Počátky světové literatury
Počátky světové literatury a literatura antická
Antická literatura se rozvíjí ve starověkém Řecku a Římě.
Literatura starověkého Řecka převzala prvky z kultur starších, babylónské, fénické, egyptské. Kultura těchto národů dávno upadla v zapomnění a byla objevena až v 19.století - v té době byla některá písma rozluštěna.
Nejstarší literatury
Mezopotámie - dnešní Irák
4.tis. př.n.l. - 2 národy Asyřané a Sumerové, vzdělanost na vysoké úrovni (kalendář 12 měsíců)
Psalo se klínovým písmem na hliněné tabulky, rozluštil ho Bedřich Hrozný v 2 pol. 19.st .
V té době byla ve městě Ninive objevena knihovna (nejstarší na světě), zde byl objeven nejstarší spis Epos o Gilgamešovi
-
Gilgameš = krutovládce města Uruk ( ze 2/3 bůh z 1/3 člověk) vládl 126 let.
-
Zpočátku to byl tyran - 6-ti letá válka s Enkídusem, ten vyhrál - přátelství.
Gilgameš si chce zajistit slávu a nesmrtelnost, avšak ukazuje se , že nesmrtelnost není, protože Enkídes se stane obětí Bohyně, která se do něho zamilovala, ale on ji odmítl a ta se mu pomstila tím, že zabila jeho přítele. -
Tento epos se stal inspirací pro další díla - Odyssea,Bible.
Egypt - Kultura dochována z 4.tis.př.n.l. Písmo hieroglyfy (na papyrech(svitky) a na stěnách chrámů - rozluštěny francouzem Champolionem.
Z této doby jsou životopisy různých panovníků psané veršem i prózou.
Knihy mrtvých -listiny vkládané do hrobů. V Egyptě studoval Platón (filosof), Herodotos (historik - otec historie).
Alexandrie - velká knihovna obsahovala až 700 000 papyrových svitků, vyhořela, byla rozbořena - vypleněna Araby.
Hebrejská kultura - 2 tis.př.n.l.(psali zleva do prava) nemusela být objevována, udržela si kontinuitu.
Největší část hebrejské literatury představuje Starý zákon a Talmud, ten navazuje na Starý zákon.
Talmud - 2.-6.st.n.l., souhrn židovských komentářů a diskusí. Pojednává i o světských zvycích a normách, podle kterých žili a zijí. Díky němu byla zachována židovská kultura, často byl katolickou církví cenzurován, nejstarší Talmud je dochován z 1 pol. 14. st. n.l..
Hebrejština se v průběhu let změnila na Jidiš (uměle vytvořený jazyk - vliv němčiny, polštiny)
Bible - slovo vzniklo z řečtiny (bibliá = knihy). Nejčtenější kniha středověku, vycházel z ní celý systém křesťanského učení. Do češtiny byla přeložena v 16. st. jako Bible Kralická .
Užívá se též názvů Písmo nebo Písmo svaté.
Starý zákon-psán hebrejsky, nejstarší dějiny židů, má 39 knih
1.část : Pět knih Mojžíšových -z 5.st.př.n.l. , stvoření světa a člověka, o prvním hříchu a vyhnání z Ráje, o potopě světa a Noemově arše a stavbě Babylónské věže
2.část : Kniha proroků -obsahuje předpovědi o příchodu spasitele (mesiáše)
3.část : Žalmy - skutečná literatura. Píseň Šalamounova ( píseň písní- velepíseň) - epická vyprávění, vztah Davida a Goliáše.
Nový zákon-psán řecky, 27 knih, nejstarší křesťanská literatura (1.-2.st.n.l.).Obsahuje čtyři evangelia ( sv.Lukáše, Marka, Matouše, Jana ) život Krista, působení jeho žáků.
Indie -Indická kultura vzniká v 2.tis př.n.l. užité písmo sanskrt (užívá se dodnes). Tato literatura je pod vlivem náboženství : Budhismus, bráhmanismus, džinismus.
Védy : posvátné knihy, představy o světě, příběhy o Buddhových činech
eposy Mahábháráta, Ramájána - boj 2 královských větví, návod k jednání lidí ve společnosti.
Kámasutra- návod na sexuální život, jak nejlépe milovat
Persie - (dnešní Irán) 1000 př.n.l.,náboženské texty, klínopis - nápisová literatura
nejznámější Zarathuštra : myslitel, kazatel, mluví o boji dobra a zla prostřednictvím lidí
Arábie - ovlivnila literaturu Předního východu, antickou i evropskou.
