Česká poezie 2.poloviny 19. století
Česká poezie 2.poloviny 19. století
Česká poezie přelomu 19. a 20. století
Rozvoj průmyslu v českých zemích s sebou na sklonu století přináší migraci obyvatel do měst. Česká společnost konce 19. století prochází řadou přeměn. Do uměleckého života vstupuje nová generace, ovlivněná moderními proudy (dochází k rozchodu mladých spisovatelů se starší generací).
Impresionismus – umělecký směr vzniklý ve francouzském malířství v 70. letech 19. století.Usiloval o zachycení okamžitých smyslových vjemů, dojmů a pocitů. Nekorigoval předchozí zkušeností ani rozumovu úvahou. Pojmenování odvozeno z názvu Monetova obrazu Impresion soleil levant – Dojem, východ slunce. Projevil se v inscenacích básnických a lyrických her, působil na diváky vytvářením poetických nálad a optických dojmů. (J. Kvapil, F. Šrámek)
Symbolismus – rozvinul básnickou obraznost a kladl důraz na hudebnost poezie, do poezie uvedl volný verš. Symbolismus usiloval o vyjádření emocí a duchovních představ a prožitků pomocí symbolů. Skutečnost vnějšího světa byla chápána jako látka rpo výtvarné podobenství vnitřního smyslu (Otokar Březina).
Dekadence – úpadek, myšlenkový a umělecký směr, vycházející z filozofie Schopenhauera a Nietzscheho. Centrem dekadence se stala Paříž. Svou dobu považovali dekadenti za úpadkovou, obraceli se do minulosti a lidské psychiky. (K. Hlaváček)
Expresionismus – evropský umělecký směr, vyvíjel se jako protiklad naturalismu a impresionismu. Je zaměřen na vyjádření individuálních prožitků. Velkým impulsem k rozvoji expresionismu byla deziluze 1. světové války a sociální konflikty. V Čechách brněnská literární skupina s časopisem Host (L. Blatný, F. Götz)
Civilismus – umělecký proud počátku 20. století, zdůrazňující střízlivý vztah k životu a víru v pozitivní vliv moderní technické civilizace na člověka a společnost (W. Whitman, S. K. Neumann)
Vitalismus – směr v české literatuře, reakce na válku, vyjádření radosti z nejprostějších maličkostí, z pouhé existence, jednoduchost, prostý a srozumitelný obraz (F. Šrámek), rozvoj po první světové válce. Radost z míru.
Česká moderna
Založení v roce 1895. Sdružení mladých umělců, které měly spojovat společné umělecké názory. Jejich vytoupením byl Manifest České moderny, který se zabýval otázkami uměleckými, politickými i sociálními. Pro kulturu vyhlašuje požadavek umělecké individuality. Z významných tvůrců podepsali: A. Sova, O. Březina, V. Mrštík, J. S. Machar, F. X. Šalda. Sdružení spisovatelů bylo velmi volné, šlo o autory různého uměleckého zaměření a názorové orientace. Chtěli být jiní než Ruchovci a Lumírovci.
Josef Svatopluk Machar (1864 – 1942)
Básník ovlivněn realismem. Pocházel z Kolína, studoval v Praze, působil jako úředník ve Vídni. Po vzniku samostatného Československa vykonával funkci generálního inspektora čs. armády. Básník, řečník, novinář, vynikající fejetonista
Confiteor – vyznávám se – básnická sbírka, popisuje milostné zklamání, nedůvěra ke společenských ideálům
Čtyři knihy sonetů – obejvují se tóny zklamání moderní civilizací spolu s pocity zbytečného člověka
Tristum Vindobona (Žalozpěvy z Vídně)
Zde by měly kvést růže – soubor veršovaných příběhů, cyklus předvádí několik kontrastních ženských osudů
Magdalena – veršovaný román je výraznou kritikou maloměšťácké morálky
Svědomí věků – básnický cyklus, ve kterém prochází dějinami a hledá výjimečné osobnosti,
V záři helénského slunce – součást básnického cyklu Svědomí věků
Jed z Judey – odsuzuje křesťanství
Antonín Sova (1864 – 1928)
Narodil se v učitelské rodině v jihočeském Pacově, studoval gymnázium v Písku, práva, která nedokončil. Poté pracoval v Městské knihovně v Praze. Představitel impresionismu, jeho básně jsou inspirovány Vysočinou a jižními Čechami.
