OTA PAVEL
I tato próza vypráví o autorových zážitcích a navazuje vlastně na předešlou
# knihu Smrt krásných srnců. Nezabírá pouze dětství, ale zachycuje i poválečná
# léta až do šedesátých let, kdy umírá Pavlův otec. Všechny povídky se týkají lovu
# ryb.
#
# Opět s autorem prožíváme šťastné dětství, pobyty u „strejdy“ Proška, lásku otce
# i synů k řece a rybaření. Pavel vzpomíná na svůj první úlovek na pytlačení za
# doby okupace, na hlídače Zárubu, kterého se nesmírně bál, ale nakonec poznal, že
# je to velmi charakterní a hodný člověk (věděl o jeho pytlačení, dokonce mu
# poradil vhodné místo, předstíral Otův výprask). Líčí i epizody z dospělosti –
# společné rybářské výpravy s bratry Jiřím a Hugem, krásnou dovolenou s kamarádem
# Honzou na Lužnici, lov „zlatých úhořů“ pro tatínka (nedali se jíst, řezník je
# přesolil). Vzpomíná na pobyt v Bulharsku, kde prožil se svou ženou několik
# krásných dnů a kde s místními rybáři lovil dravé mořské ryby. Z paměti se mu
# nevytr atil ani lov ryb z polské ponorky. Nic tehdy nechytil. Posádka mu chtěla
# udělat radost a hodila do vody granát. Na hladině se objevily desítky ryb. Pavla
# však takový pohled netěšil. Rybolov je přece soupeření, ne prosté zabíjení.
#
# V závěru knihy mu umírá otec. Bere trochu popela z jeho těla a pouští ho po
# Berounce.
#
# Dílo je napsáno stejným stylem jako již dříve jmenovaná kniha Smrt krásných
# srnců. Některé povídky z obou knih byly filmově zpracovány.
#
#
#
#
# 2
# Jak jsem potkal ryby
#
# Ota Pavel
#
#
#
#
#
#
# Ota Pavel: Ota Pavel (Popper), český prozaik a novinář, žil v letech 1930 až
# 1973. Otec Leo byl Žid, matka Herma byla Češka. Ota byl až do konce 60. let znám
# jen jako vynikající sportovní reportér. Avšak dvě povídkové autobiograficky
# laděné knihy z počátku 70. let (Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby) ho
# rázem vyzvedly mezi významné současné prozaiky. V únoru 1964 na zimních
# olympijských hrách v Innsbrucku onemocněl těžkou duševní chorobou. Další díla:
# Dukla mezi mrakodrapy (1964); Plná bedna šampaňského (1967); Pohár od Pánaboha
# (1971); Syn celerového krále (1972); Pohádka o Raškovi (1974)
#
#
#
# Poznámka: Původně byly vydány pouze dva svazky: Smrt krásných srnců (autorovy
# vzpomínky na dětství) a Jak jsem potkal ryby (autorův vlastní život, hlavně o
# rybách). Třetí svazek, Zlatí úhoři, vyšel poprvé roku 1991 v necenzurované
# podobě, je rozdělen do tří částí a obsahuje většinu povídek z obou dvou
# předešlých svazků.
#
# KNIHA
#
# Jak jsem potkal ryby
#
# Vydání: nakladatelství HAK; v Praze 2002
# Foto: archív
# Literární druh: povídky
# Forma: ich-forma
#
#
#
# DĚJ:
# Místo: Československo: Praha, Bránov, Křivoklát, Vranská přehrada, Buštěhrad,
# Skochovice, Kročehlavy...
# Doba: asi 1936 až asi 1970
#
#
#
# Postavy: Ota Popper/Pavel - syn Lea a Hermy ◊ Leo Popper/Pavel - narodil se 19.
