Skrze temnotu
...Shikowa... Město zašlé slávy, nyní plné odpadků a lidí s pochybnou minulostí i budoucností...
Kráčel tudy s kamennou tváří, nevyjadřující jediný pocit ani myšlenku, která by mu vířila hlavou. Přesto však neustále přemýšlel nad otázkami, na které potřeboval odpověď. A tak si opět přehrál v paměti jeho včerejší rozhovor s otcem.
Kráčel dlouhou tmavou chodbou a zvuk jeho tichých kroků se odrážel od stěn zobrazující výjevy bojů z minulosti. Vždy, když tudy procházel, vzpomínal na války, kterých byl součástí. Války, jež trvaly desetiletí, pro démona tak krátký čas, a kropily zem krví nepřátel. Tam kdysi stál po boku přítele a proléval krev mužů i žen. Válka démonů a lidí. Válka bratrů.
Na konci chodby prošel širokým podchodem, zastavil se a vyčkával, až za ním sluha zavře dveře. Poté se rozhlédl po místnosti. Všiml si pohodlného křesla, došel k němu a posadil se. Často takto sedával a promlouval s otcem o nejisté budoucnosti jejich země. Jenže během válek se vše změnilo a kdysi úrodná zem se stala pustou krajinou. Ale ani tehdy jeho otec svou zem neopustil. A ani on neměl.
Jeho myšlenky přerušil zvuk kroků. Postavil se a pohlédl na přicházejícího...
,, Sai!" zvolá démon s vysokou postavou a stříbrnými vlasy. ,, Vítej zpět ve své zemi, synu. Jak je to už dlouho, co jsi odtud odešel?" zeptá se a pohlédne na muže před sebou. Je mi podobný - pomyslí si – jen ty oči a vlasy má po matce. Šedé oči – barva oceli – a dlouhé černé vlasy, které mu dávají zdání divokosti a nespoutanosti. Jako plamen nezkrotného ohně.
,, Nebyl jsem tu od smrti matky. Je to už 25 let." Odpoví tichým a nevýrazným hlasem. Chtěl se té noční můry zbavit, ale nikdy to nedokázal. Nemohl zapomenout.
,, Stále si to vyčítáš? Nemohl jsi za to, že..."
,, Měl jsem ji chránit a místo toho jsem nic neudělal. Porušil jsem slib a zradil ji. NIKDY si to nepřestanu vyčítat!" vykřikne a přejde k oknu.
,, Udělal jsi, co se dalo. Už to nikdo nezmění, Sai." řekne a pátravě se na něj podívá.
Věděl o jeho nočních můrách i o tom, že se smrtí Naite zemřela i část jeho syna. Jeho srdce zchladlo a ztvrdlo. Odešel, aby zapomněl. Občas k němu přicházely zprávy o stínu, který vyvražďuje rodiny či celé vesnice. Nechtěl vědět, co se stalo z jeho syna. Tušil jen, že už nikdy nebude jako dřív. Ale přesto doufal.
,, Ne, ale nemá cenu o tom mluvit. Ne teď. Proč jsi mě volal? Slyšel jsem, že jsi kvůli tomu zburcoval polovinu země, jen abys mě našel." řekne opět chladně a beze stopy citu.
,, Dobrá. Před dvěma dny někdo zavraždil vůdce jižních zemí a vypálil jeho sídlo. Nikdo nezůstal naživu. Sluhové, strážci, lid, všichni byli do jednoho zabiti. Našli se jen spálené pozůstatky těl a trosky paláce."
Na chvíli zmlkne, aby se napil vína, které jim sluha donesl. Když dopije, chce pokračovat, ale Sai ho přeruší.
,, Otče, proč jsi se mnou chtěl mluvit? Nemyslím si, že by jsi mě zavolal jen proto, abys mi vyprávěl o tom nočním incidentu. Proč rovnou nepřejdeš k věci?" řekne se zjevnou netrpělivostí.
Muž, překvapen tak ostrým tónem i otázkou, se postaví a přejde k postavě u okna.
,, Dairen měl dvě děti. První poslal před několika lety do školy na výcvik, aby jednou mohlo zaujmout jeho místo. Druhé díte ale schoval doma. Domnívám se, že jej učil on sám. Nevím proč, ale zřejmě jej chtěl chránit. Jenže, když jsem nechal prohledat trosky a těla, ani jedno neodpovídalo pozůstatkům dospívajícího dítěte. Je tu tedy naděje, že přežil. Jako jediný." tiše si povzdychne.
,, Chceš po mně, abych ho našel? ,, Démon přikývne. ,, Dobrá. Mám jen jedinou otázku. Proč?"