Realistické sloky – sbírka zachycuje realitu okolního světa v jeho rozpornosti
Květy intimních nálad – impresionisticky laděná sbírka přírodní lyriky, verše jsou prostoupeny melancholií a steskem
Z mého kraje, Zlomená duše
Vybouřené smutky – kritizuje společnost a sociální nespravedlnost
Soucit i vzdor
Údolí nového království – utopické nové království, symbol naděje, hledání ideální společnosti
Dobrodružství odvahy – rozvíjí motiv nového království, sní o velké morálce, vzájemném soucitu
Ještě jednou se vrátím – symbolismus
Lyrika lásky a života, Zpěvy domova, Drsná láska
Otokar Březina (1868 – 1929, Václav Jebavý)
Narodil se na Českomoravské vrchovině jako syn obuvníka. Studova v Telči. Stal se učitelem, byl symbolistou, jeho básně připomínají náboženskou meditaci.
Tajemné dálky – sbírka, v níž se odráží neradostnost předcházejícího života (chudoba, ztráta rodičů)
Svítání na západě – naděje, víra
Větry od pólů, Stavitelé chrámu – snaha oprostit se od reálného světa
Ruce – optimističtější víra v budoucnost
Generace buřičů
Petr Bezruč
Karel Toman
Fráňa Šrámek
František Gellner
Viktor Dyk
S. K. Neumann
František Xaver Šalda (1867 – 1937)
Největší osobnost české literární kritiky. Narodil se v Liberci v rodině poštovního úředníka. Po nedokončených studiích práv nastoupil dráhu spisovatele z povolání, později se věnoval kritice. Umění je podle Šaldy tvoření, nikoli napodobení a i kritika musí být tvorbou. V kritice vycházel z vlastního subjektivního dojmu, ale snažil se o objektivní poznání. Od roku 1916 přednášel na UK dějiny moderních literatur. Roku 1925 založil listy pro kritiku a umění Tvorba a r. 1928 Šaldův zápisník.
Duše a dílo – formou medailonů představuje významné osobnosti českého a světového romantismu, klade důraz na individulitu
Boje o zítřek – vyjádření Šaldova názoru na umění
O tzv. nesmrtelnosti díla básnického
O nejmladší poezii české – o vývoji české moderní poesie
Strom bolesti – básně
Loutky i dělníci boží – román
Zástupové, Dítě, Tažení proti smrti – dramata
Jakub Deml (1878 – 1961)
Básník prozaik, dramatik a překladatel. Představitel katolicky orientovanéo, spirituálního proudu české literatury. Jako katolický kněz působil jen krátce, poté byl pro neustálé spory s církevní vrchností z církve vyloučen.
Hrad smrti, Tanec smrti
Moji přátelé – sbírka básní v próze, krátká oslovení květin, stromů, touha po lásce, radosti a míru.
Rosnička, Domů, Pro budoucí poutníky a poutnice – knihy deníkových záznamů
Šlépěje – 26 svazkový cyklus
Miriam – báseň v próze
Zdroj: http://www.odmaturuj.cz/literatura/ceska-poezie-prelomu-19-a-20-stoleti/
Generace májovců, ruchovců a lumírovců a jejich význam pro rozvoj české poezie a prózy
Podmínky liter. života 50.-60.let 19.stol.
-
1848 – revoluce, ovlivněna z Francie, březen 1848 – povstání ve Vídni, král zdrhá, 11.3.1848 – Svatováclavské lázně – shromáždění – dopis císaři + petice na zrovnoprávnění češtiny a němčiny, zrušení roboty, 2 zákl. polit. strany – Liberálové (Palacký, Havlíček) a Radikální demokracie, pak Slovanský sjezd, nakonec 12.6.1848 – revoluce – potlačena vojskem, poté od 1849 – Alexandr Bach – absolutismu útlum kultury, 1860 – František Josef I. – Říjnový diplom – slibují se práva všem národům vůči Rakousku „Jas národa“ Sokol, Hlahol, čs. hospodářství, ale 1867 – Rakousko-Uherské vyrovnání nadšení doznívá
Almanach Máj
-
poprvé vystupuje mladá lit. generace, organ.: Hálek, Neruda, dále Heyduk, Světlá, Sabina, Erben, Němcová
-
odpor proti tísnivé současnosti a obdiv pro revolučního roku 1848, hlášení k Máchovi – v jeho dílech rozpor mezi ideály a nemožnosti je uskutečnit
-
nespokojenost se společností, proti ní, tiskovou literaturu která bojuje za lid, důraz na pravdu
Jan Neruda
(1834 – 1891)
-
básník, žurnalista, prozaik, celý jeho život spojen s Prahou, narodil se v kasárnách na Újezdě - jeho otec měl kantýnu přestěhovali se na Malou Stranu - Ostruhová ulice Dům U Dvou slunců měl celkem staré rodiče k matce láskyplný vztah, k otci ne, nebyl žádný vzorný syn - když N. dostala rozum - otec umřel
