežili postřílení ze strany SS všech nacistických árijských vědců, svých kolegů, kteří se projektu Thor účastnili, z toho důvodu, že byl Debus pouze jeden ze dvou přežilých účastníků projektu Thor ( Gerlach a Debus byli mezinárodně známí, nešlo je jen tak zlikvidovat, a byli nezbytní pro poválečné pokračování projektu, podle Farrella i v UK docházelo k řetězci záhadných úmrtí vědců, kteří pracovali na Space Defence Strategy ), se stal i šéfem NASA, ve které dál pracoval na tajných projektech, protože Wernher von Braun/WvB Debuse, experta na separaci magnetických polí, do svého raketového týmu nepotřeboval – prof. Debus byl do Peenemünde vyslán jako zaměstnanec firmy AEG, vlastnil několik patentů na technologii měření vysokého napětí, v rámci projektu V2 vyvíjel kontrolní zařízení pro odpalovací rampy .

Kdyby prof. Debus ing. Krämera neudal, tak bychom si dnes nemohli přečíst dopis, který Gestapu pro záchranu Richarda Krämera napsal šéf výzkumu AEG prof. Carl Wilhelm Ransauer.

Z dopisu vyplývá, že Krämer je nepostradatelný pro tu část projektu Kronos spadající pod kontrakt o dodávce elektřiny/vysokého napětí/Hochspannungs pro zařízení „Zvonu“ pro projekt Kronos, a výrobu samotného „Zvonu“ a jeho elektrických a kontrolních systémů, podepsaný mezi Zbrojním úřadem armády/Heereswaffenamt a obří firmou A.E.G. Siemens (zatímco “ centrifugu „ dodala firma BMAG/Berlin Anhaltische Maschinenbau AG z Dessau) , a protože sídlo projektu „ Kronos“ bylo původně v podzemí pod berlínskou nemocnicí Charite, byl kontrakt s firmou AEG podepsán pod kódovým označením Charite –Anlage, a pod kódovým označením SS jako SS/1040 ( po atentátu na Hitlera v 7/44 Himmlerova SS převzala všechny jaderné projekty od Heereswaffenamt, přičemž dohledem nad všemi tajnými projekty Himmler pověřil ing. Kammlera s vědeckou kanceláří v plzeňské Škodovce) .

Prof. Ransauer Gestapo upozorňuje, že kontraktu SS/1040 byla ze strany SS dána nejvyšší priorita jako „Kriegsentscheidend/ rozhodující pro válku“ , což byl nezvyklý obrat, nejvyšší priorita se označovala výrazem „Kriegswichtig/důležitý pro válku“ , ale termín „rozhodující pro válku“ použil samotný Gerlach ve svém dopise Bormannovi z 12/44 ...

Prof. Gerlach byl tudíž vědeckým šéfem Geheim Projektu Thor z 21.7. 42 s nejvyšší prioritou Kriegsentscheidend, a s nejvyšším stupněm utajení s mnoha kódovými označeními, původně nazývaný Trajektorie, poté Kronos/ Saturn ...

Prof. Walther Gerlach získal Nobelovu cenu bizarně až v roce 43 (možná jej měla svést k přechodu ke spojencům, každopádně Gerlach, po prvých úspěšných testech Zvonu údajně ztratil o další pokusy zájem) – získal ji za tzv. Stern-Gerlach experiment z roku 22, který prokázal vychylování atomů v magnetickém poli.

Zatímco Stern musel před nacisty utéci, nacista Gerlach i po 1/33 experimentoval s fluorescencí rtuti v magnetickém poli a s fotochemickou transmutací prvků, kterou průkopnicky v roce 36 zavedl německý, později argentinský fyzik Ronald Richter/1909-1991 -narodil se v sudetském Eger/Sokolov, vystudoval v Praze, a pro sokolovskou/Eger chemičku vybudoval obloukovou plazmovou pec.

Když byla chemička za války nucena přejít na výrobu lithiových batérií pro německé ponorky, Richter jen tak mimochodem zjistil, že může vyvolat radiaci přidáním deutéria do lithiového plazmatu , proto od roku 42 pracoval na projektu Zvon.

Projekt Kronos, kterému Gerlach šéfoval, byl tak pokračováním jeho vlastního bádání, v němž se zajímal o transmutaci prvků a fluorescenci iontů rtuti v silném magnetickém poli ( již v 1/25 Gerlach psal Arnoldu Sommerfeldovi o rotaci ionizované rtuti, a že shání sponzory), aneb chování rtutˇového plazmatu/“červené“ rtuti ( o stejnou problematiku se zajímal dr. Samuel Cohen, jenž z výsledků nacistického výzkumu „vytušil“, že by toto plazma, bude-li ozařováno, vytvořilo gelovitou substanci/přenosnou neutronovou bombu ) ...

Gerlach byl po válce zatčený spojenci jako 1 z 10 fyziků, kteří se podíleli na nacistickém jaderném programu .

Gerlach kupodivu již od roku 46 přednášel na univerzitách v Bonnu a v Mnichově ( samozřejmě se anglosaským tajným službám zavázal, že o projektu Thor do své smrti nepronese ani slůvko, po válce o rotační polarizaci a gravitaci nepronesl ani slovo ) , proto podle oficiálních poválečných pramenů nacistický jaderný program „sabotoval“ , nicméně tak brzké propuštění ze služeb spojenců, kdy jim pravděpodobně žádnou exotickou službu nenabídl, jej odsunulo do propadliště dějin.

Gerlach byl odpovědný za rotační polarizaci v duálních centrifugách ( Debus za vysokonapětˇové výboje) , a jako šéf německého projektu Uranverein od 1/44, kdy jej Heereswaffenamt do funkce jmenoval po dr. Abraham Essau, byl také odpovědný za obstarání štěpného uranu .

Dokumenty, které tým ALSOS zabavil ve Štrasburku, označované jako Goudsmitt Papers, které jsou archivované v US, a které byly v 90.letech částečně odtajněné, obsahují schémata zařízení, které se podobá Teslově nebo Van der Graffově transformátoru (který si Tesla nechal v roce 1902 patentovat, nebo transformátor Van der Graffův, postavený u Frankfurtu nad Mohanem, vynález US fyzika z roku 31, ve kterém je však uvnitř úplně na vrcholu rotační zařízení, a na okraji kresby poznámky uvádějí napětí o 5 miliónech voltů ...

Toto zařízení nemělo podle odborníků žádnou souvislost s konvenčním jaderným reaktorem ( na schůzce Gerlacha z 10.44 se Schumannem a Mentzellem bylo dohodnuto, že neutronový generátor o 3 mil. voltech nebude Rajewskému předán, protože zbylé neutronové generátory byly zničené při spojeneckých náletech,viz Deichmann: Biologists under Hitler ) ...

Podle Farrella Gerlach ve svém deníku píše, že o projektu Kronos věděli jen Hitler, Bormannova skupina (patřil do ní Kammler + Mazuw, vrah politických vězňů a Židů již ze 30.let, za které po válce dostal 8 let navíc) , Göring a Himmler plus jejich důvěrníci z Ahnenerbe (také důvěrník Göringa přesvědčený nacista Reimar Horten), a pár prominentů z Waffen SS, zatímco Strana si myslela, že vyvíjejí „ jen obyčejnou jadernou bombu „ ...

Biolog Boris Rajewski/1893 na Ukrajině -1974/ z Kaiser Wilhelm Institute v roce 40 vyzval ke zkoumání účinků radiace na lidech, a pro svoje experimenty požadoval výše zmíněný přístroj ...