Muhamed- položil základy muslimského náboženství - Islámu. Narodil se v Mekce - poutní místo (další Jeruzalém, Kajruhan-Tunisko). Muslimské náboženství je vírou v jediného boha - Aláha a jediného proroka - Muhameda. Korán : shrnuté učení islámu, literatura měla určený charakter, ale objevuje se i milostná a pijácká poezie. (Ramadán - posvátný měsíc, nesmí se kouřit a pít alkohol) Pohádky tisíce a jedné noci :jde o rámcovou novelu, ze které vyplívají jednotlivé příběhy - pohádky, které vypráví Šerehezáda králi.
Čína -2000 př.n.l., silně ovlivnila okolní kultury
Kniha písní - poezie, nejstarší dochovaná památka. Próza má spíše básnickou formu, historický námět Konfucius : myslitel, původem chudý šlechtic, hlásal potřebu určitého řádu ve společnosti. Vrchol učení - ''Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jiným ''.
V 7.-10. st. se mluví o vzniku klasické čínské poezie - básník Li Po
Zpěvy staré Číny : (přeložil Mathésius) soubor nejkrásnější čínské poezie všech básníků (především milostné a pijácké básně, sám Li Po holdoval vínu, to, se projevuje v jeho poezii b. Dopis děvčeti, Na domě pana Li Po, Tři kumpáni.
1) Antická literatura
Řecko - nutila člověka myslet, rozvoj vědy a kultury-dobrá poloha, vznik bajky
a) Archaické období - rozvoj eposu, lyriky, didaktického básnictví
lyrika Anakreon -psal oslavné básně na lásku, víno a ženy.Anakreonská poezie(pijácká,veselá)
Sapfó - Žila na ostrově Lesbos, kde založila dům múz,nechala postavit chrám Apollonovi
epos
- Homér - nejznámější autor tohoto období. Illias a Odyssea, neni jisté jestli napsal obě
Illias : je válečný epos, líčí posledních 51 dní Trojské války. Trojský král ukradl Helenu a její manžel Menelaos se přišel pomstít a vyplenit město. Řekové válku vyhráli díky Odyseově lsti s trojským koněm.
Odyssea : lyrickoepická skladba. Vypráví o Itháckém králi Odysseovi, o jeho cestě po moři z Trojské války. Cestou ztratí přízeň bohů a zažije mnoho neuvěřitelných dobrodružství. Domů se dostane až po dvaceti letech a vyžene nápadníky své věrné manželky Penelopé.
Ezop - zakladatel bajek, Ezop byl ošklivý a hrbatý, leč velmi chytrý a duchaplný otrok, který díky své duchaplnosti získal od svého pána svobodu.Poukazoval na nešvary tehdejší doby pomocí bajek.V bajkách vystupují většinou zvířeta, věci, rostliny, které mají lidské vlastnosti a z jejich životní zkušenosti plyne mravní ponaučení.
b)Attické období - kulturním střediskem byly Athény, rozvoj dramatu - při oslavách boha Dionýse(5 dní). Divadlo hráli zpočátku jen muži i ženské postavy, nejprve hrál jeden muž a sbor, později dialog, divadlo- přírodní stupňovité (Dionýsovo, Herodotovo, 1.jeviště Akropolis)
tragédie - Aischylos - zavádí dalšího herce (dialog), účastnil se řecko - perských válek, napsal přes 90 tragédií jenom 7 se jich dochovalo, hry tvoří trilogie obsahově spolu související,
myšlenka - mravní zákony, jejich překročení = trest .
Orestea :hra o lásce a nevěře.Agamemnon byl zabit milencem jeho ženy. Orestes, jejich syn, pak zabil milence i matku. Orátil se na bohy, aby ho soudili, ale ti ho poslali za radou starších, kde byl nakonec rozdílem jednoho hlasu omilostněn. Názvy částí : Agamemnon, Oběť na hrobě, Usmířené lítice.
Sofoklés - zavedl třetího herce, napsal 123 her, ale dochovalo se jich jen 7. Jeho hry ukazují jedince, kteří přecenili své sily a pikají za to. Elektra, Král Oidipus - Thébskému králi Láiovi bylo věštěno, že ho zabije vlastní syn. Proto dal svého syna pastýři, aby ho odnesl do lesa a nechal ho tam. Pastýř se nad děckem slituje a dá ho jinému pastýři. Když Oidipus vyroste zamiluje se do své vlastní matky a nevědomky zabije svého otce. Když zjistí svou chybu oslepí se. Antigona - navazuje na tragédii Král Oidipus
Euripidés - zavedl na scénu ženy a deus ex machina - na scénu se pomocí kladkostroje spustí herec, který představuje boha a vyřeší zapeklitou situaci. Dochovalo se 17 her. Zabývá se životem obyčejných lidí, ženské hrdinky a psychologie jejich duše, láska - Trojanky, Medea - tragédie ženy, která se mstí mužům.
komedie - zpočátku neměly tak plynulý děj jako tragédie. Byly to jednotlivé scénky, mezi nimiž vystupoval šašek a vtipně je uváděl. Později se komedie změnila na souvislý děj s hlavní postavou.
