Boží rodina
BOŽÍ RODINA
Úvod
Tato práce se bude zabývat řeckými božstvy z genealogického hlediska. Jejich vzájemné vztahy mezi sebou, vztahy s dalšími božstvy a také smrtelníky vytvořily velmi spletitou síť příbuzenství. V následujících kapitolách pak bude popsán základní vývoj a také ty nejzajímavější rodinné vztahy řeckých bohů.
V křesťanské představě je boží rodina semknutá a omezená skupina, počtem srovnatelná s novodobou nukleární rodinou, nesrovnatelná ale pochopitelně svým významem a podstatou. V islámu a judaismu něco podobného neexistuje vůbec. Kdybychom chtěli najít srovnání pro boží rodinu v pantheonu starověkého Řecka, museli bychom se asi vrátit hlouběji do historie, kdy rodina znamenala rozsáhlé rodové seskupení a příbuzní byli tedy téměř všichni.
Řecká božstva, jakožto antropomorfní bytosti, mají nejen lidskou podobu, ale také přebírají lidské chování, zvyky, vlastnosti a životní situace. Uzavírání manželství, vytváření partnerství a plození dětí jsou jedněmi z nich. Řecká mytologie, z níž se nám dochovalo množství příběhů a legend, nám to bohatě dokládá.
Počátky bohů
Spojování do párů a plození je v řecké mytologii takřka prvotním momentem, hned po chaosu. Už první bohové se spojili, aby vytvořili svět. Z chaosu vzniklá Gaia, představující zemi zplodila s Úranem, tedy nebesy, další generaci nadpřirozených bytostí – tak zvaných Titánů. Těch bylo celkem dvanáct – šest mužských a šest ženských bytostí: Ókeanos, Koios, Kríos, Hyperíón, Íapetos, Kronos a Theia, Rheia, Mnémosyné, Foibé, Themis a Téthys. Tito Titáni se pak vedeni Kronem vzbouřili proti Uranovi a porazili ho. Tak se stali vládci světa a jejich vládcem byl Kronos.
Tito Titáni, všichni ovšem sourozenci, pak dali vzniknout další generaci bohů. Ze svazku mezi Hyperiónem a Theiou vzešla tři božstva spojená s nebeskými tělesy – Hélios (bůh slunce), Seléné (bohyně měsíce) a Éos(bohyně červánků). Koios s Foibé zplodili Létó a Titán Iapetos byl otcem Prométhea, Epiméthea, Atlanta a Menoitia. Kríos pak měl syna Astraia. Ókeanos s Thétyí zplodili dokonce tři tisíce synů a tři tisíce dcer a k tomu ještě řeky. Jejich potomci jsou považováni za druhou generaci Titánů.
Ta nejdůležitější z řeckých božstev ale byla zplozena vládnoucí dvojicí na nebesích. Kronos se svou sestrou a manželkou Rheiou zplodili šest potomků. Kronos ale z obavy, že by některé z jeho děti mohlo udělat jemu to, co udělal on svému otci, všechny své čerstvě narozené děti spolkl. Rheia ho oklamala až s posledním synem Diem, kterého ukryla. Zeus pak skutečně svého otce svrhl a osvobodil své sourozence z jeho břicha. On a jeho sourozenci pak vytvořili jádro řeckého pantheonu, které se na nebesích již udrželo.
Až do této doby byly svazky mezi bohy relativně uspořádané. Bohové tvořili páry, které spolu většinou monogamně plodili potomky. V této generaci už ale byl pantheon natolik rozmnožen, že byl výběr partnerů mnohem bohatší. Navíc tato poslední božstva byla již natolik antropomorfní, že jim nebyla cizí nevěra, podvod, ani lest, čímž vynikal zejména nejvyšší bůh Zeus.
Nejvyšší božstva
Nejznámějším „svůdníkem“ v řecké mytologii je nejvyšší bůh Zeus. Ten sice žil ve svazku s Hérou, svou sestrou, ale věrnost nebyla jednou z jeho ctností. Plodil potomky jak s Titánkami, jinými bohyněmi, smrtelnicemi a dokonce dal život Athéně, kterou ovšem zplodil sám.[1] Héra pak na oplátku proslula svou žárlivostí a pronásledovala krutými tresty Diovy milenky. Sama měla s Diem pouze tři děti, kterými byli Árés (bůh války), Héfaistost (bůh ohně),[2] a dcera Hébé.
Několik dětí zplodil s nejbližšími příbuznými. Titánky Themis a Mnémosyné byly jeho tetami, Deméter jeho sestrou a Létó sestřenicí. Themis byla matkou moir, které byly bohyněmi osudu, a hór, které byly bohyněmi ročních období. Mnémosyné pak zplodila devět múz, patronek umění. Deméter pak byla matkou Persefony, jejíž osud je spojený s ročním cyklem a váže se k ní mýtus o každoročním scházení do podsvětí za jejím manželem Hádem. Létó Diovi porodila dvojčata Apollóna (boha slunce) a Artemis (bohyni lovu).