Po válce jako válečný zločinec pracoval na stejných brutálních experimentech pro CIA, stejně jako další nacističtí váleční zločinci - vědci, kteří zkoumali účinky záření na lidech – Otto Ambros ( dochovala se jeho zpráva, jak účinky „Zvonu“ působí na živé organismy, za svůj „výzkum“ v Osvětimi odpovídal přímo Himmlerovi, v US pracoval pro J.Peter Grace) , Sidney Gottlieb, jenž vedl společný program CIA a armády/US Army Chemical Corps/ Chemického válčení s ústředím v Edgewood Arsenal - armáda pro tento program získala 6 nacistických válečných zločinců , Gottliebův asistent Ray Teichler /Edgewood Medical Laboratories, pokusy na lidech ( viz můj článek Poválečné pokusy z Dachau nejen na Američanech ) .

Mezi další CIA „ radiační “ vědce patřili následující nacističtí váleční zločinci ( to samé s jiným trsem nacistických vědců samozřejmě prováděl bolševický Kreml) - Karl Taubeck a Friedrich Hoffman, chemičtí poradci CIA, Albert Klingman, pro CIA vykonával pokusy na vězních a na odmítačích vojenské služby, kteří skončili v soukromých „sanatoriích“ sponzorovaných CIA, tj. zapojených do jejího výzkumu ( pokusy však tito „vědci“ v žoldu CIA konali i na lidech z ulice, např. v karburátorech svých aut spalovali nejrůznější plyny, např. freon, a výfukovými plyny je vypouštěli na kolemjdoucí, asistenti v davu poté sledovali, co to s dotyčnými udělá, viz William Safire a jeho článek ) ...

Radiační výzkum pro válečné účely řídil pro CIA pluk. Borish Pash /1900-1995/ narozen v US v rodině ruských emigrantů, kteří se v roce 1912 vrátili do Ruska, Boris za občanské války bojoval na straně bílých, oženil se zde, a s manželkou se vrátil do US, kde celý život strávil ve službách US vojenské rozvědky - byl i v týmu „ostrahy „ manhattanského jaderného projektu, a v týmech ALSOS (jeho tým zabavil 70 tun uranu) ...

Radiační váleční i pováleční zločinci – Robley Evans, Robert Stone, který na radiační zbrani spolupracoval s Rajewskim pro CIA i vojáky, Webb Haymaker byl spoluautorem knihy s Hubertusem Strughold ( teoretik US kosmické medicíny ) o lékařských pokusech v nacistických vyhlazovacích táborech ...

Haymaker je i spoluautor metody vyvinuté pro CIA, jak radiací ovlivnit mozek / metoda BNCT/Boron Neutron Capture Therapy, kdy je po vstříknutí boronu mozek „projetý“ neutronovým paprskem, který v mozku vyvolá „ mini-jadernou explozi“ - většina pacientů zemřela, experimenty se prováděly v Brookhaven National Laboratory v 50.letech.

Spoluautorem metody BNCT byl William Swee, lékař, jenž ve 30.letech konal pokusy nejen na mentálně postižených, a tím rasově méněcenných pacientech, mj. jim ozařoval genitálie .

Další z vědců zločinců byl Gerhard Schubert, Hermann Daenzer, Wolfgang Luther, Dieter Strang a Arthur Demnitz .

Článek do listu The NYC Times ze 7.10.93 o nich napsal známý US novinář William Safire, bylo to v době, kdy CIA odtajnila některé dokumenty.

Safire k této spolupráci CIA s nacistickými válečnými zločinci poznamenal :“ Zapomeňte na to, že CIA byla vševědoucí, a proto možná věděla , co dělá, protože tento moloch, který ročně dostává 30 mld dolarů, nedokázal najmout jediného špeha, který by v Mogadišo vystopoval nejprominentnějšího somálského válečného lorda, jenž na každém kroku udílel rozhovory novinářům, a vysmíval se CIA v rozhlasových a TV projevech „ ...

Na projektu Kronos se podílely soukromé firmy, zejm. Markt Fürstenau und Co. GmbH, AEG Siemens a Bosch ...

Jejich odborníci byli přímými účastníky projektu Thor, např. stavbu Zvonu realizovali ing . Otto Cerny z vídeňské Technické univerzity, specialista na transformátory o ultra vysokém napětí , ing. Richard Krämer (AEG), Ronald Richter (v roce 36 pracoval pro firmu Krupp) , prof. Kurt Heinrich Debus /1908-1983/z AEG ...

Kurt Debus se zabýval tehdy exotickým tématem separací magnetických pólů, byl autorem elektrického zesilovače Zvonu o vysokém napětí (1.000.000 voltů - údajně tyto experimenty svými silnými elektrostatickými a elektromagnetickými výboji rušily vysokofrekvenční přenosy, rozhlasové vysílání, a vyřazovaly zapalování a radary spojeneckých letounů - spojeneckým bombardérům nad nad testovacími zařízeními nefungovaly motory ani elektronika - proto spojenci zahájili speciální operaci 1217 , která měla zjistit, zda radiační výboje nejsou novou zbraní ) ...

Dalšími přímými účastníky projektu Thor, kteří měli na starosti procesy uvnitř Zvonu, byli podle Farrella

. Max Kramer

. dr. Elizabeth Adlerová, záhadná matematička z univerzity v Königsberg/Kaliningradu/ Królewiec/ Královce, po níž stopy v roce 45 zmizely, která pracovala na simulaci tlumení vibrací směrem ke středu kulových objektů.

Podle výslechových protokolů SS Hauptsturmführera Rudolfa Schustera byla spolu s prof. Kurtem Debusem evakuována v 4/45 na palubě „pražského“ Ju-390 se „Zvonem“ ( Gerlachova asistentka matematička Elisabeth Borman, která pracovala i pro Maxe Borna, po válce často jezdila do Stockholmu, kde vždy pobývala v hotelu „ Adler“ ) ...

Na Zvonu zapracoval i Hermann Oberth (spolu s Ciolkovským a Goddardem zakladatel raketové vědy), třebaže jak se na něm vůči nacistům ne zrovna vstřícný Oberg podílel, je záhadou , jisté však je, že 15.9.44 odjel z Prahy na 10 dní do Wroclavy spolu s několika obskurními vědci - s jaderným fyzikem Herbertem Jensenem, Edwardem Tholenem a dr Elizabeth Adlerovou do Breslau/Wroclavy, Zvon byl umístěn v podzemním komplexu nedaleko města.

Oberth měl zkušenosti se speciálními výbušninami, které Schumann pro své jaderné minibomby potřeboval ...

Igor Witkowski + Nick Cook z Jane ́s Defense Weekly v důsledku Oberthovy přítomnosti tvrdí, že Zvon měl představovat prototyp revolučního raketového pohonu, nespočívajícím na chemických palivech, což přímo dokládá i účast admirála na projektu – kosmické lety by podle nich vyžadovaly přetlakové kabiny jako jsou na ponorkách, které by se přiživily i na novém pohonu ...

2.11.44 ing. Ernst Nagelstein navštívil konferenci ve CH, kde sdělil agentu OSS, že AuerGesellschaft rafinuje thorium na kov, třebaže není známo žádné průmyslové využití thoria, a že Otto Hahn pracuje na jaderné bombě , a používá budˇuran nebo thorium ...

Thorium se těžilo ve Slezsku v blízkosti umístění „ Zvonu „ , největší zásoby thoria měla Francie – když se spojenci vylodili v Normandii, nacisté horečně posílali z Francie po železnici do Německa tuny thoria ...