# 7. v Buštěhradě, český žid, nadšený rybář a zahrádkář, prodavač u Elektroluxu
# -> prodavač spon na kšandy -> prodavač mastí proti svrabu -> prodavačmucholapek
# ◊ Herma Popperová/Pavlová - narozena v Kročehlavech, Češka, Leova manželka ◊
# Hugo a Jiří - Otovi starší bratři ◊ Karel Prošek - z Luhu pod Bránovem, Leův
# nejlepší kamarád ◊ Holan - Proškův vlčák ◊ Karolina - Proškova žena, s níž měl
# šest dětí
#
#
#
# Děj: DĚTSTVÍ:
#
# KONCERT Za doby Rakouska (kdy na křivoklátském hradě seděl kníže pán Max Egon
# Fürstenberg) měl Karel Prošek jako nejlepší rybář v kraji dovoleno chytat ryby
# všemi způsoby – jen úhoře musel nosit knížeti. Když kníže odjel, mohl už lovit
# jen na prut. Prošek měl však svůj způsob – „na práskandu“ (šel proti tekoucí
# vodě, aby ho ryby neviděly a občas práskal svým žlutým bambusovým prutem – bičem
# bez navijáku). Jednou se přišli podívat Popperovi a Leo se s Proškem náramně
# skamarádil. Prošek pak učil Otovy bratry i Otu chytat ryby.
#
# ČERNÁ ŠTIKA Otovi (6 let) starší bráškové, kteří ho moc nebrali, chytali na
# ostrůvku do ruky ryby v zelených řasách. Jednou sem zabloudila černá štika.
# Chtěli ji chytit, ale nepovedlo se – ani Otovi, jenž ji měl na dosah.
#
# MOJE PRVNÍ RYBA Prošek udělal Otovi prut, z lískového dřeva. Ota na něj pak
# chytil okouna. Jeho hlavu s kůží Prošek přitloukl na vrata stodoly, aby všichni
# věděli, že se v Luhu pod Bránovem zrodil další rybář. Ota se tím velice chlubil,
# až jednou hlava z vrat zmizela – nejspíš ji sundal Prošek, jemuž už Otovo
# chování zase začínalo lézt na nervy.
#
# SOUBOJ O ŠTIKY Bratři vzali Otu konečně do party. Béda, Leův kamarád ve stejných
# letech, se jednou rozhodl, že to Leovi a Proškovi v rybách ukáže, a vyjel na
# štiky k Čertově skále. Ota se to dověděl, a tak vyjeli s Proškem na štiky k
# Brvě, k štičím tůním. Bédu tak předčili. Leo pak Bédovi pod akátem, kde se mluví
# pravda, prozradil jejich štičí místo.
#
# POD ŠÍMOVIC SKÁLOU Prošek, Leo, Hugo, Jirka a Leo chodili večer kolem vysoké
# červené skály z opuky - Šímovy skály - pod jez na parmy.
#
# JAK JSME S TATÍNKEM SERVÍROVALI ÚHOŘŮM Leo a Ota chtěli chytit hodně úhořů, aby
# si je mohli vyudit. Připravili si na ně šňůru, na kterou navázali rousnice. Ota,
# ač neuměl plavat, pak musel šňůru s kamenem na konci vzít a jít s ní do divoké
# řeky, až by byla napnutá. Voda však natolik zdivočela, že se Ota málem utopil.
# Tak musel Leo syna vytáhnout a úhoře mohli zapomenout.
#
# BÍLÉ HŘIBY Popperovi šli do křivoklátských lesů na roští. Narazili na stráň
# plnou bílých hřibů. Měli z nich velikou radost, ale Herma plakala – říká se, že
# když je hodně hub, bude válka; před 1. světovou válkou prý také rostlo tisíce
# bílých hřibů, a pak přišla bída a nouze… Příští rok ČSR zabrali Němci. A pak
# vypukla 2. světová válka…
#
# MŮŽOU TĚ I ZABÍT V Buštěhradě byly rybníky dva – Starý a Nový, který měl břehy z
# cihel a kamenů. Ten starý si Ota vyhlídl na kapry. Musel si však dávat pozor na
# porybného Zárubu. Jenže jednou ho Záruba chytil. Ota si už myslel, že ho zbije,
# ale Záruba jen řekl: „Křič!“ a začal dělat, jako že ho bije. Sehráli tak pro
# Němce divadlo a Záruba pak Otovi poradil, aby raději chodil na ryby do Nového
# rybníku.
