V pražské zoo najdete v současné době tři slonice, z nichjž dvě jsou indické a jedna africká. Podobně smíšené skupiny bývaly v zoologických zahradách běžné, v posledních letech se však zoo snaží chovat vždy jen jeden druh. Proč? Prvním důvodem je skutečnost, že slon indický má trochu jiné chování než slon africký. Jestliže se v chovné skupině "indičáků" objeví africký slon (nebo naopak), vždy vnáší do jejich řad určitý neklid. V důsledku pak narušuje ve větší či menší míře atmosféru, která je pro úspěšné rozmnožování slonů nezbytná. Druhým důvodem k oddělenému chovu obou druhů slonů je čistě zdravotní záležitost. Sloni afričtí jsou totiž přenašeči herpes viru, vůči němuž jsou sami do značné míry imunní (jak to u přenašečů bývá). Pro slony indické je však značně nebezpečný, sami proti němu vlastní protilátky nemají. Virus je přenosný výhradně ze slonů afrických na indické. Objevil se poměrně nedávno - lépe řečeno, přišlo se na něj v 90. letech 20. století. Potíže se zřejmě objevovaly už dříve, ale veterinární věda nebyla na takové úrovni, aby dokázala původce diagnostikovat. Jeho následky jsou zhoubné a rizikovou skupinou jsou především mladá zvířata nebo zvířata oslabená stresem či po nemoci. Neprojevuje se nijak dramatricky, ale končí poměrně náhlým úhynem postiženého slona. Z uvedených důvodů bychom se v Praze chtěli zaměřit na chov slonů indických. Pro naši africkou slonici Sabi tedy již delší dobu hledáme vhodné působiště. Naši odborníci se velice pečlivě věnují každé možnosti a osobně ji prověřují. Stejně jako pro člověka je i pro slona podobné stěhování významnou událostí a musíme mít na paměti nejen fyzické podmínky, ale také povahu naší slonice i povahu slonů, mezi které by se měla zařadit. Sábi je totiž dost problematická, neklidná, nervní a nespolehlivá. V současné době jsme již několik nabídek zamítli. Každou další zkoumáme určitě důkladněji, než by kdy napadlo rodiče v případě, že by se jejich děti při stěhování měly dostat mezi nové spolužáky. Dětem totiž ledacos vysvětlíte, ale slonovi dost těžko. Nyní se rýsují tři možnosti. První je v severním Německu, kde právě dokončují adaptaci rozlehlé usedlosti s travnatými pozemky pro vlastní slony africké. Mají jednoho samce a čtyři samice. Se slonicemi cvičí a každé léto s nimi vyrážejí na turné. Hledají proto další slonici (pro cvičení nevhodnou, což je na naši Sabi jako ulité), která by v létě dělala samci společnost. Druhou eventualitou je právě dokončený sloninec ve varšavské zoo, kde budou sestavovat novou skupinu slonů afrických. Konečně třetí působiště se nabízí ve Francii, kde ve skupině uhynula jedna samice, za kterou je potřeba najít náhradu.