Logistiku projektu Thor pro jeho přísné utajení proto nezajištˇovalo Speerovo ministerstvo, ale Vědecká rada při RSHA/Hlavní bezpečnostní úřad Říše, koordinaci jistil FEP/Forluschlugen, Enwicklungen,Patente/FEP, v jehož čele stál admirál Rhein ( Zbrojní úřad v té době vedl SS Brigadeführer Heinrich Gärtner) přes SS-Obergruppenführera, generála Waffen-SS, a Landeshauptmanna Pomořanska , válečného zločince Emila Mazuw/1900-1987/ (spolu s Gauleiterem Pomořanska Franzem Schwede-Coburgem realizoval již ve 30.letech AktionT4, euthanázie + popravy duševně chorých, likvidaci Židů a politických vězňů) ...

Přesto masový vrah Mazuw dostal v Norimberku jenom 16 let vězení, přičemž původně jen 8 let, očividně přinesl spojencům užitek tím, že se jako šéf Patentního úřadu ze 40.let rozpovídal o patentech německých vědců, a zejména o projektu Thor...

„Zvon“ byl vyvíjen dvěmi přísně tajnými vědeckými skupinami SS-E-IV + SS-U-1 .

Na Zvonu pracoval i dr. Otto Ambros, jenž na ministerstvu Speera odpovídal za chemické zbraně (Výbor S) - detašované pracoviště měl v Osvětimi III, a to jako šéf továrny Buna společnosti IG Farben, která využívala zdejší otrocké práce ( co asi po válce vítězům nabídla za změnu trestu smrti pro syna šéfa IG Farben, masového vraha ) ...

Továrna Buna oficiálně vyráběla syntetický benzín a gumu, ale někteří experti se domnívají, že zde bylo zařízení na obohacování uranu, což by odpovídalo tomu, že Ambros odpovídal samotnému Himmlerovi ...

Oficiální dokumentace pro veřejnost projekt Thor samozřejmě nezmiňuje .

Witkowského tvrzení, že Wunderwaffe nemohly být rakety V1/V2, protože nebyly přesné, a tudíž vojensky účinné, a hlavně se termín Wunderwaffe začal razit až po jejich rozmístění, tudíž „ zázračnou zbraní“ musel být projekt Thor, převzal prominentní londýnský novinář Nicholas Cook*1959, svého času dlouholetý redaktor (87-01) prestižního Jane ́s Defence Weekly, kde měl přístup k mnoha neveřejným zdrojům, a pro který psal články mj. o tajných ruských zbraních .

Přispíval i do listů Washington Post + Wall Street Journal, mj. napsal i známou knihu z roku 03 The Hunt for Zero Point – Inside the Classified World of Antigravity Technology/Honba za bodem nula/využití energie bodu nula, aneb přísně tajný svět antigravitační technologie o historii antigravitačního výzkumu od nacistických vědců přes šarlatánské vynálezce až k vědcům NASA ...

Projekt Die Glocke však neměl s antigravitačním výzkumem nic společného, byla to dezinformace jak bolševických , tak US tajných služeb, a pro ně pracujících novinářů, spisovatelů a historiků, viz PL historik Herbert Lipinski, jenž měl jako jeden z mála přístup k transkriptům z nahrávaných rozhovorů mezi nacistickými vědci z UK Farm Hall ještě v jejich původní formě před jejich odtajněním v roce 92 ve verzi pro veřejnost ...

Lipinski tvrdí, že z transkriptů je zřejmé, že se Hitlerovi vědci zajímali o větší rybu ve fyzice, než jen o prachobyčejnou atomovou bombu – zajímali se , podle něho, jenž převzal nesprávný překlad ražený tajnými službami Chronos/Čas , o „hyper-relativitu“ , která nechápe místní prostor jako prostor nezáživně plochý, ale o technologii /“Časostroj“, která dokáže vyvolat místní zakřivení časoprostoru ...

Údajně se vědci z SS pokoušeli vytvořit torzní pole o síle, které by kolem generátoru ohnulo 4 rozměry prostoru, a když se ohne prostor, ohne se i čas.

Také na Harvardu, podle Farrella, po přečtení nacistické dokumentace o Die Glock , který údajně i s nákresy získaly z hradu SS Wewelsburg ( místo působení tchána Ernsta Roberta Grawitze), a jiná tajná zařízení tripolární energie, se kterými SS experimentovalo v letech 44-45, konali pokusy s teleportací molekul (forma přenosu hmoty budˇsilou vůle či pomocí technického zařízení/kvantový stroj k přenosu energie k vytvoření elektromagnetické cesty či k levitaci těžkých kamenů) ...

Existuje kvantová kryptografie pro utajený přenos informací .

Farrell ( Reich of the Black Sun z roku 05 + Nazi International- The Nazi ́s Postwar Plan to Control the World of Science z roku 09, + Rudolph Lusar Die Deutschen Waffen und Geheimwaffen des Zweiten Weltkrieges und Ihre Weiterentwicklung z roku 58 ) ostře kritizuje knihu Hitler ́s Uranium Club : The Secret Recordings at Farm Hall Jeremyho Bernsteina z roku 010, vědeckého redaktora listu The NYC Times ...

Farrell píše :“ Abychom pochopili frašku, kterou s námi UK tajná služba zahrála, když v roce 92 odtajnila nahrávky z Farm Hall z roku 45, je nutno sledovat nitˇ fotoštěpení , o kterém je v přepisu nahrávek zmínka jediná a velmi stručná , a to v rozhovoru mezi Harteckem a Wirtzem :“ Harteck :“ Fotochemický proces zvládli“ , na to Wirtz :“ Pojmenoval bych to než fotochemií obyčejnou difúzí “, ozáří se to správnou vlnovou délkou“ (strana 414) ...

V této kritické části veškerých transkriptů z Farm Hall Bernsteinova poznámka v jeho knize zní :“ Není jasné, co fotoprocesem myslí“ , k čemuž Farrell podotýká, že se Bernstein držel instrukcí tajných služeb ...

K odtajnění , což je zajímavé, došlo po dvou událostech – po znovusjednocení Německa a po zveřejnění publikace o prvních experimentech se „studenou fúzí “ /viz The War on Cold Fusion, Watergate II ( v téže k době, možná k odvrácení pozornosti, byl také zveřejněn deník admirála Byrda o nacistické základně na Antarktidě ... ) ...

Projekt Thor začal u Heeres Versuchanstalt No. 10 – Wehrmacht Laboratory v 1/42 .

Sídlem projektu bylo původně Torgau, kde byla trestnice, jejíž vězni pracovali v místní muniční továrně, 1.11.43 bylo sídlo projektu přestěhováno do Neumarkt/Sroda Slaska na západním předměstí Breslau/Wroclaw do podzemního komplexu pod leteckou základnu Gandau .

S postupem RA byl v 11/44 „Zvon“ přemístěn dále na jih do úpatí Sovích hor do podzemního komplexu tunelů a betonových ramp k testování „Zvonu“ pod skvostným zámkem Fürstenstein Schloss v Dolním Slezsku/zámek Ksiaž, který vybudovala pod dohledem Xaviera Dorsch polovojenská organizace soukromých a státních firem Todt ( jejím zakladatelem v roce 38 byl Fritz Todt, po něm jí šéfoval Speer) pro státní strategické zakázky ...

Vybudovala obrannou Siegfriedovu linii, bunkry, dálnice a podzemní továrny, zejména v PL, zaměstnávala i otroky - inženýry a dělníky z koncentračních táborů - od roku 43, kdy Wehrmacht ze SU nenápadně ustupoval, průmyslovou infrastrukturu naopak ničila, v roce 44 kontrolu nad ní převzalo SS.

V tunelech byla i 2 km dlouhá železniční tratˇ připojená na hlavní železnici přes Lubiechov v údolí pod komplexem. Tunel byl spojen se zámkem nad ním 50m vysokou výtahovou šachtou .