Aristofánes - kritizoval pomocí komedie athénskou demokracii a moderní umění, účastnil se peloponéských válek, hl. myšlenkou je mír. Mír, Jezdci, Žáby, Lysistraté - vypráví o vládě žen, které donutili své muže, aby ukončili válku mezi Spartou a Athénami
historická díla - Herodótos - historik, zeměpisec a etnograf ( popisoval národopisné zvyky dané oblasti) Thúkididés - zabýval se současnou historií, napsal Dějiny Peloponéských válek, ke své práci přistupoval kriticky, materiály si ověřoval.
řečnictví - bylo umění mluvit, vyjadřovat se .
Démosthenés - řečnicky bojoval za řeky proti Filipovi III ( filipika = ostrá plamenná řeč )
filosofie - Sokratés - účastník peloponéských válek, byl obviněn za nabádání mládeže k nemravnostem a neuznával státem uznávané bohy. Byl odsouzen k trestu smrti - spáchal sebevraždu ( vlastní svědomí je největším božstvem ) Platón - Sokratův žák, sepsal jeho myšlenky. Obrana Sokratova. ''Vím, že nic nevím '', '' Kdo chce pohnout světem, pohni sám sebou '' Aristoteles - Platónův žák, věnoval se všem oblastem lidského poznání, zakladatel logiky, vychovatel Alexandra Makedonského
c) Helénistické období - centrem kultury byla Alexandrie. Alexandr Veliký dobýval nová území, kam s ním přicházela řecká kultura. Tím ztrácela svůj demokratický charakter a stávala se záležitosti vyšší společnosti. Rozvíjeli se exaktní vědy a ubývalo dramat a historických děl.
Téměř žádné literární památky se nedochovali.
Archimédes - matematik, fyzik, astronom. Objevil plování těles a páku ( dejte mi pevný bod a pohnu světem ) Pythágoras - matematik, astronom, fyzik, politik. Říkal, že podstatou všeho je číslo, i symbolem vztahů mezi lidmi. Euklides - matematik, astronom, zabýval se mechanikou a optikou.
Římská literatura ( latinská )
a) Období archaické - první literární památky jsou právnického a kultovního charakteru, první zábavná literatura - lidové frašky, nevalné umělecké úrovně, hodnotnou literaturu přinášejí do Říma až Řekové - např. Andronicius - přeložil Homérovy eposy a řecká díla
drama - Plautus - pocházel z chudého prostředí, odtamtud také postavy. Oslí komedie, Chudobný voják, Komedie o hrnci ( převzal Moliére )
naučná literatura - Cato - spis De agri cultura ( o rolnictví ) rady rolníkům
b) Období vrcholné ( zlaté, Ciceronovo, klasické )
Marcus Tullius Cicero - filosof a řečník, měl vybroušený sloh, napsal O státě, O zákonech
Titus Lucretius Carus - naučné a tendenční básnictví, O přírodě- zdůrazňuje duševní vyrovnanost, klid Gaius Julius Caesar - první římský císař a diktátor, Zápisky o válce Galské
Gaius Valerius Catulus - odpůrce Cicerona a Caesara, zastánce myšlenky ''Nenávidím a miluju'' , představitel mladořímské školy ( vrcholné období římské poezie )
Publius Vergilius Maro - Zpěvy pastýřské, Zpěvy rolnické - idealizuje venkovský život a Itálii
Aeneis - trojský hrdina Aeneas je považován za zakladatele Itálie, Vergilius se stal vzorem pro středověkou kulturu ( Dante Alighieri si ho vybral jako průvodce pro svou Božskou komedii )
Quintus Horatius Flaccus - tématika s ostrým kritickým zaměřením, lyrické básně
Publius Ovidius Naso - jeden z nejnadanějších básníků, vyhýbal se společenským otázkám
císař Augustus ho vyhnal z Říma, kam už se nikdy nevrátil.