#
# DLOUHÁ MÍLE Hugo dříve pracoval v Koníčkovic mlýně, kde vykrmoval kapra, kterého
# tam zapomněli při výlovu. Když však Hugo musel do koncentráku, prozradil toto
# tajemství Otovi – na nejhorší časy. Ota se tam tedy vypravil a dovolil se
# Koníčka, který o zapomenutém kaprovi neměl ponětí, zda si může zachytat. Kapr
# Otovi zabral, ale vzal mu i prut. Tak se Ota pustil do vody za prutem – a za
# kaprem. Koníček ale Otu vytáhl z vody, a když zjistil, že kapr tam vskutku byl,
# vzal loďku a kapra si chytil pro sebe. Otovi dal jen šupiny.
#
#
#
# ODVÁŽNÝ MLADÝ MUŽ:
#
# U PROŠKŮ PO VÁLCE Popperovi zase bydleli v Praze, a tak ihned po válce se Ota
# vydal na Křivoklát, za Proškem. Chtěl si zavzpomínat na své dětství.
#
# MALÝ PSTRUH Na Skřivanském potoce se kdysi usadil Jarka Franěk se svou ženou.
# Býval kdysi rozvědčíkem v Indočíně, v Anamu. Pod Nezabudicemi pak postavil
# stánek s pitím a nazval jej Anamo. O kus dál postavil na potoce restauraci U
# rozvědčíka. Fraňka zabili za války Němci ve věznici Plötzensee. Sama v
# křivoklátských lesích tu zůstala paní Fraňková. Když se sem Ota přijel podívat,
# šel na pstruhy. Dostal jednoho malého, ubodal ho. Pstruha dal paní Fraňkové, ale
# té bylo mladé ryby líto. Ota si uvědomil, jaký byl hrubián.
#
# DLOUHÝ HONZA O tom, jak se Ota vydla na kanoi po Lužnici s vysokým bývalým
# konferenciérem Honzou. Plánovali měsíční cestu, mnoho věcí s sebou neměli -
# spoléhali na Honzovu "hubu", Otovy ryby...
#
# S PONORKOU NA RYBY Polská admiralita Otu pozvala do vojenské ponorky Sup, jejíž
# kapitánem byl Czeslaw Obrebski. Byl tam také admirál Boleslaw Romanowski, o
# kterém si Ota myslel, že je to chovatel králíků, byl starý. Ve skutečnosti to
# byl nejstatečnější velitel ponorky za druhé světové války. Ota si s sebou vzal
# pod bundu svůj skládací prut.
#
# PALAMIDY Ota byl již ženat s Věrou, měli spolu syna. Byli na dovolené u Černého
# moře v Bulharsku. Bulhaři je vzali na lov dravých mořských ryb - palamid.
#
#
#
# NÁVRATY:
#
# PUMPRDENTLICH Pumrdentlich – Leovo slovo, nikdy nevěděl, co to přesně znamená,
# ale rád jej používal. („Je to výborný, ale přitom to stojí za hovno. Jde krásná
# dáma nádherně oblečená, všichni přihlížející jsou paf, a ona přitom šlápne do
# hovna.“) Leo chytil na přehradě u Skochivic pětikilového sumce – pumprdentlicha
# (krásného, ale malého sumce). V hospodě ale řekl, že měl 20 kg, a tak se na něj
# všichni chtěli jít podívat. Maminka naštěstí přemluvila Duška, který měl u
# rybářů autoritu, aby jako řekl, že ten sumec má fakt 20 kg nejmíň. Nakonec se po
# Skochovicích rozneslo, že Leův sumec měl alespoň 50 kg.
#
# ŽEHLIČKA Hugo, Jirka i Ota již trochu zestárli, začali jim růst bílé vlasy.
# Chtěli si znovu připomenout mládí, a tak se rozhodli, že každý rok spolu pojedou
# stanovat na týden k těm nejkrásnějším řekám. Tentokrát jeli Hugovou Žehličkou.
# Na Rozvědčíku naložili 4 basy piva a pokračovali dál za Skryje. Žehlička však
# náklad už nedokázala uvézt, a tak zahučela z kopce zpátky do Berounky. Na jejich
# tábor v Luhu pod Skryjemi je pak dotáhly krávy, auto bylo zcela zničené. Užili
# si nakonec sice skvělý týden, ale Hugo Žehličku odmítl opustit. Zabydlel se u ní
# a pak pro něj musel přijet náklaďák z jeho fabriky, se ženou Elou.