-
v Ostruhové ulici měli obchod (hokynářství), Malá Strana - uzavřená městská část - N. již od malička pociťoval ukřivděnost
-
studoval gymnázium; filozofie - učil i na Reálce; učil i Jakuba Arbesa (Národní listy)
-
student - literatura; verše
-
jako redaktor v Národních listech - psal fejetony, divadelní recenze, cestopisy (procestoval Balkán, Egypt, Malou Asii)
-
v posledních letech svého života - do Nového Města Pražského - Vladislavova ulice
-
zde 1891 umírá - pochován na Vyšehradě
-
Žurnalistická činnost J. Nerudy:
-
N. byl člověk - pozorovatel - dovedl se dívat, psycholog, s humorem a dobře napsal
-
úspěšné fejetony - více než 2 000 - buď svým podpisem nebo (trojúhelník) indický symbol
-
postupem doby, ke své nedělní snídani - nový fejeton J.Nerudy
-
Fejetony:
-
o všem (sled ročních období, jak měsíce v módě, jak studenti hrnuli do Prahy, Taneční hodiny a plesy)
-
zpracovával je z pohledu psychiky
-
dokázal poutavě psát
-
ukázka: Kam s ní(m)
-
Fejeton krátký novinářský článek, zabývá se aktuálním problémem, zpracovává jej hladce, vtipně
-
Poezie:
-
6.sbírek; F.X.Šalda – „Šest pilířů české moderní poezie.“
-
1.sbírka – Hřbitovní kvítí – 1858
-
stejné pocity jako v almanachu
-
časy zaživa pohřbené – 50.léta – téma
-
hodně básní pod vlivem smrti jeho přítele, který zemřel na souchotiny, smutná sbírka, obžaloba společnosti
-
sociální tématiky
-
„50.léta hřbitovem pro českou inteligenci a pokrok“
-
nebyla dobře přijata N. 10 let mlčí
-
2.sbírka – Knihy veršů – 1868
-
jasnější nálady, nejsou tak pesimistické
-
rozděleny do 3 oddílů
-
1.oddíl: Sociální balady – poměry této doby
-
Dědova mísa – nikdy neopouštět své rodiče, nedávat je mezi zvířata
-
2.oddíl: Lyricko-milostné básně a básně vyjadřující vztah k jeho rodičům
-
milostné básně – Anně (Holinová)
-
Láska k A. několik let, nechtěl si ji vzít, další žena – starší – vdaná – Karolína Světlá – zamiloval se do ní, dopisy; další – z rodiny Macháčkových – vlastnili závod – onemocněla – umřela atd..
-
básně věnované otci a matce
-
otec – nerozuměli si, když mohli – otec umřel
-
matce – nejkrásnější vyznání matce v Čechách
-
3. oddíl: Knihy veršů časových
-
báseň: „Vším jsem byl rád“
-
3.sbírka: Písně kosmické – 1878
-
obraz tehdejší doby – velké objevy
-
zamýšlí se nad posláním člověka v přírodě
-
všímá si kosmu, přírody a srovnává to se vztahy s lidmi
-
cíl – zlidštit vesmír, základ – personifikace
-
4.sbírka: Balady a romance – 1883
-
epická sbírka
-
„Volím slovo prosté, chci tu báji vypravovat z úst tak, jak z lidu roste“ – úvod
-
náměty: z české historie, bible, ze současného života
-
zaměňuje romanci s baladou a naopak
-
nejlépe ohodnocena za života J. Nerudy
-
Balada dětská – současný život, námět – život, osud jeho přítele Adolfa Heyduka – v Písky – syn A. požádal N. aby se stal kmotrem – než N. přijel – dítě umřelo – napsal baladu – smrt si přichází pro umírající dítě – podoba – stejně malé dítě, které zve ke hře
-
Májová balada – dívka prosí světici, aby jí dala (ne)zrzavého ženicha
-
Balada česká – rytíř Paleček, který ne několik dnů v roce umožňuje veselí
-
5.sbírka: Prosté motivy – 1883
-
lyrická sbírka – osobní
-
námět – rezignace J. Nerudy na osobní život, odsouzen k samotě, 4 oddíly – dle ročního období – Jaro, Léto, Podzim, Zima, přirovnává je k lidskému životu – dětství, zrání, dospělost, smrt
-
6.sbírka: Zpěvy páteční – 1896
-
poslední sbírka – vydána posmrtně
-
vydána J. Vrchlickým
-
čs. národ se obětoval za jiné národy
-
naše dějiny jsou Velkým pátkem lidstva (doba ukřižování) i po Velkém pátku – přijde vzkříšení
-
Láska – zvláštní postavení – Neruda se vyznává ze svých citů – nechtěl tuto báseň vydat za svého života – přežil matku i lásku, ale svůj národ by nepřežil
-
Próza - Malostranské povídky - 1887
-
13 povídek – např. Hastrman, Figurky, O Kněžně Rusce, Doktor Kazisvět, Týden v tichém domě etc..