Systém těchto tunelů, i se Zvonem, v roce 45 podrobně popsal ing. Anthon Dalmus.

Thorium se těžilo v dnešním městě Gluszyca ,5 km od umístění Zvonu.

Dalším komplexem podzemních tunelů byl Reise komplex, kde služeb koncentráčníků využívala firma Bosch.

V 12/ 44 byl „Zvon“ odvezen k dolu Václav v Ludwigsdorf/dnes Ludwikowice – po válce prof. Manfred von Ardenne k dolu Václav zavedl dva bolševické fyziky , s nimiž pracoval na SU urychlovači , Igora Kurčatova a Nikolaje Frolova.

Nad dolem byla elektrárna se dvěma páru chladícími věžemi.

Nedaleko vchodu do dolu Nobel Dynamite AG (založena Alfredem Nobelem 1865 jako pobočka jeho zbrojovky ze Stockholmu) , chemička a zbrojovka z Troisdorfu provozovala muniční továrnu .

Z laboratoří to byly tajné podzemní laboratoře nedaleko zámku v Ksiažu a ve Walbrzychu, kde byly provedeny i první testy Zvonu (poprvé byl „Zvon“ vyzkoušen v 5/44) , nejrozsáhlejší byla laboratoř Ludwikowicích, které byly podkopané sítí tunelů a bunkrů, a jejímž jádrem byla i proslulá nezvyklá polokruhová betonová konstrukce, která stála v jakémsi bazénu, nad kterým byly dráty vysokého napětí .

Hlavní laboratoře pro elektrické systémy „Zvonu“ byly v Neumarkt/dnes Sroda Slaska,20 km od Wroclavy, a v Leubus/dnes Lubiaz, fungovaly pod hlavičkou Schlesische Werkstätten dr.Fürstenau und Co., G.m.b.H ,oficiálně se zde v místním klášteře vyráběly radary a rádiové přístroje, později i motory pro V-2 ...

Rainer Karlsch ve své knize Hitlerova bomba z roku 05 píše, že stěny konstrukce vykazovaly stopy po bombardování neutrony přes podivné mohutné zařízení, a zmiňuje jaderné fyziky z univerzity v Giessen, kteří „ neustále jezdili do Ludvikovic“ ...

Testy se prováděly v sudetském pohoří v jihozápadním PL nedaleko českých hranic pár km za Broumovem v Sovích horách v několika dolech, které byly poté okamžitě zasypány ( mj. v dole Waldenburg, a ve vedlejším dole Václav ) .

Dr. Eric Schumann a dr. Walter Trinks s laboratoří v Grief u Peenemünde, v němž admirál Otto Haxel experimentoval s rozžhaveným lithiem, vyvíjeli taktické jaderné hlavice - Schumann a Trinks si podali patent na jadernou hlavici, která využívala jako štěpnou masu U233 ...

Otázkou je, kde velmi vzácný a z uranové rudy těžko oddělitelný U233 vzali ...

Zvon jim měl uran 233 poskytnout ( Rainer Karlsch Hitlerova bomba)

Metodou fotoštěpení Thorium 232, je-li bombardováno protony pod 14 MeV, mutuje na uran 233, obdobně z uranu 238 lze touto metodou získat plutonium 239.

Na technice fotoštěpení již před válkou pracoval Otto Hahn /1879-1969/ se svojí asistentkou Lisou Meitnerovou, které jako rakouské Židovce v roce 38 pomohl uprchnout přes NL do Stockholmu.

Otto Hahn bez úsudku své asistentky nedokázal ve výzkumu sám pokračovat, proto po celou dobu války využíval letecky zasílaných dopisů do Stockholmu, ve kterých výzkum s Meitnerovou nadále konzultoval, takže všechno, co věděl Hahn se vzápětí přes operaci Epsilon ( účastnil se jí i Ian Fleming ) dozvěděla MI6 ( v roce 44 obdržel Hahn Nobelovu cenu za chemii) ...

Šéf německé AEG Hermann Buche ( neplést si jej s paleontologem Walter Hermann Bucher/1888-1965/německo-švýcarského původu, pracující na Manhattan Project/zkoumal působení atomovky na zemskou kůru), který seděl i ve správní radě IGFarben (obě firmy sponzorovaly NSDAP, jakož i jejich spřízněná US General Electric ), sdělil informátorovi OSS Erwinu Respondekovi, že jeho firma AEG sponzoruje vývoj urychlovače pro projekt jaderné bomby v Bissingenu ...

Respondek OSS rovněž předal informaci, že na tajném zařízení „Forschungstelle D“ v Bissingenu /“Zvonu“ , ve kterém se k výrobě vysoce obohaceného uranu využívá thoria, Heisenberg úzce spolupracuje se CH inženýrem Walterem Dallenbachem.

Zpráva OSS z 11/44 uvádí, že jistý zdroj ing. Ernst Nagelstein , jenž kontaktoval OSS 2.11.44 ve CH , spojuje laboratoř Otto Hahna v Tailfingenu s tajnou laboratoří v Bissingenu ...

Nagelsten OSS informoval, že firma Auer rafinuje thorium na kov, třebaže se v Německu k ničemu nepoužívá, jen před válkou se využívalo v zubních pastách.

Uvedl, že po vylodění spojenců v Normandii byly obrovské zásoby thoria ukořistěné ve Francii, převezeny do Německa, a navíc se thorium těží ve slezském Erzbirge, hned vedle dolu Václav , kde je Zvon ...

Nagelstein dodal, že Otto Hahn musí na jaderné bombě pracovat budˇza použití uranu, či thoria ...

Nacistický zvon byl gigantickým částicovým urychlovačem, umělým zdrojem neutronů k přeměně thoria 232 ( užití oxidu thoria a berylia je potvrzeno v zapsaných svědectvích) na vysoce radioaktivní a vysoce toxické protactinium/Pa 233 (objevený 1913, do roku 49 brevium podle velmi krátkého poločasu rozpadu, také proto-actinium podle Hahna a Lisy Meitnerové /1917, protože actinium je produktem rozpadu protactinia) , ze kterého se po 27 dnech přirozenou cestou stane na potřebný stupeň bomby obohacený uran 233 ( uran 233 se získává bombardováním neutrony thoria232 a protactinium přitom vzniká jako vedlejší nežádoucí produkt, dnes se protactinium údajně získává jen z vyhořelého jaderného paliva, v němž je však uran 233 kontaminován uranem 232, v urychlovači však ke kontaminaci nedochází, takže jde o čistý materiál k bombě, pro svoji vysokou radioaktivitu se oficiálně používá jen k „ vědeckému“ bádání ) ...

Jeho stopy v klasickém množství byly v jáchymovském uranu, ale v mnohem větší koncentraci se nachází v uranové rudě v Kongu /Kinshasa, kde nadnárodní monopoly již od 60.let udržují permanentní občanskou válku ...

Podle v archívech dochovaných poznámek Heisenberg na vědecké konferenci v Harnack Haus u BER v 7/42 doporučil k výrobě jaderné bomby využít urychlovače protactinia, což po válce přiznal Britům jako jednu ze tří metod, jak získat štěpný materiál k výrobě jaderné bomby, zbývající dvě byly obohacený uran 235, anebo regenerace plutonia z vyhořelého paliva v termálním jaderném reaktoru, metoda protactinia/( dnes i laciná laserová metoda) ...

Fotochemická metoda obohacování uranu po válce nebyla valně medializována , mj. protože podle oficiálního poválečného prohlášení vítězů pro světovou veřejnost byl německý jaderný výzkum „ zastaralý“ , viz Hirošima/Nagasaki –německé bomby ? + Hirošima /Nagasaki – ponorka U234, také Charles Pellegrino The Last Train from Hiroshima ...