#
# PŘIJEĎ, BÁJEČNĚ SI ZACHYTÁŠ! Hugo pozval Otu z Vinohrad do Zbečna na Berounku,
# aby si zachytali. Ota už měl tři syny: Jana, Petra, a Jirku. Chytali jen řízky,
# ale báječně se pobavili.
#
# ZLODĚJ PRUTŮ Na Ohři s Pavlovými jednou rybařil Walda Freud z Podbořan a
# námořník Půhoný z Prahy, který si z cest přivezl japonské pruty. Měl z nich
# takovou radost, že je téměř nepoužíval, měl je jen na dívání. Jednou v noci mu
# je někdo ukradl. Ota toho zloděje viděl, ale myslel si, že je to Hugo.
# Prapodivně se choval, tak si Ota pomyslel, že se zbláznil. Horoskop bratrům
# totiž jednou předpověděl, že se někdo z jejich rodiny jednou zblázní. Druhý den
# zloděj pruty vrátil – nejspíš si jen chtěl zachytat. „A pak už jsem takhle na
# ryby s brášky dlouho nejel, Horoskop vyšel. Zbláznil jsem se já a pět let jsem
# strávil v ústavu pro duševně choré. Ryby tam nejsou. Jen králové, císaři,
# Napoleoni, Kristové, Afrodity, kněžny Libuše a Panny orleánské.“
#
# JAK JSME ZAHYNULI NA RYBÁCH
#
# JAK JSME NEZAHYNULI NA RYBÁCH
#
# BOTY MADE IN ITALY
#
# ZLATÍ ÚHOŘI Ota nachytal Leovi k narozeninám 11 zlatých úhořů. Nechal je vyudit
# u Franciho – ten je ale přesolil. Otu to mrzelo. Leo se rozhodl Otovi splatit
# tento dluh, než zemře. Zlaté úhoře nikdy nechytl, ale nachytal jich 11 postupně.
# Byla to tvrdá „práce“. Vždy, když nějakého toho úhoře chytil, pozval si Otu a
# úhoře mu naservíroval na másle. Tak mu postupně splatil dluh 11 úhořů. Pak
# zemřel, v Třebotově. Ota trochu jeho popela vhodil do Berounky – Leovy
# nejoblíbenější řeky.
#
#
# Citát: "Ti nejskvělejší lidé jsou ti nejskromnější. To jenom hlupáci a ubožáci
# potřebují o sobě mluvit, aby sami ve svých očích vyrostli."
# "Když je hodně hub, bude válka." - Herma
#
#
# Jazyk: spisovný (hovorová čeština) a nespisovný (slangová čeština)
# Neznámá slova: sumáři - lidové označení pro sumce; rousnice - žížaly; čudla -
# malá ryba; řízky (hrouzci dlouhovousí) - nástražné rybičky, loví se na ně štiky;
# střevle - rybičky, na které se chytají boleni; boleni draví (latinsky aspius
# aspius) - ryby "stříbrní zabíječi"; parmy - druh ryb; cajk - vlasec; solinka -
# slabá německá imitace; slup - dřevěné koryto na chtání úhořů; grondle - vidlice
# na napichování; kmínka - druh alkoholu; štoudev - nádoba
# Počet stran: 157 stran
#
#
#
# Mé hodnocení: Tyto povídky jsou pěkné, jsou psané přirozeným jazykem, neboť Ota
# Pavel prý rád mluvil "jak mu huba narostla", a protože to jsou povídky, jsou
# krásně krátké. Nemusejí se ani číst naráz. Nemám proti nim námitek.
#
#
# 3
#
# Jak jsem potkal ryby - Ota Pavel
#
#
# Hlavní myšlenka knihy:
#
# Autor popisuje život jednoho židovského chlapce. Dětství prožité za války,
# dobrodružné mládí a dospělost. Celý život je spojen s řekami, rybníky s
# přírodou. V dospělosti se neustále vrací na místa, kde vyrůstal, která si
# oblíbil. (řeka Berounka a Křivoklátsko)
#
# Obsah:
#
# Kniha je rozdělena do třech celků - dětství, mládí, dospělost.
#
# V první části knihy autor píše o prvních začátcích rybaření hlavního hrdiny. Měl
# dva starší bratry. Ti ho zpočátku nebrali mezi sebe. První rybářský prut dostal
# od převozníka Proška. Na ten chytil také první svoji rybu - okouna. Postupně se
# dozvídá, jak se musí jít na různé ryby (štiky, parmy, tlouště, cejny, úhoře…).