Čerstvou krev do řecké rodiny bohů přinesly smrtelné ženy. Většinou se jednalo o dcery nebo manželky králů. Jejich potomci se narodili většinou také jako smrtelní, božský původ jim ale propůjčoval výjimečné vlastnosti. Tak Zeus zplodil Hérakla s Alkméné, manželkou týrinthského krále Amfitryóna. Kuriózní bylo i to, že se syn Dia narodil ve stejnou dobu, jako syn jejího zákonitého manžela. Ke svedení Danaé, argejské princezny, použil Zeus originální převtělení ve zlatý déšť a ta pak porodila Persea, pokořitele Medúzy. Lédu, manželku spartského vladaře Tyndarea, svedl převtělený v labuť, což mu konečně přineslo úspěch a také dvě děti – Polydeuka a krásnou Helenu. Třetí proměnou, která mu přinesla potomky bylo převtělení v býka, který unesl krásnou Európé, matku tří Diových synů, z nichž nejznámější je Mínos, král Kréty. Svou milenku Semelé dokonce zabil, když s ním byla těhotná. Dionýsa ale donosil sám Zeus a učinil z něj boha vína. Jediná, která unikla jeho touze byla nymfa Thetis, a to díky věštbě, že její syn bude lepší než jeho otec.[3] Proto si musela vzít smrtelníka a jejím synem se později stal Achilles.
Pozadu nezůstal ani Diův bratr Poseidon, vládce moří. Ačkoli byl ženatý s nymfou Amfitrité, milostná dobrodružství ho lákala stejně jako jeho mocnějšího bratra. Jeho žena mu porodila syna Tritóna a dceru Rhodu. Jeho potomky nebyli jen lidé. S nereidou Thósou zplodil kyklopa Polyféma a byl také otcem Charybdy, jejíž matkou byla Poseidonova babička Gaia. Ze známých hrdinů byl jeho synem údajně Théseus a Eufémos, který dokázal chodit po vodě. Poseidon se pro zajímavost neštítil domoci se svého ani násilím. To se stalo na příklad v případě Kaenis, kterou znásilnil, a která jím pak byla na svou žádost proměněna v muže.[4]
Hádés, podsvětní bůh a poslední z bratrů, za svými sourozenci zaostával. Jediným jeho výstřelkem byl únos Persefony, své vlastní neteře, do své říše. Ačkoli ji získal se svolením Dia, její matka Deméter po ní tolik truchlila, že ji musel vždy na půl roku nechat odejít.
Co se týče ženských bohyň, je třeba ještě zmínit Hestii, bohyni domácího krbu, která byla věčnou pannou a do bohatosti rodinného spletence nepřispěla žádnými. Její sestra Deméter pak porodila potomky nejen svému bratrovi, ale i Diovu synovi Íasiónovi.
Diovi potomci
Mezi hlavní olympská božstva se dostali i někteří z Diových božských potomků. „Novou krev“ přinesla pouze Afrodíté zrozená z mořské pěny, která s nimi byla v nejasném příbuzenském vztahu.[5] Oproti tomu se Diovy dcery Artemis (bohyně lovu) a Athéna, zrozená z Diovy hlavy, rozhodly zůstat pannami, čímž zúžily výběr partnerek svým mužským příbuzným.
Árés nejvíce božských potomků získal prostřednictvím Afrodíty, která byla ale manželkou jeho bratra Héfaista. Synové Fobos a Deimos (strach a hrůza) ho doprovázeli na bitevní pole. Syn Erós byl podobný spíše matce, protože byl bohem lásky. Jejich čtvrtým potomkem byla dcera Harmonia, později provdaná za thébského krále Kadma. Jejím dětem nebyly příbuzenské vztahy s bohy nic platné – Harmoniina babička Héra jí zabila dvě dcery. V římské mytologii je otcem zakladatelů Říma, Romula a Rema, jejichž matku si vzal násilím. S nymfou Otrerou pak zplodil slavnou královnu Amazonek Penthesileu.
Jeho nevlastní bratr Hermés (posel bohů) byl zřejmě otcem Pana a také mýtického zloděje Autolyka. Se záletnou Afroditou pak měli Hermafrodita, který splynul s nymfou Salmacis v oboupohlavní bytost. Od smrtelné Hersé pak měl syna Kefala.
Héfaistos (bůh kovářství) žil v ne příliš šťastném svazku s Afrodíté. Protože byl chromý, neuspěl ani u Athény. Místo ní ale omylem oplodnil svou vlastní prababičku Gaiu, která pak porodila Erichthonia.
Dalším z Diových synů byl Apollón. Ten, stejně jako většina jeho mužských příbuzných, byl přelétavý a toužil po bohyních i ženách. Jeho synem byl slavný Orfeus, syn múzy Kalliopé. Svou milenku Koronis nechal zabít, když čekala Asklépia, protože se zamilovala do jiného.
Dionýsos (bůh vína) získal za manželku krétskou princeznu Ariadné. Na rozdíl od svých nevlastních bratrů nebyl tak plodný a svou manželku podváděl pouze příležitostně, například s Afrodíté.