Fotochemie k vytvoření plazmy využívá ionizace média, nacističtí vědci využívali ionizační potenciál a fluorescenční vlastnosti rtuti (některé zdroje uvádějí amalgámy rtuti) ke kolizím elektronů a fotonů, které v důsledku kolizí v plazmatu uvolňovaly termální neutrony .

“Zvon“ tak kombinoval rotační polarizaci s fotochemií. Za pomoci fotochemie bylo vytvořeno husté plazma, udržované elektrickými magnety, aby vyvolalo fluorescenci ve rtuti ...

1924 Gerlach v listu Frankfurter Zeitung uveřejnil článek o Transmutaci rtuti ve zlato s tím, že prof. A. Miethe tvrdí, že jednoduchou fyzikální metodou (eletrickým a radioaktivním působením) lze vyvolat dezintegraci/nestabilitu rtuti se zlatem jako vedlejším produktem , a hledá sponzory.

Gerlach ve svém článku píše :“ Doposud jsme znali jen dva druhy dezintegrace atomů, spontánní rozpad a štěpení obohacením uranu (Rutheford 1871-1937), třetí možností je elektrolytická metoda, bombardování volty a radioaktivními paprsky „ ...

Enrico Fermi začal v roce 34 bombardovat uran neutrony, zatímco německá fyzička Ida Noddack/1896-1976/ v roce 34 uvedla, že „ těžká jádra se po bombardování neutrony rozpadnou na radioaktivní izotopy jiného prvku“, Hahnovi se to za teoretické podpory Meitnerové podařilo v 12/38 ( Meitnerová a její synovec fyzik Otto Robert Fritsch, rovněž žijící ve Stockholmu, o tomto informovali v UK časopise Nature) – další židovský vědec s Hahnem spojený Wilhelm Traube/1866-1942/ byl v 9/42 (76) zatčen a ubit ve vězení v BER ještě před svojí deportací ...

Prof. Gerlach si tento svůj článek realizoval až v nacistickém „Zvonu“, na jehož stavbu poskytla peníze NSDAP ...

Farrell píše, že kovový „Zvon“, v jehož útrobách byly dvě kovové centrifugy, byl obklopen beryliovou polokoulí, zrcadlem, které odráželo neutrony zpět do jádra oxidu thoria .

Samotné centrifugy pod vysokým elektrickým napětím dokázaly vytvořit nejen svoje vlastní gravitační pole, ale mj. vyrobit i přehřátou plazmovou zbraň/ionizovaný plyn ( který lze obtížně kontrolovat, elektromagnety, které plazma kontrolují v termojaderných reaktorech, mají velikost domu) vystřelující plazmové paprsky (jiné použití : projektily s plazmatem o vysoké průraznosti) ...

Zařízení produkovalo plazma na dráze kolem osy/hřídele, která roztáčela na přesně zvolené kmitočtové frekvenci kolem sebe protisměrně rotující kovové válce/“centrifugy“ , v nichž ve vysunovatelném keramickém/porcelánovém kontejneru o délce 1-1.5 m, obloženým 3cm vrstvou olova, rotoval silně radioaktivní tekutý kov s kódovým označením IRR Serum 525 ( substance, která měla za pokojové teploty vzhled kovového gelu, byla sloučenina oxidu berylia s oxidem thoria napuštěná těžkým parafínem ( nacisté vyráběli speciální těžký parafín z deuteria/těžký vodík, který ve zkušebních reaktorech používali jako moderátor ), přičemž narůžovělá až červená barva gelatiny mohla pocházet z příměsi jodidu rtuti, známého pod názvem „červená rtutˇ“ , která pod vlivem gama záření jiskří, a je výborným vodičem, parafín zpomaluje částice ) .

Chladícím médiem byl kapalný dusík .

S.M.Shires/Mercuric Pyroantimonite tvrdí, že červenou rtutí je pyroantimonit rtutˇnatý, oxid rtutˇnato-antimoničitý, a že červená rt utˇ silně vyzařující neutrony, je-li vystavena náhlému explozívnímu stresu, je neštěpnou metodou spouštění fúzních reakcí vodíkové bomby, což podle Shires znamená, že červená rtutˇ, na kterou nacističtí vědci při svém výzkumu narazili, je nějaký druh konvenční třaskaviny, který dokáže spouštět fúzní reakce v deuteriu a v tritiu bez jaderné bomby coby roznětky/tzv. čistá fúzní reakce/fúze za studena ...

IRR Xerum 525 dodávala laboratoř v Danzig/Gdaňsk, které bylo po použití recyklováno v laboratoři západně od Breslau /Wroclav /Vratislav v tehdejším Neuberg.

Norský fyzik Rolf Wideröe /1902-1996/ vystudoval fyziku v Německu, od 1/33 spolupracoval s nacistickou vládou, a významně se podílel se na vývoji nacistického urychlovače ( po válce o své norské občanství přišel, dožil ve CH ).

Diagram jeho patentu na urychlovač ze 30.let ukazuje jednu kouli uvnitř druhé koule, rotující na stejné ose.

Ukazuje vakuové komory, do kterých se rozžhavené rtutˇové páry „ přelévají“ , a jakmile v elektromagnetickém poli rotují , jsou vystaveny obrovským elektrickým výbojům, rtutˇ se ionizuje / stacionární elektrony nabývají kinetickou energii, uvolňují se z atomových jader a rotují kolem osy válců jako plazma/toroid , s uvolněnými elektrony je rychlost rotace větší a větší, uvolňuje se stále větší počet elektronů, dochází k dvojnásobné a trojnásobné ionizaci , rtutˇ fluoreskuje, a fotony se srážejí s uvolněnými elektrony za vzniku gamma záření, které bombardováním stimuluje oxid berylia v Xerum 525, umístěném ve středu osy centrifugy, k vyzařování termálních neutronů, které jsou absorbovány thoriem 232, které se tak mění na protactinium 233, jenž se za 27 dní rozpadne na štěpitelný uran 233 ( štěpitelnými jádry jsou uran 235, uran233 a plutonium 239 ( thoriové jaderné reaktory dnes např. používá Indie) ...

Obměnou této metody s uranem 238 se může získávat plutonium obohacené pro výrobu plutoniové bomby bez jaderného reaktoru .

Berylium při bombardování gama zářením však dodává pomalé neutrony, k čemu nacistům berylium, o kterém vypovídal gen. SS Sporrenberg, bylo ? Rychlé neutrony jsou užitečné jen k rozštěpení atomů, takže beryliem se nacisté nepokoušeli o prachobyčejné štěpení, aby vyrobili obyčejnou atomovku, ale o termojadernou fúzi, tj. dodávali neutrony a protony thoriu 232, v přírodě hojného, aby jej přeměnili přes protactinium 233 na uran 233, který se navíc touto metodou získá bez nežádoucích příměsí, více než 0.5% kontaminace činí uran 233 nevhodným k výrobě jaderné zbraně ...

US poprvé otestovaly jadernou zbraň v roce 45, SU v roce 49, termojadernou zbraň US v 11/52, bolševici v roce 53, UK v roce 57, Čína v 6/67 a F v roce 68 ...

Další patenty na urychlovače měli prof. Max Steenbeck ( z roku 35) /1904-1981 /z berlínské firmy Siemens Schuckertwerke , a jeho švýcarský konkurent dr. Walter Dallenbach ...

Patent z roku 34 měl i madˇarský jaderný fyzik Leo Szilard/1898-1964/, účastník Manhattan projektu.

