Důležití koně v mém životě
V mém životě se objevila spousta koní, kteří se dokázali zapsat do mého srdce na vždy, koně, kteří zásadně ovlivnili můj postoj ke moním. Určitě to také znáte, jednou jsme začínali jezdit na koních a byl to právě náš první kůň, na kterém jsme jeli a nikdy na něj nezapomeneme. Pak následovali první pády a vyšší rychlost při jízdě a právě na ty koně také nikdy nezapomeneme. Nikdy nezapomeneme na koně, kteří nás neposlouchali a postavili si proti nám hlavu, sice byli tvrdohlaví, ale pak jsme mohli zjistit, že to jsou něčím výjmeční koně a navždy se zapsali do naší paměti. Já bych se s vámi chtěla podělit o příběhy koní co zasáhli nebo pořád zasahují do mého života.
Laredo
Laredo nebo-li Jarda je koník z ranče K v Království, je to grošák a je to valášek. Když jsme se sestrou začínali jezdit, ne právě na něm v Království, padl mi jako jediný kůň do oka. Prostě jsem se do něj zamilovala, o to horší to pak bylo, když bylo definitivně jasno, že se na něm nikdy ani nesvezu, trhalo mi to srdce, předce jenom jsem ho měla tak ráda že bych si to něm chtěla alespoň skusit. Pak mezi námi děvčaty na konírně vznikli rozbroje a radši, ačkoli neradi jsme konírnu opustily. Dlouho jsem se pak v noci budila a myslela na Jarouška, nikdy na toho klidného, skvělého a příkloného valáška nezapomenu, nikdy.
Aranka
Aranka pochází z Rumburka, jejím vlastníkem je paní Matějíčková, naše trenérka. Aranka je skvělá kobylka, v dubnu 2008 porodila zdravou a krásnou klisničku jménem Aquabeuty (Aqabjůty). Na Arance jsem strávila první hodinu jízdy na koni u paní Matějíčkové, Pak jsem s ní několikrát jela i na vyjížďku, na podzim už se na ná nejezdilo, protože byla březí a v tu dobu už se nemohla tolik namáhat. Mám jí moc rády a letos na podzim 2008 už se na ní zase bude moci jezdit. Je to skvělej kůň, i když je pro zkušenější jezdce.
Safír
Safír je též koníkem paní Matějíčkové, je to valach letos (2008) je už patnáctiletý a tak se na něj musí už opatrněji. Je to Shagya-arab, skvělý kůň. Na Safírkovi jsme se sestrou jsme začali jezdit, když Aranka už nemohla jezdit, po dobu její březosti a v době když byla malá Aquabeauty ještě opravdu malá. Začínala jsem na něm na lonži a teď spolu jezdíme už na volno na jízdárně, jak říkám je to úžasný koní i když nedá nic zadarmo a občas něco zkouší, ve cvalu je trochu zbrklejší, nejradši by jen cválal. Mám ho moc ráda a opravdu nikdy na něj nezapomenu, naučil mně ovládat hůře zvladatelnějšího koně a to mi později hodně pomohlo.
Salieri
Salieri nebo-li Salík je super kůň, je to hafling, valášek, poprvé jsem na něm jela v létě 2007 na konškém táboře ve Vrchovanech. Bylo to úžasné, byli jsme spolu skvěle sladěni, jezdili jsme spolu na vyjížďky, nádherně cválal, na jízdárně to byl ten nejposlušnější kůň za všech co tam byli. 5íkala jsem si, že lepšího koně bych si snad nepřála. Ale co se stalo, letos na táboře ve Vrchovanech jsem ho nepoznávala, z hodného a poslušného koně se stal nepříjemný skažený a okopaný kůň. Zdalaka nenacválal tak dobře jako před rokem a zdaleka nebil ani trochu přítulný jako dřív. Vše prý má zavinu, že se ze Salíka, hrdého koně stal pouhý provozák a tak ho celý rok kazili začátečníci snahou koně nějak ovládnout. Bylo mi ho na první pohled líto, ale co se dá dělat, čas šel dál a já zjistila, že už to není vhodný kůň pro mně. ostali jsme na ježdění velké koně a Salík musel chudák nosit zase začátečníky.
Lucia
Je to krásná kobyla, hnědka s bílou hvězdou na čele a zvláštnímy znaky nahou. Předtím se na ní dělali ZZVJ, teď jezdí jako provozák. Jela jezdila jsem na ní ve Vrchovanech na koňském táboře 2008, vystřídal jsem jí za Salíka. Je to skvělý kůň, na vyjížďkách nikdy nechdila za koněm a to se mí na ní líbí, na jízdárně se musí sice hodně pobízet a postrkovat kupředu, ale ona vám to vrátí i s úroky. Poslední den tábora 2008 jsme s velkými koňmi jeli dolů na kolbiště, samozřejmně jsem si vybrala Lucii a byla jsem s ní spokojená. Strašně hezky skáče a cvála, na jízdárně je opravdu ta nej. Na Lucii mně také potkal první pád, nikdy předtím jsem z koně nespadla a byla jsem docela rády, že jsem spadla právě z Lucie. Ty její oči po mém pádu vypadali tak strašně smutně a když jsem vstala a oklepala se, její oči se opět rozzářili a uši pak měla celou dobu krásně našpicované. Na tohohlekoníka už nikdy v životě nezapomenu.
Bára
Bára je už 12 letá kobylka (2008), je to vranka s bílou hvězdou na čele. Byla deset let týraná a není divu, že k sobě nyní nikoho nechce pustit do boxu, pod sedlem se ale rycle mění v poslušného a velmi klidného koně. Nechá se vyčistit pouze od nýnější majitelky. Jezdí se na ní western. Naučila mně, že i zlý kůň sečasto může stát tím nejleším a mnohdy se to i stane. Já jí důvěřuji a určitě ji budu chtít někdy navštívit až zase pojedeme kolem. Na tu malou kobylku s ustrašeným podledem v očích a svou nedůvěrou k ostatním lidem a koním se prostě zapomenout nedá.