-
zachytil 40.léta 19.stol. na Malé Straně
-
zachycuje život – některé – vzpomínkově, jiné např. charakteristický, jiné tragické
-
nejlepší – Hastrman – uprostřed sbírky
-
tímto dílem – spisovatel, který se zapsal do čs. literatury
Vítězslav Hálek
(1854 – 1874)
-
na venkově – Dalímek u Mělníka, vystudoval gymnázium, filozofickou fakultu, chtěli (rodiče), aby se stal knězem, redaktor Národních listů, hodně cestoval, byl uznávaný básník a spisovatel, člen výboru besedy
-
o něm jako o českém národním básníkovi
-
zemřel v době největších úspěchů – pohřben na Vyšehradě
-
jako prvořadý básník, před Nerudou
-
dožil se velkých poct, krátký, ale šťastný život
-
díla:
-
1858: básnická sbírka Večerní písně – básně
-
optimismus, radost, zpěvná forma
-
tématika: lásky, příroda, umění
-
„umělec je mluvčím svého národa. Trest – když bůh odejme zpěv národu a umělce“
-
na venkově – vztahy dle H. více harmonické
-
H. se zamiloval do ženy, která byla z velmi dobře situované rodiny sňatek H. si zajistil nezávislou existenci žil vcelku velmi dobře
-
1874 – básnická sbírka V přírodě – sbírka lyrické poezie, harmonie, řád v přírodě
-
H. se pokoušel psát povídky – z venkovského prostředí povídka Muzikantská Liduška - ze současného života, vypráví o vztahu rodiče versus dcery, rodiče – chtějí mít zajištěné dcery manželství, dcera – miluje chudého muzikanta – rodiče jí však nutí ke sňatku s někým jiným, až se s toho dcera pomátne
-
povídka Na statku a v chaloupce - na venkově – příběh chlapce Jíry s otcem k chaloupce; všichni se smějí chaloupce; muž se svým synem – nikdo nezná jméno muže [Sejc] – pytlák; jednoho večera jde pytlák na číhanou – syn doma má si něco vyřezávat podívá se z okna – pes do lesa hromada listí – otec – zastřelen – pohřbí jej – odchází z chaloupky vesnice – hlad na lávce mladou dívku – začne plakat – hlad dá mu najíst ztratil otce – ona mu dá svého otce vezmou jej na statek zaměstná jej – sedlákovi zemře manželka macecha – Jíra – vyhnán – Lanka za ním utekla vzali se šli to říct na statek předci Jíry vlastnili statek Lenka s Jírou chtěli žít v chaloupce na konci macecha do chaloupky zemřela (utopila se) a pes taky
-
veršované tragédie: - Carevič Alexej; Záviš z Falkenštejna; Král Vukušín - nepříliš významné pro jeho tvorbu
Karolína Světlá
(1830 – 1899)
-
pseudonym pro Johanu Rottovou, za železářské rodiny – patricijská pražská, sestra Žofie – zajímaly se o literaturu ovlivnila ji Božena Němcová
-
provdána za prof. Mužáka – dcera – ve 2-3 letech zemřela zármutek Světlé
-
navštěvovala osadu u Ještědska – vesnice Světlá ( jméno Světlá), Karolína – kmotra děvčátka jménem Karolína
-
Charakteristika děl: hlavní hrdina vždy žena, napravují vlastní obětavostí okolí; tvůrkyně českého románu
-
Prózy z pražského prostředí – Černý Petříček – koňský trh 1.poloviny 19.století – postavy – charakteristiky, postava černého Petříčka
-
Díla z podještědí:
-
kratší žánry – Kresby z Ještědí - kratší povídky, postavy, se kterými se setkala, např. Hubička – o dvou milencích – Eliška Krásnohorská – libreto pro operu
-
román Vesnický román - hlavní postava – Sylva, obětuje své štěstí muži, který slíbil matce že bude vychovávat její děti sám (bez ženy)
-
román Kříž u potoka - zachycuje osud několika generací, na statku a ve mlýně
-
sirotek Evička – po smrti mlynářky – mlynář si vezme posluhovačku – umře mlynář služka říct knězovi, že mlynář je mrtev E. jde za služkou – vezmou si ji k sobě – hodně ví (E.) – jedno místo, kam E. ráda chodila – prý kdysi na tomto místě tragédie – rodina Potockých – 3 bratři a jedna žena – starší na vojnu – prostřední se zamiluje do staršího bratra ženy 3.bratr zabije ženu i 2.bratra prokletí – žádný sňatek nevydrží déle než 1 rok, + děti jsou opožděné E. si vezme jednoho z Potockých (P.) po roce manžel má milenku – E. zjistí, že milenka tahá z manžela peníze – vymluví mu to – zaplatí všechny dluhy pronajmou statek a pole a odstěhují se do mlýna
