Motto dne :
Příroda je stále otevřená kniha a jen v ní opravdu stojí za to číst.
Životopis :
Antoni Gaudí přišel na svět 25. června 1852 jako syn kotláře v severošpanělském městečku Reus. Být synem kovotepce neznamenalo zrovna přepychové dětství a navíc ho ještě od malička trápila nepříjemná nemoc - revmatismus. Tato nemoc mu bránila hrát si s ostatními dětmi venku na hřišti,a tak musel být upoutaný k domu. Antoni se také rád procházel v přírodě, což bylo na tehdejší dobu neobvyklé, a když nemohl chodit ho vozil oslík. Tuto
nemoc měl po celý život.
Když byl Gaudí malý zemřela mu matka a později i bratr a sestra, která zanechala malou dcerku. Antoni se jí ujal a staral se také o svého starého otce. Sám se nikdy neoženil.
Antoni se vyučil otcově řemeslu, jak bylo na tehdejší dobu zvykem, a díky tomu
si vytříbil prostorovou představivost. V roce 1869 odešel do Barcelony
studovat architekturu na universitu Escola Superior d´Arquitectura.
Gaudí nebyl zrovna nejlepším studentem, avšak pro dobré vzdělání v základních
znalostech architektury to stačilo. Za návrh hřbitovního portálu dokonce
dostal známku výtečně. Gaudí byl nadšený pro stavitelství. Jeho
nevýhodou či výhodou byl umíněný charakter. Aby svému konstrukčnímu výkresu
dodal více atmosféry,začal tam kreslit pohřební vůz, který byl
více propracovaný než hřbitov.
V únoru 1878 těsně před ukončením studia Gaudí dostal první malou zakázku
od města Barcelony, a to navrhnout pouliční svítilnu. Byla zhotovena a u tisku i obyvatelstva se setkala se souhlasem. Dne 15. března 1878 dostává Gaudí diplom architekta.
Dne 7. června 1926 byl Gaudího osudový den. Po práci se šel jako každý
den pomodlit do kostela sv. Filipa Neriho, cestou ho zachytila tramvaj a vlekla
ho s sebou. Gaudí padl v bezvědomí na zem. Nikdo ho nepoznal. Ačkoliv
byl v Barceloně slavný, málokdo ho, kdy spatřil. Taxikáři údajně nechtěli chudě
oděného muže odvézt do nemocnice, a tak se těžce zraněného ujali
kolemjdoucí chodci. Odvezli ho do chudinské nemocnice, 10. června
1926 podléhá zraněním a umírá. Je pochován v kryptě svého nedokončeného chrámu.
Gaudího dílo :
Díla ( jeho nejznámější stavby ) : Casa de los Botines, Casa de Bellesguard, Casa Calvet, Güell bodegas, restaurování katedrály v mallorce ( v Gaudího obvyklém stylu ), Casa Batlló, Casa Milà, Colònia Güell.
Sagrada Família
Původním architektem této stavby byl Francesc de Paula Villar. Roku 1882 byl položen základní kámen. Ve stejném roce ještě začala stavba krypty. Villar se brzy rozešel ve
svých názorech s kurátoriem a vzdal se vedení stavby. Bratrstvo ( skupina věřících,jenž potřebovala novou budovu,pro své ,,nové věřící‘‘ ) hledalo vhodného
architekta a roku 1883 pověřili architekta Antonia Gaudího jejím dokončením.
Gaudí na tomto díle pracoval celý svůj život a v posledních letech svého
života se tam i přestěhoval. Sagrada Família ( v otrockém překladu katedrála chudých ) měla
být vybudována výhradně z darů. Ještě roku 1886 si Gaudí myslel,
že ji dostaví za 10 let, pokud ,,našetří‘‘ 360 000 peset ročně. Za první
světové války peněz však moc nebylo,a tak není divu,že Gaudí vzal
,,klobouk" a chodil od domu k domu.
Sagrada Família, symbol novověké Barcelony, zcela jistě patří k nejstarším staveništím na světě. Se stavbou Gaudí započal roku 1882, ani dnes se však, po více než 126 letech, práce nechýlí ke konci. Sbírky na pokračování stavby jsou už barcelonskou tradicí, každoročně se lidé skládají na další dílek této fantastické stavby. Podobně vzniklo i Národní divadlo. Nicméně díky sponzorům a také díky turistům, stavba v posledních letech pokračuje v poměrně rychlém tempu. Všechny peníze, které se vyberou na vstupném, putují do stavebních fondů Sagrady.
Casa Milá – dům rodiny Miláových
Casa Milá neboli La Perera ( tzv. kamenolom ), který je jednoduší než název Casa Batlló.
Činžovní šestipatrový dům Casa Milá postavil Antoni Gaudí pro bohatou rodinu Milá v letech 1906 – 1910. Stal se jeho poslední světskou stavbou,než se začal plně věnovat stavbě Sagrada Família. I dnes je Casa Milá ceněna jako jedna z nejčistších secesních památek. Stavba ohromila natolik,že vzniklo i velké množství karikatur. Dokonce i stavební úřad obvinil Gaudího z porušení zákonů tím,že nechal prý trčet jeden sloup do chodníku a že překročil předepsanou maximální výšku budovy. Zdá se to nesmyslné,avšak v Gaudího dobu nebylo pro dům Casa Milá ještě ten správný čas,zřejmě,ani mi nedokážeme v této době plné všelijakých moderních,postmoderních a futuristických ( stavby budoucnosti např. Tančící dům v Praze ) architektonických druhů staveb, plně docenit krásný výtvor Gaudího,jenž je podle mě, a doufám že, i podle jiných obdivovatelů Gaudího výtvorů hodný světového obdivu.