Steenbeck po válce pracoval pro bolševiky, sám v bolševickém táboře v Poznani upozornil NKVD na své vědecké schopnosti, takže v 12/45 jej odvezli do bolševických „ lázní „, aby nabral síly, a poté jej učinili šéfem výzkumného rusko-německého týmu ( pracovalo zde na 300 zajatých Němců, mj. Ingrid Schilling, Alfred Schimohr, Gerhard Siewert, Ludwig Ziehl ) pro vývoj centrifug na obohacování uranu v Institutu A v Sinopu, na předměstí Suchumi, který před Steenbeckem vedl prof. Manfred von Ardenne /1907 -1997/, zámožný aristokrat a majitel přes 600 patentů ( 24.12.33 předvedl první TV vysílání, což zopakoval při olympiádě v BER v roce 36 ) obor plazmová fyzika , v letech 28-45 vedl vlastní soukromou laboratoř pro Elektronenphysik, která měla i soukromý 60tunový cyklotron ...

Sověti svůj „Zvon“ nazvali Tokamak/toroidní komora v magnetických cívkách (magnetická nádoba pro uchovávání vysokoteplotního plazmatu využitelná pro řízenou termojadernou fúzi ) ...

Oficiálními otci Tokamaku se pro veřejnost stali Igor Jevgenič Tammem a Andrej Sacharov ...

Na stejném cyklotronu po válce pracoval i varšavský Institut plazmové fyziky a laserové mikrofúze ...

Spolu se Steenbeckem byl propuštěn i rakouský fyzik Gernot Zippe (Zippeova centrifuga)/1917 -2008/, jenž s ním v Suchumi pracoval .

Zippe, když se v roce 57 zúčastnil konference v Amsterdamu o vývoji centrifug na obohacování uranu si s údivem uvědomil, jak je svět o 100 let za nacistickým výzkumem ( US dodnes tvrdí :“ Německý jaderný výzkum v Reichu byl zcela primitivní „ ) ...

Předtím, než bolševici propustili německé vědce , dávali je na 4 roky do „ vědecké karantény“ , v níž se podíleli jen na „veřejných“ projektech ...

Steenbeck byl po svém návratu do NDR pozván k předvedení svých centrifug i na US univerzity, jeho centrifugy byly základem evropských i japonských ...

Aristokrat Manfred von Ardenne a bolševici

Berlíňané Von Ardenne, Gustav Hertz, nositel Nobelovy ceny, šéf výzkumu v Siemens, kolega Steenbecka ( Hertz byl bolševiky jmenován šéfem Institu G v Agudzery, 10km jihovýchodně od Suchumi, předměstí Gulripshi, od roku 50 působil v MOW ), Peter Adolf Thiessen, šéf Kaiser-Wilhelm Institut pro fyzikální chemii a elektrochemii, a Max Volmer ( skončil v MOW v Institutu 9 , měl na starosti výrobu těžké vody) uzavřeli dohodu, že kdokoliv z nich jako prvý kontaktuje Rusy, bude mluvit za všechny , protože jejich cílem bylo jediné : nevyplenění laboratoří a pokračování ve výzkumu, bytˇ pro nepřítele ...

Jako první kontaktoval Rusy Thiessen, člen NSDAP, který měl kontakty na německé komunisty, takže Ardenne dostal od ruského majora, se kterým Thiessen dorazil již 27.4.45 na tanku, „ ochranný glejt/Schutzbrief“, načež 10.5.45 dorazila do jeho soukromé dobře vybavené laboratoře početnější bolševická výprava - bolševičtí fyzici ( Isaak Kikoin, Lev Artsimovich, Georgij Florov, V.V. Migulin ) v čele s gen. NKVD V.A. Machňovem .

Po příjezdu do samotného Kremlu jej Berija vyzval, aby se zapojil do SU jaderného programu, ale protože by to znamenalo nemožnost vrátit se do Německa, von Ardenne souhlasil jen se spoluprací na obohacení uranu, s čímž Kreml souhlasil, ale nakonec jej donutil, aby se zaměřil na výzkum plazmatu a řízenou jadernou fúzi .

Poté 10 let zdarma pracoval pro bolševiky, přičemž v letech 47 + 53 dostal Stalinovu cenu ( + v roce 70 Leninovu cenu), za Stalinovy ceny spojené s částkou 100.000 rublů si v NDR koupil pozemek , na kterém v socialistickém Německu provozoval polosoukromý institut, do kterého si podle dohody s bolševiky z roku 45 opětovně přestěhoval při svém návratu v 12 /54 veškeré zařízení své laboratoře (v roce 45 odvezené do Suchumi) , které tak nespadlo pod kategorii válečných reparací ...

Zvon pod vysokým napětím spotřeboval velké množství elektrické energie, na výrobu elektřiny byla použita místní přehrada .

Na každý test mohl být Zvon zapnut jen na dvě minuty, protože vydával silné radiační, elektromagnetické a elektrostatické efekty, během prvního testu zemřelo 5 ze sedmi vědců, poté byl testován na zvířatech a lidech v jejichž tkáních se utvořila podivná krystalická látka, která tkáně zevnitř rozložila na vodu za výrazného bakteriálního rozkladu ...

Během testu se do jeho blízkosti dali slimáci, motýli, slepičí vejce, tuk a krev, rostliny, které ztratily chlorofyl ( ty samé „substance“ vyslali Američané v jedné ze svých kosmických sond ) ...

Komora, ve které byl zvon testován, byla obložena keramickými díly ( porcelánová izolace vysokého napětí) , a těžkými gumovými rohožemi, které musely být spáleny acetylénovými hořáky po každém testu, a následně byla po 45 minut ostřikována solným roztokem technického komanda z vězňů z koncentráku Gross Rossen .

Třebaže vědci při pokusech nosili gumové obleky a chránili si oči, každý z nich trpěl typickými příznaky : bolestmi hlavy, nespavostí, kovovou pachutí v ústech, ztrátou paměti a rovnováhy, svalovými křečemi ...

Minimalizací nežádoucích vedlejších efektů Zvonu, včetně působení „ substance N“ /N-Stoff, se na vězních v KL zabýval šéf lékařských experimentů Luftwaffe , SS Reichsarzt Ernst Robert Grawitz /1899 -1945/, Himmlerův hlavní poradce přes plyny, které se mají ve vyhlazovacích táborech používat, a zároveň šéf Německého Červeného kříže, který očkoval vězňům žloutenku a brutálně sterilizoval ženy ...

Jeho manželka byla dcerou SS Obergruppenführera a gen. Waffen SS Siegfrieda Tauberta /1880-1946/ .

Byl v Hitlerově Bunkru v posledních týdnech války, oficiálně ale neprokazatelně, 24.4.45 spáchal sebevraždu vyhozením sebe a své rodiny do povětří granátem ...

Všichni vědci „druhé kategorie“ a jejich asistenti,technici a svědci, kteří Zvon viděli, byli na konci války z příkazu Kammlera, jenž řídil „evakuační komando“ ustavené Martinem Bormannem, zavražděni SS ( údajně bylo postříleno na 60 vědců a jejich asistentů ( dva, co přežili, podepsali poválečný protokol o tajnosti jimi uvedených informací ), jejich těla byla zakopána v masovém hrobu někde ve Slezsku ( Witkowski uvádí, že šlo o německé vědce, jiní však tvrdí, že šlo o ruské vědce – válečné zajatce, a že si veřejnost neuvědomuje, do jaké hloubky byli ruští vědci, kteří se uvolili pracovat pro nacisty , s jejich výzkumem svázány ) ...