Jakub Arbes
(1840 – 1914)
-
ze Smíchova; v době rozvíjení průmyslu, působil v redakci Národních listů, články proti sociálnímu útlaku, kritizoval politiku Rakouska-Uherska, rodina – existenční problémy (jeho vlastní)
-
Romaneta:
-
nový žánry, název vymyslel Neruda
-
prozaický útvar s fantastickým záhadným dějem, s množstvím vedlejších zápletek; tyto zápletky jsou na konci logicky vysvětleny
-
např. Zázračná madona; Etiopská lilie; Šílený Job;Svatý Xaverius – obraz téhož jména v chrámu sv.Mikuláše na Malé Straně - malíře přitahuje - proč?? - stále navštěvuje chrám a dívá se na obraz, na obraze jsou tečky, které vyznačují plán Praha a poklady, které jsou v Praze ukryty, nutí přemýšlet a cvičit rozum
-
Newtonův mozek - zamyšlení, proč je člověk zlý,. že je vlastně chamtivý, ctižádostivý, násilný přes mozek Newtona, kolem přátelství dvou chlapců
-
Romány se sociální tématikou – zde Arbes sleduje počátky průmyslu na Smíchově (kde vyrůstal) a v Čechách
-
román Moderní upíři, román Štrajchpudlíci - do tiskařských závodů nové stroje – dělníci je ničí, neboť se domnívají, že jim stroje vezmou práci
-
zabýval se velmi E.A.Poe (studie), dále K.H.Máchou, a vypracoval rovněž studii o K.Sabinovi, počátky vědecko-fantastické (Sci-fi) literatury
Podmínky liter. života 70.-80. let 19.století
-
květen 1868 – základní kámen ND; 1879 – zrovnoprávnění češtiny s němčinou v úřadech a ve školách; 1880 – vytvoření Matice školské – orgán na ochranu čs. vzdělání
-
1882 – rozdělení Pražské univerzity na Pražskou a Německou mladí profesoři např. T.G. Masaryk, Jan Gebauer aj.
-
rozmach průmyslu (Poldi Kladno, Fr. Křižík apod.)
-
Politická scéna:
-
prosazení všeobecného hlasovacího práva, nejdříve pouze pro ty, kdo platili daně, od 1907 pro muže starší 24 let, všeobecné, rovné, tajné
-
strany Staročeská, Mladočeská aj.
-
Literatura:
-
Almanach Ruch – 1868 – v květnu, program – vyjadřují podporu historii, píší o historii, husitství, tématika slovanství, požadují vlastenectví, např. S.Čech, El. Krásnohorská
-
časopis Lumír – 1873, program – zaměřeni na svět, chtějí, aby čs. liter. dosáhla takové úrovně jako svět., např. J.V. Sládek, J.Vrchlický, Julius Zeyer
Svatopluk Čech
(1846 – 1908)
-
Čech se stává po smrti Hálka národním básníkem spolu s Vrchlickým, pochází z vesnice Ostředek u Boleslavi, jeho otec správce panství, typ obrozence
-
Čech vyrůstal v této atmosféře
-
po gymnáziu vystudoval práva na přání otce neměl k tomu vztah jako redaktor; řídil časopis Květy a přispíval do Almanachu Ruch
-
žil střídavě v Praze a na venkově; cesty do ciziny – Balkán, Rusko, Itálie; zemřel v Praze, pochován na Vyšehradském hřbitově
-
Poezie:
-
1) Básnická díla s historickou tématikou:
-
často se vrací k husitství
-
báseň Husita na Baltu
-
v almanachu Ruch
-
jedna z prvních Čechových básní
-
hovoří o Husitské statečnosti Čech srovnává s dobou, kdy on žil (tj. 19.stol.) a hodnotí ji velice kriticky, oslavuje Husitství
-
báseň Adamité - historická báseň o vyhubení sekty Adamitů, Žižka je vyhubil, naprostá volnost, Adamité nic neuznávali, ve svém učení až do extrémů
-
báseň Žižka - oslavuje vojevůdce, scéna, kdy Jan Rokycan rozmluvil Žižkovi rozbořit a zničit Prahu
-
2) Básně s tématikou slovanství:
-
alegorická báseň Slavie:
-
název pro loď, která pluje po Černém moři, cestující jsou zástupci Slovanských národů