Umění milovat - milostná poezie mytologická poezie - Kalendář, Proměny - 250 řeckých a římských bájí, společným znakem je proměna boha v člověka, Žalozpěvy a Dopisy z Pontu jsou psány formou dopisu .
c) stříbrné období - po smrti císaře Augusta, přestože Řím zůstává ještě do 2.st.n.l. prosperujícím státem, společenský a kulturní vývoj má sestupnou tendenci
Publius Cornelius Tacitus -historická próza Letopisy, Historie - vývoj římské říše za císaře Nera Seneca - básník, filosof, vychovatel císaře, který ho nechal zavraždit. O duševním klidu
Iuvenalis -satirické básně
d) období úpadku - 2.st.n.l. Marcus Aurelius - Hovory k sobě
2) Národní eposy = hrdinská epika ( 8.- 9.st. )
Anglie : Beowulf - Líčí jeho zápas s vodní příšerou Grendelem, pak s Grendelovou matkou a nakonec s drakem střežící poklad
Francie : Chansson de geste ( píseň o činu ) nejznámější Karlovský cyklus - Píseň o Rolandovi
Německo : Píseň o Nibelunzích
Rusko : Slovo o pluku Igorově
jižní Slované : Junácké zpěvy
3) Středověká literatura
Do vývoje kultury a umění zasahovalo křesťanství. Středisky kultury se stávají kláštery. Vznikala díla především s náboženskou tématikou. Byla určena pro církevní život, ale měla působit i na vzdělání a výchovu. Tak vznikali legendy ( příběhy ze života svatých ), lyrické písně a modlitby. V dalším období vznikala díla v národních jazycích. Centra vzdělanosti se začala přesouvat z klášterů do univerzit. Prosazovala se světská tématika.
Typické jsou skladby o životech feudálů. V 8.-9.st. vznikají hrdinské eposy, byly inspirovány Homérovými eposy a Vergiliovou Aeneidou. Od 12.st. se objevuje dvorská epika, ta je více zábavná, a dvorská lyrika.
Vývoj eposu vrcholí na přelomu 13.-14-st., kdy vzniká duchovní epos. Základní význam má Božská komedie od Dante Alighieriho ( Peklo, Očistec, Ráj )
4) Dvorská epika
Básně bretoňského cyklu - příběhy krále Artuše a jeho družiny
Píseň o Cidovi - španělská skladba
Dvorská lyrika
Začala se rozvíjet koncem 12.st. v jižní Francii. Uplatňuje se zde idealizace ženy a vztah k ní. Ve Francii tuto poezii rozšiřovali trubadúři, v Německu minnäsengři.
žánry : pastorela - pastýřská milostná píseň
epistola - milostný dopis, psaný formou básně
alba - jitřní píseň, o loučení milenců za úsvitu ( svítáníčka )
Pojmy :
Achillova pata : ( slabé místo ) Thetis ponořila svého syna Achilla po narození do Styx, řeky nesmrtelnosti. Držela ho přitom za patu, což bylo jeho jediné zranitelné místo.
Ariadnina nit : Ariadna, Mínósova dcera, dala Théseovi zlatou nit, kterou si odmotával při cestě labyrintem a díky ní cestou zpět nezabloudil.
Damoklův meč : ( symbol trvalého nebezpečí ) Ostrý meč zavěšený při hostině nad hlavou
syrakuského dvořana Damokla
Ikarova křídla : ( větší rozhled než je potřeba ) Mínos uvěznil Ikarose a Daidala ve věži. Daidalos vyrobil z vosku a peří křídla, pomocí nichž uprchli vzduchem. Ikaros letěl blíž ke slunci, vosk se roztavil, on se zřítil do moře a utonul.
Odysea : ( dlouhé strastiplné putování ) Odyseus putoval po moři dvacet let a zažil mnohá nebezpečí.
Sisyfoská práce : ( zbytečná práce ) Sisyfos byl odsouzen valit kámen do kopce, přičemž mu kámen vždycky vyklouzl a skutálel se dolů.
Tantalova muka : Tantalos zabil svého syna Pelopa a předložil ho bohům k jídlu. Bohové mu vrátili život a Tantala odsoudili k věčnému hladu a žízni.
Trojský kůň : ( skryté nebezpečí ) Dřevěný kůň, kterého zanechali před branami Tróji ustupující Řekové. Byli v něm skryti řečtí bojovníci.