Zvon evakuační komando, které v posledních měsících války kontrolovalo veškerá velká transportní letadla dlouhého doletu, včetně jednoho Ju-390 v Praze, který odletěl do Opole, kde na něj čekal zbalený tým z Ludwikowic z dolu Václav u slezského Waldenburgu, Zvon odvezlo neznámo kam, kolují hypotézy , že do norského Bódó, odkud s ním nějaký prominent , např. Kammler, odletěl do US, anebo do Argentiny, či na Antarktidu ( údajně nalezené letové deníky Ju-390 z Azorských ostrovů dokládají, že jej tam odvezla Kreislingová/Reitsch ) ...

Geoffrey Brooks : Hitler ́s Terror Weapon pravděpodobně skončila v US ( Hans Kammler/Bormannova skupina si tímto urychlovačem u spojenců vykoupila svoji beztrestnost ) ...

Že skončil u argentinského prezidenta Juana Perona je usuzováno z toho, že Peron v jezernaté oblasti na ostrově Isla Huemul u města Bariloche nechal vybudovat ultramoderní laboratoř pro výzkum přenosu energie zářením v termickém plazmatu – nejen Ronald Richter (v roce 50 Bariloche navštívil Karl Wirtz, jenž rovněž pracoval na Zvonu ) se po válce pokusil v Argentině projekt „Zvonu“ oživit, ale v roce 52 musel svůj urychlovač pod tlakem US demontovat ...

Peronovi, jenž kvůli Richterovi a jeho německému týmu změnil zákon o naturalizaci, byl doporučen leteckým ing., dlouholetým šéfem konstrukční kanceláře Focke –Wulf /1931-45/Kurtem Tank/1898- 1983/, se kterým se Richter setkal v LON .

Richter Perona přesvědčil, aby financoval jeho Huemul Projekt řízené termojaderné fúze v Bariloche navzdory nesouhlasu argentinské vědecké komunity v čele se světově uznávaným astrofyzikem Enrique Gaviola/1900-89/, vystudovaným v Německu.

Richterovi se však vědecky nedařilo, proto byl projekt na radu argentinské vědecké komunity v roce 52 ukončen, a Richter se přesunul do Libye, nakonec se vrátil do Argentiny, kde i zemřel.

Kurt Tank, když jeho služby střídavě odmítli Britové, MOW i Peking ( UK oficiální zpráva tvrdila, že je „ příliš významný, a tudíž nezařaditelný „ ), vyvíjel od roku 47 v Letecko-Technickém institutu v Cordoba pro Argentinu ultramoderní vojenské letouny se svými kolegy z firmy Fw pod pseudonymem prof. Matthies , dokud měl Peron peníze, a ty měl jen do roku 53 - v roce 55 navíc skončil s prezidentováním, takže se němečtí inženýři roztrousili po světě, zejména po US a Indii, kde skončil i Tank, vyvíjel zde nejen stíhací a bombardovací letouny/Hindustan Marut, ale i důmyslné rakety pro vynášení satelitů i balistické střely ...

Do NSR se Tank vrátil až koncem 60.let, dělal poradce pro MBB .

Na Argentině se nacistická ideologie podepsala - za špinavé války v letech 76-83 byly po celé zemi zřízeny desítky koncentračních táborů pro odpůrce junty, od komunistů po intelektuály, v nichž lidé byli vyslýcháni, mučeni a vražděni.

Rovněž zde podepisovali prohlášení, ve kterém se vzdávali svého majetku.

Malé děti a novorozenci, kteří se narodili zatčeným a posléze zavražděným matkám byly adoptovány politicky „spolehlivými“ rodinami – viz mnohé kauzy s touto tématikou v 90.letech .

Teorie veřejné (studená válka) a neveřejné sféry (spolupráce)

I v dnešní době , aniž si to uvědomujeme, stále žijeme v odkazu Paperclipu s nacistickou technologií všude kolem nás , od počítačů ( elektromechanický PC vyvinutý Konrádem Zusem údajně v roce 41 ) přes kradmé letouny ( viz také článek W.A.Watson The Significance of Unidentified Deltas z 5/59 po kufříkové jaderné bomby a bizarní CH firmu Permindex Corp inter alias ) ...

Tak kdo vlastně vyhrál 2.sv.v. ? Zbrojovka Krupp dál chrlila zbraně ve jménu zbrojařských, tentokrát nadnárodních zájmů.

Tisíce patentů je stále před veřejností utajeno pro zákony o národní bezpečnosti, které by mohly ohrozit nejen národní bezpečnost, ale i národní ekonomiku ...

Vítězové nechali vymazat z norimberských dokumentů jméno SSmana ing. Hanse Kammlera, a počátkem 50.let oba státy svorně vyrobily vodíkovou bombu.

V roce 1892 založený berlínský průmyslový podnik Auergesellschaft, který zkoumal luminiscenci, radioaktivitu, uranové a thoriové izotopy ,kovy vzácných zemin/oxidy lanthanoidů = lanthanu a 14 prvků za ním + sloučeniny skandia a yttria, dříve přísady do slitin a skel, zatímco dnes jsou v monitorech, v mobilech, žárovkách, solárních panelech, mohou být zdrojem čisté energie, jsou stále strategičtější , přičemž 97% světové potřeby zajištˇuje Čína (!) ), převzala německá firma Degussa v roce 34 ...

Nikolaus Riehl /1901-1990/, jenž získal doktorát pod vedením jaderných fyziků Hahna a jeho asistentky Lizy Meitnerové, a vedl výzkumnou sekci firmy Auer v oboru radiologie, poté, co si přečetl Technické využití jaderné energie od Siegfireda Flügge, vycítil obrovský zdroj příjmů pro firmu, a v 7/39 nabídl hromady uranu, které firma vlastnila (extrahovala z něho radium) + výrobu uranu Zbrojnímu úřadu armády/ Heereswaffenamt/HWA, který byl jeho nabídkou unešen ...

Od té doby firma Auer poskytovala uran pro experimenty s německým jaderným reaktorem/Uranmaschine, které se konaly v Kaiser-Wilhelm Gesellschaft Institut für Physik/KWIP a na testovacím zařízení /Versuchstelle HWA v Gottow pod ddohledem Kurta Diebnera ( k prvnímu experimentu spotřebovali 25 tun uranu, moderátorem byl parafín) ...

V roce 39 pobočka firmy v Oranienburg začala v průmyslovém měřítku vyrábět vysoce (jaderně) čistý oxid uranu ...

Také NKVD běhala po Německu, Rakousku a Československu, a stejně jako týmy ALSOS (vojenským šéfem ALSOS byl podpluk. Boris Pash, šéfem US vědců v týmu byl jaderný fyzik Samuel Goudsmith ) používala německé vědce k vyhodnocení německé technologie, zda ji odvézt do MOW či ne ...

V roce 45 Riehl a jeho tým měli v úmyslu vzdát se Anglosasům, proto se tajně přemístili do jedné vesnice západně od BER, ale v důsledku zrady jednoho ze svých kolegů Karla Günthera Zimmera se v polovině května 45 před nimi objevili ruští jaderní vědci Georgij Flerov a Lev Artisimovič v uniformách plukovníků NKVD ...

Oba výše zmínění plukovníci NKVD/jaderní vědci Riehla „požádali“, aby s nimi „ na pár dní “ odjel do BER, a setkal se s dalším pluk. NKVD, jaderným vědcem Julijem Borisovičem Charitonem /1904-96/, byla to však zrada ze strany plukovníků NKVD a SU akademiků – z několikadenní cesty do BER se stal 10letý nedobrovolný pobyt v SU, kam byl Riehl a jeho tým i s rodinami 9.7.45 na palubě letadla NKVD unesen ( zařízení jeho laboratoře bylo do letadla naloženo ještě v době, kdy jej plukovníci NKVD, akademičtí vědci, zadržovali v BER) ...