-
během plavby se posádka vzbouří, cestující se semknou kolem Rusa, vzpoura je potlačena
-
alegorie – „Slovanstvo čeká šťastná budoucnost, zachová-li semknutost. Vedoucí úloha patří Rusku“
-
3) Básně s tématikou venkova:
-
dílo Ve stínu lípy
-
skladba, idylický epos, cyklus 7 epických básní
-
veselé i vážné příběhy, účastnící besedy pod lípou před hostincem v letním nedělním odpoledne, rolník, krejčí, učitel aj..; besedu zakončí mlynář (exklamace) – „Na zdar vlasti“
-
Idylický epos – krátká báseň typu žánrového obrázku s pastorálními náměty, později oslava přírody, opěvováno je naplnění ideálu, jeho blízkost radostné ladění
-
Exklamace – vzrušené básnické zvolání
-
Satiry – veršované – skladba Hanuman - jméno pro opici, dlouhá léta v cirkuse, utekla, chtěla založit opičí spolek, napodobovala formu lidské společnosti, nikoliv však její jádro, její podstatu, označení pro bezhlavé napodobování cizích mravů
-
Prozaická satira – tzv. Broučkiáda:
-
Výlet pana Broučka do Měsíce; Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráta do XV. století
-
hlavní hrdina je majitel domu na Novém Městě Pražském pan Brouček (B.) – zabývá se věcmi, které odpovídají lidem té doby, člověk přízemní, nekulturní. Často chodívá do restaurace Na Vikárce – na Pražském Hradě když v noci opouštěl restauraci – podroušený stav (opilý) – zakopl a spadl do sudu, kde usnul
-
1) Výlet pana Broučka do Měsíce – na Měsíc, žijí zde obyvatelé, kteří žijí pro umění, opak. B.
-
2) Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století:
-
(zkráceno) – B. se probere ve 15.století, v době husitské, dochází mu, že se ocitnul ve středověku, Janek Domšík od Zvonu, B. že byl v cizině, B. se dozví, že Praha je v obklíčení Zikmundem, srovnání Prahy 19. a 15.století, B. utíká a lže, nakonec se potká i s Žižkou, pak že je Němec, pak zase Husita Žižka: „Toho bohdá nebude, abychom měli takové potomky“ upálí jej v sudu, a on se probudí v 19.století na dvorku hospody
-
Lyrická básnická díla:
-
básnická sbírka Písně otroka
-
nejslavnější a nejradikálnější odpor proti Rakousku-Uhersku stoupá odpor
-
alegorická sbírka, vyjadřující nenávist k národnostnímu a sociálnímu útlaku
-
básně v exotickým místech, otroci, poháněni bičem otrokářů
-
otroci = Češi; otrokáři = Rakušané
-
básně více a více oblíbené za 2 roky vyšlo 24 vydání této sbírky, ohromný úspěch
(1845 – 1912)
-
patří k hnutí Lumírovců, rodné městečko – Zbiroh, rodina spjata s půdou, s rolnictvím
-
v době studií – sám se živí – gymnázium a Univerzita Karlova – přírodní vědy, ve 23.letech – odjel do USA – zde žil 2 roky – pracoval jako redaktor, dělník, učitel, sbíral minerály pro Národním muzeum, zabýval se fotografií fotografie, které nebyly tak naaranžované (např. dělníci jdoucí na loď)
-
vrací se zpět – do Rakouska jako novinář – polovina 70.let převzal časopis Lumír – rediguje jej
-
soustředil kolem sebe spisovatele jako byl on, česku literaturu chtěl povznést na literaturu světovou, profesor angličtiny na obchodní akademii
-
poslední léta bolesti míšní choroba přestěhoval se do Zbiroha nemohl se pohybovat vozík, pochován na Vyšehradském hřbitově
-
Tvorba:
-
dílo Selské písně a české znělky:
-
téma – vztah rolnictva, půdy
-
ukázka - báseň: Velké, širé, rodné lány
-
lyrická báseň, přírodní a vlastenecká lyrika, opěvování přírody
-
práce rolníků, venkova, vztah k rodnému jazyku
-
zdůrazňuje, že život a práce je spjata láskou k národu a rodné zemi
-
přesný rým, melodičnosti, verše jsou prosté
-
blízko k lidové písni
-
některé byly zhudebněny Josefem Bohuslavem Ferstrem – podob sborového zpěvu
-