Danaiský dar : nevděčný dar
Elektřin komplex : nenávist dcery k matce
Oidipovský komplex : nevědomky zavraždí svého otce
http://www.odmaturuj.cz/literatura/pocatky-svetove-literatury-a-literatura-anticka/
Počátky světové literatury
- Počátky světového písemnictví
-
konec 4.tisíciletí, hieroglyfy (rozluštěny francouzem Champollionem 1822)
-
Vlastní životopis Sinuhetův, Texty pyramid, Kniha mrtvých, Achnatonův hymnus na slunce
-
povodí řek Indus a Ganga, 2500 př.n.l
-
védy- posvátné vědění
-
Mahabharata, Rámájána, Kámasútra, Paňčatantra, Šakuntala
-
povodí řek Chuang-che a Jang-ce-tiang
-
Kniha písní, Konfucius-Hovory, Lao-C- Tao-te- Ting, Tu-fu, Li-po
-
Zarathustra-Avesta
-
Korán, Hádith, Tisíc a jedna noc
-
tóra-pět knih Mojžíšových, historie a zákony židů
-
genesis-stvoření světa a člověka, Adam a Eva, Kain a Ábel, potopa světa, stavba babylónské věže, Abrahám, Ezau a Jákob, Josef prodaný do Egypta
-
Exodus- život Mojžíše, vyvedení z Egypta, Desatero
-
Leviticus- kulticko-rituální kniha, zákony pro kněze a levity
-
numeri- Putování pouští, poslední Mojžíšovi úkoly
-
Deuteronomium- Mojžíšova rekapitulace minulosti, zákoník
-
-
historické texty
-
Jozue- dobytí Palestiny
-
Kniha soudců- příběh Samsona
-
1.a 2. Samuelova kniha- prorok který uvedl k vládě Saula a Davida
-
1.a 2. Královská kniha- Saul, David, Šalamoun, babylonské zajetí, pád Jeruzaléma
-
Kniha Rút
-
1. a 2. Paralipomenon (kniha letopisů) historie rodu Abrahámova a Davidova
-
Ezdráš
-
Nehemiáš
-
Ester
-
-
Knihy proroků – Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel +13 dalších
-
Knihy básnické
-
Kniha Jób
-
Žalmy
-
Přísloví- připisováno Šalamounovi
-
Katazel- Šalamounovi pesimistické úvahy a kázání
-
Píseň písní(píseň Šalamounova)- milostná a svatební lyrika
-
-
27 knih, vznikaly v průběhu 1.-2. stol. n.l., psáno řecky
-
Evangelia- Matouš, Marek, Lukáš, Jan
-
Skutky Apoštolů
-
2 epištol- listy apoštolů věřícím a ostatním
-
Zjevení sv. Jana- Apokalypsa
-
Kumránské svitky- nalezeny roku 1947 v jeskyních u mrtvého moře. Jsou z 4. století př.n.l
-
Vulgáta- latinský překlad bible
-
Septuaginta- nejstarší překlad bible. Vznikal v Alexandrii sedmdesát dní. Překlad do řečtiny
-
překlad do staroslověnštiny- Cyril a Metoděj- konec 9.stol, nejstarší překlad na našem území, nedochoval se
-
Leskovecko-Drážďanská bible- nejstarší překlad do češtiny- 14. stol. Přeloženo z Vulgáty. Nedochovala se, za 1.sv.války zničena.
-
Litoměřicko-Třeboňská bible- celá zachovaná z let 1411-1414
-
nejvýznamější český překlad je od Jana Blahoslava 1564
První projevy nepsaného umění byli rituální, veršované pokřiky pralidí, dále také zaříkadla, zaklínadla a magické obřadní projevy, které byly často doplňovány zpěvem a tancem.
Nejstarší písemné památky pochází z orientu ( Mezopotámie, Egypt,Čína, Indie)
Sumerská literatura
Epos o Gilgamešovi
Nejstarší literární památka světa vůbec, konec 2.tisíciletí př.n.l. v sumerštině. Známá nám je ninivská verze ze 7.stol. př.n.l. .Je to epos o smyslu a významu přátelství a o marném hledání tajemství věčného života a nesmrtelnosti, význam díla vykonaného ve prospěch a dobro druhých.
Epos vypráví o uruckém králi Gilgamešovi, který vládne velice krutě, nutí je pracovat na hradbách. Lidé požádají o pomoc bohy a ti jim sešlou divokého člověka Enkidu. Ten Gilgameše porazí, ale nakonec se stanou přáteli. Vydají se společně na výpravu do libanonských hor, aby zničili obra Chuvavu(za pomoci boha slunce Šamaše).Bohyně Ištar se zamiluje do Gilgameše, který však její lásku neopětuje, za trest na ně sešle nebeského býka. Enkidu je bohyní proklet za urážku a umírá. Po jeho smrti nešťastný Gilgameš hledá tajemství věčného života, jde za jediným nesmrtelným člověkem Uta-napaštimem. Gilgameš má šest dní a sedm nocí bdít a střežit květinu nesmrtelnosti. Usíná a květinu sežere had. Zjistí, že nesmrtelnost je nedosažitelná. Nesmrtelný je pouze ten,po kom zůstane nějaké dílo a nikdy se na něj nezapomene.Epos končí rozhovorem Gilgameše s duší Enkida.