,, Protože není obyčejná. Dokázala zabít z milosti vlastního otce. Proto chci, abys ji našel a ochránil. Protože nikdo by nedokázal zabít někoho, kdo byl celým jeho světem." řekne a pohlédne na syna.
,,Ona? Jak to myslíš? Chceš říct, že je to žena?''
,, Dívka. Téměř dospělá, velmi silná a právě teď velmi vystrašená...''
Démon se odvrátí. Po chvíli rozmýšlení se obrátí zpět k otci a tiše pronese. ,,Udělám to. Ale mám podmínku. Pokud budu nucen odstranit ji, tak ji zabiji. A nikdo mi v tom nezabrání. Souhlasíš?"
,, Souhlasím, pokud nastane takováto chvíle, pak ji budu chránit já. Ale buď opatrný''
,, Umím se o sebe postarat. A podruhé už stejnou chybu neudělám." odpoví se smutným úsměvem.
,, Nikdy jsem nechtěl, aby se to stalo. Ale válku nedokážeš zastavit. Když jsi odešel, věděl jsem, že se změníš. Ale vždy jsi byl mým synem a vždy budeš, Sai. Ochraň to dítě, prosím. Nezaslouží si trpět. Ztratila vše, co bylo jejím světem. Nech ji žít proto, aby pomstila smrt rodičů a našla nový život. Trpěla už dost. My všichni." řekne démon a smutně se podívá na portrét ženy v černém.
,, Jak jsem řekl, nikdy nedělám stejnou chybu dvakrát." odpoví a s těmito slovy odchází.
,, Snad najdeš to, co hledáš. Hlavně, ať je to ona. Tvůj osud je teď v jejích rukou... Sbohem, Sai. " zašeptá a dveře, jimiž prošel démon, se zavřou.
Muž, procházející kolem oprýskaných domů, vešel do tmavé uličky, tam se zastavil a rozprostřel svou sílu po okolí. Po chvíli hledání, konečně našel to, co hledal. Narazil na bytost se silou démona i člověka. Otočil hlavou směrem k cíli a vydal se za ním.
Dojde až k okraji města k malému polorozpadlému domku. Ví, že tam někdo je. Pro jistotu vytáhne dýku s jílcem ozdobeným dračí hlavou a tiše vstoupí do budovy.
Dům byl v minulosti obětí požáru, protože zdi i trámy byly zčernalé a zuhelnatělé.
Pokud tady někdo je, pak se opravdu dobře skrývá, pomyslí si démon. Sai měl pocit, jako by síla, která vychází z prázdnoty, byla všude kolem něj, jako by jej obklopovala a dusila ve svém sevření. Ale pod tou prázdnotou byl hluboký smutek a utrpení. Tyto pocity ho na malou chvíli ochromily, protože síla s jakou útočily na démonovu duši, byla nezměrná. Když po chvíli tyto pocity ovládl, rozhodl se pátrat po jejich tvůrci.
Našel jej v pokoji, jež nebyl zničený jako ty ostatní, v koutě pod zčernalým trámem. Podle síly by tuto bytost odhadoval na démona, ale podle pocitů, jež ho obklopovaly jako temný stín, věděl, že v sobě má i něco lidského.
,, Tak jsem tě našel." řekl do ticha démon. Udělal krok, aby si mohl polodémona lépe prohlédnout. Najednou postava ve stínu zvedla hlavu a upřela na muže smutný pohled plný bolesti a utrpení. Démon se zastavil a nechal se pohltit očima dívky. Byl okouzlen její krásnou tváří a smutným očima. Byla jako zobrazení všudypřítomné prázdnoty.
Když se mu podařilo svůj zrak odtrhnout od temně modrých očí a překonal bariéru pocitů, přešel k postavě, krčící se v rohu, a vzal její hlavu do dlaní. Podívala se na něj prázdným pohledem a poté upadla do hlubokého spánku, ukolébána šedýma očima anděla. Démon vztáhne ruku přejede po jemných rysech tváře polodémonky. Zastaví se u jejích spánků, zavře oči a tiše prochází jejími myšlenkami. Když je opět otevře, jeho tvář zesmutní.
,, Postarám se o tebe. Nezasloužíš si trpět. Přijde čas, kdy se pomstíš. My oba. Slibuji." zašeptá jí do vlasů. Schová dýku, kterou předtím položil a skloní se k dívce.
Dvě postavy splynou v jednu. Démon vezme dívku do náručí, otočí se a pomalu odchází. Dva osudy se tak spojily v jeden.