Když narkomafie ovládne stát
Sobota, 01 Srpen 2009 10:57 Miroslav Suja
Mexický prezident Felipe Calderón svým tvrdým postupem vůči mocné narkomafii napáchal zatím více škody než užitku, otázkou ale je, jestli někdo zná lepší recept.
Mexická narkomafie už desítky let kontroluje stovky komunit, působí v odlehlých oblastech, ale i v důležitých velkoměstech, a s rostoucím vlivem rostou i její ambice. Má na to peníze, lidi i zbraně. Ekonomická síla mexické narkomafie je neoddiskutovatelná. Každý rok propere desítky miliard dolarů pocházejících z pašování a prodeje drog do USA a například šéf drogového kartelu Sinaloa Joaquín „El Chapo" Guzmán patří podle magazínu Forbes s majetkem v hodnotě miliardy dolarů mezi nejbohatší lidi na světě.
Peníze ale mafii nestačí, protože ve hře je moc, zvláště pak ta politická, byť by se možná dalo říct spíš narkopolitická. Nabytí politické moci stojí mnoho peněz, a proto se mexičtí politici už desítky let zcela běžně s narkobarony„přátelili", za což jim výměnou vytvářeli podmínky k více méně klidnému životu. Co je však příčinou vzniku tohoto zvláštního soužití mezi pašováním, drogami, korupcí, násilím a politikou?
Jsou to Spojené státy americké s největší spotřebou narkotik všeho druhu na světě. A uznávají to i nejvyšší představitelé USA. Málokdy lze s výrokem vysokého úředníka washingtonské administrativy souhlasit tak, jako v případě ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonové, která připustila, že za nynější drogovou válku mezi vládou a mafiemi v Mexiku mohou USA. „Velmi dobře víme, že pašeráci drog jsou motivováni poptávkou ve Spojených státech a že jsou vyzbrojeni z dodávek zbraní z USA," prohlásila letos v březnu.
Počátky „symbiotického vztahu" narkomafie a politiků v Mexiku a vazby na USA lze přitom vysledovat do doby druhé světové války, během níž se do Spojených států prudce snížily dodávky opiátů z Turecka a Dálného východu. Používaly se tehdy hlavně ve vojenských nemocnicích ke zmírnění utrpení zraněných vojáků, a tak vlády USA a Mexika uzavřely tajnou dohodu o rozšíření pěstování rostlin potřebných k výrobě opiátů na úpatích pohoří Sierry Madre. Do Mexika pak neoficiálně odjeli instruktoři, kteří učili mexické zemědělce sít mák, s nímž do těchto zapomenutých oblastí přišla i zrádná prosperita. Po válce byla dohoda mezi USA a Mexikem zrušena, nicméně infrastruktura pěstování a výroby narkotik zůstala.
Tvrdá akce i reakce
Narkomafie v Mexiku zaznamenala výrazný vzestup v letech 2000 až 2006 za vlády prezidenta Vicente Foxe, jehož nečinnost jí umožnila politicky a mocensky zcela ovládnout rozsáhlé oblasti včetně velkých měst a hospodářských center. Mexická narkomafie už otevřeně financuje volební kampaně politiků ze všech stran a představu o jejích chapadlech nabízí například loňské uvěznění deseti starostů a 19 vysokých úředníků vlády státu Michoacán.
Obviňování z napojení na mafii mezi hlavními politickými stranami, zvláště pak mezi Stranou národní akce (PAN) současného prezidenta Felipeho Calderóna, Revoluční institucionální stranou (PRI) a Stranou demokratické revoluce (PRD), je už běžným koloritem volebního boje v Mexiku. Na druhou stranu je pravda, že se narkomafie snaží proniknout do všech politických stran a financovat jejich kandidáty, protože narkobyznys, ostatně tak jako každý jiný byznys, je apolitický. Jde mu jen o znovunastolení vzájemného souladu, který vytváří dobré podmínky pro „obchod".
Tento gordický uzel se rozhodl rozetnout prezident Calderón, který však, zdá se, svým nekompromisním postupem vůči všudypřítomné narkomafii napáchal více škody než užitku. Do boje proti ní nasadil armádu a tvrdě postupuje i proti rodinným příslušníkům členů mafie. Mafie však na teror odpovídá terorem, a to nejen proti příslušníkům armády a policie, ale i proti jejich rodinám. Situace už došla tak daleko, že mafiánští bosové zasílají prostřednictvím inzerátů v médiích a různých televizních pořadů vzkazy prezidentovi, aby svůj postup zmírnil a začal seriózní jednání. Calderón doposud obojí odmítá a v boji proti mafii se opírá i o americké „konzultanty". Situace je ale složitá, neboť mexické mafie mají jinou strukturu než ty americké. Své členy rekrutují už v raném mládí, kdy převážně dětem bez domova nebo z různých ústavů - na rozdíl od vlády - nabízejí novou perspektivu života. Jejich struktura a soudržnost je díky tomu mnohem pevnější a často opravdu připomíná rodiny, a tak rozhodně není náhodou, že se jedna z nejvlivnějších mexických narkomafií jmenuje právě La Familia (Rodina). A důležitým faktem je, že se mafie navíc snaží vytvářet i lepší životní podmínky pro civilní obyvatelstvo regionů, které ovládá, což jí zaručuje nezanedbatelnou podporu mezi lidmi. Felipe Calderónovi se prozatím podařilo jediné - dostat Mexiko do otevřené války jak mezi jednotlivými mafiánskými gangy, tak i mezi pašeráky a vládou, na což nejvíce doplácejí nevinní civilisté. Výrazné zhoršení bezpečnostní situace v zemi společně s prohlubující se ekonomickou krizí, v jejímž rámci se propad HDP pro letošní rok odhaduje na 6,3 procenta, pak byly hlavní příčinou krachu Calderónovy proamerické liberálně konzervativní strany PAN, která při červencových volbách do parlamentu výrazně oslabila. Pozorovatelé se přitom shodují, že dokud bude v Mexiku bída a v sousedních USA hlad po drogách, není možné nad narkomafií zvítězit. Calderón má však ještě tři roky na to, aby veřejnost přesvědčil, že jeho tvrdý postup proti mafii přináší ovoce. Ovšem bez podpory mexického parlamentu, v němž nyní sociálnědemokratická Revoluční institucionální strana hodlá uzavřít koalici se zelenými a získat ústavní většinu, to bude mít o hodně těžší.