Klasika poezie pro děti a mládež:
-
v době, kdy mu vyrůstaly děti
-
básnické sbírky Zlatý máj; Skřivánčí písně; Zvony a zvonky
-
do té doby (80.-90.léta) - básně pro děti - napomínání, hrozby, mravoučné, např. Kopřivy - Ferdinand Ambrož
-
Sládek - své básně - vychází ze znalostí dětské psychiky
-
mnohé jeho básně natolik zlidověly, že se mu nepřičítají
-
Překlady:
-
soustředil se na překlady anglosasských zemí ( ovládal angličtinu), i z dalších jazyků - švédština, španělština, polština
-
přeložil 32 dramat W.Shakespeara
-
2.polovina 19.století - diváci a čtenáři se s Shakespearem setkávali, ale překlady byly špatné
-
Sládek 1894 - 1912 32 překladů Shakespearových her
Jaroslav Vrchlický
(1853 – 1912)
-
pseudonym, vlastním jménem Emil Frýda, v Lounech, velmi početná rodina, ke strýci (Farář) v Ovčárech u Kolína, vystudoval gymnázium, vstoupil do kněžského semináře, pak přešel na filozofickou fakultu
-
po studiích – do Itálie – tíhnul k románským jazykům, pracuje jako vychovatel, do Čech – učitel, tajemník české techniky, profesor na Univerzitě
-
70.léta 19.století – seznámil se s představitelkou májovců – Žofie Podlipská, sestra Karolíny Světlé, taky psala, byla mu příkladem, měla dospívající dceru Vrchlický si vzal její dceru – šťastné manželství (vcelku)
-
90.léta 19.století – přestalo se mu dařit v literatuře, ačkoliv byl velký talent, užíval neobvyklé básnické formy manželství se mu rozpadalo, jeho manželka měla vztahy s jinými muži
-
v 90.letech 19.století odjel Vrchlický do Itálie
-
vrací se do Čech – do Domažlic – zde zemřel 1912
-
napsal přes 270 svazků (básnických, i dramat)
-
1) Epická tvorba:
-
orientuje se na cizí literaturu, cizí literatura do české literatury
-
cyklus básnických sbírek Zvonky epopeje
-
nechal se inspirovat Viktorem Hugem
-
snaží se ukázat vývoj lidí za pokrokem, pouze si vybírá určité etapy a dějin lidstva, s cílem, aby dokázal, že se člověk postupně zdokonaluje
-
myšlenky pokroku, svobody
-
řada sb. s námětem cizího prostředí, např. Duch a svět
-
zvláštní sbírka z cyklu Selské balady
-
sbírka balad
-
soustřeďuje se na osud českého národa, včleňuje jej do světových dějin
-
doba pobělohorská (tj. 17.století – po roce 1621)
-
byly věnovány Jiráskovi a Thomayerovi
-
ukazuje, jak v úpadu českého národa se zachránce stává lid
-
postavy selských rebelů, vůdců – Jan Sladký Kozina
-
postavy pánů, feudálů – Lomikar, pán Lorecký ze Lkouše
-
užívá sonetů (Sonety samotáře), ale i Balaty – formy z orientální literatur, např. Gazel, Rondo, Villonská balada…
-
2) Lyrická tvorba:
-
odráží se v ní rytmus Vrchlického osobního i uměleckého života
-
v 70.letech 19.století, když byl šťastný – sbírka Poutí k eldorádu - šťastná sbírka
-
90.léta 19.století – obviňován z epigonství (=lidé, kteří přebírají témata a formy od jiných básníků), obviňován ale nespravedlivě
-
tvůrčí krize, rozpad manželství
-
básnická sbírka Okna v bouři:
-
báseň Za trošku lásky šel bych světa kraj
-
na počátku 20.století – uklidnění, nalezení jistoty
-
básnická sbírka Strom života –1909, oslava přírody, člověka
-
3) Dramatická tvorba:
-
dramata s náměty ze světové literatury, i z české literatury
-
melodrama – recitace, text je podmalováván hudbou
-
náměty ze světové literatury:
-
trilogie Hippodamie
-
části: Námluvy Pelopovi, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie
-
forma melodramatu
-
nejvýznamnější dílo Vrchlického, z Antických dějin
-
hudbu složil Zdeněk Fibich
-
náměty z české historie:
-
tragédie Drahomíra
-
1.drama, které prošlo ND
-
Drahomíra = matka sv.Václava
-
komedie Noc na Karlštejně
-
upravuje, vypravuje a popisuje život Karla IV.