# Uprostřed dětství postihla rodinu válka. Tatínka a bratry odvlekli fašisti do
# koncentračních táborů, protože byli židi. Hlavní hrdina chytá ryby, aby uživil
# zbytek rodiny. Je zde popisováno, jak tajně loví ryby a jak byl několikrát
# pronásledován hlídači rybníku. 44947egl68mkj3d
#
# V druhé části se z hlavního hrdiny stává mladý muž. Je už po válce. Rodina se
# dala zase šťastně dohromady. Hlavní hrdina vyráží s přítelem Honzou sjíždět
# řeku. Spolu prožívají různá dobrodružství jako proplouvání jezů, útoky komárů,
# chytání kaprů. Z Honzy se stal také rybář. Hlavní hrdina touží chytit největší
# úlovek v životě. Dostává se na ponorku v Polsku. Tam nic nechytne, ale střetne
# se z váženým kapitánem ponorky. Potom přijíždí do Bulharska k černému moři už
# ženatý. Tam chytil dravé ryby.
#
# Ve třetí části popisuje, jak rád se vrací na svá známá místa z mládí - na
# Křivoklátsko. Spolu s bratry vyrážejí na štiky, střetnou se zlodějem rybářských
# prutů.
#
# S kamarádek Emilem vyrazili na úhoře. I když nic nechytli, byl Emil spokojen, že
# může být zase u řeky. Na úhoře vyrazil ještě sám , aby měl nějaký dárek pro
# svého otce. Podařilo se mu jich chytit jedenáct poslední den. Nechal je vyudit.
# Uzenář je přesolil a tak si na nich tatínek nepochutnal. Později ho táta,
# pokaždé když chytil úhoře, pozval k večeři a nikoho jiného. Až když jedl
# jedenáctého došlo mu, že mu je otec vrací.
#
# Charakteristika hlavní postavy: gk947e4468mkkj
#
# Hlavní postava je sám autor knihy. Je to vášnivý rybář. Má rád přírodu, hlavně
# řeku.
#
# Citát:
#
# Měl na něho pořád ukrutný vztek, že ten kapr byl na fotkách menší. Ve
# skutečnosti byl dost velký a časem v Jirkových očích neustále narůstal. Dnes už
# je tak velký, že by se nevešel do žádného fotografického aparátu na světě a do
# žádné vany světa.
#
# Zhodnocení knihy:
#
# Kniha se mi líbila. Dočetl jsem se spousty zajímavých informací o rybách. Sám se
# zajímám o ryby. Už dva roky vlastním rybářský lístek. Když mám čas, vyrazím s
# tátou nebo se sousedem na ryby.
#
#
#
# 4
Ota Pavel - Jak jsem potkal ryby
Dílo v kategorii Referáty dle jména autora, Referáty dle názvu díla, J, P |
Jak jsem potkal ryby vydána posmrtně r. 1974 vypráví o autorových zážitcích a navazuje vlastně na ?Smrt krásných srnců? nezabírá pouze dětství, ale zachycuje i poválečná léta až do 60. let, kdy umírá Pavlův otec všechny povídky se týkají lovu ryb s autorem prožíváme šťastné dětství, pobyty u ?strejdy? Proška, lásku otce i synů k řece a rybaření. Pavel vzpomíná na svůj první úlovek a na pytlačení za doby okupace, na hlídače Zárubu, kterého se nesmírně bál, ale nakonec poznal, že je to velmi charakterní a hodný člověk (věděl o jeho pytlačení, dokonce mu poradil vhodné místo, předstíral Otův výprask…). Líčí i epizody z dospělosti ? společné rybářské výpravy s bratry Jiřím a Hugem, krásnou dovolenou s kamarádem Honzou na Lužnici, lov ?zlatých úhořů? pro tatínka (nedali se jíst, řezník je přesolil). Vzpomíná na pobyt Bulharsku, kde