Staroegyptská literatura
Indická literatura
Čínská literatura
Perská literatura
Arabská literatura
Hebrejská literatura
Bible
nejznámější světová kulturní a literární památka. Náboženské, mytologické, historické, právnické a literární texty.
Starý zákon
Nový zákon
Slavné rukopisy a překlady
Zdroj: http://www.catholicschoolgirlsrule.estranky.cz/clanky/cestina/1_pocatky-svetoveho-pisemnictvi
-
Sumer
Počátky světové literatury jsou spjaty s nejstarší kulturně vyspělou civilizací, se sumerskou civilizací v Mezopotámii. Sumerové již 3000 let př. n. l. používali klínové písmo vytlačené do hliněných destiček. Znalost písma byla rozšířena jen mezi vzdělanými vrstvami, jako byli kněží (někdy i panovník), a mezi těmi, kteří potřebovali ke své práci umět číst a psát - obchodníky a písaři. Písmo používali v administrativě, z této doby pochází
Chamurappiho zákoník, základ pozdějších právnických spisů, ale také k záznamu odborných poznatků z medicíny a astronomie. Nejstarší památkou umělecké literatury je Epos o Gilgamešovi. Hlavní hrdina zde prožívá různá dobrodružství ve snaze získat nesmrtelnost pro sebe a město Ur. Jeho snaha je však marná a svého cíle nedosáhne. Další epos, Epos o Atrachasisovi, vypráví o potopě světa a stal se pravděpodobně inspirací pro známou potopu ze Starého zákona. Návaznost hebrejské literatury na sumerskou ale můžeme doložit i jinak. Například hebrejské žalmy mají původ v nářcích nad pádem sumerských měst. Podobně biblický příběh o Jobovi vychází ze sumerské pověsti.- Egypt První literární památky starověkého Egypta se objevují od 4. tisíciletí př.n.l.. Souvisejí s náboženstvím a vírou v posmrtný život. Tzv. Texty pyramid, Texty rakví a Texty mrtvých byly napsány hieroglyfickým písmem na svitcích papyru nebo na stěnách hrobek v pyramidách. Později se objevují další literární díla : oslavné básně - hymny a tzv. nauky - otcovské rady synovi.
- Indie Literatura starověké Indie je psána dvěma jazyky. Sanskrtem , nebo Védským jazykem , jehož název je odvozen od véd, neboli textů recitovaných během obětí. V indické literatuře převažuje poezie, která je zastoupena hlavně rozsáhlými veršovanými eposy. Epos Máhabharátha líčí ve 100 000 verších boj mezi dvěma rody. V Rámajámě svádí hlavní hrdina, bůh Višnu (jinak též Ráma) boj s démony o svoji ženu. Jako vůbec poprvé ve světové literatuře se v Indii objevuje drama. Je zastoupené autorem komedií Kalidasou. Egyptským naukám se podobají filosofické rozmluvy mezi mistrem a jeho žákem - Upanišady. Oproti védám se zde autoři odklánějí od mytologie, místo toho uvažují o smyslu života a hledají základní princip všeho pomíjivého. Některá indická díla jsou známá i dnes, například Bidpajovy bajky převyprávěl do češtiny Ivan Olbracht pod názvem O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách.
- Čína V Číně se literární tvorba objevuje přibližně ve stejné době jako v Indii, kolem roku 1500 př.n.l. Je psaná znakovým písmem o 60 000 znacích, kde znaky představují jednotlivá slova, často se od sebe lišící jen intonací slabik. Číňané také jako první na světě vyráběli a psali na papír.Zachovala se hlavně lyrická poezie - Zpěvy staré Číny, u nás v překladu Bohumila Mathesia, a filosofické náboženské spisy - Hovory Konfuciovy. Mezi nejvýznamnější autory staré Číny patří Li-Po (psal verše o víně, přátelství, ...) a Tu-Fu (zabýval se sociální kritikou).
- Řecko Řeckou literaturu můžeme rozdělit do třech období - na Archaické období do 6. století př.n.l. ,
Attické od 5. do 3. století a
Helénské období ve 2. a 1. století.