-
Vrchlický je autorem příběhu tohoto příběhu, vůbec neodpovídá pravdě
-
Překladatelská činnost:
-
z románských jazyků, italština, francouzština, španělština
-
překlad Cyrano de Bergerac – autor: Edmond Rostand
-
historická komedie francouzského novoromantismu o spisovateli a vojákovi ze 17.století s velkým nosem a velkým duchem
-
zobrazuje souboj, Cyrano veršuje a zároveň vyhrává – nakonec vyhraje, ztotožňoval se s postavou Cyrana, jako Cyrano měl i on stejný či podobný charakter
-
Cyrano (C.) se zamiloval do Roxany (R.), lásku ale skrýval, R. se pak zamilovala do jeho přítele nebyl duchaplný, tak mu C. psal dopisy a pomáhal mu, milenci byli odloučeni milý zabit R. do kláštera pravidelně 1xtýdně chodil C. do kláštera – C. přemohli nepřátelé zraněný – navštíví R. R. si uvědomuje, že ho miluje
Julius Zeyer
(1841 – 1901)
-
generace Lumírovců
-
narodil se v Praze, velmi bohatá německo-židovská rodina, jeho rodiče vlastnili podnik se zpracováním dřeva
-
náměty z patricijské rodiny, a z židovského prostředí
-
velký vliv měla chůva, seznamovala ho s pohádkami, českými dějinami, mýty
-
často pobýval v cizině – v Rusku, v jižní Evropě
-
přátelil se s bratry Mrštíkovými, vliv na něj měly generace 90.let – naturalismus, impresionismus, surrealismus
-
tzv. „jeden z posledních romantiků“
-
v obci Liboc – památník a dům
-
Tvorba:
-
znám jako autor epické poezie
-
náměty: z dávnověku; z cizích prostředích – jižní Evropa – Francie – dějiny ze Středověku
-
vybírá si určité skutečnosti a časové úseky, chce ukázat, že současnost není příliš dobrá
-
Epická poezie:
-
z dávnověku – Vyšehrad
-
z český mýtů – 5 mýtů
-
o Libuši, Ctiradovi, Šárce…
-
básně, chce přiblížit obraz dávnověku
-
ušlechtilé zásady, kontrast s 19.stoletím
-
z francouzského prostředí ze středověku:
-
Karolínská epopeja
-
nejrozsáhlejší epická skladba
-
hrdinské zpěvy, rytířské eposy
-
oslava rytířů a rytířských ctností
-
soustřeďuje se na hrdiny kolem krále Karla Velikého
-
báseň Píseň o Rollandu – oslavuje nejlepší vlastnosti rytířů, ctnost, vše co postrádá u současníků
-
dvoudílní epická sbírka Z letopisů lásky - popisuje velké množství milostných příběhů, různé lásky v různých zemích
-
zvláštní báseň Olgerd Gejštor - jméno, šlechtic, zamiloval se do manželky Ferdinanda I., Anny, nenaplněná láska ke královně Anně
-
Prozaická tvorba – román Jan Maria Plojhar
-
Dramatická tvorba:
-
náměty – starobylé, z dávných mýtů
-
hrdinové silný charakter
-
drama Radúz a Mahulena
-
na motivy slovenské pohádky
-
buď pohádka nebo melodrama
-
velice důležitá je hudba = hudbu složil Josef Suk
-
děj ve 2 královstvích
-
Magurský kralevic na lov bílý jelen jde za ním – zabije ho – meč zahodí a utíká, je mu to líto k louce, bílý dům a 3 dívky – jeleni – hledá vodu, usne, Radovít – jeho sluha – najde jej, nejsou na svém království – vrací se – potkají dřevorubce – kolik vydělá – 3 groše – 1 vrací otci, 1 půjčí a z 1 žije – dají mu 3 zlaťáky, král Stojmír – po Radúzovi, zatkne jej, že zabil bílého jelena, Pria jej dá na skálu, ale Mahulena jej osvobodí – kletba – Radúze nesmí políbit jiná žena, než Mahulena, jinak zapomene (Radúz). Při návratu jej políbí matka Mahulena v topol – R. tam něco pořád žene – sekyra a sek – krev rozpomene se Mahulena se opět vrátí
-
tématika – Radúz z Maguri – zabije Mahulenina jelena na skálu prokletí topol šťastný konec
Zdroj: http://www.maturita.kbx.cz/