V roce 45 bolševické týmy „ALSOS“ , složené ze 40 bolševických vědců z laboratoře 2 ( pracovalo v ní kolem sta bolševických vědců) , nechaly odvézt veškeré zařízení firmy Auer, materiál a její zaměstnance do SU , kde se museli připojit k projektu bolševické jaderné bomby ...

Je zajímavé, že v roce 58 firma Auer, jako mnohé jiné strategické firmy nacistického Německa ( mj. Raytheon) , splynula s US nadnárodní Mine Safety Appliances Corp. ...

Ruské i US týmy začaly s jadernými projekty až v roce 43, ruský pod vedením Igora Vasiljeviče Kurčatova /1903-1960/ - v obou státech měl projekt ještě v roce 43 velmi nízkou prioritu, do projektu Manhattan US vládu „ dokopali“ , evropští jaderní vědci v US exilovaní , zatímco Kurčatov , specialista na radioaktivitu, se až do svého jmenování šéfem jaderného výzkumu zabýval v gulagu námořními magnetickými minami a vylepšováním tankového pancíře ...

Teprve po informacích bolševického agenta Klause Fuchse (1911-1988), a po svržení atomovek na Hirošimu a Nagasaki, se bolševická vláda probudila, a Stalin nařídil Kurčatovovi, jenž v roce 44 postavil první SU urychlovač částic a v roce 46 s německým týmem první SU jaderný reaktor, vyrobit do roku 48 pod přímým dohledem soudruha Beriji atomovku ( první pokusný výbuch jim nacističtí fyzici provedli v 8/49), vodíkovou bombu otestovali v Kazachstánu v roce 53, další vývoj termojaderné bomby Sověti v roce 55 přerušili, když jednu termojadernou bombu v 11/55 shodili z letadla, ta vybuchla předčasně a zdevastovala všechno v okruhu 75 km.

Teprve v roce 61 za karibské krize dvoustupňovou termojadernou bombu pro „okamžitý odběr“ ze strany armády sestrojili „ do 14 dní poté, co Chruščov v 7/61 příkaz podepsal před svým odjezdem na zasedání VS OSN v 9/61, během kterého chtěl její předvedení - 30.10.61 25tunová termojaderná bomba s účinkem 100 megatun s kódovým označením Ivan/Car zdevastovala souostroví Novaja Zemlja jen pro potěchu Nikity Chruščeva ...

Na SU jaderném programu se dále podíleli mj. Pjotr Kapica,Igor Tamm, Lavrentěv, Kurčatovův žák Georgij Florov , Jakov Borisovič Zeldovič, Andrej Sacharov ( 1921-12/1989, v roce 75 dostal Nobelovu cenu za mír, v letech 80-86 ve vyhnanství v Gorkém, ), Viktor Adamskij , Jurij Babajev, Jurij Trunov , Jurij Smirnov ...

V 11/44 šéfové ALSOS objevili v Paříži/PAR firmu, která obchodovala se vzácnými zeminami ( kovy vzácných zemin často doprovází thorium a uran, monazitový písek je bohatý na thorium a lanthanoidy ), kterou v roce 40 převzala firma Auergesellschaft Oranienburg - protože měla být podle US-SU dohody v SU okupační zóně, tak jí 15.3.45 US rozbombardovali ...

Riehl navštívil továrnu se svými bolševickými plukovníky NKVD, a potvrdil, že továrna již není k použití , nicméně Američané bolševikům nechali 100 tun nerozbombardovaných zásob vysoce čistého oxidu uranu ... Bolševici jej odvezli v rámci válečných reparací, bylo to asi 25-40% uranu, který NKVD odvezla z Německa a Československa ...

Jedním z přetrvávajících poválečných mýtů je legenda o tom, že při kolapsu Třetí říše byla vědecká elita ponechána na pospas svému osudu ve smyslu zachraň se kdo můžeš u koho můžeš ....

Ve skutečnosti desítky různých SS skupin ( např. skupina Provaz či nejznámější SS skupina Odessa Group/Organisation der ehemaligen SS Angehörigen/bývalých členů SS ) měly pro vědeckou obec, jejíž všichni členové byli členy SS, připravený pečlivý plán evakuace, zejména do Peronovy Argentiny ( kde se ještě za Třetí říše připravovali na Čtvrtou říši ), a na BV ...

Využívali přitom německých občanů, kteří pod falešnými jmény dělali v letech 45-46 šoféry nákladních aut, s kterými jezdili po autobahn z Mnichova do Salcburku pro časopis US armády Stars and Stripes ...

Američané je v Mnichově kontrolovali velmi ledabyle, „přestupové“ stanice byli po celé rakousko-německé hranici - v Lindau na hranicích s Rakouskem a Švýcarskem měli firmu „import-export“ s tykadly v Káhiře a v Damašku ...

Tři bizarní „převody“ technologie

Dalším příkladem systematického ústupu/odjezdu je ponorka U234 pravděpodobně s Bormannem a Millerem na palubě + desítkou významných inženýrů a vědců, kteří mj. přivezli „ kradmou“ technologii – lodě Kriegsmarine měly krycí „ obložení “, která byla po válce přejata Američany .

Dobře zdokumentovaný je další bizarní fakt , a to, že dvě německé ponorky, třebaže měly dosah jen 7.000 nmil, se vzdaly v Argentině 4 měsíce po válce – komická oficiální linie tvrdí, že tyto ponorky vysazovali členy posádky v jejich domovech ( což vedlo ke spekulacím o nacistické základně na Antarktidě ) ...

Třetí a největší záhadou je let šestimotorového Ju-390 z Prahy, který odtud odstartoval v 4/45 , a představoval špičkovou leteckou technologii, včetně tankování za letu ...

Na své první zastávce z Prahy se zastavil ve Wroclavy, naložil Zvon, a odletěl do Norska, kde natankoval, a poté navždy zmizel ze záznamů historie ...

Záhadou jsou také oba cestující tohoto Ju-390, kolují dohady, že jedním byl Kammler.

Vojenský historik madˇarského původu Ladislav Farago /1906-1980/ napsal oficiální knihy o Pattonovi a za války spolupracoval s OSS, proto jeho knihu Aftermath : Martin Bormann a Čtvrtá říše je nutno brát s ohledem na tuto spolupráci – Farago tvrdí, že Bormann dožil v Jižní Americe, což v knize dokládá na autentických dokumentech argentinské vojenské rozvědky, a na svém vlastním pátrání .

Zatímco Robert M.W.Kempner, právník z norimberského MVT, na základě jeho knihy otevřel v kauze Bormann v roce 72 nové šetření, UK historik Stephen Dorril, poradce BBC, tvrdí, že Farago je nejúspěšnějším dezinformátorem v historii ...

Tvrzení Faraga, že Bormann přežil, podpořil člen francouzského protinacistického odboje a pozdější člen francouzské kontrarozvědky /45-50/, za války v Alžírsku vězněn za příslušnost k OAS, Pierre de Villemarest /1922-2008/, jenž potvrdil tvrzení Gehlena ze sklonku jeho života, že se Bormann stal po svém zajetí bolševickým agentem, který se však ze sovětské poválečné „ ochrany“ dokázal po několika měsících/letech vymanit (jiní tvrdí, že byl unesen UK komandem Iana Fleminga , viz také Le Dossier Saragosse, Martin Bormann et Gestapo Müller apres 1945, z roku 02 ) ...

O poválečných strukturách Třetí říše píše i US novinář David Emory *1949 The Underground Reich ...

Autor: Andrea Kostlánová|

Zdroj:https://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=286822