Mezi potomky nejvyššího páru je také počítána Hébé, číšnice bohů. Ta se stala manželkou Herakla, čímž rozšířila božskou rodovou linii o potomky dalšího z hrdinů antických bájí.
Závěr
Pokud se tedy podíváme zpět, byť jen na kusý výčet těch nejznámějších postav řecké mytologie, můžeme vyvodit několik závěrů. Až po generaci Titánů vidíme relativní řád v rodinných vztazích. Existují zde čtyři stabilní páry, plodící spolu větší či menší množství potomků. Čtyři další postavy jsou pak nepárové, přičemž mužští zástupci Iapetos a Kríos plodí potomky s partnerkami z jiného okruhu. Pokud pomineme vysoký počet dětí Ókeana a Thétye, až do této chvíle by nebylo těžké vypracovat genealogický strom.
S nástupem Dia a jeho sourozenců do popředí se nám rodinné vztahy silně proplétají a začínají být nepřehledné. Původní ustálená a nejčastější forma svazků mezi sourozeneckými páry sice přetrvává, ale tvoří pouze základ. Se zvětšením počtu rodinných příslušníků je zde možnost svazků se sestřenicemi, tetami, babičkami, neteřemi a dokonce i prababičkami. V tomto momentě se každé pokusy o grafické zaznamenání rodinných vztahů zhroutí nebo se změní v chaos. Na několika názorných příkladech si můžeme doložit tuto spletitost.
Mytologický hrdina Aeneás byl synem Afrodíté a smrtelného muže. Sám původ Afrodíté je nejasný a existují různé verze vykládající její zrod. Vyhneme-li se tedy zkoumání Aeneova původu, je zcela evidentní, že ač byl synem smrtelníka, jeho nevlastním otcem byl bůh Héfaistos a jeho nevlastními bratry všichni Afrodítini potomci, které porodila různým otcům.
U Diových potomků jsou rodinné vztahy ještě komplikovanější. Persefoné byla jeho dcerou a zároveň neteří, protože ji zplodil se svou sestrou, to samé platí o jeho manželských potomcích s bohyní Hérou. Héraklés, Perseus a Mínos byli nevlastními bratry, protože byli všichni syny Diovými, ale jejich matkami byly tři různé ženy. Všichni tři byli také nevlastními bratry již zmíněné Persefoné a také jejími bratranci. Byli také nevlastními sourozenci všech Diových božských dětí. Héra, která Diovy nemanželské děti často pronásledovala pak byla zcela logicky jejich macechou.
Poseidon obohatil božskou rodinu o několik obrů a příšer. To tedy znamená, že například Héraklés byl bratrancem Charybdy. Tak blízké příbuzenství s mořskou stvůrou mu ale nijak nepomohlo, když kolem ní chtěl proplout s lodí plnou dobytka.[6]
Deméter měla děti s Diem, ale i Diovým synem, čímž se nám opět rozevírá generační propast mezi potomky jedné bohyně. To ovšem nemění nic na tom, že pravděpodobně nejobtížněji zařaditelným jedincem by byl syn Héfaista a jeho vlastní prababičky. Jeho vztahy vůči ostatním členům rodu by byly natolik matoucí, že se zde jejich výčet neobjeví.
Na závěr by se tedy dalo říci, že řecká božská rodina je velmi komplikovaná, ale z genealogického hlediska se jedná o velmi zajímavý a působivý předmět zkoumání.
Seznam literatury
BURN, LUCILLA: Řecké mýty. Praha, Lidové noviny (1999), 1. vydání, 120 str., ISBN 80-7106-220-0
DOMMERMUTH – GUDRICH, GEROLD: Nejznámější mýty. Praha, Slovart (2004), 1. Vydání, 312 str., ISBN 80-7209-479-X
GRAVES, ROBERT: Řecké mýty (I.). Praha, Odeon (1982), 1. Vydání, 396 str.
HRYCH, ERVÍN: Velká kniha bohů a bájných hrdinů. Praha, Regia (2000), 1. Vydání, 663 str., ISBN 80-902484-9-7
MORFORD, MARK. LENARDON, ROBERT: Classical Mythology. New York, Longman (1985), 3. Vydání, 576 str., ISBN 0-582-28541-0
http://edweb.sdsu.edu/people/bdodge/scaffold/GG/olympian.html#Zeus
http://www.pantheon.org/areas/mythology/europe/greek/articles.html
http://www.ancientlibrary.com/smith-bio/
http://www.dodekatheon.info/
[1] Podle Homéra, viz. ZAMAROVSKÝ, VOJTĚCH: Bohové a hrdinové antických bájí, str. 72
[2] Podle některých pramenů ho zplodila sama, bez Diovy asistence.
[3] ZAMAROVSKÝ, VOJTĚCH: Bohové a hrdinové antických bájí, str. 420
[4] MORFORD, MARK. LENARDON, ROBERT: Classical Mythology, str. 445
[5] V různých verzích jsou jako její otcové uváděni různí bozi – Zeus a Úranos.
[6] MORFORD, MARK. LENARDON, ROBERT: Classical Mythology, str. 105