Komentář 3J 10.9.2008
13.Den
Hlídka ospale mžourala do raního šera a snažila se vzbudit dojem, že pečlivě hlídá. Před chvilkou krajinu pohltila mrazivá mlha, takže nebylo divu, že se strážný nemohl dočkat střídání. Ale jeho kolegovi z oddílu se na vysokou věž vůbec nechtělo.
"Kde je, ta kůže líná? " bylo možno zaslechnout mezi drkotáním zubů a cinkáním mírně zrezivělé zbroje. Pak to již strážný nevydržel a sešel dolů z věže. Vešel do kasáren a poslepu našel lůžko svého kolegy.
"Co tu doprdele ještě hnípeš! Máš bejt dávno na věži!" probudil jej důraznám šepotem a kopancem pevné, kožené boty.
"A co ty děláš tady! Máš hlídat!"
"Už ne, teď hlídáš ty! Tak padej" popoháněl svého kolegu unavený strážný.
Ten, tiše nadávaje pod vousy, otevřel dveře a pohlédl do mlhy, zkrz kterou neviděl vůbec nic.
"Stejnak houby uvidim, tak co bych lezl na tu zatracenou věž" nadával, ale stejně jeho kroky směřovaly k bráně. Kdo ho zabil, to již nezjistil, poslední věc kterou uviděl byl šíp trčící mu z hrudi.
Z mlhy nehlučně vystoupila vysoká postava. Pootočila hlavou a upřela své prázdné důlky na dveře kasáren. Pak zahlédla někoho jiného, jak vychází ze vzdálené budovy- mladá děvečka šla pro vodu na raní očistu pro nemocné. Kostlivci mlha problémy nedělala. Svist. Pád těla na zem, rozbíjející se džbán. Kolem kostry proběhne démon a spolu se svými bratry vpadne do dvěří kasáren. Chvíli se tam ozívá jen svist mečů. Pak několik výkřiků. A jako poslední se ozvou zvuky krátkého boje a pak z dvěří vystřelí strážný, který se před chvílí vrátil z hlídky. Zde ho najde neomylný šíp a ukončí tak jeho trápení- jeden z démonů mu usekl ruku se zbraní. Poté již vše byla otázka několika minut- démoni vpadli do baráků, pozabíjeli vše živé a hned vpadli do dalšího. Jejich řádění utl vítr- rozfoukal mlhu a jasné sluneční světlo spálilo nemrtvou jednotku na popel.
Z vesnice přežilo jen pár lidí. Všichni bědovali nad pozabíjenými druhy a nevěděli co teď.
"Musíme je pohřbít, nemohou zůstat nepohřbeni" prohlásil kněz.
A pak se pomstíme" dodal jeden z přeživších mladíků. Z celé vesnice, která čítala na 300 lidí, zbylo jen 8 usedlíků. Kněz, mladá dívenka jež se schovala ve spíži, dva staří kmetové, manželé. A jejich čtyři synové.
Během kopání hrobů plánovali v duchu jak se s nemrtvími vypořádaji, spřádali krvavou pomstu. Po několika dnech kněz odříkal poslední slova pohřebního rituálu a všichni sklopili hlavu aby vzdali hold mrtvým. Svist, svist, svist, svist, svist, svist, svist. Všichni kromě kněze se ani nestačili podívat na šípi trčící jim z hrudi a padli mrtví k zemi. Po sluncem zalité zemi ke knězi kráčel vysoký nekromancer. Došel ke knězi, podíval se na čerstvé hroby, i na ty staré a prohlásil:
"Á, děkuji za vytvořní těchto krásných příbytků, nebojte se , využijeme je" a usmál se. Při tom úsměvu knězi ztuhla v žilách krev a když viděl, jak nekromancer povolává z hrobů jeho přátele, tak zkameněl. Doslova.
"Hmm, nikdy mě nenapadlo, že budu mít nad barákem sochu, ale neni to špatnej nápad..."
A od té doby lidé stavějí k hrobům náhrobky- myslí si, že pak se tam nekromant neusídlí. Pletou se, nekromanti mají taková sídla raději.
Celý den jsem přemýšlel, co sem odpoledne napíšu a po shlédnutí ligáče mě napadl tento příběh:) Snad se Vám líbil. A proč jsem se s tím tak trápil? Protože Lamky již skoro vyhráli- již mají kult i s dostatkem zemí, nejsilnější SK, takže Slunik nám již za chvíli bude zahřívat Dark Elfův trůn. Ale ne moc dlouho- pak začne nová liga a možná se zde oběví někdo, kdo Bude s Lamkami bojovat a bude se mu i dařit:) A to pak můžu těžko psát něco užitečného, tak jste se snad pobavili:)
Tím se s Vámi loučím,
Anarchysoldier