Archaické období
Oba eposy mají složitý děj, s řadou odboček. Jejich hrdinové jsou idealizováni, označeni stálými přívlastky (Odysseus jasný), oproti tomu prostředí je popsáno realisticky, kromě zásahů nadpřirozených sil - tento styl označujeme jako živelný realismus.
Do nejstaršího období můžeme zařadit i Ezopovy bajky, které se později staly námětem pro evropské autory - La Fountaina, Krylova, a další.
- Řecko Řeckou literaturu můžeme rozdělit do třech období - na Archaické období do 6. století př.n.l. ,
- Čína V Číně se literární tvorba objevuje přibližně ve stejné době jako v Indii, kolem roku 1500 př.n.l. Je psaná znakovým písmem o 60 000 znacích, kde znaky představují jednotlivá slova, často se od sebe lišící jen intonací slabik. Číňané také jako první na světě vyráběli a psali na papír.Zachovala se hlavně lyrická poezie - Zpěvy staré Číny, u nás v překladu Bohumila Mathesia, a filosofické náboženské spisy - Hovory Konfuciovy. Mezi nejvýznamnější autory staré Číny patří Li-Po (psal verše o víně, přátelství, ...) a Tu-Fu (zabýval se sociální kritikou).
- Indie Literatura starověké Indie je psána dvěma jazyky. Sanskrtem , nebo Védským jazykem , jehož název je odvozen od véd, neboli textů recitovaných během obětí. V indické literatuře převažuje poezie, která je zastoupena hlavně rozsáhlými veršovanými eposy. Epos Máhabharátha líčí ve 100 000 verších boj mezi dvěma rody. V Rámajámě svádí hlavní hrdina, bůh Višnu (jinak též Ráma) boj s démony o svoji ženu. Jako vůbec poprvé ve světové literatuře se v Indii objevuje drama. Je zastoupené autorem komedií Kalidasou. Egyptským naukám se podobají filosofické rozmluvy mezi mistrem a jeho žákem - Upanišady. Oproti védám se zde autoři odklánějí od mytologie, místo toho uvažují o smyslu života a hledají základní princip všeho pomíjivého. Některá indická díla jsou známá i dnes, například Bidpajovy bajky převyprávěl do češtiny Ivan Olbracht pod názvem O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách.
Attické období
Obecně uznávanější a váženější byly tragédie a jejich autoři. Jedním z prvních byl Aischylos. Ve svých hrách zavádí druhého herce, z jeho 90 her se dochovala jediná trilogie - Oresteia. Ta se skládá z tragédií Spoutaný Prométheus, Peršané a Orestes. V poslední z nich Aischylos zpracovává téma krevní msty. Agamemnóna, Oresteův královský otec, zavraždí jeho nevěrná manželka společně se svým milencem. Orestes se po letech vrací a pomstí svého otce, zabije matku i jejího nápadníka. Přestože lid s jeho činem souhlasí, Orestes odchází s výčitkami svědomí do vyhnanství.
Sofokles se ve svých tragédiích zaměřuje na královské rody ve Thébách a Tróji. Jeho nejslavnějším dílem je Král Oidipus. Oidipovi, synovi thébského krále, po narození věštba předpoví, že zabije svého otce a ožení se se svou matkou. Odnesou ho proto do hor, ale je zachráněn pastýřem. Když dospěje a dozví se věštbu, prchá od svých domnělých rodičů. Cestou ale opravdu nechtěně zabije svého pravého otce. Pak dorazí do Théb, osvobodí je od zlé sfingy, a za odměnu si vezme královnu, svou matku, za ženu. Jakmile však zjistí pravdu, v zoufalosti se oslepí. Ústředním motivem zde je opět nezvratnost osudu a marná snaha vzdorovat rozhodnutí bohů. V další své tragédii líčí Sofokles osudy Oidipovy dcery, Antigony. Ta přes zákaz svého strýce Kreonta pohřbí mrtvolu svého bratra Polyneika, který zahynul v boji o thébský trůn. Kreon dává Antigonu zazdít do královské hrobky. Když ho věštec před tímto činem varuje, Kreon odvolává svůj příkaz. Je však už pozdě - Antigonu naleznou oběšenou.Postavě Elektry, Orestoeovy sestry, která vystupuje už v Aischylově hřě, věnuje samostatnou tragédii. Elektra tu pomáhá svému bratrovi při mstě vrahům jejich otce.