prožil se svou ženou několik krásných dnů a kde s místními rybáři lovil dravé mořské ryby. Z paměti se mu nevytratil ani lov ryb z polské ponorky. Nic tehdy nechytil Posádka mu chtěla udělat radost a hodila do vody granát. Na hladině se objevily desítky ryb. Pavla však takový pohled netěšil. Rybolov je přece soupeření, ne prosté zabíjení v závěru knihy mu umírá otec. Bere trochu popela z jeho těla a pouští ho po Berounce dílo je napsáno stejným stylem jako ?Smrt krásných srnců? některé povídky z obou knih byly filmově zpracovány ?Bílé hřiby? rodina se na podzim vydává do Křivoklátských lesů sbírat houby. Objeví stráň plnou kamenů a mezi nimi spoustu bílých hřibů. Hřiby posbírali a donesli k tetě Karolíně. Maminka se rozplakala, protože věřila pověře, že hodně hub znamená válku. Následující rok bombardovali Němci Varšavu. Jedna z bomb zasáhla jejich sklep, kde měli ryby. Jedno letadlo začalo vrhat pumy do řeky na ryby a k hladině vyplavala jejich mrtvá těla. Byla bílá jak bílá smuteční oznámení a podobala se velkým bílým hřibům s popraskanými hlavami
#
#
#
# 4
Ota Pavel - Jak jsem potkal ryby
Dílo v kategorii Referáty dle jména autora, Referáty dle názvu díla, J, P |
Jak jsem potkal ryby vydána posmrtně r. 1974 vypráví o autorových zážitcích a navazuje vlastně na ?Smrt krásných srnců? nezabírá pouze dětství, ale zachycuje i poválečná léta až do 60. let, kdy umírá Pavlův otec všechny povídky se týkají lovu ryb s autorem prožíváme šťastné dětství, pobyty u ?strejdy? Proška, lásku otce i synů k řece a rybaření. Pavel vzpomíná na svůj první úlovek a na pytlačení za doby okupace, na hlídače Zárubu, kterého se nesmírně bál, ale nakonec poznal, že je to velmi charakterní a hodný člověk (věděl o jeho pytlačení, dokonce mu poradil vhodné místo, předstíral Otův výprask…). Líčí i epizody z dospělosti ? společné rybářské výpravy s bratry Jiřím a Hugem, krásnou dovolenou s kamarádem Honzou na Lužnici, lov ?zlatých úhořů? pro tatínka (nedali se jíst, řezník je přesolil). Vzpomíná na pobyt Bulharsku, kde prožil se svou ženou několik krásných dnů a kde s místními rybáři lovil dravé mořské ryby. Z paměti se mu nevytratil ani lov ryb z polské ponorky. Nic tehdy nechytil Posádka mu chtěla udělat radost a hodila do vody granát. Na hladině se objevily desítky ryb. Pavla však takový pohled netěšil. Rybolov je přece soupeření, ne prosté zabíjení v závěru knihy mu umírá otec. Bere trochu popela z jeho těla a pouští ho po Berounce dílo je napsáno stejným stylem jako ?Smrt krásných srnců? některé povídky z obou knih byly filmově zpracovány ?Bílé hřiby? rodina se na podzim vydává do Křivoklátských lesů sbírat houby. Objeví stráň plnou kamenů a mezi nimi spoustu bílých hřibů. Hřiby posbírali a donesli k tetě Karolíně. Maminka se rozplakala, protože věřila pověře, že hodně hub znamená válku. Následující rok bombardovali Němci Varšavu. Jedna z bomb zasáhla jejich sklep, kde měli ryby. Jedno letadlo začalo vrhat pumy do řeky na ryby a k hladině vyplavala jejich mrtvá těla. Byla bílá jak bílá smuteční oznámení a podobala se velkým bílým hřibům s popraskanými hlavami
#
Náhledy fotografií ze složky xxx