Vnější fasáda budovy působí jednolitě, jako by byla vyrobena z jednoho kusu. Gaudí na fasádu použil vápenec ( hrubý kámen ) ,který měl původně krémovou barvu,ta se však změnila postupným zašpiněním. Použil jen barvu tohoto přírodního kamene, na rozdíl od ostatních obytných domů, které jsou velmi barevné ( tvoří skoro tzv. Náboženské duhy ). Odtud vznikl také název
V celém komplexu není ani jedna nosná zeď, vše tedy spočívá jen na sloupech a nosnících. Veškerou váhu nesou venkovní a nádvorní zdi spolu s několika sloupy, takže uvnitř mohl Gaudí navrhnout jen lehké, celkem snadno přemístitelné příčky, vymezující obytné prostory rozličných půdorysů. V celém interiéru se nenajde jediná rovná linie.
Další zajímavá věc je,že každá ložnice má průchod do vlastní koupelny,což v dané době nebylo zvykem. Bytový dům Casa Milá byl opravdu velmi moderní a luxusní,měl dokonce první podzemní parkoviště v Barceloně.
V roce 1984 byla tato velkolepá stavba připsána do seznamu Světového dědictví UNESCO.
Tato budova byla do dědictví UNESCA zapsaná díky zvlněné fasádě s velkými póry připomínajícími zvlněnou písčitou pláž vytvořenou vracejícím se vlnobitím nemá v dnešním světě obdoby.
Casa Batlló
Roku 1905 zahájil přestavbu domu Batllóových - Casa Batlló. Na této stavbě jsou sloupy v podobě dlouhých kostí, okna ve tvaru rozevřených tlam, balkóny jako umrlčí
hlavy, profil střechy vypadá jako hřbet pásovce ( pásovec tj. živočišný savec z kmene strunatců ) a fasáda je pokryta mozaikami připomínající rybí šupiny.
Casa Batlló má přístupné první patro, které patřilo majiteli domu, proto je toto patro i nejhonosnější a největší. V dalších patrech jsou soukromé byty, kolem nichž se stoupá schodištěm s úchvatnými kachlíky do podkroví a na střešní terasu, jenž je osvětleno světlem.
Na tomto domě Gaudí dovedl k vrcholu své tvarosloví organické architektury, kde téměř každý prvek napodobuje nějaký organismus a součást živé přírody.
Park Güell
Güellův park se nachází v kopci poměrně daleko severně od centra. Nejbližší stanice metra je asi Vallcarca ( linie č.3 v Barcelonském metru ) a vstup do parku je zdarma. Po parku jsou rozesety drobné Gaudího stavby, barevné a originální pohádkové domečky. Hlavním prostorem parku jsou pak schody od hlavní brány s ještěrem chrlícím vodu, jenž tyto schody uzavírá, kolonáda se sloupy připomínající tvar kmenů stromu a hlavní vyhlídka s linií sedátek vykládaných keramickými mosaikami roztodivných vzorů a barev.
Názor :
Řekl bych,že Gaudí byl velkým přínosem nejen pro architekturu a Španělsko,ale i pro celý svět. Jeho přínos spočívá v originalitě, která jasně vybočuje ze stereotypu dnešního uspěchaného světa. Velice se mi líbí Gaudího neobyčejný styl,hlavně proto,že je to velice neobvyklé na jeho dobu. Podle mě tkví Gaudího úspěch především v jeho originalitě.
O čistotu stylu Gaudímu nejspíš nikdy nešlo. Nikdy přesně nenapodoboval, spíše
se inspiroval různými druhy staveb z minulosti - gotickými,islámskými a románskými typy staveb.
Z Art nouveautu přejímá křivky a malebnost, vzdaluje se mu však svou
fantastickou ,,obrazotvorností‘‘,nejspíše touhou zpřetrhat všechny vazby s původními tradicemi,slibnou snahou připomenout formy z minulosti a současně je popírat svými nečekanými variacemi proporcí,rytmu a dekoru. Tohoto stylu použil např. ve svém světoznámém díle Casa Milá.
Internetová literatura :
http://www.casabatello.es
http://www.fundaciocaixacatalunya.org
http://www.sagradafamilia.org/
http//www.zivotopisy.cz
http://www.gaudiclub.com/
Použitá literatura :
· Zerbst,Rainer - Antoni Gaudí,Vydadvatelství Slovart,1985,Bratislava
· Haas,Felix - Gaudí,Vydavatelství Odeon,1971,Praha
· Architektura 20. století, Státní pedagogické nakladatelství,1978,Praha
· Pijon José - Dějiny umění 9,Vydavatelství Odeon,1991,Praha
· Groslier,Bernardo Philip - Světové Dějiny umění,Nakladatelství Cesty,
1996,Praha
· Crippaová,Maria Antoinetta - Od přírody k architektuře,Albatros,2004,Praha
· Kňourková,Jitka – Antoni Gaudí,2005,Slovart ISBN 80-7209-674-5
nech toho - vime ze jsi vlada
(stary-mlady-znamy-neznamy, 2. 9. 2008 18:39)