Euripides líčí ve svých dílech osudy ženských hrdinek. Do svých her ale zahrnuje i postavy z prostého lidu, například otroky. Složité problémy svých hrdinů často řeší zásahem bohů v závěru děje (deux ex machina).Nejznámějším Euripidovým dílem je Médea. Hlavní hrdinka se zamiluje do Iasona, vůdce výpravy za zlatým rounem. Když jí ale Iason opustí, začne připravovat pomstu jeho nové snoubence Glauce. Její vražedný záměr se vydaří. V závěru Médea ze zlosti zabije i svoje dvě děti, které měla s Iasonem. Také zde autor uplatnil náhlý boží zásah - děti jsou nakonec zachráněny a odneseny vládcem bohů Diem.
I Euripides zpracoval osudy Elektry, narozdíl od předchozích autorů ale hrdinka vidí v činu svého bratra Orestea zločin. V dalších svých hrách Trojanky a Ifigenie v Aulidě Euripides také obsadil do hlavních rolí ženské hrdinky.Nejvýznamnějším představitelem řecké komedie je Aristofanes. Ve své satirické komedii Žáby si bere na mušku tragické dramatiky. Bůh Dionýsos zde rozhoduje, kterého ze tří řeckých dramatiků má učinit nesmrtelného. Nakonec si vybere Aischyla.
Dalšími komediálními díly Aristofana jsou Jezdci a protiválečná satira Lysistraté.
Řekové se zabývali i dějepisectvím. Hérodotos zpracoval popis řecko - perských válek a Thukidides vylíčil boj mezi Spartou a Athénami v peloponéských válkách.
Helénské období
- Řím Římská latinská literatura byla silně ovlivněna řeckou. Římané přejímají celý mytologický systém, mění si jen jména jednotlivých bohů. Od svých předchůdců Etrusků přejímají systém státní správy i výtvarné umění.
Římskou literaturu můžeme také rozdělit do tří období
Archaického od 3. století př.n.l. ,
Vrcholného (zlatého) v 1. století př.n.l. a
Stříbrného kolem přelomu letopočtu.
Archaické období
V Archaickém období dominují hlavně překlady řeckých divadelních her. Řecká dramata a eposy překládal například Livius Andronicus. Narozdíl od Řecka je zde herectví podřadným povoláním, a proto jej vykonávali zpravidla otroci. Hraje se v tzv. arénách, které sloužily zároveň jako dějiště gladiátorských zápasů.
Na základě řeckých komedií psal svou tvorbu Titus Maccius Plautus. Položil základy klasické komedie, jeho komické zápletky jsou používány dodnes. Náměty čerpá z běžného života prostých lidí, proto byl u římského obecenstva velmi oblíben. Jeho Komedií o hrnci se nechal inspirovat Moliere ve svém Lakomci . Postavě Chlubivého vojáka se podobá Shakespearův Falstaff . Švejkovské téma vychytralého sluhy, který si dělá legraci ze svého pána, se objevuje v komedii Lišák Pseudolus.
V literatuře se uplatnil i císař a vojevůdce Gaius Iulius Caesar. Svá vojenská tažení popsal v dílech Zápisky o válce občanské a Zápisky o válce Galské.Vrcholné období
Ve vrcholném období (za vlády císaře Augusta) dosáhlo vysoké úrovně řečnictví. Mistrem v tomto oboru byl Marcus Tulius Cicero. Dodnes se zachovaly jeho veřejné projevy, které se staly vzorem pro dokonalou latinu.
Lyrická poezie Gaia Valeria Catulla byla určena dívce Lesbii. Básník často používá rozporů, jejichž dokladem je proslulý výrok Odi et amô ( nenávidím a miluji ).
Augustovým dvorním básníkem byl Publius Vergilius Maró, který pro něj napsal epos Aeneida, kde dokazuje Augustův božský původ. Hlavní hrdina Aeneas bloudí po moři po útěku z Tróje podobně jako Homérův Odysseus. Aeneida se stala důležitým vzorem pro středověké eposy.
Jedním z nejznámějších děl této doby jsou Proměny. Jejich autor Publius Ovidius Naso v nich vypráví 250 řeckých a římských pověstí, propojených do jednoho příběhu postupnými proměnami. Svou milostnou poezii soustředil do sbírek Umění milovat a Jak léčit lásku. Když byl v roce 8 n.l. poslán císařem Augustem do vyhnanství k Černému moři, vyjádřil svůj stesk po domově a rodině ve svých Žalozpěvech. Do konce svého života se však do Říma nevrátil.
Stříbrné období
Hexametr - časoměrný verš antické literatury skládající se ze šesti stop a převážně daktylského rytmu
Legenda - původně epika vyprávějící o životě svatých, postupně přechází i do světské literatury
Zdroj: http://troja.xf.cz/maturita/cj01.html